Expedice Karpaty 9.-22.8.2009

7. část (den devátý), Nízké Tatry

 

Den devátý - Dedinky ATC, sedlo Besník (994 m), Telgárt (881 m), Šumiac (880 m), Král'ova hol'a (1948 m),Šumiac (880 m), Telgárt (881 m). sedlo Besník (994 m), Vernár (778 m), Hranovnica (615 m), Poprad (672 m), Tatranská Štrba (900 m)

Celkem autem: 114 km

Celkem pěšky: 13 km

 

Pro dnešek jsme si vybrali jako cíl nejvyšší vrchol východních Nízkých Tater - jeden ze symbolů Slovenka - Kráľovu hoľu. Vrch nejvíce opředený pověstmi a legendami, vrch, z něhož za dobré viditelnosti lze dohlédnout do 5 států (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Ukrajina a Rumunsko). Škoda, nám se viditelnost nevydařila, ale přesto byl tento výstup nezapomenutelným zážitkem.

 

Nejkratší výstupu na vrchol jsou z jižní strany, z údolí Hronu.

 

Pod Kráľovou hoľou pramení největší slovenské řeky. Čierny Váh, Hron, Hnilec a Hornád. Nejdostupnější je pramen Hronu - leží hned vedle silnice mezi sedlem Besník a Telgártem, takže tento pramen je naší dnešní první krátkou zastávkou.

Zajímavá je i železniční smyčka s viadukty, s jejíž pomocí překonává železnice značný výškový rozdíl poblíž Telgártu, ale podrobnější technický popis se mi nepodařilo na internetu nalézt - vlak vjede do tunelu, obtočí smyčku a objeví se na viaduktu, aby projel nad údolím s tunelem.

Krásné fotografie Telgártu a okolí jsou k vidění na stránkách http://telgart.sk/

 

Jako ideální výchozí místo jsme si zvolili právě Telgárt... Ale ouha, množství rómských obyvatel nás překvapilo a ponechat auto půlden v téhle vesnici jsme se neodvážili. Takže nakonec varianta náhradní - Šumiac a výstup i sestup po modře značené trase.

 

Itinerář tedy zní: Šumiac (880 m) – Predné sedlo (1451 m, 1:35) – Kráľova hoľa (1948 m, 1:30) tj. převýšení neuvěřitelných 1068 m a 3 hod. chůze nahoru.

Zásoby tekutin na záda a můžeme vyrazit - orientace je celkem snadná, pořád nahoru a nahoru a nahoru... Pěšina je dobře prochozená, ale hodně znečištěná výkaly - tipujeme to na ovce a za chvíli se náš odhad potvrzuje. Nejprve slyšíme cinkání zvonečků, ale nakonec doháníme stádo ovcí. Bača se na nás směje, určitě je vidět, že jsme z města, ale neohroženě postupujeme směrem vpřed. Naštěstí nás ta bečící a mečící zvířata respektují a uhýbají z cesty :-))

Procházíme Predným sedlem, ale sklon se nemění. Nahoru a nahoru a pořád nahoru.

Po 2,5 hodinách se zastávkami jen na doplnění tekutin dosahujeme vrcholu.

Jenže mraky začínají houstnout a šedivět, vrchol vysílače najednou mizí v mlze jako fata morgána a vítr je neskutečně chladný - názorná ukázka toho, jak rychle se na horách dokáže změnit počasí (pro skutečný nečas je v budově vysílače místnůstka - taková předsíň, s lavicí a v zimě vytápěná, která je turistům kdykoli k dispozici a nezamyká se).

Vysílač stojí na vrcholu od roku 1960 a vede kněmu i něco jako silnička - z valné části rozbitá, ale lze se po ní dostat až nahoru na kole. Musím sebekriticky přiznat, že to by nebylo nic pro mne, po takhle rozbité silnici bych to kolo musela vést vedle sebe i dolů.

 

Z dáli je slyšet hrom, takže bez dalšího zdržování pospícháme dolů, protože o takový adrenalinový zážitek rozhodně nestojíme. Máme štěstí, první velké kapky dopadají na zem ve chvíli, kdy odemykáme dveře auta.

A pak již míříme na sever, do Popradu. Honza se zítra potřebuje vrátit do Brna a jako nejlepší se jeví cesta vlakem, protože mně se ještě domů nechce. Nakonec se utáboříme v kempu v Tatranské Štrbě - já budu mít kousek do Tater a Honzovi zde staví ranní rychlík do Bratislavy. Poplatky za kempování se zde počítají trošku netradičně, ale pro mne samotnou vlastně velice výhodně - platí se podle počtu osob (5,25 euro/osoba/noc) a ne 3x tj. stan, auto, osoba.

 

Podvečerní procházkou nekonečnými řadami křížů na německém vojenském hřbitově Važec pod panoramatem tatranských štítů tedy pro Honzu tahle trošku šílená cesta končí.

Co kříž, to 4 padlí, cca 6,5 tis. padlých z bojišť východního a středního Slovenska. Žádné velebení Třetí říše - pouze jednoduchý nápis:

 

"Na tomto cintoríne odpočívajú nemeckí vojaci, ktorí padli vo vojne 1939 – 1945. Spomínajte na nich a na mŕtvych všetkých vojen. Ich životy nás nabádajú k zmiereniu."

1. část (den první) - Osvětim, Krakov, Vělička
2. část (den druhý + třetí) - Biesczady, Bukovské vrchy (Mala a Wielka Rawka, Kremenec)
3. část (den čtvrtý) - Ondavská vrchovina (Dukelský průsmyk, dřevěné kostelíky, Domaša)
4. část (den pátý + šestý) -Zemplínská Šírava, Vihorlat (Mořské oko, Sninský kameň)
5. část (den sedmý) - Užhorod
6. část (den osmý) - Slanské vrchy, Slovenský kras, Slovenský Ráj (Zejmarská roklina)
7. část (den devátý) - Nízké Tatry (Kráľova hoľa) - tato stránka
8. část (den desátý až dvanáctý) Vysoké Tatry (Rysy, Priečne sedlo, Kriváň)
9. část (den třináctý) - Západní Tatry (Otrhanci)