Návštěvní kniha
Ahoj Aleno,
obvykle obdivuji především tvé fotky z hor, či skvělé detaily kytek a brouků. Tentokrát jsi ale navštívila místo, jehož osud byl hluboce vryt v srdci mé babičky a stále je v tom maminčině … Vařákovy paseky. Jedním z popravených byl totiž Jan Polčák – otec mé maminky, a jediná dívka Růženka Šopová, byla babiččina sestra. Se zbytečnou smrtí svých blízkých, na samém konci války, se babička nikdy nesmířila, a i když již více než třicet let není mezi námi, na její vyprávění si stále vzpomínám. Mamince jsem Tvé fotografie z pasek ukázal, moc je potěšily. Mile ji překvapily ty šafrány, z ranného dětství si je nepamatuje, ani babička o nich prý nikdy nemluvila. Ale třeba to tehdy bylo „normální“ kvítko, jakých se na pasekách během jara a léta vystřídají desítky druhů. Já sám jsem byl na „Vařákách“ naposledy před několika lety, od té doby se mírně změnila podoba pomníku, jak vidím na tvé fotografii. Budu se tam muset zase někdy brzy podívat, dříve než paseky protne rychlostní silnice R49, tak jak je naznačena na mapy.cz 
Tobě Aleno přeji stále pevné zdraví, ať nám tvé fotky přinášejí stále radost a potěšení.
Mirek
---
7.4.2015, 22:10 Alena
Svět je malý a díky za připomenutí. I můj dědeček přišel o život v poslední den války a nebylo na ní nic hrdinského - byl jen obětí nesmyslné lidské zloby a zášti.
Alenko,
děkuji za jednoduché a ucelené vysvětlení odborných termínů na zprávách, které dostávám od lékařů. Je pravda,že jsem se tím do teď moc nezabývala, ale zrovna dnes se nemohu zbavit 1% nepříjemných myšlenek. Asi mne to přemohlo, protože léčení se mi najednou zdá dost dlouhé a unavující. Jsem po 6. chemoterapii a čeká mne cílená radioterapie v oblasti v levého zevního kvadrantu levého prsu /11.10.2007 odstraněn pT1N0M0/. Stejně jako ty se snažím pokračovat v běžném životě /podnikám/, ale následky chemoterapie a virová onemocnění v pauzách mezi jednotlivými aplikacemi mně dost omezovaly. Ba co víc, snažím se ze svého handicapu něco získat. Toto onemocnění mne přinutilo zastavit se a umožnilo zamyslet se nad tím, proč mám pocit, že už delší dobu nedělám to co mne baví a nemám pocit,že si všechno krásně užívám tak jako dřív. Práci i zábavu. Díky času, který jsem tímto získala dělám zase věci, které mne naplňují. Takovéto naplnění zjišťuji i u tebe a jsem ráda, že jsi statečná a umíš ukázat cestu i lidem zdravým. Držím ti palce. Ivka