Šumava 4.-9.8.2018

Poledník, Luzný, Roklan, Falkenstein
pěší putování centrální částí Šumavy

 

část čtvrtá
Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel

 

nocležiště Bučina (1180 m) - hraniční přechod Bučina/Finsterau - (přesun autobusem do Centra národního parku Luzný v Neuschönau) - Waldhäuser - Luzný (1373 m) - Modrý sloup (1188 m) - Špičník (1351 m) - Plattenhausenriegel (1370 m), cca 20 km - 7:00 hod

 

Ráno je opět ukázkové :-)

Tady není k umístění nocležiště co vytknout. Jen pro vodu se musí k hotelu Alpská vyhlídka - ve studánce zakreslené 100 m pod asfaltkou po červené směrem na Knížecí Pláně sice voda byla, ale studánka je to poničená, zarostlá a neudržovaná a především - na cestě, o dva metry nad ní, se válely kravince.

 

A bude kafe, ty pytlíčky 2v1 resp. 3v1 jsou pro tuláky jak dělané :-)

Jen kousíček od nocležiště leží na kameni památník ve tvaru knihy se slovy "Zdravím tě, lesů královno, má hrdá Bučino... ". V těchto místech stával rodný dům šumavského básníka Johanna Petera (1858-1935).

Před hotelem Alpská vyhlídka na ukázku stojí kousek železné opony - pár metrů signální stěny a špačkárna.

Hned vedle stojí takový zvláštní památník - na ceduli je nápis "Šumavským lesům na paměť násilí (1991-2010)" a v zápatí je uvedeno "Bučina 30. září 2011, Občanské sdružení Zachraňme Šumavu". Památník má trvale připomínat šumavskou lesní tragédii na přelomu druhého tisíciletí a éru fanatické ideologie divočiny.

Jsem to vymyslela téměř geniálně - popovezu se autobusem a projdu Centrum národního parku Luzný u městečka Neuschönau a teprve poté zamířím na Luzný.

 

Zastávka Teufelshäng, Grenze je přímo u hraničního přechodu a autobus směrem na Nationalparkzentrum Lusen odjíždí v 9:00. Celodenní jízdenka stojí 5€ (což vychází skvěle jako zpáteční jízdenka a zdarma můžete přibrat dvě děti), mně stačí jízdenka za 4€ pro jednorázový tarif nad 15 km.

Většina spolucestujících přesedá rovnou na linku pod Luzný, ale já mířím za zvířátky. Téměř jako ve volné přírodě je zde možné pozorovat ve výbězích a voliérách rysy, puštíky, vlky, zubry, medvědy a taky tetřevy.

 

Právě voliéra s tetřevy je samozřejmě nejlákavější, protože ve volné přírodě zřejmě tetřeva nezahlédnu. Ale mají tady i Stezku korunami stromů, geologickou či botanickou expozici, ale tolik času na prohlídku prostě nemám a vstupné na Stezku (9,5€) je příliš vysoké na to, aby tam člověk zašel udělat jen pár fotek - tak snad někdy příště. Ta věž ve tvaru šišky vypadá naprosto úžasně.

 

Tetřevi a tetřívci jsou hned v první voliéře, ale pózovaly mi jen samičky :-)

Dokážu si představit, že bych tady mohla strávit pozorováním zvířat půlden, ale to bych si to musela naplánovat jinak. Napadá mne třeba varianta se zakoupením celodenní jízdenky a vrátit se večer posledním ježčím autobusem zase zpátky na nocležiště na Bučině.

Největší štěstí jsem měla tentokráte u medvědů. Jeden z nich zapózoval naprosto profesionálně než si zalezl do svého brlohu.

Přes Waldhäuser nabírám výšku.

To je ale hic, raději jsem si měla koupit celodenní jízdenku a více času tím pádem strávit mezi výběhy pod stromy. Mohl mne sem vyvézt autobus, v tom poledním vedru je šlapání do kopce k rozcestí Waldhausreibe docela otrava :-( Ale pak už musí pěšky úplně všichni - žádná auta, žádná kola, žádné koloběžky :-)

 

Skleněná archa, německy Glasarche, je pět metrů dlouhá a tři tuny těžká skleněná bárka z 480 slepených skleněných plátů, která spočívá v obří dřevěné dlani. Symbolizuje tradiční sklářství spjaté s přírodou bez hranic, křehkost a krásu Šumavy a Bavorského lesa, zdůrazňuje jemnou hranici mezi soužitím flóry a fauny … a člověka.

 

Putovala pět let po obou stranách hranice a v roce 2008 "zakotvila" pod Luzným.

Zpočátku je to naprosto pohodová lesní cesta ve stínu stromů a se spoustou borůvek po obou stranách, ale pak následuje kamenné schodiště, které se nazývá "himmelsleiter" neboli "žebřík do nebe".

Na vrcholu, který připomíná hromadu kamení, je úžasně, ač letní opar zrovna dalekým výhledům nesvědčí.

 

Luzný, německy Lusen (1373 m), je jediným kopcem v těchto rozlehlých placatých horách, který má tvar přirozeně bezlesého špičatého horského vrcholu a který výrazně převyšuje své okolí. Právem patří k nejkrásnějším kopcům Šumavy, ale pro našince má tu smůlu, že se tyčí asi 400 metrů za státní hranicí na bavorském území v oblasti s nejvyšší ochrannou přírody.

 

Většinu vrcholů Bavorského lesa zdobí mohutné kříže a ani Luzný není výjimkou.

Z vrcholu je to k chatě cca 5 minut - k pozdnímu obědu bude gulaschsuppe a zkusím vyptat vodu do flašky. Ale bez znalosti jazyků je to občas těžké. Polévka byla skvělá, hustá, s masem i pečivem, ale vodu mi načepovali z pípy za 2€ půllitr :-( A vlastně to nebyla voda, ale sifon :-(

 

Pěšina k Modrému sloupu, na hraniční přechod je v současnosti neznačená, ale v celém NP Bavorský les je od 15.7. do 15.11. umožněno chodit po všech cestách i stezkách bez výjimek.

 

Nic zvláštního na Modrém sloupu (1188 m) kromě cedulky se zákazem vstupu na českou stranu k vidění není. Vedla tudy Zlatá stezka, přechod využívali pašeráci. Díky nekonečným tahanicím a iniciativám Hnutí Duha, Okrašlovacího spolku Zdíkovska a svazu ornitologů a díky rozhodnutí českobudějovického soudu, je tudy stále průchod zakázán. Kde je pravda, si nedovolím tvrdit, nic není jen černé a bílé a peníze vládnou světu. Ale prý je z výsledku EIA v roce 2018 jasné, že trasa údolím Luzenského potoka vedoucí téměř celá po zpevněné lesní cestě přírodu nikterak negativně nepoškodí, protože tu prý tetřevi nežijí.

Nad logikou existence trasy úbočím Špičníku mezi Modrým sloupem a Březníkem kdysi vyznačené na dva roky, poté odznačené, ale stále povolené (protože nevede I. zónou) s omezením na období od 15.7. do 15.11., mně zůstává rozum stát. Vy byste se v centrální části Šumavy vydali po neznačené pěšině, na kterou vás ani žádná šipka nenasměruje??? Ani žádná z cedulí neupozorní???

 

Pokračuju podél hranice po tzv. Grenzsteig a vlastně nevím, zda-li nějaká pravidla porušuju. Hledání na webu je fakt zábavné - nejprve najdete zprávu o otevírání nových hraničních přechodů (Siebensteinkopf/pramen Vltavy, Blaue Säulen/Březník, Hirschbachschwelle/Poledník) a poté pohledem na mapy.cz v mobilu zjistíte, že turistická značka vás převede jen přes první z nich. Ty zbývající tak nějak potichu a nenápadně z mapy zmizely... Taky se dočtete, že jako ekologická kompenzace za tři nové hraniční přechody se omezí přístup po Grenzsteig, ale když ty přechody vlastně nefungují, tak co??

Prostor mezi Luzným a Roklanem je liduprázdným územím nespoutané divoké přírody, kterou procházíte se zatajeným dechem. Hranice tudy vede hřebenem s dvojvrcholy a rozvodím, vody z českých svahů náleží k Labi a Severnímu moři, vody z bavorských svahů náleží k Dunaji a Černému moři.

Hraniční hora, německy Kleiner Spitzberg, má nadmořskou výšku 1 233 m a patří k ní historický hraniční kámen 28/23-0/1 s letopočtem 1772 a s erby obou zemí.

 

Letopočet upomíná na pochůzku, na základě níž se zpřesňovala česko-bavorská zemská hranice, stanovená okolo roku 1764 v souvislosti s tereziánskými územními změnami v neprospěch Českého království.

Špičník (1351 m) a Grosser Spitzberg (1352 m) je dvojvrchol a najdete zde další historický hraniční znak - kámen označený jako 28/2-0/1 má na sobě letopočet 1765, z jedné strany českého lva a z druhé strany bavorskou šachovnici.

Ale to už jsem za odbočkou směrem na Březník a stále se držím chodníku označeného jako Grenzsteig podél hraničních mezníků a bílých tyčí s bleděmodrým pruhem.

 

Blatný vrch /Plattenhausenriegel je také dvojvrchol - česká vrcholová plošina je situována do nadmořské výšky 1 367 metrů a bavorská do výšky 1 376 metrů.

Na západní straně Blatného vrchu stojí na bavorské straně křížek. Na křížku je nápis v němčině i od nedávna i v češtině - "Dne 20.6.1963 na tomto místě tragicky zahynuli piloti československého letectva npor. Josef Dostál, por. Pavel Šrotýř".

 

V němčině je text pod ukřižovaným Kristem poetičtější: „Es ist nur eine kurze Zeit, dann bis du in der Ewigkeit" neboli volně přeloženo "Je to jen na krátký čas, potom jsi na věčnosti".

Až doma dohledávám upřesňující informaci, že se při běžném letu vlivem ztráty orientace a nepřízně počasí zachytily oba letouny MIG-15 o vrcholky stromů a dopadly na území NSR.

 

K nebi trčí torza uschlých velikánů, v borůvčí leží vybělené kmeny, ale aspoň tu není všechno kolem pokryto uschlými vývraty a docela se to tady zelená. Ale hlavně, že odsud zmizela železná opona oddělující v ne tak dávné minulosti jedny hory na dva světy.

 

Počasí za mne rozhoduje, kde budu dneska spát. Z jedné strany I. zóna NP, z druhé Bavorsko, volba je jednoduchá, zašiju se na bavorské straně. Hlavní je, aby na mne nemohl při té bouřce, co bude za chvilku tady, spadnout nějaký ten suchý strom.

 

Pokračování:Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník

 

Rozcestník:

úvod
Železná Ruda - Polom - Hůrka
Hůrka - Poledník - Modrava
Modrava - Březník - Bučina
Bučina - Luzný - Plattenhausenriegel(tato stránka)
Plattenhausenriegel - Roklan - Poledník
Poledník - Falkenstein - Železná Ruda