Ždánický les 14.8.2011

... na kole hřebenem...

Podle kalendáře začal srpen, ale letní počasí stále nikde. Rozhodně nemá smysl naplánovat si celodenní lenošení někde u vody - vyrazím tedy na kole. Ale kam? Mohla bych zopakovat celodenní cyklovýlet do Ždánického lesa z roku 2006...

Ždánický les nepatří zrovna k vyhledávaným turistickým cílům. Spadá do oblasti Karpat a táhne se od Hustopečí na severovýchod směrem k Chřibům do údolí, kde vede železniční trať od Nemotic na Kyjov a kde přechází Ždánický les v pásmo Chřibů. Jihovýchodní, nižší část je bezlesá a přeměněná na pole a vinohrady, vyšší severovýchodní partie pokrývá rozsáhlý listnatý les. Nejideálnějším dopravním prostředkem je zde zásluhou husté sítě asfaltových lesních silniček samozřejmě bicykl.

Základní itinerář bude obdobný - vlakem do Kyjova a poté na kole zpátky do Brna. Vstávám tedy na nedělní ráno nezvykle časně, spěšný vlak pojmenovaný LITAVA odjíždí z hlavního nádraží v 7:35 a v Kyjově budu za hodinu. V Brně svítí sluníčko, ale hned za Slatinou vjíždíme do mlhy :-(

Ale je to opravdu jen ranní mlha, první připomínka blížícího se podzimu a pod hřejivými paprsky sluníčka se brzy rozpouští.

A že podzim se opravdu blíží, je jasné i ze stromů kolem cesty obsypaných švestkami. Neodolám a dělám si zásoby - nahoře na hřebeni a v lese určitě švestky nerostou. A nemám proč se honit a není třeba kopec mezi Kyjovem a Bukovany vyšlapat na jeden zátah. Kříž u cesty je vylepšený zlatým kohoutem - uvidím jich ještě dneska hodně a slepici taky :-)

Ždánický les, z Kyjova do Bukovan (srpen 2011)

Další zastávka následuje u sochy sv. Urbana, patrona vinařů a to už jsem téměř na vrcholku kopce s větrným mlýnem.

Ždánický les, Bukovany (srpen 2011)

Jen zírám - na jaře roku 2006 zde stál jen mlýn/rozhledna, ale areál se za tu dobu pořádně rozrostl. Máte-li zájem ubytovat se v tradičním stylu moravského Slovácka, ve "Slováckých chalupách", doporučuji, ale levné to asi zrovna nebude.

Ždánický les, Bukovanský mlýn (srpen 2011)

Větrný mlýn byl postaven a slavnostně otevřen v roce 2004. Budova mlýna skrývá expozici muzea slovácké vesnice 19. století a galerii jihomoravských umělců a v nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa. Škoda, mlýn s rozhlednou se otevírá až v 10:00 a čekat se mi tu půlhodinu nechce. Zamlžené dálky stejně nepřejí dalekým rozhledům a hřeben Chřibů, Bílých Karpat či Babí lom (Stražovják) 417 m, nejvyšší vrchol Kyjovska s nepřehlédnutelným vysílačem můžu obdivovat i zdola.

Ostrovánky jen tak prosvištím, ale v Nechvalíně se u info cedule chvíli zdržím. Na návrší nad obcí se totiž nachází výrazné tvrziště s nesprávným, ale velmi používaným názvem Klobouk. Zajet až k němu nebo nezajet? Nakonec volím tu druhou, snazší možnost - s bicyklem se mi nahoru a dolů vláčet zrovna nechce, protože pokračovat musím na hřeben na opačnou stranu.

Ždánický les, tvrz Klobouk v Nechvalíně (srpen 2011)

Na svazích obrácených k jihu a západu jsou vysázeny vinice a ovocné sady. Pěstují se zde meruňky, broskve a jabloně a nějakým nedopatřením míjím strom s několika opomenutými a pěkně vyzrálými broskvemi. Válí se i po zemi, takže rozhodně nikomu chybět nebudou :-)

Ždánický les, nad Nechvalínem (srpen 2011)

Nahoře se napojuji na červenou značku z Bukovan. Možná by bylo lepší, napojit se na ni přímo v Bukovanech tj. od mlýna se kousek vrátit a ušetřit si nutnost po sjezdu do Nechvalína vystoupat zpět celkem zbytečně ztracených sto výškových metrů.

Ždánický les, nad Nechvalínem (srpen 2011)

Lesní cesta až k rozcestí Vlčí jáma je samé bláto a pořádně to klouže a pro jistotu raději z kola na jednom obzvláště šikmém místě slézám - mrsknout sebou do bláta rozhodně netoužím.

Ždánický les, na rozcestí Vlčí jáma (srpen 2011)

Za rozcestím se kvalita lesní cesty prudce zlepšuje a na rozcestí U Kříže začíná ten nejhladší asfalt, jaký si lze jen představit.

Ždánický les, na rozcestí U kříže (srpen 2011)

Hned vedle cesty stojí starý hraniční kámen z první poloviny 18. století, kdy byl majitelem panství bučovický kníže Jan Adam I. z Lichtenštejna (1662-1712)

Ždánický les, hraničník poblíž rozcestí U kříže (srpen 2011)

Nacházím se v oblasti ložisek ropy a zemního plynu těžených firmou Moravské naftové doly a.s. Hodonín. O způsobu těžby se lze dočíst na jedné z informačních cedulí, ale je to příšerná směska odborných pojmů, které ani já se svým přírodovědným vzděláním nedokážu vstřebat, takže se moc nepoučím. Prostě takový malý český "Dallas" a většina místních odboček končí právě u ropného čerpadla.

Nejvyšší vrchol Ždánického lesa se jmenuje U slepice (437 m). Vlastně to není žádný vrchol, ale jen ploché zalesněné návrší ležící na hranicích vyškovského a hodonínského okresu. Křižuje se zde několik turistických tras a na info cedulce si lze přečíst pověst, jak toto místo ke svému zvláštnímu místu přišlo a na stromě je k vidění samozřejmě slepice. Tetřeví slepice, ne ta domácí.

Ždánický les, U slepice (srpen 2011)

V přírodní rezervaci U Vrby, poblíž vrcholu, lze najít rezervaci zahrnující zachovalou bučinu. Na jaře zde rostou orchideje, ale takhle v srpnu raději zamířím někam na houby. Ale do rezervace samozřejmě ne.

Za mnou je nejvyšší místo dnešního putování, pokračovat budu převážně z kopce a po hlaďoučkém asfaltu - připadám si úplně jako v cyklistickém ráji.

U červeného kříže lesní cesta křižuje silničku spojující Bučovice a Ždánice

Ždánický les, Červený kříž (srpen 2011)

Na několika místech se setkávám s novými rozcestníky. Pěkné, ale s informací o vzdálenostech by rozhodně byly větším přínosem.

Ždánický les (srpen 2011)

U Zlatého jelena je lehce přepamátníkováno a od minula tu jeden přibyl - nebo že bychom si ho tehdy nevšimli?? Jeden partyzánský, druhý partyzánský, třetí propagátora lesnictví, čtvrtý kříž, pátý s jelenem, ale na ten šestý kámen s nápisem si od minule nevzpomínám ... A podle toho, že je zabetonován, rozhodně zde takhle nestojí od roku 1898, kdy na každém revíru lichtenštejnského panství postavili památníky připomínající čtyřicáté výročí vlády knížete Jana II. Lichtenštejna.

Ždánický les, U Zlatého jelena - Liechtensteinský památník(srpen 2011)

V hájovně zvané Zlatý jelen došlo v únoru 1945 k přestřelce mezi partyzány z oddílu Olga a příslušníky protipartyzánského oddílu německé bezpečnostní policie a a během boje byl smrtelně raněn partyzán Jiří Jírovský - na jeho památku zde byly vystaveny dva památníky.

Ždánický les, U Zlatého jelena - partyzánský památník(srpen 2011)

Kříž postavila rodina jednoho z někdejších hajných.

Ždánický les, U Zlatého jelena - kříž(srpen 2011)

A pomník lesnímu radovi Juliu Weilovi zde vztyčili lesníci.

Ždánický les, U Zlatého jelena - Weilův pomník(srpen 2011)

A zlatý jelen? Místu se tak říká podle staré pověsti o lakotném sedlákovi, který zde na "radu" pocestného skládal obrázek jelena ze zlatých grošů s vidinou nalezení obrovského pokladu.

Po lesní asfaltce pokračuji dál, až k místu zvanému U andělíčka. Těmito místy procházelo nejedno procesí ke známému poutnímu kostelu v Žarošicích a od nepaměti zde stával dřevěný sloupek s reliéfem anděla. Ten původní zmizel na počátku druhé poloviny 20. století, ten současný je zde teprve od října 2010.

Ždánický les, U andělíčka (srpen 2011)

Jen opuštěné vojenské objekty jednoho z několika raketových útvarů sloužících jako kruhová obrana na příletových směrech k Brnu (konkrétně 4. protiletadlový raketový oddíl s velením v Kobeřicích, vyzbrojený staršími raketami SA-75 Dvina) si už nelze volně prohlédnout. Z celého objektu zůstala zdevastovaná, volně přístupná budova kasáren i autoparku s garážemi a přístup na bývalá palebná postavení byl schován za betonovou zdí a zavřenými vstupními vraty, ale dnes je u vchodu cedulka soukromý objekt a v době mé návštěvy byly v areálu uskladněny kolotoče.

Křížím další silnici - spojuje Slavkov u Brna a Kyjov a provoz na ní je opravdu veliký, ale musím po ní projet jen cca 500 m a pokračuji opět po cyklotrase za zákazem vjezdu. Bývalá stará obchodní cesta Těšanka je jednou z odboček Jantarové stezky a vedla z Těšan severně přes Ždánický les k Buchlovu a Velehradu. Silnička jako podle pravítka a převážně z kopce, paráda. Vede tudy od nepaměti a je prošlapána poutníky, kupci, perzekuovanými evangelíky i partyzány. A zákoutí z bříz musí být ještě nádhernější na podzim ...

Ždánický les, Těšanka (srpen 2011)

Parkovišťátka u silnic byla plná houbařů, je načase vyzkoušet své houbařské štěstí. Co třeba tady? Mísí se zde bříza, buk a habr... Kolo opírám o strom a obcházím jej v kruhu - kozáků je zde mnohonásobně více, než dokážu do kabely na nosiči bezpečně uložit :-)

Ždánický les (srpen 2011)

U hájovny v místě zvaném Svatá opouštím hřeben Ždánického lesa a sjíždím do Lovčiček. Asfaltka je ještě rozbitější než před pěti lety a zřejmě je mnohem lepší sjíždět až přes Bošovice, ale vracet se přece nebudu :-( Po rozbitém asfaltu je to sice jen cca 750 m, ale ztrácet výšku takovým způsobem není zrovna to nejpříjemnější.

A jak dál? Otnice, Újezd u Brna, Sokolnice, Kobylnice, Šlapanice a zkratkou okolo letiště do Slatiny. Zajímavější by to rozhodně bylo přes Pracký kopec s Mohylou míru, ale na další kopec už nemám sílu. Z tohoto konce Brna to mám domů ještě 12 kilometrů...

Nakonec mi to GPSka napočítá na celkových 73 km a pokud připočítám ranních 6 km na nádraží, jsem na 79 kilometrech.

Ždánický les (srpen 2011)