logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Toulky Balkánem 17.-29.6.2011

1. část - Makedonie - Tetovo, NP Mavrovo, jezero Ohrid

2. část - Albánie, vnitrozemím na jih - Korcë, Voskopoja, NP Brenhi Drenovë, Gjirokaster, Ksamil, Butrint

3. část - Albánie - po pobřeží na sever - Sarandë, Himarë, Qëparo Fushë, Dhermi, Llogarský průsmyk, Berat, Apolonia, Tirana, Krujë, Shëngjin, Lezhë, Skadar

4. část - Černá Hora - Kotor, Chorvatsko - Dubrovník

 

O Albánii se říká, že je nejchudší zemí Evropy. Na její pobřeží nemíří turistické zájezdy, pro podnikatele i mnoho politiků není ničím jiným než neznámou a nepřehlednou zemí kdesi na jihovýchodním Balkáně. Dlouhá desetiletí tuhé totality jakoby ji posunula kamsi mimo evropský čas a prostor - mezi lety 1945 a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě a ocitla se v mezinárodní izolaci. Nejprve přerušila styky se západem, později i s zeměmi východního bloku a nakonec i s Čínou. Kult osobnosti Stalina tam byl ukončen až v roce 1990.

 

Většina obyvatelstva (Albánie má cca 3 a půl milionu obyvatel) jsou Albánci, ale mnoho etnických Albánců žije v přilehlém Kosovu, Makedonii, Černé Hoře, Srbsku a Řecku. Na jihu převažuje ortodoxní křesťanství, na severozápadě římskokatolické křesťanství a islám je rozšířen všude - Albánie je jedinou evropskou zemí s muslimskou většinou. Ale po islámsku zahalené ženy zde vidět není, ve městech i na plážích se procházejí krásné dívky v minisukních a pouze babičky chodí v černém. Kromě nepřehlédnutelných mešit zásluhou vysokých štíhlých minaretů nic nenasvědčuje tomu, že země je ze 70% muslimská. V roce 1967 soudruh Enver Hodža (1908-1985) vyhlásil, že Albánie se stala prvním ateistickým státem světa. Svého cíle nepochybně nedosáhl ani zákazy, ani vyhlašováním, ani bořením mešit a kostelů - o tom svědčí i opětovný rozmach náboženství po převratu na začátku 90. let. Na místech, kde ty původní kostely a mešity srovnaly se zemí komunistické buldozery nebo jim byly aspoň ustřeleny věže či minarety, jsou postaveny nádherné nové.

 

Původními obyvateli Albánie byli Ilyrové, které Římané vytlačili do hor z rovin podél Jadranského moře. Samotní Albánci nazývají svou zemi podle jednoho z ilyrských kmenů Shqiperia - podle Karla Maye jsme tedy v "zemi Škipetarů" (Karel May kdysi napsal jako součást svého románového cyklu s hrdinou Kara Ben Nemsiho "Ve stínu Padišáha" knihu "V zemi Škipetarů", která odehrávala v Albánii).

 

Albánská měnová jednotka se jmenuje lek a směnárny a banky jsou v každém trošičku větším městě naštěstí všude. A mnohdy lze platit přímo v eurech.

 

Hodža se bál a nenáviděl inteligenci - intelektuály, tak jejich vliv omezoval a udělal z Albánie zemědělskou zemi. Dnes patří Albánie mezi deset nejchudších evropských zemí s polovinou obyvatelstva zabývající se zemědělstvím. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, s korupcí a organizovaným zločinem. V roce 1996, po krachu pyramidových her, ve kterých měla většina Albánců své úspory, se země zmítala chaosem a občanskou válkou, ale v současné době je v Albánii klid a pro turisty bezpečno. To platí především pro větší skupiny, ve dvou bych se do této země s překrásnou přírodou, která je zatím bílým místem na turistické mapě Evropy, nikdy nevydala.

 

Ve velkém se staví nové hotely, rekonstruují stávající či staví nová sídliště a silnice. Na rozestavěný dům se často věší panenka nebo medvídek jako ochrana proti uhranutí, proti tzv. zlým očím. A rozestavěných domů je neskutečné množství. Ale smutný je pohled na rozbořené novostavby - moje první reakce byla to, že za to může zemětřesení, ale nakonec zjišťujeme, že takhle tady vláda řeší nepovolené černé stavby - musí se zbořit.

 

Po půlhodince strávené na hranicích vjíždíme konečně do Albánie, hlavního cíle tohoto zájezdu. Ocitáme se na pravém Balkánu s tureckým dědictvím a neskutečnými kontrasty. A hned pro začátek město Korcë (čti Korče) - město s cca 60 tis. obyvateli, velkou mešitou (mešita Mirahori je nejstarší mešitou v Albánii) i krásným ortodoxním chrámem a především obrovským tržištěm připomínajícím trhy v Istanbulu. Pokud potřebujete nějaké rezavé hřebíky, mohu návštěvu tržnice jen doporučit :-)

 

Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë (červen 2011)

 

Prodává se zde především na chodnících. Cokoli - ovoce a zelenina je samozřejmostí, ale na chodníku je běžně vystaven i nábytek či lednice :-( Člověk zhýčkaný klimatizovanými supermarkety s plnými regály pečlivě zabalených potravin je zděšen.

 

Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë (červen 2011)

 

Korča bývá díky svým širokým bulvárům někdy nazývána albánskou Paříží. Snědí chlapííci, kteří zřejmě celý den nemají na práci nic lepšího, než kouřit a rozprávět posedávají v hospůdkách a barech a žen v nich mnoho vidět není. Ale stačí opustit hlavní bulváry a po Paříži ani památka. Směsice stylů, honosné vily, nevzhledná sídliště a hromady odpadků, rozbité vojenské bunkry. Mládež v módních hadřících s mobily k nerozeznání od nás a mnohé z kaváren se honosí přívlastkem internetové. Prostě pestrá všehochuť. A samozřejmě mercedesy...

 

Albánie, Korcë
Albánie, Korcë (červen 2011)

 

Nejčastější značkou automobilů je v Albánii Mercedes. Prý jen tlumiče této značky vydrží alespoň nějakou dobu. Připadáte si jako v království mercedesů - kam se otočíte, tam je mercedes. Kdo se trochu zmůže, koupí si obvykle mercedes. Je celkem jedno, jak je starý, ale měl by být pokud možno bílý - bílý společensky katapultuje majitele do úplně jiných sfér :-)

 

Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë
Albánie, Korcë (červen 2011)

 

 

 

Většina cest v Albánii - slovo silnice se pro tento druh komunikace dá použít jen s využitím notné dávky fantazie - má povrch bez asfaltu a tak projíždíte neustále oblakem prachu. Ale na takové cesty si autobus samozřejmě nemohl troufnout. Ale i i mnohé z tzv. hlavních silnic byly občas pro autobus docela oříškem. V horách jsme se pohybovali rychlostí tak cca 30km/h. Docela běžným jevem jsou krávy či oslíci napříč silničky. Za Hodžovy vlády bylo zakázáno mít osobní automobil pro vlastní potřebu a nám zažitými pravidly silničního provozu se řídí málokdo. Pruhy nepruhy, červená nebo zelená, to tady neplatí. Ulice se přecházejí stylem "jdi a proplétej se". Naprosto normální tady je přecházet silnici na červenou a to i tehdy, když na silnici jedou auta. Dokonce nás k tomu jeden řidič přímo vybízel, když jsme stáli a čekali na zeleného panáčka. A zelený panáček pro změnu rozhodně nezaručuje, že nic nepojede...

 

Důležité je mít klakson, Albánci neustále po sobě troubí, snad jako aby na sebe upozornili, že jedou. Při předjíždění, při potkávání... Jediná dalnice dlouhá asi 8km vede do Tirany, ale k dálnicím evropského typu má docela daleko.

 

Bunkry se staly jedním z nejznámějších symbolů stalinistického režimu. Existují ve dvou velikostech a jsou jednotného stylu. Do těch menších se vejde jeden člověk a protože nemají žádné základy, mnohé jsou v současnosti převráceny velkou vodou. První silnostěnné kopulovité stavby z betonu a železa se objevily v roce 1968 - Enver Hodža byl posedlý možným útokem NATO či Varšavské smlouvy a síť krytů podél albánského pobřeží, hranic i vnitrozemí je odhadována na 700 tisíc kusů. Jsou všude - na horách, v údolí, na plážích, na zahradách, na hřbitovech, na polích...

 

Systém byl následující - jeden velký bunkr někde nahoře na kopci a potom kolem dokola několik malých, spojených zákopy či betonovými průchody. Ty velké jsou podobné řopíkům u nás, ale ty malé jsou jen takové betonové hříbečky či chaloupky na kuřích nožkách s polokoulí o průměru nafukovacího dětského bazénku zapuštěné asi 1,5 m do země - ale jak by se osvědčily se neví, protože na Albánii od 2. světové války nikdo nikdy nezaútočil. Dnes tiše chátrají bez ladu a skladu v krajině - jejich odstranění je pro tuhle chudobnou zemi v tuto chvíli příliš drahé.

 

Albánie, bunkry
Albánie, bunkry
Albánie, bunkry
Albánie, bunkry
Albánie, bunkry
Albánie, bunkry
Albánie, bunkry (červen 2011)

 

A turista si může koupit kuriózní suvenýr - popelník ve tvaru kruhovitého bunkru nabízejí téměř všude.

 

Vesnice Voskopoja leží v horách nedaleko Korče a kousek od ní budeme dnes nocovat. Ve středověku bývala Voskopoja jedno z největších měst a nejvýznamnější středisko vzdělanosti na Balkáně. Díky své nepřístupnosti bylo uchráněno vpádu Turků a ještě v 18. století zde bylo 25 kostelů a klášter. Obcházíme několik z nich - ten přímo ve vesnici, který nám místní otevřeli je však určitě nejkrásnější. Mnohým postavám na freskách jsou vyškrábány oči. Škoda, ty ostatní kostelíky jsme si mohli prohlédnout jen otvory ve zdi :-(

 

Albánie, Voskopoja - kostel sv. Nikolaje
Albánie, Voskopoja - kostel sv. Nikolaje
Albánie, Voskopoja - kostel sv. Nikolaje
Albánie, Voskopoja - kostel sv. Nikolaje (červen 2011)

 

Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja - další z kostelíků (červen 2011)

 

Krajina je zde jen mírně zvlněná a krásně zelená. Podvečerní procházka byla moc příjemná.

 

Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja
Albánie, Voskopoja - další z kostelíků (červen 2011)

 

Poblíž albánsko-řeckých hranic se rozkládá horský národní park Brenhi Drenovë. Z vesnice Drenovë, kousíček od města Korcë, vyrážíme na půldenní pěší výlet k slepencovému skalnímu útvaru. Škoda, než stihnu vytáhnout fotoaparát, jsou už oslíci s nákladem za mnou :-(

 

Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë (červen 2011)

 

Kaňonem se dostáváme k bývalému uhelnému dolu a poté kolem malé kapličky s ikonami pokračujeme stále po cestě sjízdné i autem až k budově správy národního parku s pramenem vody a poté trošku prudším stoupáním až k zdaleka viditelným skalním útvarům na vrcholu kopce. A samozřejmě, že je tenhle skalní útvar provrtán vzájemně propojenými bunkry :-)

 

Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë (červen 2011)

 

Kvete zde spousta nádherných rostlin a objevit lze i pár jahod.

 

Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë (červen 2011)

 

Cestou zpátky nelze než obdivovat zručnost mladíka při ručním stříhání ovcí. Žádný strojek, žádná elektrika - prostě jen obyčejné nůžky :-)

 

Albánie, národní park Brenhi Drenovë
Albánie, národní park Brenhi Drenovë (červen 2011)

 

Partyzánských památníků je všude plno. Právem. Pouze 5 měsíců před druhou světovou válkou 7. dubna 1939 Albánii obsadila fašistická Itálie a titul albánského krále obdržel od italské vlády král Viktor Emanuel III.. Za spoluúčasti albánské komunistické strany se zformovalo protifašistické partyzánské hnutí, které roku 1944 zemi osvobodilo. V jeho čele stál Enver Hodža, ten mezi lidmi získal ohromnou oblibu a stal se velkou autoritou. Okamžitě po skončení bojů získala jeho Albánská strana práce (PPSH) moc a začala provádět komunistické reformy.

 

Albánie, jeden z partyzánských památníků
Albánie, jeden z partyzánských památníků (červen 2011)

 

Dneska budeme spát u jezera v jihovýchodním cípu Albánie. Kraj je to chudobný, silničky jsou úzké a moje GPS s automapou Evropy neukazuje opět nic - čistá bílá plocha :-( Jezdit podle navigace zde rozhodně není možné... Už nevím, jak se ta hospůdka s kohoutkem s tekoucí vodou a tureckými šlapkami vlastně jmenovala... Ale je tam moc krásně :-) Tedy pokud vám nevadí jezero tak trochu vonící po rybách a příšerný žabí koncert v noci...

 

jihovýchodní Albánie
jihovýchodní Albánie (červen 2011)

 

Ráno opět vyšlo slunce a fotky vstavače vypadají o něco lépe, než noční momentka s bleskem - sice jsem původně hledala žáby, ale ty odmítaly pózovat.

 

jihovýchodní Albánie
jihovýchodní Albánie
jihovýchodní Albánie (červen 2011)

 

Ještě několik hodin se budeme pohybovat průměrnou rychlostí do 30 kilometrů v hodině, ale nevadí. Máme víc času kochat se okolní přírodou a při takové rychlosti se dá docela fotit i přes okno autobusu.

 

Zastavujeme se kvůli výhledu pod kopcem s křížem. Údolí Vjosa pokračuje dozadu až k řeckým hranicím, kde vytváří obrovský kaňon, ale krásné pohledy se nabízejí i zde. A na protějším svahu stojí docela fotogenická skupinka bunkrů.

 

Albánie - údolím Vjosy
Albánie - údolím Vjosy
Albánie - údolím Vjosy
Albánie - údolím Vjosy
Albánie - údolím Vjosy
Albánie - údolím Vjosy (červen 2011)

 

Gjirokastër bývá nazýváno městem bílých střech a jeho historické centrum se objevilo na listině UNESCO. Dějiny města jsou drsné, protkané krevní mstou a násilím a zdejší věžovité domy s kamennými střechami nemají okna v přízemí, protože sloužily zároveň jako pevnosti.

 

Albánie, Gjirokaster - podhradí
Albánie, Gjirokaster - podhradí
Albánie, Gjirokaster - podhradí
Albánie, Gjirokaster - podhradí
Albánie, Gjirokastër - podhradí (červen 2011)

 

V horku stoupáme až ke vchodu do hradu - v muzeu zbraní je příjemný chládek, ale nemůžeme si nechat ujít ani hodinovou věž, ani sestřelené americké letadlo, ani hrobku bektašistů. Jen zdejší vězení vynechávám - bylo považováno za nejstrašnější v zemi a sloužilo v různých obdobích a režimech až do roku 1971.

 

Albánie, Gjirokaster - hrad
Albánie, Gjirokaster - hrad
Albánie, Gjirokaster - hrad
Albánie, Gjirokastër - hrad (červen 2011)

 

A výhledy na město a všudypřítomné hory jsou odsud fantastické!

 

Albánie, Gjirokaster
Albánie, Gjirokastër (červen 2011)

 

Gjirokaster má dva slavné rodáky - spisovatele Ismaila Kadereho a především komunistického vůdce Envera Hodžu. Postupně obcházíme oba rodné domy - v tom Hodžově je dnes etnografické muzeum.

 

Albánie, Gjirokaster, rodný dům Envera Hodži
Albánie, Gjirokastër -rodný dům Envera Hodži (červen 2011)

 

Neplatí to jen o Gjirokasteru, ale obecně o všech městech, která jsme navštívili - historická část a hlavní třída vypadá hezky, ale paneláková sídliště a starší výstavba nezapře Balkán. Smutný je pohled na hromady odpadků, které se kupí nejen ve vesnicích a městech, ale i na místech, která by si zasloužila být přísně chráněnými přírodními rezervacemi.

 

Albánie, Gjirokaster
Albánie, Gjirokastër (červen 2011)

 

A jak může fungovat taková změť kabelů je mi záhadou...

 

Albánie, Gjirokaster
Albánie, Gjirokastër (červen 2011)

 

Modré oko (Syri i Kaltër) je neuvěřitelně silný krasový pramen vyvěrající nedaleko Gjirokastëru. Pramen tvoří kruhové jezírko s ledově chladnou vodou a jeho teplota je cca 10°C, takže koupání zde je jen pro ty otrlé a k těm já tedy nepatřím :-(. Raději fotím vážky, kterých je zde opravdu hodně a mohutné platany a duby jen dokreslují krásu tohoto místa.

 

Albánie, Modré oko
Albánie, Modré oko
Albánie, Modré oko
Albánie, Modré oko
Albánie, Modré oko (červen 2011)

 

Konečně se dostáváme k moři. Až k řeckým hranicím na samotný jižní cíp poloostrova Ksamil, který odděluje Kerkyrský průliv Jónského moře od Butrinského jezera a Vivarského kanálu.

 

Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil (červen 2011)

 

Butrint je nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm v celé Albánii, takže možnost navštívit toto místo u mne nakonec zvítězila nad možností celodenního povalování se na pláži městečka Ksamil. Řidiči museli dodržet povinnou pauzu - do Butrintu vyrážíme místní hromadnou dopravou (nebo pěšky, ale to je v místním klimatu vražedná kombinace).

 

Butrint založil podle legendy Helenus, syn Priamův, který sem přivedl uprchlíky ze zničené Tróje. Hlavní stavby z řeckého období pocházejí ze 2. a 3. století př.n.l. - divadlo, akropolis, dva chrámy a zdobené brány.

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Římské budovy byly postaveny v průběhu 1. století n.l. - římské lázně, chrám bohyně Minervy, Nymfaneum, vila Diaporit či palác Triconch. Byzantské období (5. a 6. století) je zastoupeno baptisteriem a bazilikou. Škoda, mozaika na podlaze baptisteria je nyní zasypána pískem, aby se neponičila a k představě musí stačit její fotografie. Jedná se o jedinečnou ukázku ranně křesťanské architektury a o druhé největší baptisterium Východořímské říše (tím největším je chrám Hagia Sofia v Istambulu) - křtitelnice ve tvaru kříže je obklopena 16 sloupy uspořádanými do dvou kruhů.

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Trojlodní bazilika svou funkci biskupského chrámu plnila až do 18. století.

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Dědictvím Benátčanů je trojúhelníková pevnost z 16. století a v 19. století zde postavili pevnost Turci. Město je obehnáno kamennou hradbou s několika branami a opevnění je stále důkazem tehdejší stavební techniky. Zdi jsou stavěny z velkých kamenných bloků bez malty tak, jak je známo kyklopské zdivo v mykénské architektuře.

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Jen Lví brána mne trochu zklamala. Kdysi sloužila pro VIP hosty, ale kamenný reliéf vypadá spíše jako prase ač je to prý lev držící v tlamě býčí hlavu.

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Na samotném vršku stojí benátská pevnost z 13.-14. století a ta jediná vypadá jako nová - však taky byla kompletně zrestaurována a vevnitř je i muzeum. Z vršku je pěkná vyhlídka - z jedné strany Butrintské jezero, z druhé Jónské moře s ostrovem Korfu a nejvyšší vrchol tohoto zeleného ostrova - Pantokrator (906 m).

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

Ještě vyzkoušet přívoz přes Vivarský kanál, který je pro pěší zdarma a je nejvyšší čas vrátit se zpět na pláž v Ksamilu a ochladit se ve vodě - slunko tady pořádně pálí!!

 

Albánie, Butrint
Albánie, Butrint (červen 2011)

 

A konečně lážo plážo...

 

Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil
Albánie, Ksamil (červen 2011)

 

1. část - Makedonie - Tetovo, NP Mavrovo, jezero Ohrid

2. část - Albánie, vnitrozemím na jih - Korcë, Voskopoja, NP Brenhi Drenovë, Gjirokaster, Ksamil, Butrint

3. část - Albánie - po pobřeží na sever - Sarandë, Himarë, Qëparo Fushë, Dhermi, Llogarský průsmyk, Berat, Apolonia, Tirana, Krujë, Shëngjin, Lezhë, Skadar

4. část - Černá Hora - Kotor, Chorvatsko - Dubrovník

copyright Alena