Bílé Karpaty 18.-19.5.2019

převážně orchidejová výprava křížem krážem přes Moravské Kopanice

 

Po procházce přes NPP Malhotky a NPR Strabišov-Oulehla následuje procházka lomem Rasová a poté je tak akorát čas k obědu v motorestu Rasová.

 

den první

PP Lom Rasová

Pískovcový lom po ukončení aktivní těžby je v současnosti částečně zatopený vodou a hloubka jezírka dosahuje až čtyři metry. Původním důvodem ochrany byl výskyt obojživelníků, ale poté, co byly v jezírku načerno vysazeny ryby, obojživelníci téměř vyhynuli. V bývalém lomu se vyskytuje řada vzácných druhů rostlin. Poměrně hojně zde roste kriticky ohrožená pětiprstka hustokvětá či kruštík bahenní, ale na ty je v půli května ještě brzy. Vystačím si se vstavačem vojenským a bradáčkem vejčitým :-)

Ale čekalo na mne pořádné překvapení! Můj první tořič :-) Tořič pavoukonosný, Ophrys sphegodes. Ten zde byl zřejmě vysazen, ale to mi na radosti neubírá.

 

Vyškovec a Machnáč

Při stoupání pod Mikulčin vrch se otevírají daleké výhledy a byla by škoda na chvilinku nezastavit.

Auto pro zbytek dne odstavuji u točny autobusů pod Hribovňou. Pokračovat se bude pěšky.

 

Vyškovec je typická kopaničářská obec s roztroušenou zástavbou na moravsko-slovenském pomezí. Ale především jsou tady bělokarpatské orchidejové louky. První zastávkou PP Pod Hribovňou. Naučná tabule popisuje tento mizející luční svět: Tak jako jinde na Kopanicích, i zde někdejší mozaiku louček, pastvin, lesíků a polí pohlcuje les. Nejnáchylnější k zarůstání jsou svažitá místa s nerovným terénem, která lze obhospodařovat pouze ručně. Tak se zde udržuje alespoň nejcennější část s hořečkem žlutavým, dokladem původního způsobu hospodaření, při kterém se střídalo kosení s pastvou. K vyklíčení semenáčků potřebuje tato rostlina narušené plošky, vznikající dříve pod kopyty dobytka a ovcí.

O kousek níž jsou Vlčí prameny, první soukromá biologická rezervace v Bílých Karpatech. Ale to jsem zjistila až při dohledávání informací na webu :-(

Mířím směrem PR Ve Vlčí. Kromě luk zde zaujímají velkou výměru porosty statných stromů a keřů, které samovolně vyrostly na opuštěných pastvinách. I zde se dovídám z cedule před kopaničářskou usedlostí č.p. 40 spoustu informací: Současný stav přírody v rezervaci není bohužel příliš uspokojivý. Bohatství luk je závislé na tradiční údržbě (pečlivé sečení, přepásání), která v minulosti květnaté louky stvořila. A tento způsob využití se nepodařilo ve Vlčí udržet, koseny byly jen louky dostupné traktorem, přičemž ta nedostupná (příliš svažitá, podmáčená, hrbatá) místa jsou právě ta nejhodnotnější. V nesečených porostech postupně zmizely vzácné druhy, převládly křoviny, později i stromy a lesíky. Zajímavější louky, např. s bohatými populacemi silně ohroženého prstnatce bezového, dnes najdeme těsně mimo PR.

Tradičně nastávalo sečení na Kopanicích na sv. Jana, tj. po 24. červnu, ve vyšších polohách, nad 600 m, až kolem Cyrila a Metoděje.

 

Brouzdání trávou už bylo dost, aktivita klíšťat je na maximu, pokračuji směrem na Machnáč pro změnu po cestě.

Machnáč (771 m) je holý travnatý vrchol s parádními výhledy na Považský Inovec, takřka celé Strážovské vrchy, je vidět i Kľak a Veľká lúka v Malé Fatře, Javorníky, na východě se zvlášť vyjímá skalnatá bělokarpatská Chmeľová.

A pokud by tento výhled nestačil, může vyrazit dále po červené směrem Sokolí kameň (696 m) a skončit ve slovenské obci Drietoma. Já pokračovat nebudu, musím se vrátit k autu, ale času mám dost, takže zouvám boty, sním něco ze zásob a užívám si pohody. Loni jsem tady při přechodu Bílých Karpat přespala, dneska bych si to mohla zopakovat... Spacák sice zůstal v autě, ale autem bych se dostala až k česko-slovenské hranici u Kykuly...

Ale nakonec volím jednodušší a především pohodlnější variantu - spát budu nedaleko horské chaty Vyškovec v autě. Kousek ode mne parkuje obytňák, takže to bude naprosto pohodová noc.

Na jedné straně zapadá slunce, na druhé vychází měsíc, ještěže jsou na zadních oknech ty zatemňovací fólie, protože dneska v noci bude úplněk.

 

den druhý

Jako kdybych to plánovala, ale je to naprostá náhoda - sluníčko vychází přesně za za Vršateckými bradly. Kvůli východu slunce jsem si nastavila budík, ale pak znovu zalézám do spacáku. Co bych dělala venku v mokré trávě v 5 hodin ráno :-).

Po snídani v trávě krátká zastávka u hrající kapličky a poté mířím dolů do Starého Hrozenkova po uzounké asfaltce. Nechtěla bych tady nikoho potkat v protisměru :-(

 

okolí Žítkové

Pro auto jsem našla místo ve stínu za točnou pod Žítkovou a pokračuju pěšky.

Dneska to opět nebude žádná extra túra, ale zas to bude o kytkách, broucích a výhledech.

PR Hutě, to je pestrá mozaika pastvin, luk, mokřadů, lesíků a starého sadu. Pokud máte spoustu času si číst, zkuste tento odkaz.

Vracím se vrchem po slovenské straně, protože hranice naštěstí vypadají takto:

Idyla na rozkvetlých loukách nemá dlouhého trvání, od východu přibližují bouřky a výlet tak končí dříve, než jsem plánovala. Prší, prší, jen se leje... Ještěže mám tentokráte auto...