Bystřicko 29.-30.7.2011

putování Zubří zemí

 

Tajemstvím a pověstmi opředené kamenné stavby se vážou k historii rodu Pernštejnů, jejichž erbovním znakem je hlava zubra. Kdo by neznal gotický hrad Pernštejn... Území kolem horního toku Svratky se tradičně nazývalo Zubří země. Už zde nejsou neprostupné hvozdy bohaté na zubry, losy, medvědy či vlky, ale turistických zajímavostí je zde tolik, že jeden den rozhodně nestačí.

 

Hrad Pernštejn

Pohádkový hrad, reprezentační sídlo rodu Pernštejnů, v 16. století nejbohatšího a nejmocnějšího rodu Českého království, je rájem turistů i filmařů a to plným právem. První písemná zpráva o něm je z roku 1285 a v roce 1457 byl velkoryse pozdněgoticky přestavěn.

Ale mým cílem dneska není hrad - na jeho prohlídku je již takhle navečer pozdě, ale mířím na vyhlídkový altán Mariino loubí. A není to jen tak ledajaký altán - má i své internetové stránky - www.marencino-loubi.wz.cz

 

Na místě s vyhlídkou na hrad Pernštejn dal hrabě Mitrovský (1864-1930) altán a pojmenoval jej po své druhé manželce. Vzal si ji v roce 1895 a celým jménem se jmenovala Maria Pia hraběnka Baworowská z Baworowa (1869-1930). Altán samozřejmě postupem času chátral - koncem 20. století zde zůstaly jen zbytky dřevěné konstrukce, ale od roku 2000 zde zásluhou Lesů České republiky stojí altán nový a Mariino loubí (Maria Laube) je znovu cílem turistů i tuláků, výletníků i milenců, návštěvníků hradu Pernštejna.

Když se vracím zpátky na parkoviště, udělám si ještě jednu malou zacházku. Hrad je sice již uzavřen, ale památný starý tis stojí v místech volně přístupných. Jeden z nejstarších stromů České republiky je starý více než 1000 let, vysoký 16,5m a jeho obvod měří 455 cm.

 

Znáte tu legendu, která se k němu váže?

 

Na skalnatém ostrohu vysoko nad lesy i nad řekou Svratkou budovali strážný hrad. Jeho zdi vrůstaly do skalního masivu, který v sobě skrýval jezírko s nevysychající vodou. Poutník vracející se ze Svaté země zůstal v údivu stát. Lidská troufalost! To se dřív zazelená moje poutnická hůl, než vám se stavba podaří. Během pokračující stavby se prý hůl ujala, zazelenala a vyrostl z ní statný tis. Od té doby se říká, že osud stromu je svázán s osudem hradu. Odlomená větev tisu předpovídá Pernštejnu nějaké neštěstí nebo úmrtí někoho z obyvatel. Shody událostí tuto víru ještě podporovaly. A tak pověsti o stromu spojují vzácnou památku přírodní s památkou vytvořenou lidmi a dodávají tomuto spojení zvláštní tajemnost a osobité kouzlo.

 

Kaplička ve Švařci

Ve Švařci, při silnici k Brťoví, se skrývá kaple Nejsvětější Trojice - nevede k ní žádná turistická značka a ani u silnice není žádná cedulka. Takže ačkoli Švařcem už jsem projížděla mnohokrát, tenhle skvost jsem objevila jen zásluhou toho, že jsem si chtěla prohlédnout NPP Švařec. Velice zajímavá stavba kostela pochází pravděpodobně ze 16. století - na zděnou stavbu navazuje dřevěná kruchta a dřevěná vížka pokrytá šindelem a kdysi zde bývaly slavné poutě.

Rozhledna Karasín

Dominanta nad Karasínem vznikla v roce 2002 - třicetimetrová rozhledna se čtyřhranným půdorysem je postavena v nadmořské výšce 707 m a otevřená je celoročně. Zařízené to zde mají docela zajímavě - je-li otevřen bufet, platí se vstupné 2Kč, není-li otevřen, vstup je zdarma :-)

 

Fotografie mám dvojí - páteční s večerní jasnou oblohou a sobotní kompletně šedivé...

 

Kostelík sv. Michaela ve Vítochově

K tomuto místu se váže pověst až z doby Velkomoravské říše. Tehdy tudy putoval sv. Metoděj. Poučil zdejšího hradního pána a jeho družinu o víře v Krista a poručil postavit kapli, kterou vysvětí, až se bude vracet. Začali tedy pilně stavět, ale práci jim vždy zhatila nějaká nehoda. Bylo zřejmé, že staví kapli na nesprávném místě. Moudrý stařec jim poradil, aby vzali sedm borovic a vysadili je po okolních kopcích kořeny vzhůru. Kde se jim stromek ujme, tam aby stavěli.

 

Takže gotický kostelík sv. Michaela prý stojí právě v místě, kde se borovice zasazená kořeny vzhůru ujala a na památku pověsti zde stále rostou borovice - tu nejmladší sem přidal Luděk Munzar a štáb ČT při natáčení jednoho z dílů pořadu Paměť stromů. Silné větry, které vanou kolem návrší s kostelíkem, opracovaly opravdu větve zdejších borovic do podoby připomínající rozevláté kořeny.

 

Od kostelíka se nabízejí krásné výhledy - ale dneska toho s výjimkou šedivé barvy moc vidět není :-(

 

Ostrá skála

Asi 1,5 km od obce Dalečín se na vrcholu kopce Holotín (549 m) skrývá skalní útvar nazývaný Ostrá skála.

Procházku lesem mi zpříjemňují maliny a houby - převážně rychle plesnivějící babky, ale na smaženici budou :-)

Ještě se rozhlídnu směrem k Dalečínu a sjedu dolů, do Dalečína na úroveň řeky.

 

Zřícenina hradu Dalečín

I hrad Dalečín na ostrohu, který ze tří stran obtéká řeka Svratka, kdysi vlastnili Pernštejnové, ale později byl doupětem loupežníků a jako takový byl dobyt a od té doby zůstal pustý a chátral. Zřícenina je volně přístupná - zachovala se část mohutné válcové stavby s vnějším průměrem 30 m, ale většina hradebního zdiva byla použita při stavbě zámku a jeho hospodářských stavení a samozřejmě na řadu stavení v obci.

 

Vírská přehrada

Překrásné údolí kolem Chudobína zatopila voda v roce 1957 při stavbě Vírské přehrady s cílem regulace průtoku v povodí Svratky a využitím pro vodárenské účely - voda z této přehrady napomáhá v zásobování Brna a jeho okolí pitnou vodou, ale především pitnou vodou zásobuje Žďársko. Monumentální betonová hráz je rozhodně nepřehlédnutelná - se svou výškou 76,5 m je třetí nejvyšší hrází v ČR.

Jen vlčí máky pod hrází dokážou přebít tu všudypřítomnou šedivou :-(

 

Klubačice - skalní vyhlídka nad Vírem

Řeka Svratka vytváří u Víru nejhlubší údolní zářez na Vysočině a výškové rozdíly dosahují více než 300 metrů. Údolní skaliska, odhalená a vypreparovaná intenzívní hloubkovou i boční erozí Svratky, se zde vyskytují na levé i pravé straně řeky. Nejvyšší a nejslavnější je skalní stěna na levém břehu nad továrnou. Skála se jmenuje Klubačice, ale jedna její spodní část má mnohem svéráznější název - Posraná skalka :-)

 

Uzounká pěšina nahoru je vyznačená od rozcestníku u silničního mostu přes Svratku a rozhodně není vhodná pro cyklisty. Zdolávám těch cca 100 výškových metrů nad řeku v pošmourném dopoledni a na vrcholu nezbývá, než vytáhnout z batohu pláštěnku a snažit se fotit pod její ochranou. Nelze zahlédnout celou obec - jen její horní část okolo mostu, dříve samostatnou Hrdou Ves v údolí Bystřičky. Ale nejkrásnější je řeka a lesy na protějších stráních Kače a Karasínského kopce. A nevadí, že prší...

 

Na pamětní desce zasazené do skály je nápis: Zábradlí toto zbudovala r. 1911 stolová společnost svobodná obec Dalibor z Brna. Vírský klub grandů s nadací OSF Praha obnovili v r. 2000. Vítej na Klubačici!

Vyhlídkových skalek je kolem Víru několik a mají krásné názvy - Vířina, Horymírka, Hraběcí stolek, Hastrmánka či Kobylí skála a k jejich zdolání se však vypravím někdy za sluníčkového počasí. Podrobný popis - viz stránky www.virvudolisvratky.cz.

 

Socha sv. Jana Nepomuckého

Na skále v ostré zatáčce na silnici z Víru do Bystřice nad Pernštejnem stávala socha sv. Jana Nepomuckého odpradávna. Možná na památku sedláka, který v lese nad skalou stahoval dřevo a i s kládami se zřítil do údolí, možná proto, že se tradovalo, že v údolí strašívá... I údolí získalo svůj název Jánské, právě podle této sochy.

 

Socha se v osmdesátých letech dvacátého století zřítila a na místě zůstal pouze podstavec s letopočtem 1881. V květnu roku 2008 zde byla socha sv. Jana Nepomuckého obnovena - z úcty ke svému kraji a jeho tradicím sochu obnovilo město Bystřice nad Pernštejnem za podpory obce Vír a patron naší země opět střeží naše cesty a putování a ochraňuje vody a veškerá řemesla spojená s vodami.

Obzvláště krásná a divoká je krajina na východním břehu říčky Bystřičky v úseku od Aueršperku po bývalý tábor Jitřenka.

 

Zřícenina hradu Aueršperk

Na vyvýšenině obtékané ze tří stran říčkou Bystřičkou postavili v 14. století hrad. Chránil jej až 13 metrů hluboký příkop a celé opevnění hradu bylo rozsáhlé a složité. Jeho zbytky se dochovaly dodnes, ale jinak toho zde moc k vidění není - torzo kdysi vysoké válcové věže a zbytky základového zdiva paláce.

Daleké výhledy se nabízejí při toulkách přes pole a louky po modře značené trase směrem k Pivonicím a Zubštejnu. Ale dneska jen a jen šedivé...

 

Zřícenina hradu Zubštejn

Hrad Zubštejn kdysi střežil hlavní osu kolonizace, řeku Svratku a a jeho zřícenina je nejmohutnější v celém okolí. Založení hradu se odhaduje na přelom 13. a 14. století a opuštěn byl v 16. století. Do dnešních dob se zachoval zbytek paláce se čtyřmi klenutými místnostmi a část vstupní věže, k jejíž bráně vedl padací most.

Kaple v Pivonicích

Barokní kaple sv. Anny stojí v Pivonicích na návsi a tváří se celkem běžně. Je však něčím výjimečná - v roce 1996 byly pod omítkou v presbytáři a na vítězném oblouku objeveny rokokové fresky. Ale marně nahlížím mříží - zvenčí toho vidět moc není.

A stále mrholí... Od západu se honí další a další šedivé mraky plné vody a já tohle víkendové toulání vzdávám - raději proležím neděli v posteli s knížkou , protože pochodování v pláštěnce už mne opravdu přestává bavit :-(