Julské Alpy 11.-15.8.2010

nejvyšší vrchol mého horolezení

 

Julské Alpy (Julijske Alpe) se právem považují za jeden z nejkrásnějších celků Evropy. Koncem září jsem se loni zúčastnila turistického zájezdu CK Kudrna do Julských Alp. Počasí bylo hodně šedivé, ale jinak to nemělo chybu. Poté jsme si letos v červnu vyzkoušela, jak to v Julkách vypadá zjara - pro změnu s CK Alpina , na zájezdu zvaném Turistika v Triglavském NP. Nebylo to špatné, ale sněhová pokrývka vyvolala nejednu změnu programu zásluhou neprostupnosti některých turistických chodníků a uzavírek některých z horských chat. Vylézt až na vrchol prostě nebylo bezpečné.

 

Kudrnovský zájezd v srpnu s názvem Triglav - po zajištěných cestách k nejvyššímu vrcholu Slovinska, už snad neohrozí sníh a šance na modrou oblohu v srpnu je taky celkem vysoká. Princip je opět obdobný - pěší túry v podstatě nalehko, protože se spí na horských chatách a něco k jídlu si lze na těchto chatách bez potíží koupit.

 

Program nevypadá zle - třídenní přechod, během kterého zdoláme nejvyšší horu Slovinska Triglav (2864 m). První den z Rudné doliny (1347 m) na vrchol Viševnik (2050 m), přes chatu Vodnikov dom (1817 m) na chatu Planika (2401 m) nocleh na chatě. Druhý den přes vrchol Malý Triglav (2725 m) na nejvyšší vrchol Slovinska Triglav (2864 m)a poté na chatu Triglavski dom na Kredarici (2515 m), nocleh na chatě. Třetí den sestup okolo vrcholu Rž (2538 m) na chatu Dom Valentina Staniča a sestup do doliny Kot.

 

Když jsme se na tento zájezd hlásili, byli jsme ubezpečeni o tom, že vrchol lze zdolat za dobrého počasí bez jakékoli zvláštní výstroje či výzbroje. Týden před odjezdem se situace mění - s omluvou, že to byla informace nepřesná a zavádějící a že bez ferratové výbavy nás nahoru průvodce v žádném případě nepustí. A tak na poslední chvíli sháníme jistící pomůcky, aniž bychom s nimi měli jakoukoli zkušenost. Jednu sadu se Vaškovi podařilo zamluvit v Kudrnovské půjčovně - jištění za 40Kč/den, ochrannou přilbu za 30Kč/den. Jištění to bylo poslední, přilby jsou k dispozici dvě. Naštěstí mne osvítil duch svatý - vždyť má kamarádka Pavla občas leze, možná mi něco půjčí... A půjčila - sice jen sedací úvaz a dvě smyčky s karabinami, ale aspoň něco.

 

Triglav se svou výškou 2864 m je nejvyšším vrcholem a posvátnou horou Slovinska - hrdě se pne i na národní vlajce a státním znaku. Jedna z nejvíce žádaných a slézaných hor v Alpách své jméno získala podle starodávného slovanského božstva, jehož tři hlavy v lidové mytologii zastupovaly nebe, zemi a podzemní říši. Je opravdovým vládcem bližšího i širšího okolí - je podstatně vyšší než okolní vrcholy a Triglavský národní park je zapsán ve světovém dědictví UNESCO. Na vrcholu stojí od roku 1895 Aljažev stolp - válcovitá věž s vlajkou na jejím vrcholu, ochrana před bouřkou pro cca 5-6 osob(celá hora působí zásluhou železných zajišťovacích pomůcek jako obrovský hromosvod).

 

A je tady středa. Odjezd je naplánován v pozdních večerních hodinách - čeká nás cca 500 km přes Rakousko do Slovinska a na místě, v Rudnom Polje, budeme zrána. Už týden sledujeme předpověď počasí a snímky z webkamery. Šedá se střídá s krásnými výhledy, ale ta šedá tak nějak převažuje. Ouha, předpověď počasí není ani trochu příznivá - ve čtvrtek se během dne začne zatahovat a večer a následující dny se objeví bouřky a déšť.

 

 

První den

Rudno Polje, Viševnik, Vodnikov dom, chata Planika

Noční přejezd autobusem jsme zvládli o to lépe, že autobus nebyl plný a my měli každý dvojsedadlo sám pro sebe. Většina cestujících je vzhůru již ve chvíli, kdy projíždíme tunelem Karavanky - dálničním tunelem spojujícím Rakousko a Slovinsko v délce 7864 metrů (mýtné pro osobní auto by stálo 6,5 €).

 

Pár příjemných výškových metrů nabíráme ještě autobusem. Veliké parkoviště v místě lyžařského střediska Rudno Polje se nachází v nadmořské výšce 1345 metrů a čas, který dostáváme na přebalení a rozdávání ferratových setů nám zpestřují helikoptéry slovinské horské služby, které zde nabírají zásoby pro jinak nepřístupné horské chaty.

 

Obloha se modrá, sluníčko svítí, pro zahřátí stoupáme sjezdovkou pod vrchol Viševnik. Žádné flákání, pěkně kolmo na vrstevnice. Už jsme na výšce Pradědu, zrovna jsme překonali Sněžku... a před náma pořád spousta výškových metrů...

Zdoláváme výšku slovenského Chopoku a konečně se blížíme k vrcholu - vystoupali jsme do výšky 2050 metrů a odměnou je nádherný kruhový výhled. Pod námi Rudno Polje, před námi vrchol Triglavu - z jedné strany Dom Planika, z druhé Triglavski dom na Kredarici. No nazdar...

 

Uzounká pěšinka nás téměř po vrstevnici přivádí k výhledu do doliny Krma. Tak tudy jsme stoupali v červnu!

Pěšinka pokračuje - zdoláváme Studorski preval (1892 m) a postupně obcházíme obrovský masiv vrcholu zvaného Tosc (2275m) až k Vodnikově domu (1817 m). Máme toho dost, ale ten pravý výšlap nás teprve čeká - necelé dva kilometry na vzdálenost a téměř 600 metrů do výšky, Dom Planika stojí ve výšce 2401 m.

Doplňujeme energii polévkou zvanou jota (něco jako zelňačka s fazolí) a čajem a doplňujeme vodu z kohoutku. Prý není značená jako pitná, ale pijí ji všichni :-)

 

Prý pohoda - jeden cik, pak cak a ještě jeden cik-cak a jsme nahoře...

 

Konečně, to je ale úleva, když je možno shodit ze zad bágl. Koupelna se sprchou tu samozřejmě není, ale v chatě je docela teplo a sladký čaj chutná skvěle. Venku se totiž přesně podle předpovědi zhoršuje počasí - teplota klesá, převládá šedivá barva a studeně fouká. Naše zraky se upírají k Triglavu - možná je naší jedinou šancí zdolat vrchol takhle navečer... Ale kde vzít energii???

 

Večer nás ještě čeká přednáška ohledně používání jistících pomůcek na ferratách. S výjimkou mne jsou všichni vybaveni kompletně - sedací úvaz, prsní úvaz, brzdu a dvě smyčky s karabinou a automatickou pojistkou. Já vlastním sedací úvaz a smyčky s karabinami s pojistkou šroubovací :-( Co když mne s tímhle průvodce odmítne pustit nahoru?! Neodmítl, tahle ferrata není obtížná a jistit se budeme především na vodorovném laně...

 

Po noci strávená v autobuse je pohoda natáhnout se v posteli... Ač ve společné noclehárně pro 41 osob - v místnosti s dvěma řadami poschoďových postelí pěkně nahusto, bez uliček :-) Záchod, suché turecké šlapky, je samozřejmě kus za chatou a voda z jediného kohoutku pouze kape.

 

 

Druhý den

Dom Planika - Tržaška koča na Doliču - Dom Planika - Triglavski dom na Kredarici

Samozřejmě nás nad ránem probouzí bouřka a déšť. Přesně podle předpovědi. Po snídani však naštěstí déšť ustává. Těžké rozhodování - obsluha chaty v žádném případě nedoporučuje výstup nahoru - prý to může být všechno nabito statickou elektřinou. Průvodcům nezbývá než nám vymyslet náhradní program - vyrazíme směrem na chatu zvanou Tržaška koča (2151 m) a poté se uvidí. Odtud lze pokračovat do doliny Triglavskich jezer, na Kanjavec (2568 m) nebo z druhé strany nahoru na Triglav. Ale to je spíše jen zbožné přání...

 

Tržaška koča byla v dubnu 2009 sice rozbita lavinou, ale momentálně zase znovu funguje. Objednáváme si samozřejmě čaj a čekáme na rozhodnutí průvodců. Jenže vše samozřejmě rozhoduje vyšší moc - začíná zase pršet. Skupina největších nadšenců se v pláštěnkách vydává k jezerům, my ostatní chvíli vyčkáváme a na zpáteční cestu vyrážíme, až déšť poleví.

Déšť polevil, ale jen na chvíli - část trasy jsme stejně šlapali za deště.

A nezbývá než se posilnit něčím teplým a vydatným, doplnit batohy o tu část věcí, která na nás čekala v chatě, nahodit něco nepromokavého na sebe a vyrazit směr Triglavski dom na Kredarici.

 

Pěšina obchází téměř po vrstevnici Malý Triglav a zásluhou deště vidíme i vodopády :-) Pod jedním z nich dokonce musíme projít, protože jiná cesta tu prostě není. Dokud nás chrání masiv Malého Triglavu, ještě to jde, ale jakmile se dostáváme na volné prostranství, začíná boj s větrem. Pláštěnka typu pončo mi předvádí, že takhle tedy rozhodně ne. Vlaje na všechny strany a nejhorší a opravdu nebezpečné je překlopení přes hlavu :-( Není zbytí, musím vyhrabat v batohu nějaký pásek a svázat ho. Ale než se k tomu dostanu, další poryv větru je tak silný, že se ocitám na zemi. Sakra, dostávám strach - jak snadno bych mohla skončit někde hluboko dole pod příkrým srázem... Pro vlastní bezpečnost pláštěnku raději sundávám, aby se ty poryvy nemohly do mne tak opírat.

 

Tímhle způsobem vyšplháme do výšky 2515 m, k nejvýše položené celoročně obsluhované chatě ve Slovinsku. Triglavski dom na Kredarici nás vítá chvilkovým přerušením deště, takže je možno udělat pár fotek. Ale opravdu jen chvilkovým - rychle do chaty, bude třeba se postarat o pořádně promočené oblečení.

Hlad zaháníme klasickou nabídkou - jota (polévka ze zelí a fazolí) či ričet (polévka z fazolí a krup), chleba, čaj. Polévka stojí 4,70€, čaj 1,80€, chleba 0,70€.

 

V téhle chatě je neuvěřitelných 300 lůžek - 140 ve 30 pokojích, 160 v osmi společných noclehárnách. My samozřejmě spíme ve společné noclehárně, ale aspoň že v té naší tentokrát nejsou patrové postele. Deky jsou naštěstí docela teplé a jsou pro každého dvě - teplo zde opravdu není a vlhké věci zde rozhodně neuschnou. Povlečení je k dispozici jednorázové papírové a krabice plná pantoflí není vůbec špatný nápad. A oproti červnu zde dokonce teče studená voda v korytu v umývárně :-)

A prší a prší a prší...

 

Třetí den

Triglavski dom na Kredarici - Triglav - Triglavski dom na Kredarici - Dom Valentina Staniča - dolina Kot

Když mne zrána probudí první ranní ptáče, nevěřícně koukám do okna. Co je to za divnou barvu?? Masiv Triglavu svítí zlatou barvou vycházejícího slunce a celý ten zázrak doplňuje blankytná modř oblohy. Rychle ven!!

Naším dnešním úkolem je sejít k autobusu, ale naštěstí se to dá stihnout i s výšlapem nahoru k vrcholu. Sraz je před osmou - těm, co si nevědí rady, jak na sebe napasovat celou tu výbavu sedacího a prsního úvazku a smyček a brzdy, pomáhají průvodci a úderem osmé vyrážíme zdolat vrchol.

 

Při prvním pohledu směrem na masiv Triglavu člověka napadne jediné - tudy se přece nelze bez horolezeckého výcviku dostat nahoru... Opak je pravdou. Za příznivého počasí to není problém ani bez úvazků a většina Slovinců zdolává tento vrchol jen nalehko. Ale samozřejmě - cestovka neriskuje, vždyť neví, co za směsici lidí se přihlásí na takovýto zájezd.

 

Pěšina se klikatí hřebínkem nahoru - složitější místa jsou doplněna železnými pomůckami - lanem či železnými kolíky. Paráda!!! Cvak první karabiny, cvak druhé karabiny, posunout se výš, přehodit první karabinu, přehodit druhou karabinu, posunout se výš. Spíše pro tu zábavu než z nutnosti. Ale každopádně se člověk cítí bezpečněji, když je přicvaknutý k lanu a může se pak oběma rukama věnovat fotoaparátu.

 

Z Malého Triglavu (2725 m) vede na vrchol Triglavu (2864 m) hřebenová cesta s ocelovým lanovým zábradlím. Tam kde chybí, je snaha lézt raději po čtyřech, protože srázy na obě strany stojí za to. Cesta je lemovaná spoustou pamětních tabulek. příčina smrti? Většinou blesk...

 

Vrcholu dosahujeme těsně před půl desátou a naštěstí nás nebrzdily davy lezců, jak zde bývá zvykem. Platí totiž nepsaný zákon, že národní povinností každého Slovince je alespoň jednou stanout na jeho vrcholu. Z tohoto pohledu má špatné počasí aspoň jednu výhodu.

 

Skupinová fotografie, prozkoumání Alježeva stolpu a samozřejmě keška :-)

Stejnou trasou sestupujeme zpět na Triglavski dom - chvíle relaxace na sluníčku a nezbývá než nahodit batoh (nahoře na vrcholu jsme byli jen nalehko) a vyrazit směrem dolů. K chatě Dom Valentina Staniče je to po hřebínku kolem hory Rž ještě střídavě nahoru a dolů, ale pak už následuje jen nekonečné klesání dolinou Kot. Počasí se zase kazí a opět začíná v polovině sestupu pršet. Sice zde nefouká, ale pro změnu kloužou kameny, skaliska, kořeny i bláto. Těžko si vybrat, kam vlastně šlápnout.

Ani když sestoupíme do doliny, nemáme ještě vyhráno - následuje dalších pět nekonečných kilometrů až k místu, kde smí parkovat autobus. Neuvěřitelné, zklesali jsme více než dva tisíce výškových metrů.

 

Ještěže nás v autobuse čeká suché prádlo k převlečení - a ani večeře v hospůdce u jezera Bled nebyla špatná :-)

 

Aktuální informace ohledně chat lze získat na stránkách, které obhospodařuje Planinska zveza Slovenija.

 

Máte dost času? Můžete si pustit video :-)