Česká Kanada 14.-17.7.2006

podél hranice s Rakouskem na kole natěžko

 

Oba moji chlapi (tj. syn a muž) mají tentokráte jiný, "důležitější" program, takže v pátek odpoledne vyrážím na brněnské hlavní nádraží na víkendový výlet sama. Dámy - nebojte se, vždy se našel nějaký gentleman, co mi pomohl s bicyklem do vlaku a z vlaku!!

Etapa první

z Jindřichova Hradce do Staňkova

Jindřichův Hradec (ČD) - Staňkov (autokemp)

 

Vlak přijíždí do Jindřichova Hradce s půlhodinovým zpožděním a obloha se začíná černat ze všech stran. Fotky tím pádem nejsou nic moc a víc než po památkách se rozhlížím po případných úkrytech. Rozhodně nepotřebuju promáčet věci a stan se spacákem ještě před první nocí. Ale mám štěstí, vypršelo se to kousek bokem :-)).

Jindřichův Hradec

Silnice z JH na Novou Bystřici s vyjetými kolejemi je nechutně plná aut. Ale od odbočky za Pěněnským rybníkem je to konečně pohoda. Sluníčko už je nízko a krásně prosvětluje mokré lesy a asfalt začíná osychat. Nepotkávám cestou ani živáčka. A škoda, že se mi nedaří jiskřivé kapičky na jehličí zachytit foťákem.

Jindřichův Hradec

Čeká mne rybník Staňkov a neuvěřitelné množství větších či menších kempů vedle sebe. Vybírám si jeden z těch nejmenších a co nejdál od všeho toho mumraje. V noci totiž radši spím než poslouchám decibely z repráků či "smysluplné" řeči podnapilých mladíků.

Staňkov

 

Etapa druhá

Od Staňkova do Slavonic

Staňkov (autokemp) - Chlum u Třeboně - Nová Huť - Staňkov - Peršlák - Nová Bystřice - Potočná - Hůrky - Senotín - Kaproun (nádraží) - Matějovec - Stálkov - Slavonice (ubytovna Pekoro)

 

U vjezdu do rekreační oblasti kolem Staňkovského rybníka stojí obchůdek s čerstvým pečivem a základními potravinami a plněná kobliha k snídani byla báječná. Jsem se sbalila strašně hospodárně bez zbytečností, ale příště si sebou vezmu hrníček na čaj :-(( . Mám sebou tentokráte prťavý cyklistický stan RAID a jenom alumatku, abych bágly měla co nejlehčí.

Staňkov

U tohoto stanu je vše podřízeno nekompromisně jedinému cíli: stlačit hmotnost stanu pro dvě osoby pod 1 kilogram. Takže žádný komfort kempových stanů, ale pouze bezpečí uprostřed letní bouře. Má pouhých 980 gramů (běžné stany 3 x víc!) a je určen na nosič kola a do batohu pěších turistů. Jeden plášť znamená riziko kondenzace vodních par na vnitřních stěnách - je nutno nechat stan co nejvíce otevřený a "zakapotovat" ho jen když prší. Použity jsou nejlepší materiály: rip-stop polyester se zátěrem a silikonizací a tyčky z top slitiny Air-Hercules. A moje zkušenosti? Má postava má z hlediska tohoto stanu obrovské plus - měřím totiž jen necelých 160 cm při váze 52 kg a nedokážu si představit, jak by se do tohoto stanu dokázal nasoukat normálně rostlý muž či dokonce dvě osoby. A bágly nechávám přes noc zavěšené na kole!! Nevím, co myslí výrobce slovy riziko kondenzace, ale stan byl zatím zevnitř mokrý každé ráno. V našich podmínkách tak celkem normálně, ale měla jsem ho sebou v Turecku v horách a k porušení křehké rovnováhy maličkých kapiček po stěnách stačil jediný dotek, aby se začly stékat do větších a skapávat mi na hlavu či na spacák. Sušila jsem každé ráno spacák, stan i vlasy... Z té rakvičky prostě nevylezete, abyste se přitom nedotkli stěn...

Raid

Nejprve ranní zajížďka k Nové Huti a zpět kolem Chlumu u Třeboně a pak už na sever a východ. U nejsevernějšího místa Rakouska hlídají naši celníci - není tam totiž hraniční přechod. Kámen je vidět i z naší strany, ale jestli tam mají Rakušáci nějakou informační ceduli mi zůstává utajeno. Následuje krátká zastávka u hotelu Peršlák, zrekonstruovaného z kasáren bývalé pohraniční stráže a "kámen republiky" z roku 1938. Bývalá signálka směrem k Nové Bystřici vede samozřejmě jako podle pravítka napříč vrstevnicemi a výhledům rozhodně nepřeje - většinou je zarostlá mlázím z obou stran.

nejsevernější místo Rakouska hotel Peršlák kámen republiky

Držím z Nové Bystřice nejkratší směr na Kaproun, takže uhýbám od hranice ze značené cyklostezky trochu víc do vnitrozemí.

 

Ale ještě musím udělat sušící pauzu :-) Sluníčko nádherně svítí, je třeba dokonale vysušit stan.

Za Peršlákem

Pár zapadlých vesniček (a kdyby nebylo chatařů a chalupářů tak nejspíš liduprázných a zarostlých lebedou) a konečně koleje úzkokolejky v Senotíně. Snad stihnu dorazit na nádraží v Kaprouně před příjezdem pravidelného parního vlaku! Jenže hledání neznačené lesní cesty z druhé strany zastávky Kaproun nebylo úspěšné a po kolejích jsem si netroufla. Kam bych asi tak skočila s kolem s bágly na nosiči?? Ale spousta cyklistů to bere opravdu po kolejích, protože jediná přístupová cesta je zeleně značená pěšina pro pěší z vesnice plná bláta, kořenů a kamení.

úzkokolejka

Zrovna tady, v Kaprouně na zastávce úzkokolejky, je totiž k vidění jedna rarita. Na této zastávce byl údajně vyhozen z projíždějícího vlaku český velikán Jára Cimrman. Na počest této události má dodnes na zastávce pomníček, označující místo dopadu.

Kaproun - Cimrmanův památník

A opět lesy, rybníky, bunkry a borůvky. Až do Slavonic. V ubytovně Pekoro správcuje velmi příjemný a ochotný pán. Ubytovat se lze v pokojích, ale i na zahradě, pokud sebou máte stan a za mírný poplatek můžete využívat veškeré zázemí ubytovny. Kolárnu, kuchyňku, teplou sprchu i WC.

Slavonice Slavonice

 

Etapa třetí

Ze Slavonic k Vranovské přehradě

Slavonice (ubytovna Pekoro) - Montserrat - Janov - Písečné - Rancířov - Vratěnín - Uherčice - Podhradí n/D (zř. Frejštejn) - Starý Petřín - Lančov - Vranov n/D (kemp)

 

Předpověď počasí je neměnná - opět denní teploty vystoupají až k 33°C. Takže raději nic moc namáhavého s možností dodržet pitný režim.

 

Vyrážím směrem na Dačice k poutnímu kostelu Montserrat. Z asfaltu odbočuju po zelené turistické značce a na louce zapadám do bažiny pěkně hluboko. Ani zbytek stezky není pro cyklisty. Kořeny, díry, kroutící se úzká pěšina... A cíl, poutní kostel Montserrat, za tu námahu ani nestojí. Je přístupný pouze během konání poutí a tak si zajímavou sošku Marie s Ježíškem, kteří oba mají černou barvu pleti neprohlédnu. A pro avizovaný výhled se musí až pod západní okraj lesa, protože kolem kostela rostou ze všech stran stromy. Aspoň že zpátky nemusím po zelené, protože k hlavní silnici vede celkem solidní lesní cesta a dokonce s nějakým místním značením bůhví odkud a bůhví kam....

Montserrat Montserrat

Trasa do Janova vede přes kopec, ale po silničce bez provozu se spoustou borůvek kolem. V Janově poprvé přejíždím Dyji, v tomto případě Moravskou a setkávám se s pozůstatky nedávné velké vody. Naštěstí mi s přenesením kola přes chybějící část silnice pomohli protijedoucí cyklisté.

Janov

Ubývá lesů, přibývá polí a daleké výhledy.

Mezi Slavonicemi a Vranovem

Rancířov je ves přímo příšerná a naopak sousední Vratěnín byl vyhlášen vesnickou památkovou zónou a vesnicí roku 1996?! Následují Uherčice s renesančním zámkem - pro návštěvníky celkem ojedinělá možnost nahlédnout do procesu památkové obnovy historického objektu. A znovu dolů na druhý břeh řeky Dyje. Zde v Podhradí n/D, kterému dominuje zřícenina hradu Frejštejn, začíná Vranovská přehrada.

 

A opět nahoru, protože kolem přehrady silnice nevede. Po Lačnovu je zde konečně Vranov nad Dyjí, jedna ze vstupních bran Národního parku Podyjí a můj dnešní cíl. O minikemp v zahradě se dělím se skupinkou cyklistů z Nového Zélandu, kteří cestují natěžko Evropou už třetí měsíc. Taky preferují klid oproti mumraji v kempu Pláž přímo na břehu přehrady. Chudáci předcházející noc spali v autokempu Merkur u Novomlýnských nádrží a to není kemp, ale jedna obrovská diskotéka.

Vranovská přehrada zámek Vranov

 

Etapa čtvrtá

Z Vranovské přehrady do Miroslavi

Vranov n/D (autokemp) - Větrník - Čížov - Hardeggská vyhlídka - Horní Břečkov - Milíčovice - Citonice - Žerůtky - Znojmo (centrum) - Dobšice - Tasovice - Krhovice - Hrádek - Dyjákovice - Velký Karlov - Šanov - Hrušovany n/J (ČD)- Břežany - Dolenice - Damnice - Miroslav (ČD)

 

Spoustu zajímavostí tady vynechávám (Bítov, Cornštejn, Vranovský zámek, Nový Hrádek ... ) - Národní park Podyjí jsem projela před pár lety velmi důkladně.

 

Cyklistickou odbočku z Vranova k Větrníku lze snadno přehlédnout, ale stačí se držet řeky. Chvíli rovně a pak nahoru. Celkem prudce a po nekvalitní lesní cestě, takže nezbývá než tlačit (proč se nesmí využít zpevněná signálka???) až pod vrchol Větrníku a pak zase pro změnu prudce dolů k Čížovu (kde se opět připojuje výše zmíněná signálka se zátarasem!!!). Že by to opravdu nešlo vymyslet příjemněji??

 

Na konci Čížova směrem na Hardegg je zachována část železné opony i s věží v tehdejší Československé socialistické republice, která hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Německou spolkovou republikou. Její poslední verze měla podobu 20 m široké linie s drátěným plotem a signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací.

Čížov - železná opona

Hardeggskou vyhlídku s mimořádným výhledem do údolí Dyje a na město Hardegg není možno vynechat. Původní vyhlídkový altánek z roku 1885 se nazýval Luitgardinou vyhlídkou, ale později zpustl a byl zcela zničen. Až po otevření hranic po roce 1989 Altánek byl rekonstruován Rakouským klubem turistů a v roce 1990 byl jako dar předán tehdejší Správě CHKO Podyjí.

Čížov - vyhlídka na Hardegg

Vyhýbám se hlavním silnicím, ale nakonec na jedné z nich stejně skončím. Příjezd ke Znojmu i doprava po městě je šokem po víkendovém klidu. A největší zajímavost Znojma? Nedaleko hradu je možné nalézt rotundu, s nejstaršími dochovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134 s přemyslovskou tématikou. Vstup do rotundy závisí na počasí a počet návštěvníků je omezen. A naneštěstí je momentálně ukrytá lešením...

Znojmo

Marně hledám značenou cyklostezku směrem na Tasovice a auta jsou opět v převaze. Ale nakonec jsem se do Dobšic mezi těmi auty nějak propletla a zbytek trasy už je v pohodě. Po rovině kilometry krásně přibývají a v Hrušovanech n/J mi do odjezdu nejbližšího vlaku do Brna zbývají dvě hodiny. Radši to prosedím v sedle než na nádražní lavičce, takže kolo nakonec nakládám do vlaku až v Miroslavi.

Miroslav