Obrázky na stromech, kříže, památné kameny, smírčí kříže, boží muka, zvoničky a kapličky, zpravidla lemované čtyřmi stromy, na vesnicích, při cestách i křižovatkách (dnes už často bývalých), patří neodmyslitelně k naší krajině a naštěstí již minuly časy, kdy byly ničeny.
Pomníky a památníky na významných bojištích, pomníčky padlým z první či druhé světové války, pomníčky tragédií na silnicích, vodách,či skalách zřejmě ještě dlouho konce mít nebudou.
Prakticky všude lze nalézt studánky či prameny. Někde se jedná jen o jednoduché úpravy z plochých kamenů, jinde jsou prameny vyzděné a případně vyzdobené obrázkem či nápisem. Často však zarůstají, vysychají, zapadávají listím a jejich voda je většinou pitná jen po převaření.
I větrné mlýny holandského i německého typu postupně splynuly s krajinou a totéž platí pro pás pohraničního opevnění z třicátých let nebo objekty "Hitlerovy dálnice" Wien-Breslau nebo Brno-Zlín.
Jen vedení vysokého napětí, vysílací věže mobilních operátorů a vrtule větrných elektráren se zatím nejeví jako idylické a hodné ochrany...
Všechny tyto prvky tvoří paměť krajiny a vypovídají o době a okolnostech, kdy vznikly a skrze ně vnímáme krajinu jako místo k zastavení. Krajina bez místně typických prvků působí podobně jako masově stavěná sídliště, která se od sebe neliší.
A právě okolí Brna se může pochlubit velkým množstvím památníků a podchycených a pomníčky okrášlených pramenů - zejména oblast severně od Brna, kraj lesů vod a strání, tzv. Lesnický Slavín, je evropským unikátem.
| Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes. Tam ptáci, laně chodí pít, pod javorový kmen, ti ptáci za dne bílého, ty laně v noci jen. Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest, a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd. |
Josef Václav Sládek, Lesní studánka |