Návštěvní kniha

Alenko,
děkuji za jednoduché a ucelené vysvětlení odborných termínů na zprávách, které dostávám od lékařů. Je pravda,že jsem se tím do teď moc nezabývala, ale zrovna dnes se nemohu zbavit 1% nepříjemných myšlenek. Asi mne to přemohlo, protože léčení se mi najednou zdá dost dlouhé a unavující. Jsem po 6. chemoterapii a čeká mne cílená radioterapie v oblasti v levého zevního kvadrantu levého prsu /11.10.2007 odstraněn pT1N0M0/. Stejně jako ty se snažím pokračovat v běžném životě /podnikám/, ale následky chemoterapie a virová onemocnění v pauzách mezi jednotlivými aplikacemi mně dost omezovaly. Ba co víc, snažím se ze svého handicapu něco získat. Toto onemocnění mne přinutilo zastavit se a umožnilo zamyslet se nad tím, proč mám pocit, že už delší dobu nedělám to co mne baví a nemám pocit,že si všechno krásně užívám tak jako dřív. Práci i zábavu. Díky času, který jsem tímto získala dělám zase věci, které mne naplňují. Takovéto naplnění zjišťuji i u tebe a jsem ráda, že jsi statečná a umíš ukázat cestu i lidem zdravým. Držím ti palce. Ivka

Alenko, tvé stránky jsem konečně dočetla - jsem po ablaci od února, moje následná léčna je hormonální - Zoladex a tamoplex. Jsi statečný bojovník, a držím ti palce! Já jsem byla propuštěn a z nemocnice po operaci čtvrtý den a protože následovala POUZE hormonální léčba, okamžitě jsem nastoupila do práce - a jsem tomu ráda - člověk odsune mizerné myšlenky na vedlejší kolej .o) Přeji krásnou cestu!

Alenko, sháním nějaké informace o Rakousku, kam se na 14 dní vydáváme v létě s přítelem na cyklovandr, narazila jsem na Vaše stránky, prolistovala ... až ke 13.komnatě.
Z Vašich zážitků mrazí a hřeje zároveň. Mrazí z té hrůzy, že i člověk který chodí na pravidelné prohlídky a žije tzv. zdravým životním stylem onemocní tak závažnou chorobou, hřeje z té skutečnosti, jak dovedete bojovat, jak jste se dovedla nepoddat zoufalství, beznaději ...
Přeji Vám, aby se Vám pomocí lékařů i Vaším úžasným přístupem povedlo tu ošklivou bestii v sobě zlikvidovat, aby jste mohla dál užívat života a radovat se z jeho krás.
Jjsem ročník 1961, tedy vrstevnice. Držím palečky !!!

ad 274
Kroutili jsme nad tím hlavami ještě dlouho poté, co jste nás hluboko v lese 70 km od domova öslovili jménem. Do té chvíle jsem si připadala naprosto anonymně, neboť mne teď zásluhou kudrnatých vlasů nepoznávají občas ani v práci )

Ahoj!
Jsme s přítelem velcí nadšenci pro turistiku a právě jsem objevila další bezva inspirace na výlety. A navíc lidi, co mají smysl pro legraci a jsou vášniví fotografové. Určitě se na tyhle stránky budu ráda vracet a věřím, že díky Vám poznáme další části naší země nebou sousedních zemí.
Mějte se fajn a přeji spoustu dalších cestovatelských zážitků.

Kdyby mi to někdo vyprávěl, asi neuvěřím...
kdybych to plánovala, nejspíš to nevyjde...

Brouzdáme si takhle na kole už třetí den Vysočinou a užíváme si prodlouženého víkendu a májového počasí. Prostě pohoda.
Jedeme docela hlubokým lesem, už 10km jsme nepotkali ani nohu, tu proti nám dva "pěšáci". Mineme se a ..."Víš kdo to byl?" povídám svému muži. "Ne"..."To byli určitě ti Ilčíkovi, co tu jezdíme podle jejich výletů!" "Fakt?" A tak se vracíme a ........je to tak.

Patřím už nějaký rok k těm mnohým, anonymním čtenářům těchto stránek, co nikdy nenapíší ani do návštěvní knihy, co se ale vždycky rádi pokochají krásnými fotkami a načerpají inspiraci na vlastní výlety. Pokračujte, je to bezva!

Dík. Středovi

P.S. V supermarketu bychom se nepoznali...
A pak, že internet lidi oddaluje.

Perfektní stránky, klobouk dolů !
Budu se sem určitě rád vracet

Ahojka přítelkyně,
dnes jsem si našla Tvé webovky a musím říct, že mě zaujaly. I já jsem to prodělala, a v současnosti užívám Tamoxifen dvacítku. Z mých 45 kilo živé váhy je 53, a jsem jak slon a mamut dohromady, a je to voda. Otekla mi ruka, nohy, boky, stehna, břicho.Půl roku lítám po doktorech a masážích, zatím o dvě kila hádvěó navíc. Máš nějakou radu?

Dík,
NM

ad 270
Díky Naďo. Měla jsem to jednodušší v tom, že prs je pro život přece jen méně důležitý než třeba žaludek.

Milá Alenko, máte úžasné stránky. Načerpala jsem tu hodně inspirací na toulání.Držím palečky ať se vám daří. Dokáži si představit jaké to je. Vím, že nejhorší jsou ta čekání na výsledky.Neprošla jsem sice ničím tak závažným jako vy,ale před pár lety...nebylo mi tekrát ani třicet, měla jsem první malé dítě...a před sebou vyhlídku rakoviny žaludku.Naštěstí se neprokázala,ale trvalo pár měsíců než se vše zjistilo.Takže jsem tou první fází,kdy se člověk musí se vším srovnat...od slzí,smutků,depresí, zoufalství...až po přijetí...prošla také.Vím jak jsem po každé prohlídce sedala s lék.zprávou k internetu a snažila se zjistit jako vy co všechny ty latinské názvy a zkratky znamenají.I když čas ty ostré hrany obrousil přesto to v člověku zůstane.Někdy to paradoxně život obohatí tím, že si uvědomíme co je důležité...Mějte se moc hezky a přeji hodně ) na rtech a cestovatelských zážitků.