Návštěvní kniha
Předchozí12345678910111213141516171819202122232425262728293031323334Další
Milá ,Alenko.Je to asi náhoda,ale jsem narozena,13.4.1962 v pátek.Rakovinu prsu jsem si taktéž prodělala.Už to bylo 7. let.Jenom se neustále bojím a přemýšlím co by bylo kdyby atd.Máme to hold těžký.jeden den je jasno adruhý zase oblačno.Jinak Vám moc děkuji za tyto stránky.Jsou bezva,tak jako Vy.Držím pěsti,abychom všechny,měly štěstí.Mnoho zdraví do nového roku přeje Iva
ad 580+581
Děkuji, i mne tyhle naše stránky vždycky potěší a mnohdy pomůžou překonat těžké chvilky.
Krásné a spokojené svátky vánoční, hodně štěstí, úspěchů, příjemných lidí kolem sebe a hlavně ZDRAVÍ přeji nejen vám, ale všem pravidelným i nepravidelným čtenářům Toulek.
Vážená paní Alenko!!!Vaše stránky mně vždy potěšily a poučily,díky Vám za to!!!Přeji Vám i Vašemu muži příjemné prožití svátků Vánoc a do Nového roku vykročení tou správnou nohou a hlavně ve zdraví,to Vám přejí Jan A Eva Michalcovi
ad 578
Nikdy není dost pozitivních příkladů, to máte Evo pravdu. A navíc s vědomím, že ti nepozitivní a mrtví nesurfují internetem a nepíšou maily...
Držím palce a ať se daří!!
Dobrý den,
náhodou jsem se dostala na Vaše stránky. Obdivuji Vás a zároveň chápu. Jsem ročník 1960 a na operaci prsu jsem byla v roce 1997. Přesně jste vyjádřila mé pocity při chemoterapii. Na nohou mě tenkrát podržela moje rodina, hlavně dcera, tehdy ještě na základní škole. V roce 2006, kdy vše již bylo téměř zapomenuto, jsem při pravidelných kontrolách měla nález na kostech. Prodělala jsem stejnou operaci jako Vy - a očekávala stejně netrpělivě příznaky přechodu. Již dříve jsem sportovala, ale tehdy jsem se rozhodla ještě pro více pohybu, abych svoje kosti co nejvíce posílila. Kromě jízdy na kole a turistiky jsem začala hledat něco, co by mě bavilo. Splnil se mi můj dávný sen a já na svá ne nejmladší kolena propadla flamencu. Źádný přechod se v mém případě nekonal, našla jsem nové přátele a mám úžasného koníčka. Dvakrát týdně si dokonale vyčistím hlavu od všech starostí, protože flamenco se dá tančit jen s velkým soustředěním. Nevím, jestli bych se k tomu dostala bez nemoci, vlastně mě obohatila. Už při té první operaci jsem si přehodnotila život, dnes se cítím naprosto vyrovnaná a mám pocit, že můj život je přesně taskový, jaký chci. Nemám strach z budoucnosti, protože se snažím žít co nejintenzivněji. Což je vlastně důvod, proč Vám píši, určitě máte dost jiných pozitivních příkladů, nikdy jich ale není dost. Přeji Vám hodně zdraví a optimismu, Eva
listopadové výlety nádherné,není co dodat,nádherné fotky a popisy,díky Míla
Ahoj Alčo, tak jsme zase po menší odmlce sem nakoukli. Jsme potěšeni, laťka se drží pořád na vysoké úrovni. 
Každopádně jsme museli konstatovat, že řadu míst navštěvujeme paralelně, i když s časovým posunem. Letos jsme se s výpravami zcela zbláznili a jak jen čas trochu dovolil, pořád jsme byli v přírodě. Výsledkem je mimo jiné i to, že máme ještě skluz ve zpracování přes 20 výprav, ale snad to postupně zase stáhneme. ;-) Zatoužíš-li také po inspiraci, nakoukni k nám. Mějte se,
I+J