hřebenovka Jeseníků z Ramzové do Koutů 12.-14.10.2019

v podzimních barvách

 

Krásné podzimní dny lákají k výletu. Podle kalendáře je sice půlka října, ale babí léto ještě nekončí a teplota ani v noci neklesá k nule. S trochou nostalgie balím stan a spacák, zřejmě letos naposledy přespím pod hvězdami.

 

Budík mne budí v sobotu v 5:15. Nemusím přes celé Brno na dolní nádraží, přímý vlak do Jeseníku zásluhou rekonstrukce brněnského hlavního nádraží vyjíždí z Králova Pole v 6:22, takže naprostá pohoda.

 

Vlak je téměř prázdný, kupé mám jen pro sebe a příjemně se podřimuje. Pomalounku se začíná rozednívat, ale koukat není na co, roviny úrodné Hané halí mlha. Sluníčko se ukáže až mezi Jindřichovem a Brannou. Máme 20 minut zpoždění, ale těsně před desátou vlak zastavuje v Ramzovském sedle (764 m). Bývala to nejvýše položená rychlíková stanice u nás, ale už není protože rychlíky teď staví na trati Plzeň - Železná Ruda i na Špičáku (836 m). Ale stále máte pocit při stoupání z Branné na Ramzovou, že není možné, aby vlak na hladkých kolejích takové stoupání překonal. Naši předkové byli šikovní a železnice dokázala propojit mnohdy velmi odlehlé oblasti s okolním světem. První vlak tudy překonal jesenický hřeben 1. října 1888 a spojil tak Hanušovice a tehdy německé město Ziegenhals, dnešní Glucholazy.

Ramzová

Ramzová

Ramzovské sedlo odděluje Hrubý Jeseník a Rychlebské hory. Z jedné strany Smrk (1125 m), z druhé Šerák (1351 m).

 

Ta jednodušší varianta výstupu na jesenický hřeben využívá vymožeností lyžařského areálu - repasovaná expresní čtyřsedačka vás doveze na Čerňavu a následně pomalá dvousedačka těsně pod vrchol Šeráku. Už se tam tvoří fronta, do které se řadí převážná část osazenstva z vlaku a parkoviště je také plné. Ale já tentokráte pošlapu nahoru přes Obří skály a tak zabočím doleva po zelené a ušetřím 170Kč.

 

Smrkový les vystřídal krásně barevný smíšený les a poté cesta pokračuje proti proudu Vražedného potoka. Jeho jméno má původ v pověsti vycházející ze skutečných událostí. Při průtazích vojsk za třicetileté války se místní obyvatelstvo často ukrývalo v lesích. Jednou však byli právě zde místní obyvatelé objeveni švédskými vojáky, kteří je zde povraždili. Voda ve zdejším potoce byla prý zbarvena krví tak, že byla úplně červená.

podél Vražedného potoka podél Vražedného potoka podél Vražedného potoka podél Vražedného potoka

výstup na Obří skály podél Vražedného potoka

Obří skály jsou téměř kilometr dlouhou a 10-16 m vysokou skalní hradbou ze svoru s tvary mrazového zvětrávání. Až do konce 70. let minulého století byla skaliska zakryta smrkovým lesem, poté je odkryla obrovská větrná smršť, ale dnes už opět zarůstají. Ze skal je vidět především k severu - Rychlebské hory, pásmo Kralického Sněžníku, údolí Bělé, větrnou elektrárnu v Ostružné a v sousedním Polsku Otmuchowská jezera.

Obří skály Obří skály Obří skály

Obří skály

Na webu lze najít spoustu nádherných fotografií Obřích skal, ale to bych tady musela být večer nebo ráno. A taky by nesmělo tak příšerně foukat. Těžko odhadovat, ale mobilová apka tvrdí, že nárazy větru se tady momentálně pohybují v hodnotách kolem 17-18 m/s. Není jednoduché najít místo v závětří a zároveň na sluníčku, aby proschlo propocené tričko. Ten výstup zespoda byl celkem brutální a šplhat na samotný vrcholek Obřích skal nemá smysl, protože postavit se za takového větru na skálu je úkonem zhola nemožným a životu nebezpečným.

Obří skály

Obří skály

Šerák je tradičním výletním místem a zásluhou větru je dneska v chatě Jiřího na Šeráku pořádně narváno. Tady bych se něčeho k jídlu hned tak nedočkala, ale naštěstí si nesu zásoby vlastní a tak mi stačí jen voda. Bude kuskus s tuňákem, čaj a pár mrazem prošlých borůvek :-)

Šerák

město Jeseník ze Šeráku

Šerák

chata Jiřího na Šeráku

Mezi Šerákem a Keprníkem jsem si od větru trošku odpočinula, ale po výstupu z lesa to opět pořádně profukuje. Vítr je sice nepříjemný, ale kolem dokola mrazového srubu je naštěstí zábradlí, takže nebezpečné to není. Keprník je s nadmořskou výškou 1423 m čtvrtým nejvyšším vrcholem Hrubého Jeseníku, vyšší už je jen Praděd (1491 m), Vysoká hole (1465 m) a Petrovy kameny (1465 m). A víc kopců s nadmořskou výškou nad 1400 m už tady není.

Keprník

pohled zpátky směrem k Šeráku

Keprník

Keprník

Vrchol je bezlesý, horské louky zarůstají klečí, kterou se snaží lesníci a ochranáři již několik let likvidovat jako nepůvodní druh ohrožující vzácné horské biotopy. Kdysi vysazovali kleč na ochranu a stabilizaci porostů poškozených sečí a pastvou dobytka. Nic není jen černé a bílé, ochranáři se přou s lesníky a výsledek se projeví v tak klimaticky extrémních podmínkách v horizontu desítek let.

Keprník Keprník

Keprník

V plochém sedle Trojmezí (1316 m) se stýkají hřebeny Červené hory, Vozky a Keprníku. Stýkaly se zde hranice panství Velké Losiny, Kolštejn (dnes Branná) a Frývaldov (dnes Jeseník). Celý hlavní hřeben je zároveň bývalou moravsko-slezskou hranicí.

 

Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník je charakteristická výskytem vrchovištních rašelinišť a pralesovitých porostů smrku. Pěšina plná vody mne dovede na Vozku.

Vozka Vozka Vozka

z Trojmezí na Vozku

Vrchol Vozka (1377 m) na jihozápadní rozsoše hlavního jesenického hřebene se německy jmenuje Fuhrmannstein. Z vrcholových skal je kruhový rozhled po celém Hrubém Jeseníku a směrem na Kralický Sněžník. Při dobré viditelnosti lze zahlédnout i Krkonoše či Beskydy.

Vozka Vozka Vozka

Vozka

Pěšina mne zpočátku docela strmě přivede k můstku přes Hučivou Desnou a poté po vrstevnici do sedla pod Vřesovkou. Na barvách je již znát, že se blíží podvečerní zlatá hodinka.

mezi Vozkou a sedlem pod Vřesovkou mezi Vozkou a sedlem pod Vřesovkou mezi Vozkou a sedlem pod Vřesovkou

mezi Vozkou a sedlem pod Vřesovkou

Ale z Kamenného okna toho už moc vyfotit nestihnu. Od západu se přes Červenohorské sedlo a hřbet Červené hory valí mlha. Spolu s větrem nepříjemná kombinace.

Kamenné okno Kamenné okno Kamenné okno

Kamenné okno

Červená hora Červená hora Červená hora Červená hora

Červená hora

Šlapu rovnou dolů, vynechávám Vřesovku a doufám, že se mi podaří ubytovat v chatě Červenohorské sedlo. Pokud ne, asi budu muset do bývalého lomu s kapličkou, zřejmě jediného oficiálního tábořiště na hlavním hřebenu Jeseníků, protože tam budu před větrem asi nejlépe ukrytá.

 

Ale dopadlo to dobře, za 350 Kč dostávám klíč od parádně vytopeného pětilůžkového pokojíku a bude to i s teplou sprchou, dobitým mobilem a plným žaludkem bez práce.

Červenohorské sedlo

chata Červenohorské sedlo

Ráno vyrážím opět do mlhy. Zkratkou po sjezdovce :-( Chvilku mi to trvalo, než jsem došla na účel několika směry natažených sítí - docvaklo mi to až poté, co jsem zjistila, že ptačí zpěv není skutečný, ale ozývá se z krabiček ze sloupků s nataženou jemnou sítí. Červenohorské sedlo je v rámci ČR mimořádně vhodným místem nejen pro monitoring a kroužkování táhnoucích ptáků, ale i pro monitoring migrace netopýrů, motýlů a dalších vybraných skupin hmyzu.

Červenohorské sedlo

králíček obecný

Vzít to nahoru na Velký Klínovec po sjezdovce nebyl až tak dobrý nápad. Rozhledy jsem si užila jen do mlhy a promáčela jsem si boty. Kotníkové trekové boty značky Merrell Moab Mid Goretex jsou lehoučké a neuvěřitelně pohodlné, ale membrána se zřejmě vždycky kolem podrážky časem odtrhne a do bot začne téct. A poté se za nějakou dobu začne odchlipovat podrážka :-( Tohle je můj asi třetí pár (zatím ve fázi do bot teče poškozenou membránou) a vždycky to dopadlo po nějaké době stejně. A taky už vím, že v zimě je v nich pořádná kosa.

přes Výrovku

pode mnou Červenohorské sedlo

přes Výrovku přes Výrovku přes Výrovku

přes Výrovku

Za Výrovkou mlha konečně mizí a já si můžu Malý Jezerník nafotit v krásně podzimních barvách.

Malý Jezerník Malý Jezerník Malý Jezerník Malý Jezerník

přes Malý Jezerník

Ještě stoupání na Velký Jezerník (1309 m) a už je přede mnou turistická chata Švýcárna na úbočí Malého Děda v nadmořské výšce 1304 m. V chatě mne zlákaly borůvkové knedlíky a byly výborné.

 

Turistická chata Švýcárna je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu. Její historie sahá někam k roku 1829 a chovu skotu v těchto místech a již v té době sloužila turistům jako útočiště před nepohodou a stala se tak první turistickou chatou na území Jeseníků. Ale v létě se tady opět pasou krávy :-)

chata Švýcárna chata Švýcárna

Švýcárna

Zvonička před chatou je zároveň památníkem obětem hor a vysvěcena byla v roce 2006.

chata Švýcárna chata Švýcárna chata Švýcárna

Švýcárna

Ze Švýcárny na rozcestí pod Pradědem to není daleko, ale šlapání po asfaltu se ani poté nezbavím - asfalt mne dovede až nahoru na Praděd, protože jinudy než po asfaltové silnici se nahoru nesmí.

Praděd Praděd Praděd

cestou na Praděd

Cestou k vrcholu míjím trojmezní hraniční kámen z r. 1721 se znaky vratislavského biskupství (mitra), řádu německých rytířů (řádový kříž) a velkolosinského panstva (žerotínský lev).

Praděd

cestou na Praděd

Parádní jsou výhledy především směrem k Vrbnu se sluncem v zádech.

Praděd Praděd

cestou na Praděd

Praděd (1492 m) je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy, českého Slezska a Horního Slezska vůbec a pátá nejvyšší hora České republiky (za Sněžkou, Luční horou, Studniční horou a Vysokým Kolem). Původně zde stála od roku 1912 kamenná rozhledna tvaru hradní věže vysoká 32 metrů (Altvaterturm), ale ta po 2. světové válce chátrala, v roce 1957 musela být uzavřena a v roce 1959 se zřítila. Špatný stavební materiál neměl šanci vydržet drsné horské povětrnostní podmínky. A přestože tato nádherná romantická stavba zmizela už před půlstoletím, stále žije v myslích pamětníků. Sudetští Němci po ní ve své nové vlasti tesknili tak dlouho, až se rozhodli v roce 2003 postavit podle původních plánů přesnou kopii na vrcholu Wetzsteinu (792 m) u městečka Lehesten v Duryňsku.

Praděd Praděd

z Pradědu

Vysílač z betonu zde začali stavět v roce 1968 a kompletně dokončen byl roku 1983. Televizní vysílač s rozhlednou je vysoký 162 metrů a tím pádem je jeho horní plošina nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice.

Praděd Praděd

Praděd

Je neděle a návštěvnost je vysoká. V restauraci není jediné volné místečko a jednodušší i rychlejší bude najíst se až dole.

Praděd

Praděd

V chatě Sabinka na autobusové točně Ovčárna vaří slušně a ani jsem dlouho nečekala.

 

Asfaltu bylo pro dnešek dost, po červené křížím několik lyžařských vleků a stoupám na úroveň Petrových kamenů.

z Ovčárny na Petráky z Ovčárny na Petráky z Ovčárny na Petráky

z Ovčárny na Petrovy kameny

Petrovy kameny (1438 m) tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole a jsou z botanického hlediska unikátním místem evropského významu. Přežívají zde relikty z doby ledové - řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická a proto je vstup na vrcholovou skálu a do jejího okolí zakázán.

z Ovčárny na Petráky

z Ovčárny na Petrovy kameny

Šlapu podél tyčového značení po hlavním evropském rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Divoká Desná odvádí své vody do Moravy a Dunaje, Opava do Odry. Člověk si ani neuvědomuje, že se nachází v nadmořské výšce nad 1400 metrů - hrany náhorní plošiny jsou tak vzdálené, že do hlubokých údolí není odsud vůbec vidět.

na Vysoké holi

na Vysoké holi

Máme u nás jen tři pohoří s alpínským pásmem, s oblastí nad hranicí lesa, kde díky drsným podmínkám roste jen skromná vegetace. Největší alpínské hole najdeme v Krkonoších, potom tady, v Hrubém Jeseníku a následuje Králický Sněžník, kde je alpínské pásmo přítomno vlastně jen na samotném Sněžníku. V Jeseníkách leží hranice lesa zhruba v pásmu mezi 1300–1350 m n.m.

na Vysoké holi

na Vysoké holi

Vysoká hole, obrovská travnatá pláň, po které se prohání vítr, je vlastně se svou nadmořskou výškou 1463 m druhou nejvyšší horou Moravy. Jihovýchodní svahy spadají do ledovcem vytvořeného Velkého kotle, pramenné oblasti řeky Moravice a botanicky nejcennější části CHKO Jeseníky. Sníh se zde drží nejdéle na Moravě - průměrně do června. Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní hraniční kámen z roku 1681 z pískovce určující hranici tří dřívějších jesenických panství - Bruntálské, Loučné a Janovické.

hraniční kámen na Vysoké holi hraniční kámen na Vysoké holi

hraniční kámen na Vysoké holi

A kousek dál stojí podivné betonové torzo ve tvaru seříznutého jehlanu - pozůstatek radaru systému Würzburg Riese a polního letiště pro potřeby Luftwaffe, které zde vybudovali nacisté koncem druhé světové války.

Vysoká hole Vysoká hole

na Vysoké holi

Šlapu po hřebeni přes Kamzičník (1419 m) k Velkému Máji (1386 m).

přes Kamzičník k Velkému Máji přes Kamzičník k Velkému Máji

přes Kamzičník k Velkému Máji

Východní úbočí hřebene je porostlé klečí, ale na západním úbočí ji neuvidíte. Je nepůvodním druhem, od druhé poloviny 19. až do druhé poloviny 20. století byly vysázeny stovky tisíc sazenic kleče na jesenických hřebenech, když lesníci nestíhali zalesňovat při rostoucí spotřebě dřeva pro výrobu kovů - důvodem byla ochrana svahů, na kterých hospodařili, před sesuvy a lavinami. Bratři Kleinové, známí výrobci kovů, stavitelé železnic a silnic v jesenických údolích, odmítali na svém loučenském panství, jako jediní v Jeseníkách, měnit podobu jesenické přírody vysazováním cizorodé kleče.

přes Kamzičník k Velkému Máji

přes Kamzičník k Velkému Máji

Dnes se nepůvodní kleč označuje jako škůdce a ničitel vzácné horské vegetace, I když se s kácením kleče začínalo už v polovině 90. let minulého století, rozsáhlejší zásahy v nejcennějších lokalitách Jeseníků začaly až od roku 2008 - postupně by se mělo vykácet až 50 procent kleče. Tak jako mizí kleč na Keprníku a Šeráku, tak tady mizí kleč ve Velké i Malé Kotlině a na Petrových kamenech. A nelikviduje se jen kleč - ve vrcholových partiích se extrémně rozrostlo i borůvčí.

 

Vše na jihovýchodě je skryto pod inverzní vrstvou. Snad to tak zůstane a nebude to jako včera nad Vřesovou studánkou, kdy všechno kolem s podvečerem zmizelo v mlze.

z Jeleního hřbetu

z Jeleního hřbetu

Nocovat mám v plánu za Jelení studánkou - je tam k dispozici voda a budu mimo hranice NPR Praděd. Vítr proti včerejšku výrazně ubyl na síle a v noci se má zklidnit na běžné hodnoty.

Břidličná hora Břidličná hora

západ slunce z Břidličné hory

Můj nový fotomobil občas vyfotí i takovou parádičku. S Honorem 7S, s kterým jsem se trápila při srpnovém cykloputování z Benátek do Innsbrucku poté, co odmítl fungovat fotoaparát, se kvalita fotografií z mobilu Huawei Mate 20 Pro vůbec nedá srovnat.

Břidličná hora

západ slunce z Břidličné hory

Nejvyšší čas zalézt do tepla.

Břidličná hora

z Břidličné hory

V létě je to jednodušší, ale dneska je teprve půl sedmé a přitom tma a zima. Kdybych měla stativ, mohla bych ještě fotit, ale mít lehký batoh bylo nejdůležitější. Nezbývá než zalézt do spacáku. Můžu si na mobilu ještě chvilku číst, protože do rána je daleko.

 

Celou noc fučelo :-( Měsíc v úplňku je taky komplikace navíc, v pořádné tmě se spí lépe :-(

 

Ale ráno je nádherné, vítr se utišil a mlhy zůstaly dole. A při teplotě cca 10°C ani zima v noci ve spacáku nebyla.

Břidličná hora Břidličná hora Břidličná hora

z Břidličné hory

Zásluhou větru nemusím řešit mokrý stan. Uvařím si čaj a ovesnou kaši ke snídani a vyrazím.

Břidličná hora Břidličná hora Břidličná hora

z Břidličné hory

Naposledy vyběhnu na vrcholek Břidličné hory rozhlédnout se po kraji. Musím se vrátit zpátky k rozcestí pod Velkým Májem a opustit hlavní hřeben po zelené směrem na Dlouhé stráně a Kouty, protože z Koutů nad Desnou bude vlak pohodlnější než ze Skřítku autobus.

Břidličná hora Břidličná hora

z Břidličné hory

Břidličná hora Břidličná hora

u Jelení studánky

Podhůří Jeseníků v polovině 19. století bylo průmyslovou základnou rakouského mocnářství a zásluhu na tom měli členové podnikatelské rodiny Kleinů, kteří sídlili v Loučné nad Desnou a v Sobotíně. Právě v Sobotíně bylo sídlo tehdy největších železáren monarchie. Zakladatel rodu, Franz Klein (1794-1855), po získání titulu barona dostal přídomek s číslicí I. (právě on nechal v Brně zbudovat Kleinův palác) a vždy nejstarší syn v přímé linii nesl jeho křestní jméno. Postupně tak přibyl Franz Klein II. (1824-1882) a v r. 1851 následník Franz III. (1851-1931). V kraji pod Jeseníky se vždy hovořilo o baronu Kleinovi a to byl právě on. K němu se váže plaketa umístěná kousek pod sedlem na nevelkém skalisku s textem "1851 - Franz Klein - 1931 S.G.V.T. 1937 HVST und M. Schönberg, Vires Unitae AC. Unt-Zum Gedenken".

úbočím Velkého Máje úbočím Velkého Máje

úbočím Velkého Máje

Desku zde zasadili v r. 1937 a okolí skalky bylo upraveno na vyhlídkovou plošinu. Plošina neodolala zubu času, bronzovou plaketu nahradila kamenná, ale pěkná vyhlídka do údolí Merty zatím zůstala.

úbočím Velkého Máje

úbočím Velkého Máje

Františkova myslivna byla zbudována rodinou Kleinů jako lovecká chata. Chata byla postupně rozšiřována a zásluhou své odlehlosti a štěstí na dobrou údržbu si zachovala svůj původní vzhled z počátku 20.století.

 

Od rána liduprázdno s výjimkou jednoho turisty, který se u Františkovy myslivny zvídavě vyptává na cíl mé cesty. A jakmile uslyší, že mířím po neznačených cestách nahoru k horní nádrži Dlouhých Strání, nadšeně se přidává, protože tím pádem ušetří spoustu námahy sestupem po zelené k Desné a pak zase nahoru po asfaltu od spodní nádrže.

 

Starý povalový chodník už úplně ztrouchnivěl, ale bokem už je vyšlapaná nová stezka.

přes Velkou Jezernou

přes Velkou Jezernou

Ještě spoustu schodů a jsme nahoře, kde se loučíme. Moc příjemně jsme si popovídali, ale já si tak nějak zapomněla vyfotit Františkovu myslivnu :-(

Dlouhé stráně

Dlouhé stráně, horní nádrž

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Hrubém Jeseníku je opravdu unikátním dílem. Hora s s neobvykle rovným vrcholem v sobě skrývá energetické dílo a největším lákadlem je právě horní nádrž ve výšce 1350 m. Pokud sem vyrazíte pěšky, je to po asfaltové cestě z Koutů nad Desnou pořádný kus a celkem nuda, protože turistické značky a pěšiny napříč kopcem nahoru nevedou. Mnohem častěji se nahoru jezdí na kole, koloběžce nebo lanovkou a minibusem ze Ski areálu Kouty (podrobnosti jsou uvedeny na stránkách informačního centra).

Dlouhé stráně Dlouhé stráně

Dlouhé stráně, horní nádrž

Posledně mne už tlačil čas a já musela dolů do Koutů nejkratší cestou, ale dneska to v pohodě zvládnu včetně výšlapu na Mravenečník (1343 m) a na vyhlídku z Rysí skály :-)

Mravenečník

výhled z Mravenečníku směrem na Dlouhé Stráně

Mravenečník

z Mravenečníku směrem na Červenohorské sedlo

Mravenečník

větrné elektrárny na Medvědí hoře

V lokalitě Mravenečníku, nedaleko Medvědí hory, byla od roku 1993 postupně uvedena do provozu trojice větrných elektráren se stožáry o výšce 38-42 m a s rotory o délce listů 12,15 a 21 m. Svým umístěním patřila k nejvýše položeným v Evropě. Původně je provozoval ČEZ jako elektrárny pokusné a poté je provozovala firma Bonoco Plzeň jako dočasné s dobou trvání do 31. prosince 2018. Ty tři původní měli v plánu vyměnit za jednu novou. Měla být vyšší a větší - 75 m na výšku s listem rotoru o délce 24 m, což je celkově 99 m na výšku. Ale tohle nakonec neprošlo v řízení o vlivu na životní prostředí. V současnosti jsou větrné elektrárny odstaveny a rotory jedné z nich si můžete prohlédnout z blízka, protože tu leží na zemi.

větrné elektrárny na Medvědí hoře větrné elektrárny na Medvědí hoře

větrné elektrárny na Medvědí hoře

Jen kousek odtud je Rysí skála s vyhlídkou.

Rysí skála Rysí skála

údolí Desné a hlavní jesenický hřeben z Rysí skály

Rozhledna u Tetřeví chaty na Medvědí hoře u Koutů nad Desnou byla zpřístupněna v roce 2014. Tato 18 m vysoká hranolová ocelová rozhledna s dřevěným opláštěním stojí v nadmořské výšce 1095 m těsně vedle horní stanice 6sedačkové lanovky SKI areálu Kouty nad Desnou a je celoročně volně přístupná. Ale z vyhlídkového ochozu ve výšce 15 metrů se můžete rozhlédnout pouze od západu k severu - do ostatních světových stran brání výhledům masív Medvědí hory (1163 m).

Rozhledna u Tetřeví chaty na Medvědí hoře Rozhledna u Tetřeví chaty na Medvědí hoře Rozhledna u Tetřeví chaty na Medvědí hoře

rozhledna u Tetřeví chaty na Medvědí hoře

Nezbývá než zamířit po sjezdovce dolů. Ale udělala jsem chybu, že jsem se nezastavila na občerstvení na parkovišti pod sjezdovkou, protože cestou na nádraží jsem už na nic dalšího otevřeného nenarazila.

SKI areál Kouty nad Desnou SKI areál Kouty nad Desnou

SKI areálem Kouty nad Desnou

Poslední zádrhel se objevil až ve vlaku :-) Průvodčí mi nedokázal vrátit na dvoutisícovku a ani načíst peníze z platební karty. Naštěstí jsem v Šumperku měla dost času na přestup, takže jsem si jízdenku koupila nadvakrát :-) Protože průvodčí mi pro tento případ nabízel poukaz - že prý si zbylé peníze můžu vyzvednout až tam, kde je budou mít. V Králově Poli :-(

 

Celkem mi to mapy.cz spočítaly na 54 km.