údolím Ponávky do Jehnic 27.10.2019

poslední "letní" den

 

Po nedělním obědě vyrážím na kole zřejmě letos naposledy jen tak v triku. Zamířím proti proudu Ponávky za Globusem, ale nemám žádný extra cíl, někde si jen tak lehnu naposledy letos do trávy...

Sochařské výtvory, které byly umístěny v okolí Vránova mlýna v roce 1997, se postupně rozpadají.

Pomník Smíření je věnován prvním obětem Velké války, k uctění památky arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženy Žofie vévodkyni z Hohenbergu rozené Chotkové. Podrobnosti o jeho slavnostním vysvěcení či o dalších akcích rodinné galerie prezentující díla sochařů Miloše Vlčka (* 1939) a Patrika Vlčka (* 1970) naleznete na webu www.vlckovi.cz.

Rybník U Mlýna, též zvaný Seidlův, býval zásobárnou vody pro Vránův mlýn, jehož kolo klapalo až do 2. světové války. Za ním následuje rybník U lesa a rybník Prostřední.

Zastávka Jehnice z roku 1926 už dávno neslouží cestujícím - nejprve byla v roce 1954 zrušena stará tišnovská trať a po nové trati se začalo jezdit o pár metrů výš dále na západ a v 60. letech pak bylo nádraží zcela zrušeno a do Jehnic začala jezdit autobusová linka.

 

Pokračuju lesní cestou směrem na Jehnice. Je to asi kilometr, tudy tehdy chodívali dělníci z Jehnic na vlak, který je vozil do továren v brněnských Zábrdovicích.

 

Z hlavní ale odbočím hned u kapličky. Ulice Lelekovická a Plástky mne dovede nahoru k bezejmenné kótě 376 m.

Moc příjemné místo a nebýt oparu, byly by i výhledy.

Zpátky se vracím po silnici. Před Jehnicemi směrem od Vranova stojí u silnice boží muka. Postavili je v roce 1674 obyvatelé obce Bratelsbrunn (Březí u Mikulova) z vděčnosti k Panně Marii Vranovské za odvrácení morové rány - právě zde se zastavili při prosebné pouti na posvátný Vranov.