Vysočina 29.-30.7.2017

Žďárskem na kole

 

Jako každý rok, ani letos si nenechávám ujít letní dvoudenní cyklovýlet Žďárskými vrchy. Jen to musím vymyslet trochu jinak než loni, na rychlíkové trati mezi Brnem a Žďárem nad Sázavou je výluka a náhradní autobusová doprava nebere kola. Ale naštěstí je tu ještě lokálka přes Nedvědici a Bystřici nad Pernštejnem :-)

 

Zelenooranžovožlutý vagón s nízkopodlažní částí plnou kol opouštím v Bystřici nad Pernštejnem. Je nádherný letní den a moc toho sebou nevezu - jen spacák, kus igelitu a mikinu. A samozřejmě fotovýbavu, bez té si výlet ani nedovedu představit. Většina míst pro mne bude návratem na známá místa, ale o to je takový výlet jednodušší. Když člověk nemusí hlídat mapu, čas ani přemýšlet, kde a jak bude nocovat, může si to jen užívat.

 

sobota

 

Nejprve se ale zajedu podívat na Zubra. Pod pohádkovou alejí z nádraží do města se nachází betonová plastika od žďárského výtvarníka Michala Olšiaka. Čtyři metry dlouhý, jedenáct tun vážící zubr byl slavnostně odhalen 20. září 2015 a mně do sbírky zatím chyběl.

Zubr, Bystřice n/P

Bystřice nad Pernštejnem, Zubr

Bystřice n/P (vlak) - Domanínský rybník - Bohuňov - Lísek - Kolonie Marie - Vlčí kámen - Kamenice, vyhl. - Koníkov - Metodka - Odranec - Kuklík - Sněžné - Krátká - Samotín - Dráteničky - Malinská skála - Devět skal - Herálec - Krucemburk - rybník Řeka, cca 58 km

 

Vyrážím po cyklostezce podél kolejí. V zimě jsem tudy projížděla na běžkách už za tmy, takže tentokrát si to tady prohlédnu pořádně. Zřejmě dotace... Proč by jinak stavěli asfaltovou stezku pouze pro cyklisty v polích... Vedle polní cesty pro zemědělce... Se zábradlíčkem a zbytečnými dopravními značkami...

cyklostezkou z Bystřice cyklostezkou z Bystřice

cyklostezkou z Bystřice

Ale ať tak nebo tak, je to rozhodně lepší než jízda po silnici 1. třídy, kterou musím zkřížit, než se dostanu k Domanínskému rybníku.

 

Rybník v těchto místech založili už v 15. století Pernštejnové, ale jeho hráz se protrhla a obnova rybníka se podařila až v letech 1973-76. Dneska Domanínský rybník slouží rekreaci.

u Domanínského rybníka u Domanínského rybníka u Domanínského rybníka u Domanínského rybníka

u Domanínského rybníka

Jsem si myslela, že pojedu ke Skalskému rybníku po cestě, po které vede v zimě běžkařská trasa. Zpočátku to ještě šlo, sice nepoužívaná a zarostlá, ale cesta to byla. Ale za Bohuňovským potokem už to dál nešlo, běžkařská trasa je vyznačena přes pole :-( Takže mi nezbylo nic jiného než najet na silnici v Bohuňově.

mezi Domanínským rybníkem a Bohuňovem mezi Domanínským rybníkem a Bohuňovem mezi Domanínským rybníkem a Bohuňovem

mezi Domanínským rybníkem a Bohuňovem

Pokračuju směrem na Bohuňov a Lísek. Do kopce a po silnici :-( Ale kousek za Kolonií Marie se cyklotrasa stáčí do lesa.

nad Lískem

nad Lískem

K památníku zastřelení vlka je to jen krátká odbočka po lesní cestě. Býval označovaný jako Památník zastřelení posledního vlka na Vysočině, ale protože je na něm letopočet 1830, zřejmě nebyl posledním - podobný pomník s letopočtem 1861 se nachází u Jinošova.

památníku zastřelení vlka

památníku zastřelení vlka

Vracím se zpátky na asfalt, ale po 300 m ho opět opouštím - po žluté dotlačím kolo k odpočivadlu na Kamenici (780 m) pokochat se pěkným výhledem. Dokonce jsou dnes vidět i Orlické hory, Králický Sněžník či Hrubý Jeseník - pohoří jsou vzdálená cca 80 km na severovýchod, ale jsou to už jen málo zřetelné linie.

Kamenice

z Kamenice

Kromě turistického posezení se kousíček pod vrcholem nachází pomníček. Je věnován Broučkům, hrdinům knížky jimramovského rodáka, duchovního a spisovatele Jana Karafiáta (1846-1929).

Kamenice, památník Broučků Kamenice, památník Broučků

Kamenice, památník Broučků

Ale copak to tady lítá za krásu? Nádherný otakárek fenyklový! Chvilku trvá než mi zapózuje, ale času mám zatím dost.

Kamenice, otakárek fenyklový

Kamenice, otakárek fenyklový

Další zastávku mám naplánovánu u Ptačí studánky. Je třeba doplnit zásoby vody, protože se blíží čas oběda.

Kamenice, Ptačí studánka

Kamenice, Ptačí studánka

Na Metodku (788 m) samozřejmě opět kolo tlačím, ale za tu námahu se odměním obědem a pěkným výhledem. Na sever a severovýchod se táhne pásmo lesnatých kopců nad řekou Svratkou a rozeznat lze i Lucký vrch. A podobně jako z Kamenice se na SV táhne hřeben Orlických hor, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku na hranici rozlišitelnosti pouhým okem.

Metodka Metodka Metodka

Metodka (788 m)

Od roku 1975 tu stojí pomník padlých partyzánů - kousek odtud zahynula 8.2.1945 hrdinskou smrtí ruská partyzánka, zdravotnice tehdy dvacetiletá Rufa Krasavina a za spolupráci s partyzány byli zatčeni dva koníkovští občané - František Laštovička (týž den popraven v Kounicových kolejích v Brně) a František Olejník (později popraven v Mauthausenu).

Metodka

Metodka (788 m)

A pojede se z kopce :-) Přes Odranec a Kuklík do Sněžného k cukrárně :-)

 

Litinový kříž z roku 1851, původně vyrobený v již zaniklých Kadovských hutích, byl obnoven na rozcestí spojující cesty ze Sněžného, Jimramova a Nového Města na Moravě v roce 2014.

Metodka

před Sněžným

Zmrzlina byla výborná a je třeba zase šlapat. Přede mnou je Krátká, vesnická památková rezervace chránící typická stavení Vysočiny ze začátku 18. stol. Jen kdyby před každým z nich nestály minimálně dvě zcela nefotogenická auta :-(

Krátká

Krátká

Krátká Krátká

z Krátké do Samotína

Samotín je typickým příkladem sídla s rozptýlenou zástavbou. V roce 1955 se zde natáčela oblíbená pohádka Obušku, z pytle ven! a o několik let později proslavil Samotín domácí likér, který chutnal jako becherovka a fernet dohromady.

 

Originální receptura na Samotínský vánek zanikla, když hostinský a autor receptu Emil Tlustoš na konci osmdesátých let zemřel a později zanikla i hospoda v Samotíně. V hospodě U kolouška na tradici Samotínského vánku navázali podobným likérem, který nazvali Drátovánek podle nedalekého skalního útvaru Dráteničky. Ale na kole nebudu riskovat - dám si jen domácí tvarohovou buchtu :-)

Samotín

zpod Dráteniček směrem na Blatiny

Samotín

Dráteničky

Nebylo to úplně jednoduché, ale jsem nahoře na Malinské skále :-)

z Malinské skály z Malinské skály

z Malinské skály

Červeně značená trasa spojující Malinskou skálu, Lisovskou skálu a vedoucí pod Devět skal není pro cyklisty, ale není problém si kopce objet téměř po vrstevnici po zpevněné lesní cestě a dostat se naprosto pohodlně až pod nejvyšší vrchol Žďárských vrchů.

 

Devět skal (836 m) je druhým nejvyšším vrcholem celé Českomoravské vrchoviny (po Javořici, která je s nadmořskou výškou o půl metru vyšší). Skalní labyrint tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a tři malé věžičky - na věži zvané Hlavní blok je vyhlídka opatřená zábradlím.

Devět skal Devět skal Devět skal Devět skal Devět skal

Devět skal

V Herálci je nejvyšší čas přikoupit něco k jídlu. Na tábořišti u rybníka Řeka se může dělat oheň, takže nejlepší bude špekáček. Jen smůla, že v místní večerce nemají žádné pečivo, k opečenému špekáčku mi bude muset stačit ten jeden krajíc chleba, co mám ještě z domova a k snídani jsem si koupila cukrářské piškoty :-)

Herálec

Herálec

Přejedu do Čech - středem koryta Svratky tudy vede historická zemská hranice, která rozdělovala obec na českou a moravskou část.

 

A přede mnou je opět kopec, protože musím překonat rozvodí. Potůčky od teď budou směřovat přes Chrudimku či Doubravu do Labe.

 

Rybník Řeka v blízkosti obce Staré Ransko a Krucemburk je vodní plocha v údolí řeky Doubravy využívaná především k rekreaci v nadmořské výšce 550 m. Jedná se o druhý největší rybník Vysočiny s pohodovým přístupem k vodě, funguje zde restaurace a taky kemp a kvalita vody je pravidelně sledována.

 

Ale protože mám sebou jen igelit a spacák, je to trošku oříšek. Musím každopádně najít takové místo, aby mne v noci někdo nedopatřením nepřejel :-(

u rybníka Řeka

u rybníka Řeka

 

neděle

 

Noc pod hvězdami byla skvělá a ráno bylo přímo ukázkové. Dobře jsem udělala, že jsem nezůstala hned u vody - otravovali by mne komáři a všechno by řádně navlhlo. A taky jsem dobře udělala, že jsem spala tady a ne na nějakém zašitém místě mimo civilizaci, aspoň mne tentokráte nebudilo každé podivné zašramocení.

u rybníka Řeka

u rybníka Řeka

Zabalení je otázkou několika okamžiků :-)

u rybníka Řeka u rybníka Řeka

u rybníka Řeka

Piškoty byly fajn :-) a je načase vyrazit. V lese jídelníček doplním o maliny :-)

 

rybník Řeka - Ranská jezírka - Havlíčkova Borová - Žižkovo Pole - Přibyslav - Sázava - Hamry nad Sázavou - Žďár nad Sázavou - Veselíčko - Petrovice - Nová Ves - Křídla - Zvole - Dolní Rožínka - Věžná - Nedvědice (vlak), cca 74 km

nad Ranskem nad Ranskem

nad Ranskem

V oblasti Ranských jezírek přejíždím rozvodí mezi řekou Sázavou a Doubravou. Sázava je přítokem Vltavy, Doubrava či Doubravka vtéká do Labe. Ranská jezírka se nachází cca 3 km severovýchodně od Borové a jsou součástí lesů Ranského masivu. Zaplavené šachty, ve kterých se v 19. století povrchově těžila železná ruda, daly vzniknout této chráněné přírodní památce, kterou tvoří malebné vodní plochy střídající se se zalesněnými vyvýšeninami starých hald po dřívější těžbě železných limonitových rud. Mokřadní společenstva připomínají tajgu a člověka by ani nenapadlo, že zde původně vládly krumpáče.

 

Skvělé, od mé poslední návštěvy v srpnu 2013 došlo ke změně - značená trasa pro pěší byla přeznačena přímo přes oblast Ranských jezírek.

Ranská jezírka Ranská jezírka Ranská jezírka Ranská jezírka

Ranská jezírka

U studánky před rybníkem Podhorák doplňuji pro jistotu vodu, teploty i dneska polezou ke třicítce.

Podhorák Podhorák

Podhorák

Přede mnou je Havlíčkova Borová se zdaleka viditelnou dominantou, pozdně gotickým kostelem sv. Víta stojící na kopci ve výšce 637 m. Zde, v Borové, se narodil Karel Havlíček Borovský (*1821 - †1856), básník, novinář a politik a v jeho rodném domku je dnes muzeum. Ale víc než muzeum mne dneska zajímá obchůdek naproti - sláva, je otevřeno a mají i čerstvé pečivo.

 

Za Žižkovým Polem stojí hned u silnice 16 metrů vysoká mohyla z kamenných kvádrů z roku 1874 - v místě údajného skonu Jana Žižky z Trocnova 11. října 1424.

mezi Žižkovým Polem a Havlíčkovou Borovou

mezi Žižkovým Polem a Havlíčkovou Borovou

 

Žižkovo Pole Žižkovo Pole

Žižkovo Pole

Jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova v parku přibyslavského zámku je jedním z pracovních modelů B. Kafky, žáka J.V.Myslbeka, pro monumentální sochu tvořící dominantu pražského Vítkova - od slavnějšího originálu se opravdu liší jen rozměry.

Přibyslav

Přibyslav

Mezi Přibyslaví a Sázavou si to šlapu po hlaďounkém asfaltu, který nahradil železniční pražce nepoužívané trati. Jen škoda, obráceným směrem by to bylo o hodně lepší - za prvé po toku řeky, za druhé po větru :-(

cyklostezka Sázava - Přibyslav cyklostezka Sázava - Přibyslav cyklostezka Sázava - Přibyslav cyklostezka Sázava - Přibyslav

cyklostezka Sázava - Přibyslav

I mezi Sázavou a Hamry vede cyklotrasa částečně po staré železniční trati, ale tentokráte bez asfaltu a všech těch vychytávek.

ze Sázavy do Hamrů

ze Sázavy do Hamrů

Následoval Žďár nad Sázavou, Veselíčko, Petrovice, Nová Ves, Křídla, Zvole a konečně Dolní Rožínka. Střídavě nahoru a dolů, převážně sice dolů, ale proti větru z jihovýchodu nic extra.

 

Horký letní den je nejlepší ukončit u vody. V tomto případě to byl lom před Dolní Rožínkou.

Dolní Rožínka, lom Dolní Rožínka, lom

Dolní Rožínka, lom

Do Nedvědice, kde kolo naložím do vlaku, je to sice ještě 13 km, ale pořád z kopce :-)