hřebenovka Jeseníků 16.-18.12.2016
ze Skřítku na Ramzovou na sněžnicích
Do zimního slunovratu už chybí jen pár dnů. Vyrazit či nevyrazit? A kam??? Váhám... Předpověď počasí slibuje inverzi, ale taky jim to nemusí vyjít... Sice si můžu víkend prodloužit o jeden den, ale když prosincové dny jsou tak krátké... A když se nakonec rozhodnu, že vyrazím, narážím hned na další problém. Jak to vlastně vypadá v Jeseníkách momentálně se sněhem?? Běžky sebou rozhodně nechci, sněhu moc není - Praděd hlásí jen 50 cm, ale nemůžu riskovat, že se budu bořit. Což takhle sněžnice z půjčovny??
Vyzbrojena párem sněžnic o hmotnosti necelých dvou kilogramů (půjčovné činilo 90Kč/den) vyrážím z domova v pátek ráno za hluboké tmy. Vlak z Brna odjíždí v 5:23, v Šumperku mám 45 minut na přestup a přesně v 9:00 vystupuji z autobusu před motorestem Skřítek.
Den první
Sedlo Skřítek (874 m) - Ztracené kameny (1250 m) - Pecný (1334 m) - Břidličná hora (1358 m) - Jelení studánka (1311 m) - úbočím Jeleního hřbetu (1367 m) - úbočím Velkého Máje (1384 m) - Kamzičník (1419 m) - Vysoká hole (1463 m) - Ovčárna (1300 m) - chata Barborka (1321 m) - 13 km, cca 4,5 hod.
Nejprve musím samozřejmě pozdravit "skřítka" a pak můžu vyrazit. Sněhu je jen pár centimetrů, takže sněžnice se ponesou v batohu - marně jsem přemýšlela, jak je nějak rozumně přivázat v obalu na batoh, ale pak jsem zjistila, že jim bude nejlíp uvnitř :-) Výsledkem všech ostatních pokusů byl naprosto neforemný vak, který by se moc pohodlně nenesl. Jinak toho až tak moc sebou nemám a dva noclehy jsem si zarezervovala na Barborce.
Skřítek
Stoupání mi dává zabrat, ale pořád je na co koukat. Než si tu krásu nafotím, vždycky mne plíce dojdou :-)
Skřítek
Obloha je nádherně modrá a udělala jsem moc dobře, že jsem zas jednou překonala vrozenou lenost. Vstávání ve 4:15 bylo příšerné, ale ve vlaku jsem pro sebe měla po celou dobu prázdné kupé, tak jsem to spokojeně dospala.
pod Ztracenými kameny
Nejhorší stoupání mám za sebou :-) S opatrností šplhám na skalisko lemované balvanovými sutěmi zvané Ztracené kameny užít si výhled na Sobotínsko.
Ztracené kameny
Z oblačného moře vystupují jen vrcholy s nadmořskou výškou vyšší než 1000m.
Mravenečník ze Ztracených kamenů
Další výhledové skalisko stojí na vrcholu zvaném Pecný (1334 m).
stoupání na Pecný
Pěšinka k němu ale vyšlapaná není a já se začínám bořit až nad kolena. Tak tedy dobrá, vyzkouším poprvé v životě sněžnice :-)
Pecný
Nádhera. Technika chůze není nijak složitá, je nutné si pouze zvyknout, že nohy musí být při chůzi trošku více od sebe, než je běžné. A boty se dají použít vlastně jakékoliv, které jsou určeny do zimy a užitečným doplňkem jsou samozřejmě návleky.
A můžu vyrazit téměř kamkoli :-) Třeba na Břidličnou horu :-)
z Břidličné hory
Pohádková nádhera.
úbočím Břidličné hory
Jelení studánka se nachází kousek pod hřebenem Jeleního hřbetu a pramen Stříbrného potoka je ukryt pod hromadou sněhu, ale lavička u útulny přichází vhod, protože je akorát tak čas k obědu.
u Jelení studánky
Vrchol Velkého Máje (1386 m) značená trasa míjí a přede mnou je první vrchol vyšší než 1400 m - Kamzičník (1419 m).
přes Velký Máj a Kamzičník
Viditelnost je slušná, ale nemám sebou pořádný teleobjektiv. V dáli na jedné straně Beskydy, Malá Fatra a Tatry, na straně druhé Králický Sněžník, Dlouhé Stráně a Keprník.
zleva Travný + Lysá hora (100 km), Velký Rozsutec a Stoh (160 km)
Tatry (230 km)
Šlapu po hlavním evropském rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Divoká Desná odvádí své vody do Moravy a Dunaje, Opava do Odry. Vysoká hole je s nadmořskou výškou 1463 m druhou nejvyšší horou Moravy. Praděd se zdá na dosah ruky ve stejné výšce, ale mezi námi je ještě pořádný dolík :-(
přes Vysokou holi
Petrovy kameny (1438 m) dominují hlavnímu hřebenu a tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole. Tři mohutná skaliska vysoká 7 metrů bývala označována jako dějiště čarodějnických sletů a já si tady tentokrát počkám na západ slunce. Snad tady za tu půlhodinu nezmrznu :-)
z Petrových kamenů
A rychle dolů, než se setmí. Přímo za nosem po sjezdovce, kterou zprovozní zřejmě až o vánočních svátcích - sněžnice to naprosto v pohodě zvládly.
K chatě Barborka přicházím už za šera. Nikde nikdo, v restauraci je zhasnuto a všude je ticho - podle recepčního tu dneska budu spát jen já a skupinka dětí z nějakého kurzu. Ta sice večer využila chodby ke hře na schovávanou, ale v rozumnou dobu byly děti zahnány do postelí, takže v noci bylo parádní ticho. Nemělo to chybu - v rekonstruovaných sprchách tekla voda přímo vařící a topení v pokojíku hřálo natolik, že jsem ho musela dokonce na noc ztlumit.
Den druhý
výlet k vodopádům Bílé Opavy + výšlap na Praděd
Nocleh mám domluvený na dvě noci, takže dneska se budu toulat nalehko okolím a až v neděli vyrazím po hřebeni směrem Ramzová.
Vodopády Bílé Opavy jsou nádherným místem v každém ročním období. V zimě je tohle údolí těžko schůdné, ale momentálně sněhu až tolik není, tak to zkusím - mám sebou pro jistotu nesmeky a když to nepůjde, tak se vrátím.
vodopády Bílé Opavy
Ale šlo to naprosto v pohodě :-)
vodopády Bílé Opavy
Bílá Opava pramení na jižních svazích Pradědu nad chatou Barborka v nadmořské výšce 1360 m. Na horním toku nad Karlovou Studánkou má pouze několik drobných přítoků, Pradědský, Ovčárenský a několik bezejmenných potoků. V tomto úseku se také nacházejí vodopády, kaskády a peřeje. Po 13 km u Vrbna pod Pradědem ve výšce 544 m ústí řeka do Střední Opavy, která po soutoku s Černou Opavou pokračuje dále jako Opava a po 112 km se v Ostravě (207 m) vlévá do Odry a jako Odra pokračuje do Baltského moře.
vodopády Bílé Opavy
Zpátky jsem to vzala po žluté a obědovou pauzu dala v restauraci Figura. Je třeba se posilnit, než zdolám nejvyšší horu Moravy :-)
Praděd z rozcestí ke Švýcárně
Tak tady sněžnice potřebovat nebudu :-)
z inverze vyčnívají Beskydy
město a lázně Jeseník
Králický Sněžník
Praděd (1492 m) je nejvyšší hora Hrubého Jeseníku, Moravy, českého Slezska a Horního Slezska vůbec a pátá nejvyšší hora České republiky (za Sněžkou, Luční horou, Studniční horou a Vysokým Kolem). Původně zde stála od roku 1912 kamenná rozhledna tvaru hradní věže vysoká 32 metrů (Altvaterturm), ale ta po 2. světové válce chátrala, v roce 1957 musela být uzavřena a v roce 1959 se zřítila. Špatný stavební materiál neměl šanci vydržet drsné horské povětrnostní podmínky.
Vysílač z betonu zde začali stavět v roce 1968 a kompletně dokončen byl roku 1983. Televizní vysílač s rozhlednou je vysoký 162 metrů a tím pádem je jeho horní plošina nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice.
Praděd
Počkám si na západ slunce - zítra sluníčko zřejmě neuvidím, protože předpověď počasí slibuje na neděli totálně zataženo a sněžení.
Praděd
A rychle dolů do tepla :-)
Den třetí
chata Barborka (1321 m) - Švýcárna - Velký Jezerník (1309 m) - Malý Jezerník (1208 m) - Výrovka (1167 m) - Červenohorské sedlo - Vřesová studánka - Keprník (1423 m) - tur. chata Na Šeráku - Mračná hora (1272 m) - Čerňava, lanovka - Ramzová, celkem 21 km, cca 6,5 hod.
V pátek to bylo v pohodě, ale dneska je přede mnou kilometrů víc. Uvidíme jak se bude dařit, úniková varianta je možná autobusem z Červenohorského sedla, ale pokud to aspoň trochu půjde, chtěla bych dojít až do Ramzové k vlaku.
Žádné dlouhé vylehávání - vyrážím o půl osmé a v předpovědi počasí se zase trefili. Dneska toho moc neuvidím :-( Ale mohlo být ještě hůř, mohlo nasněžit a zmizely by prošlapané cesty.
Barborka
rozcestí pod Pradědem
Švýcárna
Na chatě Švýcárna jsem dala krátkou pauzu na čaj a jde se dál. Naštěstí je prošlapaná i červeně značená trasa přes Velký a Malý Jezerník, takže nemusím po mnohem delší běžkařské cestě. A prošlapaná je pořádně, nemusím obouvat sněžnice, takže postupuji rychleji a s menší námahou.
přes Velký a Malý Jezerník
přes Výrovku
Už se rozhodně nevyčasí, odpoledne má přejít fronta a má začít sněžit :-(
sjezdovky na Červenohorském sedle
Sjezdovky na Červenohorském sedle fungují, ale naše oblíbená chata Červenohorské sedlo je v rekonstrukci a cedulka slibuje, že vše bude po vánocích hotovo. Dneska tedy nezbývá než zamířit do hotelu :-(
A zase nahoru.
Památník obětem hor ve formě kapličky vznikl v opuštěném lomu na trase z Červenohorského sedla na Vřesovou studánku. U vchodu je vyryt nápis: "Těm, kdo se domů nevrátili" a uvnitř pak nápis "Moudrá a mocná je příroda, člověk malý a chybující" a spousta tabulek se jmény - hory si pravidelně vybírají svou daň na lidských životech.
památník obětem hor
Občas vítr aspoň částečně mraky odfoukne, ale moc toho z údolí Hučivé Desné vidět není. Upravená lyžařská stopa se točí nad sjezdovkami jižních svahů skiareálu Červenohorské sedlo k rozcestí Bílý sloup (1227 m) a stále nahoru až k rozcestí Vřesová studánka (1323 m)
cestou ke Vřesové studánce
Slézám těch pár metrů ke kamenné kapličce, která ukrývá studánku s prý zázračným pramenem.
Vřesová studánka
V místech, kde stávala turistická chata a kaplička stojí jen kříž. A doufejme, že to tak zůstane napořád - někdo myslel až vymyslel, že by se tu mohla chata zase postavit :-(
Vřesová studánka
Z kamenného okna se po kraji taky dneska nerozhlédnu :-(
Kamenné okno
Tak jde se dál... Čeká mne stoupání na Keprník...
Keprník
Paráda, že jo??? A kombinace teplot nad nulou, 100% vlhkosti a péřové bundy taky není zrovna ideální :-( Mít sebou běžky, tak mne asi klepne - od Vřesové studánky bych je nesla přes rameno.
Konečně chata - dám něco k jídlu a vyrazím dolů nejlépe lanovkou.
chata Jiřího na Šeráku
Najíst jsem dostala, ale k lanovce jsem musela došlapat až na Čerňavu, protože horní část sjezdovky nebyla upravená a lanovka až nahoru nejezdila.
Ramzová
Vyšlo mi to naprosto přesně, do odjezdu vlaku v 16:09 zbývá 15 minut a v 19:20 budu v Brně.
A závěrem? Byla to moje první zkušenost se sněžnicemi a byla jsem nadšená. Žádné krkolomné pády jako na běžkách mimo upravené stopy, prostě jen a jen pohodička. Nejen pro nadšené fotografy jen a jen doporučuji.