hrad Bouzov + Javoříčské jeskyně 20.8.2016

na kole za krásami Česka

 

Zábřežská vrchovina odděluje Hornomoravský úval a Mohelnickou brázdu - na severu je ohraničena podhůřím Hrubého Jeseníku a Orlických hor a na jihu plynule navazuje na Drahanskou vrchovinu. Masiv je bez výraznějších vrcholů , mírné většinou zalesněné hřbety příliš nepřevyšují okolní, již sporadicky zemědělsky využívanou krajinu. Zábřežská vrchovina se dělí na tři samostatné podcelky. Jsou to Bouzovská vrchovina, Mírovská vrchovina a Drozdovská vrchovina, které jsou navzájem odděleny hlubokými průlomovými údolími Moravské Sázavy, Březné a Třebůvky.

 

A právě Třebůvka, pravostranný přítok řeky Moravy mne provede "z kopce" - pramení u Křenova v nadmořské výšce 462 m a ústí do Moravy v Moravičanech.

 

Březová nad Svitavou, žst - Moravská Chrastová - Rudná - Křenov - Městečko Trnávka - Vranová Lhota - Doly - Bouzov - Javoříčko - Střemeníčko - Hvozdečko - Bílá Lhota - Moravičany - Mohelnice žst., cca 68 km

Bouzov + Javoříčské jeskyně/>

Do Březové mne dopravil vlak, v místním konzumu jsem si zakoupila pro jistotu něco k snědku a vyrážím. Nejprve musím z Moravské Chrastové přes Rudnou do Janůvek překonat nejvýraznější stoupání celé trasy - Hřebečský hřbet. Opouštím údolí Svitavy skrývající se v mlze, takže jsem vlastně ráda, že stoupám nahoru :-)

Rudná

Rudná

v nejvyšším místě nad Rudnou

v nejvyšším místě nad Rudnou

pozdrav podzimu

podzim už se připomíná

Křenov je k vidění několik pamětihodností. Kostel, kaple a fara byly postaveny jako vrcholně barokní architektonický komplex v roce 1732 farářem jezuitou Johannem Benediktem Rusticem Schindlerem pod patronátem knížete Josefa Johanna Adama z Liechtensteina. Součástí komplexu je i pranýř (1732) a socha P. Marie Immaculaty (1734)

Křenov Křenov

Křenov, fara

Křenov

Křenov, pranýř

Nápis ze vstupního barokního portálu je napsán latinsky a staroněmecky formou chromogramu a volný překlad zní:

 

Zastav se a čti poutníku. Kníže Josef, farář Johann Schindler a farníci tuto mimořádnou faru vystavěli. Pohleď co Johann Schindler šedesátiosmiletý, jako oblíbený křenovský farář za třicet osm let působení postavil.

 

Na ostrohu nad Městečkem Trnávka stojí výrazná zřícenina hradu Cimburk. Je volně přístupná, ale dneska ji vynechávám, ten kopec zdolat na kole se mi ani trošku nechce. Vlastně ani vyfotit se mi ji zespodu nepodaří - v oparu a ve špatném směru proti slunci :-( Počasí celkově není nic moc, ty plavky a ručník sebou vezu zřejmě naprosto zbytečně :-(

z Pěčíkova do Vranové Lhoty

z Pěčíkova do Vranové Lhoty

smírčí kámen u Vranové Lhoty

smírčí kámen u Vranové Lhoty

Jízda z kopce je u konce. Za osadou Doly opouštím údolí Třebůvky - valná většina hradů u nás stojí na kopci a Bouzov není výjimkou.

Bouzov

Bouzov

Hrad Bouzov byl založen počátkem 14. století jako strážní hrad na cestě spojující Moravu a Čechy. Vystřídal řadu majitelů a v roce 1696 byl prodán s celým panstvím Františku Ludvíkovi, falckraběti rýnskému, biskupovi ve Wormsu a Wratislavy, který působil současně jako velmistr Řádu německých rytířů a hrad tak přešel do majetku řádu. Tento stav setrval až do října roku 1939, kdy německý nacistický stát hrad zkonfiskoval a v období 2. svět. války na hradě sídlila jednotka SS.

Bouzov

Bouzov

V průběhu staletí měnil hrad svou podobu i funkci. Zpočátku plnil hrad výraznou obrannou úlohu, v polovině 16. století vyhořel, na začátku 17. století byl obnoven a jeho převažující funkcí se stala funkce obytná. Později postupně zchátral a na konci 19. století rozhodl velmistr řádu arcivévoda Evžen Habsburský (1863-1954) o obnově hradu. Přestavbu hradu v reprezentativní sídlo a muzeum řáduv hradil ze svých prostředků, uvádí se, že si přestavba vyžádala částku 20 milionů zlatých.

Bouzov

Bouzov

Přestavba hradu byla uskutečněna v letech 1895-1910. Některé jeho části, např. trosky severního křídla a palác na jižní straně (tzv. oppersdorfské křídlo) byly strženy a znovu postaveny, jiné, zachovalejší, např. tzv. Alžbětino křídlo (nazývané podle matky arcivévody Evžena Habsburského), byly přestaveny. Přestavba byly realizována na základě plánů architekta Georga von Hauberissera (1841-1922), významného mnichovského architekta, mimo jiné autora nové radnice v Mnichově nebo mnichovského kostela sv. Pavla. Realizovanou přestavbou získal hrad Bouzov svou dnešní podobu. Stavební úpravy měly i charakter modernizace objektu, došlo k zavedení vodovodu a ke zřízení ústředního topení. Součástí úprav na přelomu 19. a 20. století bylo i vybavení interiéru jak historickými, tak i soudobými uměleckými výtvory.

Bouzov Bouzov

Bouzov

V nabídce je několik tras - od základního okruhu (reprezentativní prostory hradu), k okruhům rozšířeným o obytné prostory, historicko-technické zázemí, výstavu erbovních bestií až po pohled na hrad z ptačí perspektivy. Ten jsem si zvolila já a doufám, že mi během té prohlídky nezmizí z nádvoří obsah cyklobrašny.

Bouzov

muzeum sádrových odlitků

Bouzov

muzeum kachlí

Bouzov

obytné patro věže

Jen škoda, že do dalekých výhledů to z ochozu věže Hlásky mělo dneska hodně daleko :-( Zářily jen ty červené střechy.

Bouzov Bouzov Bouzov Bouzov

z ochozu věže

Z Bouzova do Javoříčka vede hlaďoučká lesní asfaltka údolím říčky pojmenované Javoříčka.

údolím Javoříčky údolím Javoříčky

údolím Javoříčky

Javoříčko, dneska část obce Luká, má smutnou minulost. 5. května 1945 přepadové komando SS srovnalo osadu se zemí jako odvetu za vzrůstající aktivitu partyzánské jednotky Jermak. Vypáleny byly všechny budovy kromě kapličky a školy a popraveni byli všichni muži starší 15 let - bylo jich 38.

Javoříčko

Javoříčko, památník

Sousoší ve stylu socialistického realismu, šest postav v nadživotní velikosti (mladý muž s kladivem, mladá žena s obilnými klasy a srpem, starší žena v šátku a s malým chlapcem, muž s praporem zakončeným pěticípou hvězdou, žena s ratolestí v rukou), zde stojí od roku 1955 - památník byl zbudován jako pietní místo při příležitosti 10. výročí vypálení Javoříčka a původně byl nazván pomníkem Vítězství a v roce 1999 byl přejmenován na Památník obětí II. světové války v Javoříčku.

Javoříčko

Javoříčko, památník

V roce byl nad společným hrobem obětí odhalen kříž.

Javoříčko

Javoříčko, památník

Každá ze čtrnácti veřejnosti zpřístupněných jeskyní České republiky je unikátní a zajímavá. Pokud bychom hledali podzemní systém, který mimořádně vyniká bohatostí své krápníkové výzdoby, pak jsou to bezesporu Javoříčské jeskyně.

Zátvořice

Zátvořice

Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří třípatrový komplex chodeb, dómů a propastí s bohatou krápníkovou výzdobou, na jejichž vývoji se zásadní měrou podílel potok Špraněk a Březinský potok. Podstatná část jeskyní byla objevena místním revírníkem Vilémem Švecem v roce 1938 a jeskyně byly po proražení nového pohodlného vchodu z místa Zátvořice dne 15. května 1939 otevřeny pro veřejnost. V současnosti činí délka známých chodeb více než 4000 metrů a pro návštěvníky jsou připraveny dvě trasy - kratší o délce 360 metrů (40 minut, 110 Kč) a delší o délce 790 metrů (60 minut, 130 Kč) Jen pro cyklisty je tu tu trošku složitější - značená trasa od parkoviště ke vchodu vede po schodech (a není jich málo) a východ je pořádně daleko od vchodu, kam se člověk musí pro kolo vrátit.

Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně

Javoříčské jeskyně

Jeskyně má překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a dómu Gigantů. Strop Suťového dómu, první velké prostory na trase, je doslova posetý krápníky.

Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně

Javoříčské jeskyně

Vyskytují se zde docela bohatě i tzv. heliktity, což jsou krápníky, které rostou jakoby proti zákonům gravitace

Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně

Javoříčské jeskyně

Dominantou a symbolem jeskyní je přes 2 metry dlouhá sintrová záclona, která je půl metru široká a po celé délce pouze 4-5 mm silná.

Javoříčské jeskyně Javoříčské jeskyně

Javoříčské jeskyně

Původně jsem včera plánovala variantu s odjezdem vlakem z Olomouce, ale to jen do té doby, než jsem koukla na mapu se směrem větru. Až si koupím elektrokolo, budu jezdit i proti větru, ale zatím se pohybuji jen vlastní silou, takže proč si to nezpříjemnit větrem v zádech? Ten rychlík zastavuje i v Mohelnici :-)

 

A protože se konečně vyčasilo, šlapu do kopce směrem na Střmeníčko.

Bouzovská vrchovina Bouzovská vrchovina

Bouzovská vrchovina

Z kopce zvaného Kamenice vidím na jihovýchodě Olomouc s nepřehlédnutelným Svatým kopečkem a přímo přede mnou je severní část Hornomoravského úvalu lemovaná vzdálenými pohořími - výrazná je silueta Bukové hory a Suchého vrchu, masivu Králického Sněžníku a hřebene Hrubého Jeseníku.

Bouzovská vrchovina Bouzovská vrchovina

Bouzovská vrchovina

Podle oblaků prachu je vidět, jak je sucho - rychle pryč, než se ten oblak přehrne přes mou hlavu :-)

Bouzovská vrchovina

Bouzovská vrchovina

A tento pohled patřil k nejlepším - přede mnou dlouhatánský kopec s mírným sklonem s větrem v zádech, co lepšího si přát.

Bouzovská vrchovina

z Olešnice do Bílé Lhoty

V Bílé Lhotě, v původně anglickém zámeckém parku, je nádherné arboretum, ale pohled na hodinky říká, že času už mám málo.

 

Stáří 350 let a obvod kmene čtyři a půl metru. To jsou úctyhodné parametry dubu letního z Bílé Lhoty přezdívaného Bělolhotský baobab při polní cestě z Bílé Lhoty do Měníka.

Bělolhotský baobab

Bělolhotský baobab

Uzounká vyasfaltovaná stezka mne vede kolem kříže a posezení s výhledem, ale pak už klesá kukuřicí do Řimice na úroveň řeky Moravy a přede mnou jsou Doubravice a Moravičany s výbornou zmrzlinou v restauraci Bodlák Pub. Rychlík Šumperk - Olomouc - Brno odjíždí z Mohelnice co dvě hodiny a mně to naštěstí vychází s rezervou necelých 10 minut na čas odjezdu 18:44. O dvě hodiny později už bude tma, takže se případného vykoupání v Moravičanském jezeře sice nerada, ale po rozumné úvaze vzdávám :-(

pod Bílou Lhotou

pod Bílou Lhotou