Malé Karpaty 18.-19.10.2014

loučení s létem

 

Nejvyšší čas projít se krajinou zahalenou do podzimních barev - třetí říjnový víkend bude zřejmě poslední s teplotami téměř letními - měly by vyšplhat až na 20°C. S fotovýbavou balím do auta i spacák a deku, zřejmě letos naposledy přespím venku.

 

Je sobota a než se mi podaří vymotat z Brna na bratislavskou dálnici, svítá. Svět se pomalu, ale jistě vynořuje z mlhavého rána, ale vrcholky Malých Karpat mizí pod šedou čepicí. Slunko už na své pouti nestoupá zdaleka tak vysoko jako v létě, ale doufám, že v boji nad mlhou a nízkou oblačností zvítězí. Uvidíme, budu se držet plánu vykoumaném doma nad mapou a jízdními řády - abych se nemusela kvůli jedné noci tahat po celé dva dny s batohem a stanem, přespím v autě. Sice ještě nejsem přesně rozhodnuta kde, aby se tam dalo za prvé bezpečně a v klidu přespat, a za druhé, aby se odsud dal pozorovat východ slunce. Ale nevadí, během dne to, doufám, vymyslím :-)

 

Vápenná (752 m), třetí nejvyšší vrchol Malých Karpat

Auto parkuji v Sološnici. Při čekání na autobus obdivuji sološnický kostel - za pomoci autobusu popojedu do výchozího místa dnešního výšlapu - do Plaveckého Mikuláše.

Sološnica

Sološnica

Plavecký Mikuláš - Kršelnica - Čierna skla - Derava skala - Mon Repos - Amonova lúka - Klokoč - s. Uhliská - Mesačná lúka - Vápenná - Sološnica, cca 18 km

Vápenná

Stoupání bukovým lesem po žluté turistické značce mne přivádí na Kršelnicu, na louku kousek pod vrcholem. Obdivuji korálky na sítích pavučin, ale snažím se, aby mi rosa totálně nepromáčela boty. Z louky je jen kousek na vyhlídku, ale mraky zatím nezmizely :-( Přede mnou, či spíše pode mnou, leží nekonečná rovina Záhoří a nepřehlédnutelná silueta Plaveckého hradu.

Kršlenica Kršlenica Kršlenica

Kršlenica

Příjemný chodník mne vede lesem, ale z Hromovej skaly si ještě jednou užívám výhledy směrem na Plavecký Mikuláš a do hlubokého údolí pod sebou - do Mokré doliny.

Kršlenica Kršlenica

Kršlenica

Za křižovatkou se Štefánikovou magistrálou (resp. Cestou hrdinov SNP) se terén opět prudce zvedá. Přede mnou je vrchol hřebene Čierne skaly (662 m) a protože jsem na vrcholku byla v červnu 2008 vím, že ta trocha námahy s výstupem rozhodně stojí za to. Kousíček pod vlastním vrcholkem fotím dvojitou cedulku na jednom z již odumřelých starých buků a taky mlhu :-(

Čierna skala Čierna skala

Čierna skala

Ale nahoru jsem vyšplhala v ten úplně nejlepší čas. Než jsem si stihla vyfotit svůj odraz s gloriolou, mlha jednoduše a prostě zmizela :-)

Čierna skala Čierna skala Čierna skala Čierna skala Čierna skala

Čierna skala

Mým dalším cílem je Mon Repos, ale nejprve si zajdu prohlédnout jeskyni s názvem Deravá skala. Mohutný skalní převis skrývá síň dlouhou 26 metrů a širokou 15 metrů, která je významnou archeologickou lokalitou, protože osídlená člověkem byla již v paleolitu.

Deravá skala

Deravá skala

Místo zvané Mon Repos má bohatou historii - na konci 19. století zde hrabě Pálfi nechal zbudovat lovecký zámeček, který navštěvoval zejména v době honů. Pálfiovci jej opustili v roce 1918 a zámeček se stal vyhledávaným turistickým místem. 5. prosince 1969 do základu vyhořel a stát zůstala jen hájovna s erbem na fasádě.

Mon Repos Mon Repos

Mon Repos

Červená mne přivádí na Amonovu louku a poté na travnatý vrchol Klokoč (661 m). Vápencové horniny jsou zde vystřídány horninami vulkanického původu. Zakrslé solitérní listnaté stromy, keře a tráva připomínají spíše krajinu Kysuc či Oravy a v létě zde roste spousta divizny ozdobné (slovensky divozel úhľadný), mohutné rostliny dorůstající do výšky až 2 metry.

Klokoč Klokoč Klokoč Klokoč Klokoč

Klokoč

A kříž plný hřebíků stále stojí na svém místě :-)

Klokoč Klokoč Klokoč Klokoč Klokoč

Klokoč

Krátce se zastavuji osvěžit z pramene pod Mesačnou lúkou a začínám opět stoupat.

Mesačná lúka

Mesačná lúka

Vrchol přede mnou, Vápenná (752 m), patří k nejkrásnějším vrcholům celých Malých Karpat a a já si dnešní výšlap naplánovala tak, abych právě z Vápenné mohla pozorovat dnešní západ slunce.

Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná

Vápenná

Při čekání na západ slunce se vyhřívám v teplých slunečních paprscích a kochám se pohledy kolem sebe. A hele beruška :-) Jenže tohle nebylo slunéčko sedmitečná, ale invazivní druh berušky, který k nám byl zavlečen z Asie - Harmonia axyridis. Základní zbarvení krovek je červené s až devatenácti tečkami, ale některé jsou čistě červené a jiné pro změnu černé. Jsou děsně žravé, páchnou a koušou!!!! Pokud se s nimi setkáte ve větším množství, budete si připadat, jako byste se ocitli v nějakém hororu.

Harmonia axyridis Harmonia axyridis

Harmonia axyridis

Nebyla jsem jediná, kdo měl ohledně západu slunce podobný nápad :-) A kromě dvojice s fotoaparátem se zde neustále objevují běžci - zrovna dneska se v Plaveckém Podhradí koná 3. ročník Malokarpatské vertikály, náročný middle-ultratrail s výrazně vertikálním profilem. 56 km s převýšením 2900 m. Dvakrát vyběhnou na Vysokou, jednou na Vápennou a jednou na Petrklín.

Vápenná Vápenná Vápenná Vápenná

Vápenná

Stmívá se opravdu rychle a jsem ráda, že na trase Vápenná a rozc. pod Malou Vápennou nejsem sama. Nakonec to stíhám až mezi první domky Sološnice bez čelovky, ale orientaci by v nejhorším napomohly i reflexní odrazky na stromech.

Vápenná

pod Malou Vápennou

Takže kde budu dneska spát? Jedno místo mne dneska při šlapání bukovými lesy napadlo - Bradlo, Štefánikova mohyla :-)

 

Mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika byla postavena v roce 1927-28 podle návrhu arch. Dušana Jurkoviče a v roce 1968 byla prohlášena za národní kulturní památku. Stavba z bílého přírodního kamene na vrcholu Bradla (543 m) je dlouhá 95,5 m a široká 65,5 m a krásně se na ní sedí a pozoruje okolí - na jedné straně Karpaty Malé, na druhé Biele a k tomu rovinaté Záhorie.

 

A takhle dopadlo nedělní svítání :-)

Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika

Bradlo, mohyla gen. Dr. Milana Rastislava Štefánika

Úžasný byl i večerní pohled na osvětlená městečka a vesničky v okolí. Samotná mohyla sice osvětlená nebyla, ale hvězd bylo na obloze nepočítaně. Jenže já neměla sebou stativ :-(

 

 

Vysoká (754 m), druhý nejvyšší vrchol Malých Karpat

Auto opět zůstává v Sološnici, ale než se vydám podél Sološnického potoka, pokusím se nalézt židovský hřbitov. A jen kousek od židovského hřbitova stojí poškozený kamenný kříž (chybí mu horní rameno) v místě, kde býval evangelický hřbitov.

nad Sološnicou

nad Sološnicou - pohled na Plavecký hrad

nad Sološnicou nad Sološnicou

nad Sološnicou

Sološnica - Veľký Petrklín - Vysoká - Panská uhliská - s. Skalka - Sološnica, cca 18 km

Vápenná

Kousek za rozcestím Sološnícka dolina opouštím červenou turistickou značku a šplhám kolmo do svahu Veľkého Petrklínu po téměř neznatelné pěšině občas vyznačené nějakým místním značením. Normálně by mne to vůbec nenapadlo, ale na stránkách geocaching.com je tohle místo popisované s takovou chválou, že tam prostě vylézt musím.

Veľký Petrklín Veľký Petrklín

Veľký Petrklín

A přesvědčila jsem se na vlastní oči, Veľký Petrklín (587 m), ač zarostlý bukovými lesy, nabízí zásluhou staré železné vojenské věže úžasné výhledy. Ale chce to trochu odvahy vyšplhat po kovovém žebříku nahoru na uzoučkou plošinku přibližně uprostřed věže s prostorem tak akorát pro jednoho. A sice dneska pořádně fouká, ale věžička je to opravdu stabilní :-)

Veľký Petrklín Veľký Petrklín

Veľký Petrklín (říjen 2014)

Veľký Petrklín

z Veľkého Petrklínu, Sološnica (říjen 2014)

Veľký Petrklín Veľký Petrklín

z Veľkého Petrklínu, Vápenná (říjen 2014)

Veľký Petrklín

z Veľkého Petrklínu, Vysoká (říjen 2014)

Veľký Petrklín

z Veľkého Petrklínu, Rohožník a lom

Krásně vidím na Vysokou, ale není mi jasné, jak se nejlíp dostat nahoru. Ztratit výšku návratem po stejné trase se mi moc nechce, takže zapínám GPSku a vyrážím. Doma nad podrobnou mapou to vypadalo naprosto jednoduše, ale s tou mapou, kterou mám v GPSce nemám šanci. Nejsou v ní zamalovány žádné cesty s výjimkou těch turisticky značených a vrstevnice jsou tak řídké, že se podle nich nedokážu orientovat tak, abych zůstala pokud možno na hřebenu.

někde pod Veľkým Petrklínem někde pod Veľkým Petrklínem někde pod Veľkým Petrklínem

pod Veľkým Petrklínem směrem na Rohožník

Takže stejně nakonec o většinu výšky přicházím, když se ocitám na modré v údolí Rohožníckého potoka.

pohled zpoza Vysoké směrem k Vápenné

pohled zpoza Vysoké, uprostřed Veľký Petrklín

I Vysoká (754 m) patří mezi nejkrásnější vrcholy Malých Karpat a pro mne má opravdu zvláštní význam - právě na vrcholu Vysoké jsem v květnu 2012 poprvé s fotoaparátem kvůli kouzla západu a východu slunce sama přenocovala :-) A bylo to opravdu kouzelné a opravdu nezapomenutelné :-)

z Vysoké směrem na Vápennou z Vysoké směrem na Vápennou

z Vysoké směrem na Vápennou

V říjnu to na vrcholu vypadá úplně jinak než v květnu. Chybí mi zelený koberec medvědího česneku i všechny ty kytičky. Vše je zarostlé všelijakým bejlím a kdybych nevěděla o možnosti dostat se druhý vrchol, kompletně zarostlou pěšinku bych dneska rozhodně neobjevila.

na Vysoké na Vysoké na Vysoké na Vysoké

na Vysoké

Na jedné ze skalek jsou připevněny tabulky - Vysoká je symbolickým cintorínem pro malokarpatské turisty. Vlastně jen náhodou při sepisování zážitků pro web narážím na smutný příběh jedné z nich - Marián Beracko (5.4.1960-28.6.2014)

na Vysoké

na Vysoké

Ale dneska odsud západ slunce pozorovat nemohu. Do Sološnice k autu je to příliš daleko, aby se to dalo sejít než se zcela setmí, a navíc musím odjet do Brna. Tak ještě poslední pohled od kříže a je už opravdu nejvyšší čas se vrátit.

na Vysoké na Vysoké

na Vysoké

Cesta mne vede kolem obory do sedla Skalka přes Taricové skály - byl to parádní víkendový výlet a opravdové loučení s létem. Jen o týden později jsem se na vrcholu Velkého Javorníku i Lysé hory setkala se sněhem a v čepici a zimní bundě vzpomínala s trochou lítosti na Malé Karpaty v tričku.

z Vysoké přes Taricové skaly do Sološnice z Vysoké přes Taricové skaly do Sološnice z Vysoké přes Taricové skaly do Sološnice

z Vysoké přes Taricové skaly do Sološnice

A ta obora s nehezkým plotem? Jmenuje se to zvernica Biela skala a je to takový napůl zakázaný prostor, viz články na hiking.sk :-(

 

Skončím netradičně - připojuji Ahooooooj pro Vlada a omlouvám se, nejsem zrovna komunikativní typ. A co teprve, když mne někdo takhle překvapí :-) Mile samozřejmě.