Weinviertel 24.5.2014

Dolním Rakouskem na šlapací drezíně

 

Tentokráte netradičně - autorem zápisků je Vašek.

 

Už týden blázním u maturitních komisí, chce to odpočinek. Nejlepší bude krátký výlet někam blízko Brna. Teprve v úterý odpoledne se dovídám o výletu brněnské organizace KČT Mapa do rakouského Weinviertelu a to dokonce s jízdou na drezínách. Žena se mi toulá někde na kole kolem Dunaje a tohle od Brna není daleko ani kilometrově, ani časově. To je ono!

 

S malými zmatky odjíždíme okolo 6.30 hod od Janáčkova divadla. Obloha je zatažená, předpověď počasí na den není příliš příznivá. Po cestě přibíráme další turisty v Ivančicích a Moravském Krumlově. Za chvíli už přejíždíme hranice a blížíme se ke zřícenině hradu Staatz, kde bude hodinová pauza a výstup na hrad.

Staatz

Už jsme tady byli s Alenou při našem velkém cyklovýletě Weinviertelem v roce 2004. Jenže tehdy jsme nejeli autobusem, ale vlakem z Brna do Hrušovan a potom přes hrad v Laa an der Thaya na Staatz. V každém případě pro mě samotný hrad nebyl překvapením a věděl jsem, že shora budou pěkné pohledy – pokud se ovšem zlepší počasí. Zříceniny hradu Staatz (Stožec) se vypínají do výše 100m nad okolní pahorkatinou.

 

Dominantu města tvoří kostel a hrad s pozůstatky opevnění. Později byl hrad přestavěn na zámek, který je dnes sídlem muzea piva (Biermuseum).

 

Podařilo se. Sotva jsme přejeli hranici, obloha se roztrhala a ve Staatzu už bylo nádherné sluníčko, které nás neopustilo až do konce zájezdu.

Staatz Staatz Staatz Staatz

Staatz

Lokomotiva s kolejemi do nebe

Před odjezdem jsme vedoucímu zájezdu doplatili „ojra“ na zaplacení drezín a odfrčeli směr Ernstbrunn, kde jsme zaparkovali za vápenkou u Billy, abychom si mohli prohlédnout místní zajímavost, lokomotivu s kolejemi do nebe. Je postavena těsně vedle nádraží v Ernsbrunnu jako lákadlo zvláště pro děti, protože přístupný je i vnitřek lokomotivy.

Ernstbrunn Ernstbrunn

Ernstbrunn

Weinvierteldraisine

Potom už se vracíme zpátky ve směru příjezdu pár set metrů před Ernstbrunn, protože drezíny nevyjíždí z místního nádraží, ale z místa dočasného drezínového depa před městem (zbytek kolejí je vytrhán) - podrobnosti ohledně otevírací době a ceně viz stránky www.weinvierteldraisine.at

Weinvierteldraisine

Weinvierteldraisine

Podlouhlé černé budovy jsou dřevěné boudičky depa, kde jsou drezíny uskladněny a velká písčitá plocha na druhé straně silnice slouží jako parkoviště pro auta či autobusy. Před vámi je jízda dlouhá 12,7 km a před nasednutím jste poučeni o bezpečnosti a 2 ze 4 cestujících se stávají funkcionáři – strojvedoucím a jeho pomocníkem, kteří se i písemně zavazují, že pokud při cestě způsobí škodu, tak ji uhradí. Na zrušené trati, několikrát křižující místní silničky, se totiž zásadním způsobem mění přednost jízdy – nikoli ve prospěch vlaku (drezíny), ale automobilů na silnici. Aby si to cestující na drezínách uvědomili, jsou vždy kousek před přejezdem tzv. retardéry (nouzové brzdy), tvořené klínem s gumovým pásem, který musí jeden z cestujících (po zastavení drezíny) ručně sklopit, aby drezína mohla pokračovat dále (celkem asi 6x).

Weinvierteldraisine Weinvierteldraisine

Weinvierteldraisine

Zpočátku jedete z kopce, šlapat je nutno až po 500 m, stoupání s převodem 1:1 dá zabrat oběma šlapajícím a průměrná rychlost vychází cca 5 - 10 km/hod. Informační cedule ve čtvrtině trati upozorňují, že stoupání je momentálně větší než na známé horské trati Semmering (27 promile). Poslední kilometr před odpočinkem v Grafensulzu vede trať pořád do kopce, vrchol je v místě stanice.

 

Grafensulz - dříve to bývala železniční zastávka, dneska je v budově stanice občerstvení pro znavené "šlapače" na drezínách a kolem farma s velkým stádem lam i alpak.

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz

Weinvierteldraisine, občerstvovací stanice Grafensulz

Při hezkém počasí vyjíždí z Ernstbrunnu jedna drezína za druhou, které se zákonitě v Grafensulzu potkají a předjet drezíny odpočívajících nelze. Proto se zde uplatňuje pravidlo, že při odchodu od drezíny si každý bere své věci sebou. Ten, který přijel poslední a nechce odpočívat, si jen přesedne na první drezínu v pořadí a může pokračovat. Ze zastávky proto můžete odjet na jiné drezíně, než jste přijeli.

 

Dále se pokračuje z kopce, místy celkem rychle, slabší povahy brzdí :-) Průměrná rychlost při jízdě z kopce činí cca 15 - 25 km/hod. Po divokém dojezdu do Asparnu, přerušeném dvěma retardéry, místní obsluha na nádraží drezínu zvedne pomocí ručního hydraulického zvedáku a ve vzduchu otočí o 180° (viz připojené video na konci článku), takže lze pokračovat i opačným směrem, což se ovšem dělá málokdy - z důvodu uvolnění směru na trati je povolena cesta z Asparnu pouze v odpoledních hodinách.

Weinvierteldraisine, Asparn a/d Zaya

Weinvierteldraisine, Asparn a/d Zaya

Druhý z konců lokální drezínové dráhy, Asparn a/d Zaya, je rodištěm Josefa Hardmutha, kterého známe především jako vynálezce grafitové tužky a také dvorního stavitele jednoho z Lichtenštejnů na jižní Moravě. Josef Hardtmuth byl mimořádnou, všestranně nadanou osobností. Bez odborného školení se vlastní pílí vypracoval ze zednického přidavače, přes políra až na knížecího dvorního stavitele a architekta (1790). V době působení u Lichtenštejnů Hardtmuth navrhl i vybudoval početnou řadu staveb v Lednicko-valtickém areálu. Patří mezi ně:
•1798 - Obelisk připomínající uzavření míru v Campo Formio mezi císařem Napoleonem a rakouským arcivévodou Karlem
•1797 – 1804 Minaret
•1801 – 1808 Janohrad
•1802 Belveder, sloužil jako součást bažantnice s voliérami
•1805 Římský akvadukt, voda z něho vytékající dopadala přímo do jezera. V jeho těsné blízkosti se nachází romantická jeskyně z navezených balvanů
•1806 Lovecký zámeček, klasicistní stavba
•1809 – 1810 Nový dvůr, zemědělský statek přestavěný v těchto letech pro chov ovcí
•1810 – 1812 Pohansko, empírový zámeček
•1810 – 1812 Rendez-vous (Dianin chrám), klasicistní stavba v podobě římského oblouku

Josef Hardtmuth - rodný dům

Asparn a/d Zaya, Josef Hardtmuth - rodný dům

Josef Hardtmuth byl i úspěšným vynálezcem. Objevil nový způsob sušení sladu a nově zkonstruoval pec na pálení cihel, zhotovil umělý kámen a umělou pemzu. Jeho nejznámějším objevem je však bezesporu moderní tužka. Nezávisle na soudobém pařížském mechanikovi N. J. Contém se mu podařilo smísením rozemletého grafitu a hlíny vyrobit tuhy různého stupně tvrdosti a zasadit je do dřevěného pouzdra. Roku 1790 založil tužkárnu ve Vídni, roku 1827 byla výroba přenesena do Českých Budějovic a stala se základem rozvětvení firmy KOH-I-NOOR L. C. Hardtmuth.

 

Podívali jsme se také k místnímu zámku, bývalému hradu pánů z Asparnu (z roku 1108), který je známý - spolu s muzeum v Mistelbachu – pod zkratkou MAMUZ. V roce 1965 zde zřídila dolnorakouská vláda prehistorické muzeum, kde jsou vystaveny četné exponáty od doby kamenné až po současnost. Zámek je znám také jako místo pořádání mnohých kulturních akcí. V době naší návštěvy zde probíhal Celtic Irish Open Air a Keltenfest (svátek Keltů). K zámku přiléhá i zajímavý farní kostel sv. Pankráce a minoritský klášter vybudovaný v roce 1624 - dnes je v klášteře umístěno muzeum místní vinařské oblasti Weinviertel.

Asparn a/d Zaya, zámek

Asparn a/d Zaya, zámek

Asparn a/d Zaya, kostel

Asparn a/d Zaya, kostel

Přírodní park Leiserberge (Tiché kopce)

Leiserberge je přírodní park ve Weinviertelu (Vinné čtvrti) v Dolních Rakousích. Nejvyšším kopcem (a zároveň i nejvyšším kopcem Weinviertelu) je Buschberg (491 m), následuje Oberleis (457 m) a Steinberg (452 m). Z vyhlídky na kopci Oberleis je pěkný výhled na rozmanitou krajinu s poli, lesy a travními porosty. Mikroregion o výměře 4500 ha byl v roce 1970 prohlášen přírodní rezervací. Do mikroregionu patří Mistelbach, Ladendorf, Ernstbrun, Asparn an der Zaya, Niederleis a Oberleis. Rozlehlé plochy národního parku jsou vhodné pro pohodlné rodinné vycházky do lesů a vřesovišť.

vyrážíme na Buschberg

vyrážíme na Buschberg

V této části Rakouska jsou jednoznačně lákadlem i dva radary, které se na hřebenu Tichých hor nachází. Civilní na Buschbergu slouží řízení letového provozu a ten druhý, na vrcholu Steimandl, je vojenský.

 

Jako první se během cesty otvírá pohled na vojenský radar. Rakušáci však z celé Evropy berou ochranu svých vojenských prostorů nejvážněji a na základě tzv. Sperrgebiet z roku 2002 je neoprávněná chůze nebo jízda v omezených vojenských oblastech, stejně jako fotografování, filmování nebo dokonce i malování vojenských objektů. Dokonce i pokus je trestný, řešený jako správní delikt v ceně až 2.200 euro nebo až šest týdnů vězení.

A právě radar na Steinmadlu je tento případ, takže žádné fotky - pouze popis. Nachází se zde totiž (už od 50. let) jeden ze systémů Gold Dome (Goldhaube), jehož dva další „bratříčci“ jsou postaveni na Kolomansbergu (Salcburg) a na Großer Speikkogel/Koralpe (Graz). Spolu s čistě zpravodajskými prostředky, rozmístěnými poblíž rozhledny na Königswarte (Hainburgské vrchy kousek od Bratislavy - viz Toulky, říjen 2010), tvoří přehledový protiletecký systém, který vidí několik set kilometrů za rakouské hranice. Velké modernizace se systém dočkal v roce 1975 a zvláště v období balkánské občanské války v 90. letech, protože rovinatého profilu Dolního Rakouska využil například v roce 1991 pilot Rudolf Perešin pro dezerci z jugoslávské armády a přistání se svým bojovým letounem v Klagenfurtu. Jeho úspěšný pokus však Rakušanům připomenul, že jejich území je velmi snadno dosažitelné i pro ne tak „hodné“ piloty a začali systém Goldhaube dále zdokonalovat. Dnes se zde nachází 3D primární i sekundární radar RAT-31DL, schopný pracovat v 360°sektoru s dosahem téměř 500 kilometrů. Zajímavé je také to, že Steinmadl byl vybrát proto, že původní umístění radaru na Schneebergu (2076 m) nepovolila Vídeň, která se bála omezení turistického provozu v této lokalitě.

 

Po krátkém přesunu po hřebeni se dostanete k druhému, civilnímu radaru na Buschbergu, patřícímu společnosti Austro Control, řídící leteckou dopravu celého východního Rakouska.

Buschberg Buschberg Buschberg

Buschberg

Nedaleko vrcholu se nachází horská chata "Buschberghütte". S výškou 484 m je nejníže postavenou chatou rakouského alpského spolku. Je zde s možnost občerstvení a kousek vedle na samostatném vrcholu vyhlídkové místo s křížem. V době naší návštěvy se zde nacházeli místní pubescenti se řvoucím zesilovačem, ale jinak je zde ve dnech dobré viditelnosti jasný výhled na celou Vídeňskou pánev až k jižnímu Dunaji na hory Schneeberg (2076 m) a Rax (2007 m).

Buschberg Buschberg

Buschberg

Název "Buschberg" není od nynějšího označení houštiny, ale od staroněmeckého "pusk", což je výraz pro vypouklinu. Tím tvarem se liší od jiných kopců v okolí a při spatření věže na vrcholu si připadáte jako doma, jde o téměř identickou kopii budovy ŘLP na našem Buchtově kopci.

 

Po odchodu od radaru se blížíme k Aussichtswarte am Oberleiser Berg, k rozhledně, poblíž ní se nachází vykopávky a zde také končí naše cesta, zpátky už pokračujeme autobusem.

Aussichtswarte am Oberleiser Berg

Aussichtswarte am Oberleiser Berg

Aussichtswarte am Oberleiser Berg

Oberleiser Berg, základy středověkého kostelíka