Bílé Karpaty, Velká Javořina 1.-2.5.2014

dvoudenní putování za krásou bělokarpatských luk

 

Z možného čtyřdenního víkendu lze tentokráte rozumně využít jen dva dny - po prvomájovém čtvrtku a následně pátku se má v sobotu počasí výrazně změnit směrem k horšímu a z téměř letních teplot přes dvacítku má teplota spadnout k nule a srážky se mísit se sněhem. Že by si ledoví muži letos pospíšili jako ostatně všechno? Raději nebudu riskovat, protože míním nocovat pod stanem :-(

NPR Porážky

NPR Porážky, ochranné pásmo

Tím počátečním impulsem pro tento výlet byl článek na iDnes s názvem 50 km přes Bílé Karpaty, ale nakonec jsem si tento tip na výlet pro sebe trochu upravila. 50 km v jednom dnu je pro adrenalinové nadšence a ne pro toulání se přírodou s fotoaparátem na krku, takže si to rozdělím na dva dny. Z Velkého Lopeníku na Velkou Javořinu je to zřejmě ten největší krpál nahoru a dolů, co lze v Bílých Karpatech nalézt, takže to taky není nic pro mne. A protože začíná sezóna vstavačů, musím přece do trasy zahrnout ty nej orchidejové lokality. Takže nakonec to dopadlo na cca 40 km a z původního tipu nezůstalo vlastně téměř nic - s výjimkou vrcholu Velké Javořiny:

 

Den první

 

Velká nad Veličkou - NPR Zahrady pod Hájem - Háj (573 m) - NPP Búrová - Suchov - NPR Porážky - Porážky (650 m) - Lesná (696 m) - PP Bahulské jamy - Kamenná bouda - Velká Javořina (970 m)

 

 

 

Bývaly doby, kdy bylo snadné dopravit se z Brna do Velké nad Veličkou resp. až do Myjavy a Nového Mesta nad Váhom jednoduše vlakem :-( S přestupem ve Veselí (a pokud chcete až na Slovensko, tak ve Vrbovcích) to lze v podstatě i dneska, ale když si mám vybrat mezi variantou vyrazit z domova v 6:45, abych ve Velké nad Veličkou byla vlakem v 9:21 či autem už v 8:15, vítězí auto. Hodina k dobru a aspoň v něm na mne bude čekat náhradní oblečení.

 

Ve Velké nad Veličkou parkuji u kostela a k rezervaci Zahrady pod Hájem to není daleko - rezervace se rozkládá hned za humny a je tvořena květnatými loukami, starými sady a remízky. Už jsem tady jednou byla, koncem května 2011, takže zabloudit bych neměla :-) Zahradami prochází zelená turistická značka a u vstupu je umístěn panel popisující místní flóru i faunu. Je nádherný, téměř letní den a tráva je takhle zrána plná rosy.

NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

Ten správný čas pro orchideje teprve přijde, ale kdoví, co má pro nás počasí v záloze pro květen a červen. Je třeba využít příležitosti vždy, když se naskytne.

NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

A co se to tady skrývá mezi listy? Moc hezký pavouček :-) A o kousek dál další :-) Zřejmě běžníci, kteří svým vzhledem trošku připomínají kraby a mají oči uspořádány do dvou řad po čtyřech.

NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

Asi k nim nepatří ty pavučiny v trávě vylepšené perličkami z vody.

NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

Ani výhledy nejsou k zahození.

NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

Stezka mne vede do lesa s vůní česneku - česnek medvědí zrovna kvete. Tyto léčivé rostliny jsou prostoupeny účinnou silicí, obsahující sirné složky a čpavek a využít se dají i v kuchyni.

NPR Zahrady pod Hájem NPR Zahrady pod Hájem

NPR Zahrady pod Hájem

Přede mnou je první vrchol - Háj, s výškou 573 m, a kousek před vrcholem míjím tůňku se studánkou a s odpočívadlem.

Háj Háj

Háj

Ale na výhledy si musím počkat až pod vrchol směrem k Suchovu - Velkou Javořinu si nelze zásluhou vysílače na vrcholu s ničím splést a podle předběžného plánu bych se na vrchol měla dostat navečer.

Nad Suchovem

Nad Suchovem

NPP Búrová představuje květnatou bělokarpatskou louku s rozptýlenými solitérními stromy na severovýchodním svahu kóty Háj a známá je především zásluhou kýchavice černé, ale ta vykvétá až uprostřed léta. Jsou to prý rostliny jak z jiného světa - budu se sem muset v červenci znovu podívat. Laty hnědonachových až černě purpurových květů vypadají na fotografiích naprosto úžasně.

NPP Búrová NPP Búrová NPP Búrová NPP Búrová

NPP Búrová

Ale i tady, jako na každé pořádné bělokarpatské louce, rostou vstavače :-)

NPP Búrová NPP Búrová NPP Búrová NPP Búrová

NPP Búrová

Mířím dolů k Suchovu a čeká mne možná trošku orientační oříšek - mým dalším cílem je NPR Porážky a tam žádná turistická značka nevede.

nad Suchovem nad Suchovem nad Suchovem

nad Suchovem

V mapách je zakreslena polní cesta ze Suchova, ale uvidíme, co mne ve skutečnosti čeká. V mapě jsou zakresleny i nějaké potoky a rozhodně nemám chuť prolézat s batohem na zádech nějaké strže :-(

nad Suchovem nad Suchovem

nad Suchovem

Ale mé obavy byly zbytečné, došla jsem pohodlně přesně tam, kam jsem chtěla a navíc úžasnou krajinou - přes rozsáhlou typickou bělokarpatskou louku se solitérními stromy.

NPR Porážky

NPR Porážky

Právě kolem pomníčku tragické smrti Josefa Pomykala z ledna 1949 se prstnatcům bezovým dařilo nejlépe.

NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky

NPR Porážky, ochranné pásmo

Až z tabule před NPR Porážky jsem zjistila, že tahle oblast je vlastně ochranné pásmo rezervace.

NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky

NPR Porážky, ochranné pásmo

NPR Porážky, komplex luk se solitérními stromy v nadmořské výšce 530 až 640 m, je jedinou lokalitou všivce statného v ČR. Všivec statný sice pokvete až v červnu, ale druhově bohaté zastoupení mají i orchideje.

NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky NPR Porážky

NPR Porážky

Hlavně neodbočit doprava, to by mne cesta dovedla do Vápenek o pěkných pár výškových metrů dolů :-( Ale cesty v mapě naštěstí odpovídají skutečnosti a přede mnou je Lesná (696 m) a další květnatá bělokarpatská louka, částečně chráněná jako PP Bahulské jamy.

Lesná a PP Bahulské jamy Lesná a PP Bahulské jamy Lesná a PP Bahulské jamy Lesná a PP Bahulské jamy

Lesná a PP Bahulské jamy

Otevírá se odsud pohled na celý hřeben Velké Javořiny - mám před sebou ještě pořádný výšlap, pokud chci spát nahoře :-)

Lesná a PP Bahulské jamy Lesná a PP Bahulské jamy

Lesná a PP Bahulské jamy

Od rozcestí Kamenná búda je to nahoru po červené cca 5 km a jedinou zajímavostí po cestě je rozcestí u Bětina javoru. K tomuto místu se váže jedna stráňanská pověst, ale javor nehledejte, prý byl skácen v roce 1952.

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina

Mám dost, skládám se do trávy a vytahuji nějakou tu suchou vrstvu, protože tady nahoře léto rozhodně není a navíc fouká. Možná to nebyl až tak geniální nápad s noclehem takhle vysoko, zřejmě mi bude v noci docela zima :-(

Velká Javořina

Velká Javořina, dole Strání, vpravo Velký Lopeník s rozhlednou

Škoda, že opar dalekým výhledům nesvědčí... Z hřebene Považského Inovce toho vidět moc není a Strážovské vrchy už vůbec ne :-(

Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina, slovenská strana

Vodu si zajdu doplnit na Holubyho chatě a aspoň tak zkontroluji, jak pokračuje rekonstrukce.

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina, Holubyho chata

Ještě pohled ze směru, odkud jsem ráno vyrazila - pohledu v podstatě uprostřed dominuje kopec Háj a za ním je Velká nad Veličkou.

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina

Vrchol Velké Javořiny je především proslulý jako místo setkávání Čechů a Slováků, a to již od poloviny 19. století. Na vrcholu se dvakrát do roka konají Česko-Slovenské slavnosti (na Silvestra a poslední víkend v červenci). Jen opar byl tak silný, že ze západu slunce nic nebylo :-( A pořádně se ochlazuje :-( Zalezu do spacáku :-( A protože mám stan opravdu prťavý (Ferrino Lightent 1), protože nejdůležitější při výběru byla váha - má jen 1,3 kg, moc pohodlí v něm není. Jediné, co se v něm dá rozumně dělat, je spát :-)

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina

 

Den druhý

Velká Javořina (970 m) - Durda (842 m) - Dibrovův pomník - šibenický vrch (708 m) - rozc. nad Novou Lhotou - NPR Jazevčí - Petruchovy Mlýny - Javorník - Velká nad Veličkou

 

Teplo rozhodně vypadá jinak - nad ránem na sebe skládám všechno, co sebou mám a nelze než konstatovat, že když není pořádná izolace od země, ani péřový spacák to nezachrání.

 

Pár minut po páté jdu zjistit, jak to vypadá s východem slunce. Nic moc...

Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina

O půl šesté se objevuje načervenalý kotouč. Ale jen co udělám pár snímků. zalézám raději zas do spacáku. Brrr, to je zima... Ty celkem výrazné zubaté kopce na obzoru nalevo jsou Vršatecká bradla vzdálená 42 km a uprostřed už stěží rozeznatelný Velký Manín vzdálený 67 km. K určení vrcholů mi pomáhá generátor panoramat a takhle vypadá výsledek pro Velkou Javořinu.

Velká Javořina

Velká Javořina

Nadmořská výška téměř tisíc metrů je znát. Jaro tady nahoře teprve začíná.

Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina Velká Javořina

Velká Javořina

Kousíček prudkého klesání pralesem NPR Javořina těsně pod vrcholem (tahle rezervace z roku 1909 je jednou z nejstarších na Moravě), ale pak už mne čeká hřebenová lesní cesta přes Durdu (842 m). Což je vrcholek zajímavý pouze tím, že těsně kolem něj vede trojmezí mezi Jihomoravským, Zlínským a Trenčínským krajem a místo je tak nejvyšším bodem Jihomoravského kraje. Rozhled veškerý žádný. Následuje Kašpariskův vrch (777 m) a Dibrovův pomník. Kamenný lesní památník připomíná smrt sovětského partyzánského velitele v říjnu 1944 - Ilja Danilovič Dibrov (1891-1944) působil jako podplukovník Sovětské armády, byl účastník partyzánských bojů na Ukrajině a v září roku 1944 byl vysazen na Slovensku jako velitel 2. československé partyzánské brigády J. V. Stalina. Je zvláštní, že zde hoří svíčka, ještě jsem dneska neviděla ani človíčka.

Dibrovův pomník

u pomníku partyzánského velitele Dibrovova

Po severním úpatí kopce Čupec (817 m) opouštím česko-slovenskou hranici a čeká mne Šibenický vrch (708 m)

před Šibenickým vrchem před Šibenickým vrchem

před Šibenickým vrchem

Tomuto místu dnes kralují pampelišky a podobně jako včeličky, dopadly i mé boty :-)

Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch

Šibenický vrch

Je skvělé, že se tady zase pasou ovečky. Jako na dlani je odsud vidět především Filipovské údolí ohraničené vrchy Výzkum a Skalka na jedné straně a Hradiskem s Klokočníkem na straně druhé. Přehlédnout lze i kus Dolnomoravského úvalu, který ohraničují kopce Chřibů.

Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch Šibenický vrch

Šibenický vrch

Po nevyužívané silničce spojující Starou Turou a Novou Lhotu míjím parkoviště pod sjezdovkou. Silnička se stavěla na sklonku 80. let 20. století kvůli snadnější dopravě pracovních sil ze Slovenska do textilní továrny Kordárna ve Velké nad Veličkou. Právě její široké těleso, vinoucí se přes lesy v nadmořských výškách 600–700 metrů, se využívá jako ideální běžkařský terén, stopa se strojově upravuje a oblíbeným výchozím místem je právě parkoviště pod lyžařskou sjezdovkou nad Novou Lhotou, nejvýše položenou obcí Horňácka. A tady se pro změnu pasou krávy.

Nad Novou Lhotou Nad Novou Lhotou

Nad Novou Lhotou

Mraky vypadají moc hezky a fotogenicky, ale na severovýchodě začínají narůstat až moc :-(

Nad Novou Lhotou Nad Novou Lhotou Nad Novou Lhotou

Nad Novou Lhotou

Šlapu po modré směrem na Hradisko, ale neberu to přes zalesněný vrchol a zůstávám na loukách. Ale vzdálené hřmění mne trochu děsí - na loukách plných solitérních stromů je těžko se někam schovat :-(

Nad Novou Lhotou Nad Novou Lhotou Nad Novou Lhotou

Nad Novou Lhotou

Naštěstí se zdá, že je to opravdu jen místní bouřka a slibovaná studená fronta s bouřkami se opravdu přižene až navečer.

NPR Jazevčí NPR Jazevčí NPR Jazevčí NPR Jazevčí NPR Jazevčí NPR Jazevčí

NPR Jazevčí

Na silnici spojující Javorník a Vápenky jsem se dostala někde v místě zvaném Podhajské mlýny a nezbylo než šlapat po asfaltu. Naštěstí byl pracovní den - mezi Javorníkem a Velkou nad Veličkou jsem si vypomohla autobusem, ve kterém jsem si mohla místo vybrat naprosto podle chuti - byla jsem jediným pasažérem, tak jsem si aspoň povídala s řidičem :-)