Hustopeče a okolí 14.3.2014
za nádherou rozkvetlých mandloní
a sluníčky v trávě na Kamenném vrchu nad Kurdějovem
Pátek má být posledním jasným a teplým dnem před víkendovým prudkým ochlazením. Mám štěstí, přestože je v posledních týdnech pracovních povinností až nad hlavu, jeden den dovolené se do toho napasovat dá.
mandloňové sady v Hustopečích
Mandloň obecná ( Amygdalus communis L.) je domovem od severní Afriky až do střední Asie a velmi hojná ve Středomoří. Kvete jako jeden z prvních stromů a letos, tak jako všechno, je to mnohem dříve než odpovídá normálu.
První sad se rozkládá na jihozápadních svazích Hustopečského starého vrchu nad městem - stačí zaparkovat u hřbitova a kolem jeho pravého konce vyrazit vzhůru podél vinohradů a zahrádek až kousek pod vrcholek. Nebo zaparkovat o kilometr dál a šlapat pohodlně po silničce. Orientaci napomáhají cedulky pro trasu naučné stezky a především ze všech stran viditelná rozhledna.
mandloňové sady v Hustopečích
Květy mandloní jsou převážně bílé - tenhle jediný růžový strom kvetl hned nad posledním vinohradem.
Historie pěstování mandloní na našem území sahá až do 17. století, ale první rozsáhlé sady byly vysazeny až ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství v roce 1949 na svazích v okolí Hustopečí. Mandloně totiž potřebují slunečné, dobře chráněné stanoviště v teplých polohách. V době největšího rozmachu v šedesátých letech dvacátého století rostlo v Hustopečích okolo 50 000 stromů na 185 hektarech. Hustopečské mandle nechyběly v žádné čokoládě tehdejší továrny na cukrovinky Zora Olomouc. Postupně však mandloně začaly ustupovat perspektivnějším meruňkám a sady se zmenšovaly - zůstaly pouze dva a po listopadu 1989 přestal být zájem i o úrodu z těchto sadů. Dnes je totiž levnější mandle dovézt - jejich pěstování je poměrně náročné. Oba sady s celkem asi 850 stromy zabírající rozlohu tři a půl hektaru zůstaly tedy nevyužívané a neudržované. Zanedbávané nekvetly a nepřinášely žádné plody. Naštěstí se podařilo prosadit dobrou věc - v roce 2009 se tyto sady patřící společnosti Nestlé podařilo městu Hustopeče odkoupit a zahájit jejich obnovu. A stromy obsypané na jaře růžovými květy tak snad zůstanou i nadále potěchou pro oči.
mandloňové sady v Hustopečích
Rozhlednu navrhli Martin Novák (architektonická část) a Antonín Olšina (statická část). Celková výška rozhledny je 17,4 m. Rozhledna má dřevěnou nosnou konstrukci z modřínového dřeva, ztužení konstrukce a točité schodiště uprostřed jsou ze žárově pozinkované oceli. Vyhlídková plošina ve výšce 12,6 m nad terénem je zastřešená a má podlahu z dubových fošen.
Škoda, silueta Pálavy dneska mizí v oparu :-(
mandloňové sady v Hustopečích
Druhý sad je v lokalitě Kamenec a oba sady spojuje naučná stezka. Ale já nejprve zamířím na Kamenný vrch nad Kurdějovem. Cesta mne vede sady - s výjimkou mandloní zatím nic jiného nekvete. Ale chvíli se zdržím u mraveniště - rozdělím se o kokosovou tyčinku :-)
přes Hustopečský starý vrch na Kamenný vrch
Kamenný vrch je známý především jako lokalita hlaváčků a opravdu - zářivě žlutá sluníčka jsou viditelná již z dálky :-)
hlaváček jarní, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem
Opuštěná pastvina s teplomilnou květenou na svahu Kamenného vrchu (343 m), severozápadně od obce Kurdějov je přírodní rezervací od roku 1956. A právě pastvina, která nikdy nebyla přetvořena na pole nebo vinohrady si zde zachovala v značné míře svou původní tvářnost a je obrovská škoda, že většina kopce zarůstá. Všechna ta suchá tráva by tu neměla být :-(
PR Kamenný vrch nad Kurdějovem
Žlutá se střídá s fialovou - daří se zde nejen hlaváčkům, ale také koniklecům velkokvětým.
koniklec velkokvětý, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem
V jednom z kvítků hoduje majka - majky jsou teplomilní a suchomilní nelétaví brouci velcí až 5 cm. Jejich výskyt je omezen téměř výhradně na stepní lokality jižní Moravy a všechny druhy jsou chráněny zákonem.
majka, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem
Je načase popojít zase o kousek dál - držím se červené turistické značky směrem na Nikolčice.
pod Kamenným vrchem nad Kurdějovem
Severozápadně od Obce Nikolčice, nedaleko rozcestí modré a červené značky zvané Pod Majákem, stojí v lese kamenný kříž s nízko položenými rameny (dříve asi dvojramenný) s téměř nečitelným textem. Z jedné strany český, z druhé německý text říká asi toto: "R. 1663 při tatarském vpádu byl na tomto místě zabit pan Konradt Schaller, služebník a měšťan hustopečský. Jeho mrtvé tělo pohřbeno v kryptě u sv. Jana v Brně, duše byla vzata do nebe. Amen." Zřejmě právě zde byl zavražděn posel, který spěchal varovat město Brno před blížícím se vojskem.
smírčí kříž U Josífka
Pokračuji po asfaltové cestě směrem na Žerotínský vrch (382 m) s vysílačem mobilního operátora. Škoda, že dnešní počasí výhledům nepřeje - koukalo by se odsud po kraji naprosto parádně. Takhle jen stěží rozeznávám na kopci vpravo od obce Diváky rozhlednu na Nedánově.
Nedánov z Žerotínského vrchu
Míjím pomníček a posléze krásně obnovený křížek.
z Žerotínského vrchu na Liščí vrch
Na okraji lesa na severní straně Liščího vrchu nevěřím vlastním očím. Tak tady jaro propuklo opravdu se vším všudy...
pod Liščím vrchem
A tohle je už vysílač nad Křepicemi a místo s výhledem směrem k Brnu - tenhle kopec se jmenuje Čertoraj.
Čertoraj u Křepic
A právě zásluhou tohoto výhledu hraje tohle místo význačnou roli v událostech z dubna 1945. Právě odsud maršál Malinovskij vydal 23. dubna 1945 rozkaz Rudé armádě ke zteči Brna. Od mé poslední návštěvy v únoru 2011 zde přibyla informační tabule a pamětní deska - památník stále chátrá.
pozorovatelna maršála Malinovského
Památník Bratislavsko-brněnské operace byl budován od roku 1975 a v únoru 1989 se započalo se stavbou kovové konstrukce vyhlídkové věže ve tvaru dvanáctistěnu o průměru deset metrů - stavba byla ukončena 18. listopadu 1989 pro nepřízeň počasí a další práce zastavila změna režimu. Historické fotografie si můžete prohlédnout na stránkách klubu vojenské historie.
památník Bratislavsko-brněnské operace
V únoru 2011 se dalo vylézt až úplně nahoru :-) Bylo by to úžasné, kdyby se z tohoto objektu stala rozhledna :-)
památník Bratislavsko-brněnské operace (únor 2011)
Mířím do údolíčka za Křepice - v mapách bývá zaznačeno jako údolí kapliček nebo "U Svaté".
v předzahrádce
K místu se váže pověst spojená se jménem svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Ti, když procházeli Moravou, prý se zastavili u místní studánky. Hlásali lidem křesťanskou víru ve slovanském jazyku a lidé jim rozuměli. Nechali se pak od svatých bratří křtít vodou ze studánky a tuto pramenitou čistou vodu nazvali "Svatou". Tak se jí říká podnes a během času postavili místní občané nad studánkou kapličku. Existuje i jiná verze pověsti - Metoděj upadl po kázání do mdlob a Konstantin udeřil patou do skály a objeveným proudem vody jej vzkřísil.
sousoší Cyrila a Metoděje
V nedávné době pramen mizel, proto byl mizející pramen sveden níž, aby se studánka neztratila. A nad vyústěním pramene byla rovněž postavena kaplička. V roce 1995 byla požehnána a zasvěcena svatému Gorazdovi. O prameni se traduje, že je léčivý obdobně jako voda z Lurd. Ať tak nebo tak, každopádně při dnešních teplotách stoupajících nad 20°C přichází voda vhod.
pramen sv. Gorazda
Na konci křížové cesty stojí socha Spasitele, která nezapře inspiraci ve známé dominantě brazilského Rio de Janeira. Je z roku 2003, vytesána z javorového dřeva a 430 cm vysoká. Sousoší Cyrila a Metoděje je doplněno patriarším křížem a bylo vysvěceno k 1140. výročí příchodu bratří na Velkou Moravu dne 6.7.2003. Celým areálem prochází křížová cesta s 15 zastaveními.
socha Ježíše
Procházím areál nahoru a u křížku se dostávám na asfaltovou silničku.
nad Křepicemi
Šlape se po ní krásně, ale já se potřebuji dostat do údolí Štinkovky a následně k hustopečským rybníkům. Nezbývá než to risknout a zkouším to po jedné z cest mířících dolů. Pokud by zdejší krajinu neovlivňovali lidé, byla by z převážné většiny porostlá lesem s převahou dubů zimních a pýřitých, na extrémně vysychavých prudkých jižních svazích by se vyskytovaly lesostepní a stepní polanky. Díky příznivému klimatu a úrodné půdě však tato oblast patří k nejdéle osídleným a člověkem nejintenzivněji ovlivněným. Vinice, ovocné sady i opuštěné zarůstající plochy spolu s remízky, stepními stráněmi a vodní plochou rybníků zde vytváří pestrou mozaiku různorodé krajiny. Hustopeče měly kdysi nejrozsáhlejší plochy vinic a spolu s Mikulovem a Znojmem představovaly hlavní vinařská centra jižní Moravy.
nad Křepicemi
Všechny pozemky byly ještě do poloviny minulého století využívány, což je patrné z úzkých teras na okolních svazích. První rozsáhlé plochy, z velké části vinice, zůstaly bez údržby po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Stepím a loukám s výskytem mnoha vzácných druhů chybějící sečení a pastva neprospívá. Stará suchá tráva zvyšuje množství živin v půdě, s postupným zarůstáním keři a stromy dochází k zastínění a zvyšuje se vlhkost. Nebezpečím jsou nepůvodní druhy - akát, javor jasanolistý, pajasan žláznatý. Myslet si, že se tudy dá projít bez cest, bylo naivní. Když cesta skončila u polorozpadlé budovy a starých cisteren, nezbylo než šlapat po polích, protože projít přes zarostlou stráň plnou šípkových keřů bylo naprosto nemyslitelné.
v údolí Štinkovky
Zadní rybník
Přední rybník
A protože mám auto u hřbitova, beru to opět přes Hustopečský starý vrch.
mandloňový sad na Starém vrchu
Vyšlo to parádně - na jedné straně slunce zrovna zapadá, na druhé se objevil měsíc. Když už se celý den táhnu zbytečně s teleobjektivem, tak aspoň něco s ním vyfotím :-)
Hustopeče