Hustopeče a okolí 14.3.2014

za nádherou rozkvetlých mandloní
a sluníčky v trávě na Kamenném vrchu nad Kurdějovem

 

Pátek má být posledním jasným a teplým dnem před víkendovým prudkým ochlazením. Mám štěstí, přestože je v posledních týdnech pracovních povinností až nad hlavu, jeden den dovolené se do toho napasovat dá.

mandloňové sady v Hustopečích

mandloňové sady v Hustopečích

Mandloň obecná ( Amygdalus communis L.) je domovem od severní Afriky až do střední Asie a velmi hojná ve Středomoří. Kvete jako jeden z prvních stromů a letos, tak jako všechno, je to mnohem dříve než odpovídá normálu.

 

První sad se rozkládá na jihozápadních svazích Hustopečského starého vrchu nad městem - stačí zaparkovat u hřbitova a kolem jeho pravého konce vyrazit vzhůru podél vinohradů a zahrádek až kousek pod vrcholek. Nebo zaparkovat o kilometr dál a šlapat pohodlně po silničce. Orientaci napomáhají cedulky pro trasu naučné stezky a především ze všech stran viditelná rozhledna.

mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích

mandloňové sady v Hustopečích

Květy mandloní jsou převážně bílé - tenhle jediný růžový strom kvetl hned nad posledním vinohradem.

 

Historie pěstování mandloní na našem území sahá až do 17. století, ale první rozsáhlé sady byly vysazeny až ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství v roce 1949 na svazích v okolí Hustopečí. Mandloně totiž potřebují slunečné, dobře chráněné stanoviště v teplých polohách. V době největšího rozmachu v šedesátých letech dvacátého století rostlo v Hustopečích okolo 50 000 stromů na 185 hektarech. Hustopečské mandle nechyběly v žádné čokoládě tehdejší továrny na cukrovinky Zora Olomouc. Postupně však mandloně začaly ustupovat perspektivnějším meruňkám a sady se zmenšovaly - zůstaly pouze dva a po listopadu 1989 přestal být zájem i o úrodu z těchto sadů. Dnes je totiž levnější mandle dovézt - jejich pěstování je poměrně náročné. Oba sady s celkem asi 850 stromy zabírající rozlohu tři a půl hektaru zůstaly tedy nevyužívané a neudržované. Zanedbávané nekvetly a nepřinášely žádné plody. Naštěstí se podařilo prosadit dobrou věc - v roce 2009 se tyto sady patřící společnosti Nestlé podařilo městu Hustopeče odkoupit a zahájit jejich obnovu. A stromy obsypané na jaře růžovými květy tak snad zůstanou i nadále potěchou pro oči.

mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích

mandloňové sady v Hustopečích

Rozhlednu navrhli Martin Novák (architektonická část) a Antonín Olšina (statická část). Celková výška rozhledny je 17,4 m. Rozhledna má dřevěnou nosnou konstrukci z modřínového dřeva, ztužení konstrukce a točité schodiště uprostřed jsou ze žárově pozinkované oceli. Vyhlídková plošina ve výšce 12,6 m nad terénem je zastřešená a má podlahu z dubových fošen.

 

Škoda, silueta Pálavy dneska mizí v oparu :-(

mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích mandloňové sady v Hustopečích

mandloňové sady v Hustopečích

Druhý sad je v lokalitě Kamenec a oba sady spojuje naučná stezka. Ale já nejprve zamířím na Kamenný vrch nad Kurdějovem. Cesta mne vede sady - s výjimkou mandloní zatím nic jiného nekvete. Ale chvíli se zdržím u mraveniště - rozdělím se o kokosovou tyčinku :-)

přes Hustopečský starý vrch přes Hustopečský starý vrch přes Hustopečský starý vrch PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

přes Hustopečský starý vrch na Kamenný vrch

Kamenný vrch je známý především jako lokalita hlaváčků a opravdu - zářivě žlutá sluníčka jsou viditelná již z dálky :-)

PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

hlaváček jarní, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

Opuštěná pastvina s teplomilnou květenou na svahu Kamenného vrchu (343 m), severozápadně od obce Kurdějov je přírodní rezervací od roku 1956. A právě pastvina, která nikdy nebyla přetvořena na pole nebo vinohrady si zde zachovala v značné míře svou původní tvářnost a je obrovská škoda, že většina kopce zarůstá. Všechna ta suchá tráva by tu neměla být :-(

PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

Žlutá se střídá s fialovou - daří se zde nejen hlaváčkům, ale také koniklecům velkokvětým.

PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

koniklec velkokvětý, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

V jednom z kvítků hoduje majka - majky jsou teplomilní a suchomilní nelétaví brouci velcí až 5 cm. Jejich výskyt je omezen téměř výhradně na stepní lokality jižní Moravy a všechny druhy jsou chráněny zákonem.

PR Kamenný vrch nad Kurdějovem PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

majka, PR Kamenný vrch nad Kurdějovem

Je načase popojít zase o kousek dál - držím se červené turistické značky směrem na Nikolčice.

pod Kamenným vrchem nad Kurdějovem

pod Kamenným vrchem nad Kurdějovem

Severozápadně od Obce Nikolčice, nedaleko rozcestí modré a červené značky zvané Pod Majákem, stojí v lese kamenný kříž s nízko položenými rameny (dříve asi dvojramenný) s téměř nečitelným textem. Z jedné strany český, z druhé německý text říká asi toto: "R. 1663 při tatarském vpádu byl na tomto místě zabit pan Konradt Schaller, služebník a měšťan hustopečský. Jeho mrtvé tělo pohřbeno v kryptě u sv. Jana v Brně, duše byla vzata do nebe. Amen." Zřejmě právě zde byl zavražděn posel, který spěchal varovat město Brno před blížícím se vojskem.

smírčí kříž U Josífka

smírčí kříž U Josífka

Pokračuji po asfaltové cestě směrem na Žerotínský vrch (382 m) s vysílačem mobilního operátora. Škoda, že dnešní počasí výhledům nepřeje - koukalo by se odsud po kraji naprosto parádně. Takhle jen stěží rozeznávám na kopci vpravo od obce Diváky rozhlednu na Nedánově.

z Žerotínského vrchu

Nedánov z Žerotínského vrchu

Míjím pomníček a posléze krásně obnovený křížek.

z Žerotínského vrchu na Liščí vrch z Žerotínského vrchu na Liščí vrch z Žerotínského vrchu na Liščí vrch z Žerotínského vrchu na Liščí vrch

z Žerotínského vrchu na Liščí vrch

Na okraji lesa na severní straně Liščího vrchu nevěřím vlastním očím. Tak tady jaro propuklo opravdu se vším všudy...

pod Liščím vrchem

pod Liščím vrchem

A tohle je už vysílač nad Křepicemi a místo s výhledem směrem k Brnu - tenhle kopec se jmenuje Čertoraj.

Čertoraj u Křepic

Čertoraj u Křepic

A právě zásluhou tohoto výhledu hraje tohle místo význačnou roli v událostech z dubna 1945. Právě odsud maršál Malinovskij vydal 23. dubna 1945 rozkaz Rudé armádě ke zteči Brna. Od mé poslední návštěvy v únoru 2011 zde přibyla informační tabule a pamětní deska - památník stále chátrá.

pozorovatelna maršála Malinovského

pozorovatelna maršála Malinovského

Památník Bratislavsko-brněnské operace byl budován od roku 1975 a v únoru 1989 se započalo se stavbou kovové konstrukce vyhlídkové věže ve tvaru dvanáctistěnu o průměru deset metrů - stavba byla ukončena 18. listopadu 1989 pro nepřízeň počasí a další práce zastavila změna režimu. Historické fotografie si můžete prohlédnout na stránkách klubu vojenské historie.

pozorovatelna maršála Malinovského pozorovatelna maršála Malinovského pozorovatelna maršála Malinovského pozorovatelna maršála Malinovského

památník Bratislavsko-brněnské operace

V únoru 2011 se dalo vylézt až úplně nahoru :-) Bylo by to úžasné, kdyby se z tohoto objektu stala rozhledna :-)

pozorovatelna maršála Malinovského

památník Bratislavsko-brněnské operace (únor 2011)

Mířím do údolíčka za Křepice - v mapách bývá zaznačeno jako údolí kapliček nebo "U Svaté".

v předzahrádce v předzahrádce

v předzahrádce

K místu se váže pověst spojená se jménem svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Ti, když procházeli Moravou, prý se zastavili u místní studánky. Hlásali lidem křesťanskou víru ve slovanském jazyku a lidé jim rozuměli. Nechali se pak od svatých bratří křtít vodou ze studánky a tuto pramenitou čistou vodu nazvali "Svatou". Tak se jí říká podnes a během času postavili místní občané nad studánkou kapličku. Existuje i jiná verze pověsti - Metoděj upadl po kázání do mdlob a Konstantin udeřil patou do skály a objeveným proudem vody jej vzkřísil.

sousoší Cyrila a Metoděje

sousoší Cyrila a Metoděje

V nedávné době pramen mizel, proto byl mizející pramen sveden níž, aby se studánka neztratila. A nad vyústěním pramene byla rovněž postavena kaplička. V roce 1995 byla požehnána a zasvěcena svatému Gorazdovi. O prameni se traduje, že je léčivý obdobně jako voda z Lurd. Ať tak nebo tak, každopádně při dnešních teplotách stoupajících nad 20°C přichází voda vhod.

pramen sv. Gorazda

pramen sv. Gorazda

Na konci křížové cesty stojí socha Spasitele, která nezapře inspiraci ve známé dominantě brazilského Rio de Janeira. Je z roku 2003, vytesána z javorového dřeva a 430 cm vysoká. Sousoší Cyrila a Metoděje je doplněno patriarším křížem a bylo vysvěceno k 1140. výročí příchodu bratří na Velkou Moravu dne 6.7.2003. Celým areálem prochází křížová cesta s 15 zastaveními.

socha Ježíše

socha Ježíše

Procházím areál nahoru a u křížku se dostávám na asfaltovou silničku.

nad Křepicemi

nad Křepicemi

Šlape se po ní krásně, ale já se potřebuji dostat do údolí Štinkovky a následně k hustopečským rybníkům. Nezbývá než to risknout a zkouším to po jedné z cest mířících dolů. Pokud by zdejší krajinu neovlivňovali lidé, byla by z převážné většiny porostlá lesem s převahou dubů zimních a pýřitých, na extrémně vysychavých prudkých jižních svazích by se vyskytovaly lesostepní a stepní polanky. Díky příznivému klimatu a úrodné půdě však tato oblast patří k nejdéle osídleným a člověkem nejintenzivněji ovlivněným. Vinice, ovocné sady i opuštěné zarůstající plochy spolu s remízky, stepními stráněmi a vodní plochou rybníků zde vytváří pestrou mozaiku různorodé krajiny. Hustopeče měly kdysi nejrozsáhlejší plochy vinic a spolu s Mikulovem a Znojmem představovaly hlavní vinařská centra jižní Moravy.

nad Křepicemi

nad Křepicemi

Všechny pozemky byly ještě do poloviny minulého století využívány, což je patrné z úzkých teras na okolních svazích. První rozsáhlé plochy, z velké části vinice, zůstaly bez údržby po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. Stepím a loukám s výskytem mnoha vzácných druhů chybějící sečení a pastva neprospívá. Stará suchá tráva zvyšuje množství živin v půdě, s postupným zarůstáním keři a stromy dochází k zastínění a zvyšuje se vlhkost. Nebezpečím jsou nepůvodní druhy - akát, javor jasanolistý, pajasan žláznatý. Myslet si, že se tudy dá projít bez cest, bylo naivní. Když cesta skončila u polorozpadlé budovy a starých cisteren, nezbylo než šlapat po polích, protože projít přes zarostlou stráň plnou šípkových keřů bylo naprosto nemyslitelné.

v údolí Štinkovky v údolí Štinkovky v údolí Štinkovky v údolí Štinkovky

v údolí Štinkovky

v údolí Štinkovky v údolí Štinkovky

Zadní rybník

v údolí Štinkovky

Přední rybník

A protože mám auto u hřbitova, beru to opět přes Hustopečský starý vrch.

mandloňový sad na Starém vrchu mandloňový sad na Starém vrchu mandloňový sad na Starém vrchu mandloňový sad na Starém vrchu

mandloňový sad na Starém vrchu

Vyšlo to parádně - na jedné straně slunce zrovna zapadá, na druhé se objevil měsíc. Když už se celý den táhnu zbytečně s teleobjektivem, tak aspoň něco s ním vyfotím :-)

Hustopeče Hustopeče Hustopeče

Hustopeče