Kriváňská Malá Fatra 27.-30.3.2014
a viděla jsem sníh!!!
Člověk by měl dělat také něco zdánlivě zbytečného, něco jen tak pro radost, aby úplně nezblbnul z toho, co dělat musí :-) Za námi je půlka března a mám nejvyšší čas splnit si další sen - letošní zima byla na sníh velice skoupá a za pár dnů zmizí sníh i z nejvyšších partií Malé Fatry. Jenže předpověď počasí mé plány hatí - má být sice jasno a teplo, ale s výstrahou na silný vítr především na hřebenech hor to nemá smysl :-( Nezbývá než si plán o týden posunout a tentokrát se zdá, že by mohlo všechno klapnout.
Medziholie
Dvě noci chci spát nahoře v Chatě pod Chlebom, ale balím do auta pro jistotu i spacák a zásobu dek, protože tu třetí noc se pokusím zřejmě přespat v autě. Systém cen, které platí pro minimálně dvě osoby v pokoji se mi ani trochu nelíbí...
Pracovní povinnosti mi dovolují vyrazit ve čtvrtek v poledne a mám před sebou 250 km autem, což odpovídá 3,5 hodinám jízdy a následně 2,5 hodiny šlapání nahoru s převýšením 774 m (lanovka jezdí jen o víkendu a poslední v 15:30). Ale nejprve mne zpomalí objížďka u Bystřice pod Hostýnem a následně musím nakoupit nějaké ty zásoby k jídlu v Terchové - hodinky ukazují na parkovišti u dolní stanice kabinkové lanovky 16:15 a pokud chci nahoru, nesmím dlouho váhat, abych to zvládla do tmy. Chvilku se musím přemlouvat - to přece dám, vždyť to od Snilovského sedla na chatu pod Chlebom znám a mám sebou čelovku!
Vrátna, dolní stanice lanovky - horní stanice lanovky - Snilovské sedlo - chata pod Chlebom, cca 5 km
První serpentina, druhá serpentina, třetí... raději je ani nepočítat. Moc vysoko zatím nejsem...
do Snilovského sedla pod lanovkou
Když už mám serpentin opravdu plné zuby, pěšina zamíří rovnou vzhůru pod sloupy lanovky. Ale už jsem aspoň na horní hranici lesa...
do Snilovského sedla pod lanovkou
Bláto klouže, sníh klouže, jestli ony ty serpentiny nebyly vlastně lepší... Na řadu přicházejí hole, ač jinak děsně překážejí při focení.
do Snilovského sedla pod lanovkou
Ale příroda má pro mne za odměnu nachystané nádherné divadlo... Jeden život pro ty nádhery světa nestačí...
do Snilovského sedla pod lanovkou
Po dvou hodinách jsem ve Snilovském sedle, zapínám bundu a vytahuji čepici a rukavice. Jsem nad hranicí sněhu a teplo rozhodně vypadá úplně jinak.
Snilovské sedlo
Ještě poslední pohled k západnímu obzoru a spěchám dolů k Chatě pod Chlebom. Stmívá se docela rychle, ale stopy na cestě jsou celkem zřetelné - buď tudy přede mnou prošel malý medvěd nebo obrovský pes...
ze Snilovského sedla k chatě pod Chlebom
A víte, co bylo úplně nejlepší? Já dneska byla na chatě jediným platícím hostem :-) A jestli mi chutná miska bramborové polévky s uzeným plná téměř na kopec a obrovský šálek čaje, hlídal ten obrovský pes :-)
chata pod Chlebom
Od mé poslední návštěvy před dvěma lety zde dokonce přibyla i sprcha :-)
výlet č. 1 - z Chaty pod Chlebom na Malý Kriváň a zpět
V tom neskutečném tichu se úžasně spalo, ale na půl šestou jsem si nastavila budík. Což jsem ale špatně odhadla - zítra ho musím posunout o půlhoďky dřív!!!
od chaty pod Chlebom
Ještě pár fotek a zalezu ještě na chvíli do postele :-) Bez dávky horkého čaje přece nevyrazím a kuchyň začne fungovat před sedmou :-)
ráno u chaty pod Chlebom
Vůbec to nevypadá špatně. Ba přímo naopak, je přímo pohádkově :-) Část věcí zůstane v chatě a já se sem večer zase vrátím - tahle varianta bude mnohem jednodušší než můj původní plán s dalším noclehem v chatě pod Suchým a šlapáním dolů do Varína na autobus zpátky k autu.
Chata pod Chlebom - Chleb - Snilovské sedlo - rozc. pod Velkým Kriváněm - Pekelník - sedlo Bublen - Malý Kriváň - sedlo Priehyb - Stratenec - sedlo Priehyb - Malý Kriváň - sedlo Bublen - Pekelník - Velký Kriváň - Snilovské sedlo - chata pod Chlebom, cca 18 km
Takže pro začátek a pro zahřátí výšlap do sedla mezi Hromovým a Chlebem :-)
úpatím Chlebu
Mlhy v údolích se zatím ještě nerozpustily, ale tady nahoře už je krásně.
mezi Hromovým a Chlebem, v pozadí Tatry a Velký Choč
Jižní srázy jsou sněhem pokryté již jen nesouvisle, ale ty severní jsou ještě bílé.
mezi Hromovým a Chlebem
Stojím na Chlebu, ve výšce 1646 m, což znamená, že pouze na Velkém a Malém Kriváni se dostanu výš - Chleb je třetím nejvyšším malofatranským vrcholem. Na severních svazích se rozkládají Chlébské kotle, pozůstatky po ledovcích a sníh se tu udrží nejdéle. Viditelnost není špatná, za siluetou Velkého Rozsutce lze rozpoznat Pilsko a Babí horu, za vrcholem Kraviarske a Baraniarky nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd - Kněhyni, Smrk a Lysou horu.
na Chlebu
Z Chlebu scházím do Snilovského sedla (1490 m) a pak mne opět čeká stoupání, k rozcestí pod Velkým Kriváněm je to půl hodiny.
ze Snilovského sedla pod Velký Kriváň, pohled zpátky na Chleb
Odbočku na Velký Kriváň vynechám - zdolám jej až při zpáteční cestě a teď pošlapu dále - čeká mne Pekelník (1609 m), což je sice šestý nejvyšší vrchol Malé Fatry, ale z téhle strany to není vrchol nikterak nápadný. Spíše by se dalo říci, že jde o jednu z kót v hřebeni Velkého Kriváně svažujícího se do sedla Bublen.
vpředu Pekelník, vzadu Malý Kriváň a úplně vzadu Martinské hole
výstup na Pekelník
pohled zpátky z Pekelníku na Velký Kriváň
Přede mnou už se zvedá Malý Kriváň (1671 m), druhý nejvyšší vrchol Malé Fatry - terén je až pod samotný hřeben Malého Kriváně velmi pohodový a nenáročný a problémem je pouze bláto.
na Malý Kriváň
Je čas na krátkou pauzu. Jižní svahy jsou poměrně mírné, ale svahy spadající do Belianske doliny jsou prudké s četnými lavinovými žlaby a hřebínek před sebou si prohlížím opravdu pozorně - jedny stopy tady jsou a budu věřit, že to byl někdo znalý. Naštěstí je opravdu teplo a nejsou to ledové plotny, na které by byly nutné nějaké ty mačky a od jihu vítr sice fouká, ale není to nikterak zlé.
na Malý Kriváň
Ještě pohled zpátky a poprvé potkávám někoho dalšího :-)
Velký Kriváň z úbočí Malého
vrcholové partie Malého Kriváně
Opatrnosti není nikdy dost. Ať tu jako vzpomínka na mne nepřibude další křížek...
vrcholové partie Malého Kriváně
A je tady vrchol, vynikající rozhledový bod. Zdobí jej (či spíše hyzdí) třímetrový betonový sloup, dobře patrný již z velké vzdálenosti.
vrcholové partie Malého Kriváně
Hřeben pokračuje dále směrem na Stratenec, Biele skaly a Suchý a kousek ještě zvládnu - při pohledu na hodinky to stáčím zpátky na vrcholu pojmenovaném Stratenec (1513 m)
zprava Stratenec, Biele skaly a Suchý, v pozadí Martinské hole
z vrcholku Stratenec na všechny čtyři světové strany
Ještě dvě fotografie z Malého Kriváně při návratu:
vrcholové partie Malého Kriváně
U pramene pod sedlem Bublen je čas na další krátkou pauzu, protože bez batohu na zádech a hůlek v ruce se sněženky a šafrány fotí mnohem jednodušeji :-)
pod vrcholem Koniarky
Ještě zbývá Pekelník a jsem na Velkém Kriváni (1709 m) - nejvyšším vrcholu Malé Fatry. Nějaké ty stopy ve sněhu tady jsou, ale človíčka nevidím ani jednoho, ale zítra, v sobotu, to bude úplně o něčem jiném :-)
Velký Kriváň z Pekelníku
na vrcholku Velkého Kriváně
výlet č. 2 - z Chaty pod Chlebom přes Stoh a Diery do Štefanové
Dneska mne budík tahá z postele v 5:00, ale škoda, taková krása jako včera to tentokráte není.
od chaty pod Chlebom
Jinovatka se zřejmě jako včera rychle rozpustí a teplota vystoupá hóóódně vysoko nad nulu :-) Rychle zpátky do postele :-)
od chaty pod Chlebom
Podobně jako včera začínám výstupem pod Hromové.
Chata pod Chlebom - Hromové - Steny - Poludňový grúň - Stoh - sedlo Medziholie - sedlo Medzirozsutce - Tesná rizňa - Horné diery - Podžiar - sedlo Vrchpodžiar - Štefanová, cca 16 km
I šafrány už se probouzí...
v sedle mezi Hromovým a Chlebem
Nade nou nekonečná modř, ale dole odporně šedivá. Z takové výšky si člověk až říká, jak se tohle vlastně dá dýchat...
mezi Hromovým a Chlebem, pohled na Chleb a Velký Kriváň
Hromové
Ve Snilovském sedle je už vidět, že jezdí kabinková lanovka a první mravenečci míří nahoru. Zřejmě největší zájem bude tradičně o výstup na nejvyšší vrchol Malé Fatry, na Velký Kriváň a tady rozhodně žádný nával nebude.
sedlo pod Hromovým
Přede mnou jsou Steny, uzounký hřebínek mezi jejich jižním a severním vrcholem.
Steny
Před Poludňovým grúněm sněhová pokrývka v podstatě končí a chodník se zde prudce stáčí na východ. V suché trávě se objevují nejprve sporadicky, ale postupně stále více a více fialové květy šafránů. A samozřejmě i běloučkých sněženek.
Poludňový Grúň
hlavní hřeben z Poludňového Grúně
z Poludňového Grúně do sedla Stohu
Stále klesám až do sedla Stohu a čeká mne nejhorší část trasy - musím přes vrchol, protože vrstevnicová zkratka je uzavřena. Po sněhu by nebyla pěšina bezpečná :-( Ale nejen že mne čeká to děsné převýšení, navíc je i terén naprosto příšerný. Kam slunce nedosvítí, tam to klouže po zbytcích sněhu, tam, kde dosvítí, tam to klouže po blátě. Těžko říci, co je lepší...
Stoh
Jedna tyč, druhá tyč, desátá tyč... Výstup na něj se zdá nekonečný, neboť vrchol je neustále skryt za obzorem. Ale konečně jsem nahoře :-) Bláto čistím sněhem a nesmeky opět putují do batohu - pomohly nejen na sněhu, ale i na blátě. Stoh (1607 m), mohutný a nezaměnitelný vrchol připomínající ze všech stran stoh sena, dává pořádně zabrat ze všech stran.
pohledy ze Stohu
Sestup je zpočátku povlovný, ale od hranice lesa je to podobná kombinace, jako byla směrem nahoru. Klouže sníh, klouže bláto...
ze Stohu
Ale v sedle Medziholie (1185 m) člověk při pohledu na tu krásu na všechny ty strasti sestupu rychle zapomene. Kam ale koukat dříve? Na jeden z nejhezčích a nejtypičtějších slovenských vrcholů, na Velký Rozsutec (1610 m), na který se ale v termínu od 1. března do 15. června z důvodu ochrany přírody nesmí nebo na fialovou louku?
Medziholie
Po modré obcházím východní stranu Velkého Rozsutce do sedla Medzirozsutce (1200 m).
cestou do sedla Medzirozsutce
Medzirozsutce, pohled na Velký Rozsutec
Medzirozsutce, pohled na Malý Rozsutec
Časově na tom nejsem zrovna dobře, takže výstup na Malý Rozsutec (1344 m) tentokrát vynechám a pustím se rovnou do soutěsky Tesná rizňa a Horné diery. Vlastně poprvé slézám tuhle soutěsku směrem shora dolů a navíc s docela velkým batohem na zádech s hůlkami a brzy zjišťuji, že to není s foťákem na krku až tak jednoduché. Každou chvíli se někde těmi holemi zachytím :-(
Tesná rizňa a Horné diery
Schválně jsem to měla naplánováno tak, abych mohla krásu tekoucí vody zachytit dlouhým časem, ale měla jsem se pořádně podívat na mapu :-( Horné diery jsou přesně ve směru východ-západ, takže byly naopak krásně osvětlené pozdně odpoledním sluncem :-)
Tesná rizňa a Horné diery
V sedle Vrchpodžiar si naposledy prohlížím malofatranský hřeben v podvečerním sluníčku. Jak se dostanu k autu pod lanovkou, autobus už mi dávno ujel :-(
v sedle Vrchpodžiar
Ale mám tentokráte štěstí, z parkoviště se chystá k odjezdu mladá dvojice a tak je prosím, aby mne svezli aspoň na rozcestí. Byli úžasní, svezli mne až k autu (a pokud jste náhodou zavítali na tyto stránky, ještě jednou moc děkuji).
Ještě jedno poděkování by se hodilo - prodejna Lídl otevřená od vidím do nevidím, od pondělka do neděle, s teplým pečivem a možností platit kartou bez nutnosti směňovat euro, je prostě dokonalost sama :-) Kde jsou ty doby, kdy člověk marně sháněl na dědinách aspoň kus chleba :-)
výlet č. 3 - Sokolie a Malé nocľahy
Tak tohle byla opravdu ostrá zkouška mého nejnovějšího vynálezu ohledně nocování v autě značky Fabia II. Proč se vlastně v tomhle autě nedají jen tak jednoduše sklopit sedadla do lůžkové úpravy fakt nechápu, ale napasovat do kufru 10 cm vysoký díl molitanu nebylo vlastně až tak složité a nákladné. Molitanem se totiž zarovnal přechod mezi prostorem v kufru a sklopeným zadním opěradlem nádherně do roviny a prostoru vzniklo pro jednoho člověka ažaž :-) V zimním spacáku a s dvěma dekami se dalo krásně spát, ač venku řádně přituhlo - kdybych chtěla ráno odjet, musela bych seškrábat námrazu ze všech oken. Ale já samozřejmě nikam nejedu a vyrážím pěšky a tuhle práci za mne zvládne sluníčko, teplota zřejmě i dnes stoupne nad 15°C. Z pohledu takového nouzového přespání obrovská parkoviště v lyžařských areálech fakt vítám.
Starý dvor - sedlo Príslop - Sokolie - Malé nocľahy - Tiesňavy - Starý dvor, cca 8 km
A dneska si to jaro míním užít bez zimní výbavy a v lehkých teniskách :-) Okruh přes Sokolie a Malé nocľahy bude tak akorát se spoustou času pro fotografování a kochání se a následně na přejezd zpátky do Brna.
z výstupu na Sokolie
Škoda, že viditelnost není lepší a navíc je hřeben proti slunci :-( Raději vyfotím nějakou tu kytku :-) Lýkovec je sice prudce jedovatý, ale krásný. Ale i delší přivonění prý může přivodit zdravotní komplikace.
Sokolie
A další vyhlídka - jsem na nejvyšším místě okruhu, ve výšce 1172 m.
Sokolie
Takhle nalehko je to nesrovnatelné s předcházejícími dny. Navíc sem už jaro dorazilo opravdu v plné kráse.
Malé nocľahy
Zbojnický chodník spojující Malé nocľahy a Obšívanku je od 1. března do 15. června, podobně jako Velký Rozsutec, z důvodu ochrany přírody zavřený, takže nezbývá než pokračovat směrem na Tiesňavy.
Tiesňavy
Ještě pohled na zřejmě nejznámější skalní útvar kaňonu říčky Varínky - na kamenného mnicha a brzy budu na asfaltu.
Tiesňavy
Ale před zpáteční cestou domů se zastavím ještě na jednom místě. Symbolický cintorín v závěru Vrátne doliny je věnován obětem neštěstí v horách. Hřbitovu dominuje nápis "Mŕtvym na pamiatku, živým pre výstrahu" a i já přidávám kámen. Hory dokážou být nejen krásné, ale i pořádně zrádné.
Vrátna, symbolický cintorín