Vysoké Tatry 16.-22.10.2012
Podle předpovědi počasí se má na pár dní vrátit babí léto. Takže kam? Tentokráte to má všechno na svědomí celkem jednoduchá větička z Internetu: Ve Vysokých Tatrách vrcholí podzimní barvy v půlce října, kdy tady červené jeřáby kontrastují se žlutí bříz a borůvčí, vše doplněné panoramatem skalních štítů.
Červené jeřáby, to by mohla být fakt nádhera. Vysoké Tatry jsou sice z Brna daleko (365 km, cca 5 hodin jízdy za použití dálnice), ale vždyť mi ještě stále zbývá pro letošek 8 dní řádné dovolené :-)
Velká Studená dolina z Východní Vysoké
Ale jak s ubytováním? V říjnu se ve stanu zrovna spát nedá a spát v autě se dá tak maximálně jednu noc. Ale netrvá to dlouho a zjišťuji, že to vlastně nebude až takový problém. Stačí si projít stránky www.levneubytovani.net, rozeslat několik mailů - nakonec volím ubytování v privátě 104 v Tatranské Lomnici za cenu 10€/osoba/noc.
Vyčasit se má počínaje středou, takže odjezd mám naplánovaný na úterní odpoledne. Ale cestování jednoduché nebude, v úterý v Brně od rána prší... Stěrače mají stále co dělat, pokud zrovna občas neprší, tak stejně auta zvedají obrovské závoje vodní mlhy. Přejezd Chřibů je v pohodě, při přejezdu hřebene Bílých Karpat přichází na řadu i mlhovka :-( Na první benzínce na slovenské straně, což je obec Drietoma, nezbývá než vyběhnout do deště, abych si koupila desetidenní dálniční známku za 10€ :-( No pokud kamiony zvedaly obrovské spousty vody na E50, nic to nebylo proti tomu, co mne čekalo na dálnici :-( Žádné kochání se krajinou... Vyzkoušet si aquaplaning v praxi rozhodně nechci.
Základním pravidlem je při aquaplaningu nedělat nic. Tedy ne doslova, ale je nežádoucí zatáčet, akcelerovat, brzdit. Jde o to, že ve chvíli, kdy auto surfuje na hladině, je to stejně málo platné. Ideální je držet pevně volant v přímém směru, vyšlápnout spojku, odpojit tím kola od motoru, auto zpomalí a sedne si skrz vodu opět na asfalt.
Do Tatranské Lomnice dojíždím za totální tmy. Ještěže existují GPSky, protože my, co jsme zvyklí z velkoměsta na absenci tmy, jen zíráme, jak vlastně taková tma vypadá. Podkrovní pokoj je vytopený a poblíž okna chytám nezabezpečený wifi signál. Jen té vody už by mohlo být dost... Na plechové střeše je slyšet, že stále prší... Nachystám si večeři a zalezu do postele a pustím si v počítači film. Ten déšť mne přece nerozhodí, mám sebou spoustu filmů a plavky - v nejhorším zítra zajedu do Popradu do termálu. Ale když se v jedenáct chystám jít spát, uvědomuji si, že je venku nečekané ticho - neprší... a za oknem svítí spousty hvězd... A tím pro mne začalo letošní pohádkově krásné babí léto ve Vysokých Tatrách :-) Čepice, rukavice, nesmeky, nepromokavé návleky i zimní bunda jsou v tyto dny naprosto zbytečnou zátěží:-)
výlet první, vodopády Studeného potoka
Tatranská Lomnica (855 m) - Tatranská Lesná (914 m) - rázc. nad Dlhým vodopádom (1208 m) - vodopády Studeného potoka (1246 m) - Rainerova chata (1301 m) - Obrovský vodopád (1330 m) - Zamkovského chata (1475 m) - Lomnická vyhlídka (1530 m)- Skalnaté pleso, horní stanice lanovky (1751 m) - sedlo pod Malou Svišťovkou (1525 m) - polana pod Malou Svišťovkou (1330 m) - Start (1140 m) - Tatranská Lomnica (855 m) - celkem cca 22 km, 7:45 hodin, převýšení nahoru i dolů 900 m
Ale středeční ráno mne vítá oblačností. To by se mi mohlo podařit nafotit vodopády Studeného potoka, za sluníčka by nebyla šance nastavit dlouhý čas. Vyrážím z Tatranské Lesné proti proudu Studeného potoka. Lesem, resp. tím, co se podařilo přirozeným zmlazením i výsadbou obnovit. Tudy se 19.11.2004 odpoledne přehnala větrná smršť, která na několik desetiletí dopředu změnila vzhled Tater. Pás lesa dlouhý asi 50 km v nadmořské výšce od 700 do 1350 m padl jako sirky pod náporem větru, který v nárazech dosahoval hodnot 200 km/hod. a který je znám pod názvem tatranská bóra.
podél Studeného potoka z Tatranské Lesné
Ale s přibývající nadmořskou výškou se zhoršuje viditelnost. Oblačnost už není nade mnou, ale ocitám se v ní. Navíc je po včerejším dešti mokro a balvany řádně kloužou.
vodopády Studeného potoka
Ale kdo si počká, ten se dočká. Šedivě bílá postupně přechází v nádhernou modrou. Vodopády Studeného potoka se nachází v místě vyústění Malé a Velké Studené doliny a odspodu jsou pojmenovány Dlhý vodopád (1160 m), Veľký vodopád (1226 m), Skrytý vodopád (1247 m) a Malý (1276 m). Studený potok zde protéká výrazným terénním zlomem a vytváří působivé kaskády - obzvláště působivé při vysoké hladině vody, což dneska není problém.
vodopády Studeného potoka
Kolem Rainerovy chaty, nejstarší a nejmenší zachované chaty ve Vysokých Tatrách, která po rekonstrukci v roce 1983 slouží turistům jako informační centrum s možností občerstvení se napojuji na červenou Tatranskou Magistrálu. Počet turistů prudce vzrůstá, vždyť právě tudy vede túra do Malé či Velké Studené doliny s Téryho resp. Zbojnickou chatou.
Rainerova chata
Obrovský vodopád je vysoký přibližně 20 metrů a vytváří jej Malý Studený potok.
Obrovský vodopád
Stále stoupám po kamenitém chodníku a počasí se stále vylepšuje.
k Zamkovského chatě
Zamkovského chata
Já se magistrály držím i od Zámkovského chaty - stoupám k místu zvaném Lomnická vyhlídka. Užívám si hezký pohled do Veľké Studené doliny a na Slavkovský štít.
Lomnická vyhlídka
Stále stoupám, ale zásluhou výhledů do Popradské kotliny je to stoupání příjemné.
z Lomnické vyhlídky ke Skalnatému plesu
Blížím se ke Skalnatému plesu, což lze poznat snadno i bez GPSky - křížím široký vysekaný pruh v kosodřevině lemovaný podivnými sloupky - říká se tomu lyžařská sjezdovka :-( A taky obrovský komín hotelu Encián nelze přehlédnout :-(
Skalnaté pleso
Míjím Skalnatou chatu - to už jsem ve výšce 1751 m kousek od Skalnatého plesa a stanice lanovky. Chatu v současnosti obhospodařuje Laco Kulanga, držitel několika nepřekonaných rekordů ve vynášce zboží na horské chaty - tím nejvyšším je světový rekord vynášky 207,5 kg na Zamkovského chatu. Neuvěřitelné, ale za svou nosičskou kariéru v letech 1968-2009 vynesl 1,1 miliónů kg.
u Skalnaté chaty
hotel Encián
observatoř
Skalnatá dolina je tvořena skalním kotlem lemovaným Lomnickým (2634 m), Kežmarským (2556 m) a Huncovským (2352 m) štítem. Skalnaté pleso zásluhou narušení břehů lidskými zásahy, především kvůli výstavbě lanovky, postupně zaniká.
Lomnický štít
K návratu do Tatranské Lomnice mám tři možnosti - mohu se svézt lanovkou, mohu sejít podél lanovky po zelené nebo to mohu vzít po modré přes sedlo Malé Svišťovky. Chvíli počítám dobu do setmění a poté vyrážím po delší trase - po modré.
ze Skalnatého plesa k Malé Svišťovce
S pozdním odpolednem se vrcholy opět skrývají v oblačnosti. Jednolitá šedobílá hradba namísto tatranských štítů...
ze Skalnatého plesa k Malé Svišťovce
V lese je obzvlášť pochmurno, ale les brzy končí, opět jsem se dostala do pásu lesa, který zmizel zásluhou větrné kalamity v roce 2004.
z Malé Svišťovky k mezistanici Start
Slunce někde za Tatrami zapadá, obloha se barví růžově a oblačnost se pozvolna rozpouští.
nad Tatranskou Lomnicí
vodopády Studeného potoka
výlet č. 1 - vodopády Studeného potoka, Skalnaté pl., Malá Svišťovka - tato stránka
výlet č. 2 - Bielovodska dol., s. Polský hrebeň, Východná Vysoká, Velické pl.
výlet č. 3 - Kasprowy Wierch, Kopa Kondracka, Giewont
výlet č. 4 - Skalnaté pl., Veľká Svišťovka, Zelené pl., Biele pl., chata Plesnivec
výlet č. 5 - Mlynická a Furkotská dol, Bystré sedlo
výlet č. 6 - Mengusovská dol., Kôprovský štít
Odkaz na Hynkův cestovní deník a jeho nádherné fotografie z Tater o cca dva až 3 týdny dříve.