logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Vápenná, Klokoč, Plavecký hrad II.- 6.10.2012

... za kouzlem podzimu do listnatých lesů a vápencových skal ...

 

Po čtyřech letech se vracím do oblasti Plaveckého Podhradí. Malé Karpaty jsou krásné v každé roční období. Jsou příkré, členité, skalnaté, silně zalesněné a hlavně - jsou blízko. Podzim nám sice občas kazí náladu neustálými dešti a chladným počasím, ale nesmíme mu upřít krásu a rozmanitost barev listnatých stromů. První říjnová sobota má být posledním letošním dnem, kdy teplota přesáhne 20°C a pak už se začne hlásit podzim naplno - déšť, přeháňky, mlhy či přízemní mrazíky...

 

Plavecké Podhradie, Vápenná (752 m), Klokoč (661 m), Amonova lúka, Báborská (542 m), Plavecký hrad, Plavecké Podhradie - cca 5,5 hod

 

Musím projít téměř celým Plaveckým Podhradím a u posledních domů mne čeká zvláštní setkání - v cestě mi stojí krocani a krůty. Nebo jak se tohle zvíře vlastně jmenuje slovensky? Samec je moriak, samice morka a mládě morče :-)

 

krocani v Plaveckém Podhradí
Plavecké Podhradie (říjen 2012)

 

Tak jako v červnu 2008 vyrážím po žluté směr Vápenná, ale tentokráte s několika odbočkami pro bližší prozkoumání Plaveckého krasu.

 

Plavecký kras
Plavecký kras (říjen 2012)

 

Výstup od Plaveckého Podhradí vede plynule a poměrně strmě vzhůru, což je dáno nutností překonat na zhruba třech kilometrech úctyhodné převýšení 500 metrů. Stromy na severní straně hřebene jsou ještě zelené, ale obloha má dneska úžasnou modrou barvu. Vápenná se z Plaveckého Podhradí, tedy od severozápadu, jeví jako protáhlý a oblý masiv s naprosto neporušeným kobercem zeleného lesa. Pozoruhodné je, že na opačné, jihovýchodní straně spadají vrcholové partie Vápenné takřka kolmými skalními stěnami a vrcholový hřbet má charakter ostré skalní hrany.

 

Plavecký kras
Plavecký kras (říjen 2012)

 

Jeskyně Haviareň není volně přístupná. Vchod, dnes krytý ocelovými dveřmi, byl vybudován z příkazu grófa Pálffyho, který využíval tuto jeskyni na uskladnění ulovené zvěřiny. Délka jeskyně je asi 230 metrů a největší prostor, Flaškový dóm, dosahuje výšku až 30 metrů. Občas je možné dostat se dovnitř během dnů otevřených dveří (většinou 8.5.), ale jinak toto místo patří netopýrům - ti zde žijí i přezimovávají, především vrápenec velký a netopýr černý. Jednoho se mi podařilo vyfotit, ale těžko říci kterého. Jsou tak rychlí, že je samozřejmě rozmazaný :-(

 

Plavecký kras, jeskyně Haviareň
Plavecký kras, jeskyně Haviareň
Plavecký kras, Haviareň (říjen 2012)

 

Od jeskyně je to k samotnému vrcholu už jen kousíček, necelých 40 výškových metrů. Až dosud jsem nikoho nepotkala, ale poté, co se napojuji na červenou značku, Štefánikovu magistrálu, je už zdálky slyšet hlahol - nejčastěji se na vrchol chodí ze Sološnice. Ale zástupy to rozhodně nejsou.

 

Konečně jsem nahoře, na ostrém vápencovém skalnatém hřebínku, ze kterého se otevírají fantastické rozhledy na Pezinské Karpaty, Borskou nížinu a taky podvrchol, Malou Vápennou (573 m), jižní zakončení skalnatého hřebene. Oku znalce určitě neunikne stavba další rozhledny na Velké Homoli a rozhledna na Kukle. Ze skalních hran jsou výhledy téměř jako z letadla :-)

 

Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Vápenná (říjen 2012)

 

Nejvíce mne zaujal pohled k jihu - nejvýraznější je mohutný masiv Vysoké (754 m), vrchol, který mi připomíná můj úplně první bivak v horách počátkem května.

 

Téměř neznatelné siluety masivu Schneebergu jsou vzdáleny cca 135 km - v tomto případě jsou oči lepší, na fotografii nejsou k rozeznání :-(

 

Vápenná
http://www.udeuschle.selfhost.pro/panoramas/makepanoramas_en.htm

 

Rozhledna na Vápenné je asi 5 metrů vysoká betonová stavba. Na jejím vrcholu je umístěn slovenský kříž a dnes tu vlaje i slovenská vlajka. Na velice úzký vyhlídkový ochoz s kovovým roštem a zábradlím se vystupuje po žebříku se 16 příčkami. Říká se jí Roštún, což je původní jméno vrcholu Vápenná a pokud na ni vylezete, uvidíte přes vzrostlé stromy i panorama nejvyšších Zárub (768 m). Za dobrých podmínek přehlédnete blízká pohoří Tribeč a Považský Inovec, za opravdu dobré viditelnosti bývá vidět dokonce Bílé Karpaty a Pálavu.

 

Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Vápenná (říjen 2012)

 

Při sepisování zážitků jsem narazila na stránku s úžasným panoramatickým pohledem z Vápenné. Tak tahle bych to chtěla taky umět...

 

http://panoramy.sme.sk/

 

Vápenná se řadí k nejkrásnějším vrcholům celých Malých Karpat a také další úsek cesty, směrem k sedlu Uhliská, patří k tomu nejhezčímu, co lze v Malých Karpatech vidět. Jde se po červené značce protáhlým severovýchodním hřebínkem Vápenné po ostrých skalních hranách kolem mnoha skalních útvarů a přes četná kamenná pole v nejcennější části národní přírodní rezervace Roštún. Krásný hřebínek s řadou neopakovatelných zákoutí a pěknými rozhledy. Střídají se skalní stěny, daleké výhledy v kombinaci s bizarními tvary větrem pokroucených letitých stromů - úžasné místo pro fotografy.

 

Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Vápenná (říjen 2012)

 

Vyšlapaná pěšina se občas ztrácí v hustě rostoucím podrostu, ale rozhodně je to lepší než tehdy v létě. Je důležité stále se držet hřebene, pěšina se neodklání více než 15 metrů od okraje.

 

Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Malé Karpaty, Vápenná
Vápenná (říjen 2012)
Malé Karpaty, Vápenná
Vápenná, na obzoru Záruby, před nimi Klokoč (říjen 2012)

 

Značka mne přivádí na Mesačnú lúku - je zde studánka s posezením, ale pramen je kompletně vyschlý.

 

Mesačná lúka
Mesačná lúka (říjen 2012)

 

Za sedlem Uhliská zase začíná cesta mírně stoupat.

 

sedlo Uhliská
sedlo Uhliská (říjen 2012)

 

Přede mnou je travnatý vrchol Klokoč (661 m). Vápencové horniny jsou vystřídány horninami vulkanického původu. Zakrslé solitérní listnaté stromy, keře a tráva připomínají spíše krajinu Kysuc či Oravy a v létě zde roste spousta divizny ozdobné (slovensky divozel úhľadný), mohutné rostliny dorůstající do výšky až 2 metry.

 

Klokoč
Klokoč
Klokoč (říjen 2012)
Klokoč
poslední letošní květy divizny (říjen 2012)

 

Na vrcholu Klokoče stojí zvláštní kříž - ze všech stran je z něj trčí hřebíky. Spousty a spousty hřebíků či vrutů všech velikostí. Kdo má hřebík sebou, může jej přidat, kousíček místa se ještě najde a kladívko zde za tímto účelem jedno visí.

 

Klokoč
Klokoč
Klokoč
Klokoč (říjen 2012)

 

Po sestupu z Klokoče mne cesta přivádí na rozcestí Amonova lúka a nedaleký pramen bude asi docela vydatný, protože tento vyschlý není.

 

Amonova lúka
Amonova lúka
Amonova lúka (říjen 2012)

 

Lesy jsou plné krasových závrtů (jeden přímo ukázkový si lze prohlédnout vlevo od cesty).

 

závrt poblíž Amonovy lúky
závrt poblíž Amonovy lúky (říjen 2012)

 

Z louky pod kótou Báborská (542 m) jsou krásné výhledy na hřeben Vápenné, který mám za sebou. Ze spodní části je vidět i Plavecký hrad, ale zároveň je vidět, že předpověď počasí byla přesná - od západu se sune hradba oblačnosti.

 

Báborská
Báborská (říjen 2012)
Báborská
Báborská, pohled směrem na Pohanskou a Plavecký hrad (říjen 2012)
Báborská
Báborská, pohled směrem na hřeben Vápenné (říjen 2012)
Báborská
Báborská (říjen 2012)

 

Až sem to bylo téměř po rovině, ale odsud začíná stezka prudce klesat.

 

Pohanská je pozoruhodná nejenom jako další, v pořadí již třetí, národní přírodní rezervace na trase, ale také svými archeologickými nálezy. Díky vhodné konfiguraci terénu a blízkosti vydatných pramenů byla její vrcholová plošina osídlena již v mladší době kamenné, ale modrá značka se vrcholu vyhýbá.

 

Plavecký hrad
pod Plaveckým hradem (říjen 2012)

 

Na 423 m vysokém strmém bradle se tyčí mohutná hradní zřícenina středověkého pohraničního strážního hradu. Plavecký hrad vznikl asi v roce 1274. Několikrát byl přestavovaný a rozšiřovaný. V roce 1706 ho poškodilo Rákocziho vojsko, které jej dobylo od povstalců a od té doby je hrad v ruinách. Z horního hradu se zachovala věž a zbytky paláce, z renesančního dolního hradu dělové bašty.

 

Plavecký hrad
Plavecký hrad
Plavecký hrad
Plavecký hrad
Plavecký hrad
Plavecký hrad
Plavecký hrad (říjen 2012)

 

Frontální oblačnost postupuje rychle. Schválně jsem si to plánovala tak, abych si hrad mohla vyfotit v podvečerním světle a vyčkala nahoře až do západu slunce. Jenže slunce zmizelo za mraky a šedivá moc fotogenická není. Co se dá dělat, třeba budu mít více štěstí někdy příště.

 

Plavecký hrad
Plavecký hrad (říjen 2012)

 

Ale ve chvíli, kdy přicházím k autu, objevují se krátce poslední paprsky sluníčka. Nejsem sama, kdo míří z louky v Plaveckém Podhradí objektivem nahoru k hradu :-)

 

Plavecký hrad
Plavecký hrad (říjen 2012)

 

A přidám tajemství barev podzimního lístí - čerpala jsem ze stránek http://petrik.bigbloger.lidovky.cz:

 

Žlutá až červená barva podzimního listí je prostě výsledkem zániku chlorofylu. Jak se dny zkracují, je pro strom méně výhodné udržovat v chodu fotosyntetizující továrnu. S výjimkou jehličnanů pak stromy v mírném a subpolárním pásu fotosyntézu přeruší. Ještě předtím, než ale listy opadají, z nich strom vyčerpá užitečné chemické látky, mj. chlorofyl. Pročež barva listí na podzim je prostě výsledkem „ztráty zelené". Zůstanou žluté až oranžové karotenoidy a červené až tmavočervené antokyany.

 

Pěkně je tento proces znázorněn na stránce Ústavu experimentální botaniky AV ČR

 

Nakonec ještě jeden aktuální odkaz - koncem září zahlédli medvěda na Břeclavsku. Ale možná, že ten z Břeclavi je právě ten, který se začátkem září objevil v Malých Karpatech :-) V Krkonoších pro změnu zahlédli vlky - kam budu jezdit???

 

 

copyright Alena