Nízké Tatry 24.-26.8.2012

jednodenní výlety z Demänovské doliny

 

Opět začínám poděkováním Zdence a Petrovi za nabídku místa v autě pro prodloužený víkend na Slovensku - sice se v pátek bude Petr věnovat služebním povinnostem, ale my se Zdenkou můžeme výhodně využít toho, že nás ráno někde vysadí a večer někde naloží. Takže zbývá jediný problém - Petr jede do Košic a my půjdeme kam? Vysoké Tatry, Velká Fatra?? Nakonec navrhuji Demänovskou dolinu a kemp Bystrina u Pavčiny Lehoty. Z Brna vyrážíme ve čtyři ráno a jsme tentokráte celkem čtyři - tři dospělí a pes, jezevčík Kim.

jezevčík Kim

jezevčík Kim

Den první - z Chopoku na Čertovicu

Vypomáháme si samozřejmě lanovkou Zahrádky/Rovná Hoľa/Konský Grúň. Za 9€ s jedním přestupem tak snadno zdoláváme převýšení 815 m s jezevčíkem v batohu a ocitáme se v nadmořské výšce 1843 m.

lanovkou na Chopok lanovkou na Chopok lanovkou na Chopok

lanovkou na Chopok

Pokračujeme na Chopok, ale jsme nemile překvapeny - výstavba lanovek, které budou opět jako kdysi propojovat sever i jih je v plném proudu, protože by měla začít fungovat již tuto lyžařskou sezónu. A tak se tady bagruje a betonuje a částečně to omezuje i provoz pěších od lanovky na vrchol. Není to zrovna příjemný pocit, když vám nad hlavou létá helikoptéra s nákladem betonu :-(

Chopok, výstavba nové lanovky Chopok, výstavba nové lanovky Chopok, výstavba nové lanovky Chopok, výstavba nové lanovky

Chopok, výstavba nové lanovky

Počasí nám zrovna moc nepřeje, ale to je v této oblasti a v této nadmořské výšce celkem běžné. Po dlážděném chodníku šplháme nahoru na vlastní vrchol a pak pokračujeme do Demänovského sedla (1756m) a tahle část hřebene patří i dnes k nejfrekventovanějším.

Chopok, na vrcholu

Chopok, na vrcholu

Chopok, pohledy směrem k Ďumbieru

Chopok, pohledy směrem k Ďumbieru

Chopok, pohledy směrem Děreše

Chopok, pohledy směrem Děreše

hřebenovkou k Ďumbieru hřebenovkou k Ďumbieru

hřebenovkou k Ďumbieru

Na jih se otevírají pohledy do Bystré doliny se známými středisky jako Kosodrevina, Srdiečko nebo Trangoška. Mnohem hezčí je však pohled dolů do Široké doliny na Demänovské straně a na Krakovu hoľu (1752 m) - tak právě tam se vydáme zítra :-)

Krúpova hoľa, pohledy směrem k severu

Krúpova hoľa, pohledy směrem k severu

Z rozcestí pod Krúpovou hoľou zdoláváme všichni tři nejvyšší vrchol Nízkých Tater, Ďumbier (2043 m), ale jezevčík to má nejpohodlnější - přes největší kameny se samozřejmě nese. Po dlážděném chodníku to trvá nahoru cca 45 minut a odměnou za výstup je kruhový rozhled.

Ďumbier

Ďumbier

Směrem na jih se svažují oblá úbočí protkaná fleky trávy až k pásmu lesa a do úzkých údolí Horehroní. Na sever se vrch láme žulovým srázem místy až 500 metrů vysokým - výsledek činnosti ledovce v dobách ledových. Zubatý hřeben Vysokých Tater na jedné straně, zvlněné moře Slovenského Rudohoří na straně druhé. Mezi tatranskými vrcholy se vyjímá skupina Roháčů a Kriváň či Gerlachovský štít. Řetěz oblých nízkotatranských vrcholů končí Kráľovou hoľou s vysílačem - hlavní hřeben Nízkých Tater je nejdelší z pohoří, která mají v názvu slovo Tatry - měří 78 km. Ale všechny tyhle vrcholky lze v dáli jen tušit, viditelnost není nejlepší...

Ďumbier

Ďumbier, pod vrcholovým křížem

A jak přišla tahle hora ke svému jménu? Název je odvozen od rostlinky, jejíž kořeny se používají v lidovém léčitelství i v gastronomii - u nás je známo jako zázvor, ale slovenský název zní ďumbier.

 

Stezka z vrcholu přímo k chatě M. R. Štefánika je pro obrovskou erozi už pár let uzavřena a pravděpodobně obnovena znovu nebude. Škoda, vracíme se tedy po dlážděném chodníku zpět na rozcestí pod Krúpovou hoľou. Do večera času dost, protože na Čertovicu pro nás přijede Petr po domluvě mobilem - nespěcháme a užíváme si v chatě pozdní oběd.

chata M.R.Štefánika chata M.R.Štefánika chata M.R.Štefánika

chata M. R. Štefánika pod Ďumbierem

Vyrážíme směrem Králička (1807 m), ale výhled na skupinu Ďumbiera a do Jánské doliny si zrovna moc neužijeme. Mraky se honí po celý den, ale teď se k tomu přidává i vzdálené hřmění. Jen chvilka a padají první kapky, ale na hřebeni mezi Králičkou, Panskou hoľou a Kumštovým sedlem se není absolutně kam schovat. Vytahujeme ponča a schováváme fotoaparáty :-( Namísto kapek padají provazy a přidávají se kroupy, hromy a blesky :-( Pěšina po hřebeni se mění v potok, ale naštěstí jak to rychle přišlo, tak to rychle zase odešlo.

Králička Králička Králička Kumštové sedlo Kumštové sedlo

z Králičky na Lajštroch

Lajštroch na západní straně ukončuje nevýrazná vyvýšenina Rovienky (1602 m) s výhledy směrem Královohoľské Tatry a potom už nás do sedla Čertovica (1238 m) čeká jen klesání.

Rovienky Rovienky Rovienky

Rovienky

Čertovica

sedlo Čertovica

Den druhý - Krakova hoľa

Krakova hoľa je tak trochu opomíjeným nízkotatranským vrcholem. Tato 1751 metrů vysoká vápencová hora se rozprostírá severně od hlavního hřebene mezi Demänovskou a Jánskou dolinou - z hřebene jsme si ji prohlédli včera, dneska překonáme převýšení 1050 metrů a prohlédneme si ji zblízka. Škoda, skrývá v sobě díru do podsvětí - Starý hrad s hloubkou 432 metrů, nejhlubší jeskyni na Slovensku objevenou v roce 1964 Petrem Hipmanem a mnohé další jeskyně a propasti, pro běžného smrtelníka jsou však zatím nepřístupné.

 

Auto opouštíme na parkovišti u Demänovské jeskyně, ale nebyl to úplně nejlepší nápad - tím pádem jsme byli nuceni zaplatit 5€ za parkovné. Na Lúčkách, kam jsme pokračovali, by bylo autu mnohem lépe :-(

 

Šlapeme po zelené loukou, na rozcestí Krčahovo s červenou značkou vynecháváme odbočku k rekonstruovaným partyzánským bunkrům, protože podle mapy je to půl hodiny tam i půl hodiny zpátky, a pokračujeme po červené přes můstek a nahoru do kopce přes vykácený les do doliny Podroh.

Krčahovo

Krčahovo

Jak postupně nabíráme výšku, rozšiřují se výhledy - především na protější hřeben s vrcholy Siná (1301 m), Bor (1888 m) a Poľana (1890 m). Chodník je zčásti vydlážděn kamením, ale v závěru doliny bloudíme - značení ze zmizelo zároveň s poraženými stromy a začátek chodníku lze ve svahu velice snadno přehlédnout, takže se kus prodíráme rozježděným rozbahněným terénem přes zbytky stromů ve formě větví a pařezů.

v závěru doliny Podroh v závěru doliny Podroh v závěru doliny Podroh

v závěru doliny Podroh

Ale nakonec jsme se na pěšinu opět prodrali, vretenica utekla, aniž by nás uštkla a ocitli jsme se v sedle Javorie, kde červenou měníme za žlutou. A stále stoupáme a stoupáme a stoupáme...

v závěru doliny Podroh

v závěru doliny Podroh

Na jihu vidíme hlavní hřeben Nízkých Tater s hlavním vrcholem, 2043 m vysokým Ďumbierem a východním směrem se táhnou vápencové skály plošiny Ohniště. Zdoláváme Kosienky a na severovýchod se otevírá moc hezký výhled směrem na Vysoké Tatry.

Kosienky Kosienky

Kosienky

Krakova hoľa (1751 m) není typickým výhledovým kopcem. Podobně jako podzemí, odhaluje se postupně - pohled na jih a východ z vrcholku zastiňuje kosodřevina, která postupně ovládla kdysi holé temena vrchů v nižších částech pohoří. Krakova hoľa už dávno není hoľou, kterou bývala několik století po valašské kolonizaci. Ale i "jenom" severní panorama je za příznivého počasí úchvatné. A při troše opatrnosti se lze dostat na místa s výhledem i na opačnou stranu.

Krakova hoľa

Krakova hoľa, pohled k Poludnici a na Liptovskou Maru

Krakova hoľa

Krakova hoľa, pohled směrem Králova hoľa

Krakova hoľa

Krakova hoľa, pohled na hlavní hřeben

Krakova hoľa

Krakova hoľa, jedny z posledních květů

Za prvními vrcholky Nízkých Tater, z kterých vyčnívá zejména vrchol Poluďnice, se do daleka rozkládá Liptovská kotlina s Liptovskou Marou lemovaná hradbou Západních a Vysokých Tater, kterým kraluje křivá silueta Kriváně. Západním Tatrám dominuje Baranec a nepřehlédnutelný je i Veľký Rozsutec a Veľký Choč směrem severozápadním.

 

Dole pod námi se klikatí Iľanovská dolina, vlevo nahoře se táhne od sedla Machnaté náhorní louka Pusté - právě tudy pokračuje náš dnešní výšlap.

Pusté

Pusté, pohled na Krakovu hoľu

Pusté Pusté

Pusté

Naposledy se pokocháme výhledy trojvrcholovou Krakovu hoľu a traverzy nás přivedou lesem nad Demänovskou jeskyni Slobody. Už je zde liduprázdno, poslední prohlídka začíná v 16:00.

Demänovská jeskyně Slobody

Demänovská jeskyně Slobody

 

Den třetí - Stanišovská jaskyňa

Jánska dolina leží na severní straně Nízkých Tater východně od Demänovské doliny a s délkou téměř 18 km sahá od hlavního nízkotatranského hřebene až po Liptovskou kotlinu. Podobně jako v Demänovské dolině je i v Jánské dolině spousta jeskyní v podzemí převážně vápencového masivu.

 

A protože v Demänovské jeskyni jsem jako dítko školou povinné kdysi byla, navrhuji návštěvu místa, o kterém jsme dosud neměli vůbec tušení. Stanišovskou jeskyni s vchodem situovaným blízko ústí Stanišovské doliny do hlavní doliny znali lidé už dlouho a Matej Bel ji popsal v roce 1721. Od roku 2010 je zpřístupněná veřejnosti - čelovku dostane každý návštěvník před vstupem, ale žádný speciální obuv či oděv potřeba není.

Stanišovská jaskyňa Stanišovská jaskyňa

Stanišovská jaskyňa

A ačkoli krápníky jsou zde v podstatě jen dva, bezprostřední a vtipný výklad určitě stojí za návštěvu - neplatí se zde za parkování a i fotit bylo možno bez poplatku (všechny jeskyně pod Správou slovenských jaskýň vybírají za foto 10€).

Stanišovská jaskyňa Stanišovská jaskyňa Stanišovská jaskyňa

Stanišovská jaskyňa