logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...


 

 

Kriváňská Malá Fatra - 25.-26.5.2012

... dvoudenní přechod kolem dokola Vrátne doliny ...

 

I tentokrát začnu poděkováním - patří Zdence a Petrovi za nabídku místa v autě pro prodloužený víkend v Malé Fatře. Předpověď počasí vypadá slušně, nic mi nebrání v tom, vzít si v pátek dovolenou - neváhám a nabídku přijímám. A nelituju - bylo to sice náročné, ale nezapomenutelně nádherné.

 

Ve středu večer se domlouváme na itineráři, ve čtvrtek dopoledne Zdenka zajišťuje mailem nocleh v Chatě pod Chlebom a balíme - odjezd z Brna v pátek 5:00 :-)

 

Všechno klaplo na jedničku - jejich fabie se opravdu objevuje u nás před panelákem přesně v 5:00, nocleh z pátku na sobotu máme potvrzen v Chatě pod Chlebom a pro nocleh ze soboty na neděli jsme přibalili stany a spacáky. Zjišťuji, že když nesedím za volantem, dělá se mi v autě šoufl, ale o půl deváté jsme na parkovišti ve Štefanové. Máme poslední šanci protřídit a odlehčit obsahu batohů, kde máme naloženy věci na dva dny. Jsme ve výšce 625 m a vyrážíme vzhůru k Dieram. Přes sedlo Vrchpodžiar (745 m) míříme do Horných Dier.

 

cykloatlas on-line

 

Štefanová - Vrchpodžiar - Horné Diery - Tesná Rizňa - sedlo Medzirozsutce - Malý Rozsutec - sedlo Medzirozsutce - sedlo Medziholie - Stohové sedlo - Poludňový Grúň - Steny - sedlo pod Hromovým - chata pod Chlebom - sedlo pod Hromovým - Chleb - Snilovské sedlo - Velký Kriváň - Pekelník - Chrapáky - Kraviarske - Žitné - Baraniarky - sedlo Príslop - Starý Dvor - Štefanová

 

ze Štefanové na Vrchpodžiar
ze Štefanové na Vrchpodžiar (květen 2012)
ze Štefanové na Vrchpodžiar
pohled směrem na Dolné Diery (květen 2012)
ze Štefanové na Vrchpodžiar
koliba Podžiar je zavřená (květen 2012)

 

Pěkný pohled na hlavní hřeben se odkrývá ze sedla Vrchpodžiar - je vidět, že sněhu už je nahoře opravdu jen málo. Přes Horné Diery a Tesnou Rizňu po modré za pomoci řetězů, schůdků a žebříků kolem devíti vodopádů o výšce 2 až 4 metry to začíná být opravdu dobrodružství. Mnohé lávky či žebříky přišly k úhoně při velké vodě či pádem stromů, ale zas je to takhle mnohem přírodnější.

 

Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery (květen 2012)

 

Užíváme si toho, že jsme zde sami a zásluhou fotografování zrovna rychle nepostupujeme, takže nás dohání omladina na školním výletě. Pouštíme je všechny před sebe, v módních botkách a s kabelkou přes rameno se pozorováním brouků, fotografováním hořců a snahou zachytit tekoucí vodu dlouhým časem rozhodně nezdržují. A vlastně ani neví, kam vlastně jdou :-)

 

Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery
Horné Diery (květen 2012)

 

Tak Horné Diery máme úspěšně za sebou, čeká nás druhá soutěska - Tesná Rizňa.

 

Tesná Rizňa
Tesná Rizňa (květen 2012)

 

Zdenka mne zachytila, jak se pokouším o fotografie z ministativu, výsledkem je ta druhá fotografie :-)

 

Tesná Rizňa
Tesná Rizňa
Tesná Rizňa (květen 2012)

 

Na rozcestí Pod Tanečnicou je čas na první delší pauzu. Jen je trošku problém najít místo chráněné před větrem - fouká docela dost a pořádně studeně.

 

Malý Rozsutec ze sedla pod Tanečnicou
Malý Rozsutec ze sedla pod Tanečnicou (květen 2012)

 

V sedle Medzirozsutce (1185m) je za normálních okolností vydatný pramen pitné vody - ale dlouhodobé sucho se projevuje i tady, voda stěží kape. Louky jsou plné petrklíčů a občas lze objevit i orchideje.

 

v sedle Medzirozsutce
na loukách v sedle Medzirozsutce (květen 2012)
v sedle Medzirozsutce
Malý Rozsutec ze sedla Medzirozsutce (květen 2012)
v sedle Medzirozsutce
v sedle Medzirozsutce (květen 2012)

 

S pomocí řetězů úspěšně dobýváme první vrchol - Malý Rozsutec (1343 m). Tak tady nahoře opravdu není šance se před nepříjemně studeným větrem někam skrýt.

 

Malý Rozsutec
chodník je opatřen řetězy (květen 2012)
Malý Rozsutec
pohledy směrem na Boboty a Terchovou (květen 2012)
Malý Rozsutec
pohledy na hlavní hřeben (květen 2012)
Malý Rozsutec
majestátní Velký Rozsutec (květen 2012)
Malý Rozsutec
pod námi sedlo Medzirozsutce a v pozadí Velký Choč a Západní Tatry (květen 2012)

 

Dolů to jde s batohem na zádech ještě hůř než nahoru. Proč já jej nenechala raděj někde v kleči - vracíme se do sedla Medzirozsutce po stejné trase :-( Vzápětí pokračujeme dál, čeká nás toho ještě dnes spousta. A taky spousty kvetoucích hořců v úžasné modré barvě (hořec Clusiův i hořec jarní), žlutých prvosenek lysých či bílých pryskyřníků alpských nebo fialkových zvonovitých dřípatek karpatských a spousty dalších mnou nepojmenovatelných.

 

pod Rozsutcem
pod Rozsutcem
soldanelky pod Rozsutcem (květen 2012)

 

Nejvyšším vrcholem tohoto pohoří je Velký Kriváň (1709m), ale jak už to občas bývá, nejznámější horou celé oblasti je spíše o něco nižší Velký Rozsutec (1610 m).

 

pohled na Velký Rozsutec ze Stohového sedla
pohled na Velký Rozsutec ze Stohového sedla (květen 2012)

 

V sedle Medziholie jsme ve výšce 1185 m a rozhodně máme málo energie na to, abychom vyšplhali nahoru na Stoh, do výšky 1609 m. Volíme tu snazší variantu - obejití Stohu téměř po vrstevnici po žluté. Ale nelze než konstatovat, že snazší sice je, ale zabrat dá také.

 

podél Stohu
po žluté úbočím Stohu (květen 2012)
podél Stohu
lýkovec zde teprve kvete (květen 2012)

 

Až od Stohového sedla (1230 m) nás čekají opět parádní výhledy - kolem Stohu se šlape v podstatě stále lesem. Škoda, počítali jsme s tím, že navečer se vítr uklidní, ale neuklidňuje se ani náhodou. Naopak je stále chladnější a chladnější a na řadu přicházejí kapuce, rukavice a vytažené rukávy.

 

ze Stohového sedla na Poludňový Grúň
cestou ze Stohového sedla na Poludňový Grúň (květen 2012)
majestátní Stoh
majestátní Stoh (květen 2012)

 

Je zde liduprázdno - naposledy jsme se míjeli s lidmi v sedle Medzirozsutce a od té doby šlapeme sami. Šlapeme přes Chrbát Stohu na Poludňový Grúň a začínáme počítat - svůj příchod na chatu jsme nahlásili na čas okolo 20 hod. a vypadá to, že to tak akorát stihneme.

 

z Poludňového Grúně na Chleb
z Poludňového Grúně na Chleb
z Poludňového Grúně na Chleb (květen 2012)

 

Sluníčko se kloní k západu, tohle podvečerní slunce mám ze všeho nejradši, protože takové světlo krajině opravdu sluší. Z dálky tahle část vypadá skoro jako rovný hřeben, ale takhle po celodenní túře (a vstávání ve čtyři ráno) to až tak jednoduché není. Nahoru, dolů, nahoru, dolů a před námi další a další hrbky...

 

z Poludňového Grúně na Chleb
z Poludňového Grúně na Chleb
z Poludňového Grúně na Chleb
z Poludňového Grúně na Chleb (květen 2012)

 

Úzký hřebínek Sten s nadmořskou výškou severního vrcholu 1535 m a jižního 1572 m máme za sebou, už jsme zahlédli i rozcestník v sedle před Hromovým, kde hřeben opustíme, ale začíná být jasné, že do osmé večer na chatě rozhodně nebudeme. Ale za světla to naštěstí v pohodě stihneme.

 

Nástup na pěšinu od rozcestníku je ukryt pod sněhovým polem a metoda "prostě to v podřepu sjedu" nebyla zrovna nejgeniálnější - jela jsem po zadku po sněhu a poté ještě kus po slehlé trávě a hlavou mi bleskla myšlenka, že takhle se zastavím až na Mojžíšových pramenech :-)

 

v sedle pod Hromovým
v sedle pod Hromovým (květen 2012)

 

Pěšina to byla docela krkolomná a být mokro, asi by tudy sejít k Chatě pod Chlebom ani nešlo. Ale zvládli jsme to, slunko zapadlo, objevil se měsíc a hodinky před chatou ukazují 20:45. Jsme v nadmořské výšce 1415 m (jedná se o nejvýše položenou chatu Malé Fatry), máme za sebou 12 hodin chůze a pořádný hlad - ale s tím se tady počítá a výborně zde vaří.

 

v sedle pod Hromovým
v sedle pod Hromovým
v sedle pod Hromovým (květen 2012)

 

Ze tří druhů polévek jsme dali každý jednu a docpali se haluškama se zelím resp. s bryndzou a to vše zalili čajem resp. pivem.

 

na Chatě pod Chlebom
na Chatě pod Chlebom (květen 2012)

 

Jsou zde k dispozici tři pokoje a jsme zde tři skupinky, takže jeden z pokojů, 6lůžková Magura se dvěma trojpatrovými palandami je jenom naše. Za nocleh ve vlastním spacáku se platí 6€, za postel s ložním prádlem 10€. Voda je k dispozici pouze studená a z kohoutku, ale záchod je splachovací - na krátký pobyt postačující.

 

Už zvládnu jen jediné - zalézt do spacáku a spát... a nejsem si jistá, že z něj ráno vylezu... i ostatní jsou na tom obdobně...

 

Ale vylezli jsme. Představa smažených vajíček, domácího jablečného štrúdlu a pořádného hrnku s čajem či kafem pomohla :-)

 

Chata pod Chlebom
Chata pod Chlebom
Chata pod Chlebom
Chata pod Chlebom (květen 2012)

 

Vracíme se zpátky na hřeben do sedla za Hromovým. Včera večer už nebyla šance vyfotit těch pár krokusů, co zde ještě kvete - chyběla energii i světlo, ale obojího je zatím dneska dost.

 

pohled na jih k Velké Fatře
pohled na jih k Velké Fatře (květen 2012)

 

Nádherné výhledy na Turčianskou stranu pohoří lemují vrcholky Nízkých Tater a Velké Fatry - poznávám siluetu Rakytova, Ploskej, Borišova a Ostredku. Na jihozápadě se předvádí Martinské hole s nezaměnitelným vysílačem na Krížave a Veľké lúke. Ale ledový vítr fouká docela silně i dneska.

 

do sedla pod Hromovým
do sedla pod Hromovým (květen 2012)

 

Mezi Hromovým a Chlebem je kytek z celého hřebene nejvíce.

 

Dovolím si citovat Halinu, se kterou jsme se shodou náhod minuly pod Chlebem, protože jsou mi její slova blízká:

Ale ty kytky byly nádherné. Jsem jimi vždycky nadšena, ale o to víc si uvědomuji, jak pomíjivá krása to je. A čím jsem starší, tím více poznávám, že lidský život je těm kytičkám, a nejen jim, ale celému koloběhu přírody velmi podobný. I v Bibli je napsáno v Žalmu 103: "Člověk, jehož dny jsou jako tráva, rozkvétá jak polní kvítí, sotva ho ovane vítr, už tu není, už se neobjeví na svém místě".

 

mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
mezi Hromovým a Chlebem
cestou na Chleb (květen 2012)

 

Chleb (1646 m) je třetí nejvyšší horou Malé Fatry a dneska posledním liduprázdným vrcholem - je po deváté a neskutečné zástupy turistů se vyváží lanovkou do Snilovského sedla a míří na Chleb či Velký Kriváň. Rozhledy jsou vynikající - identifikuji i nezaměnitelnou siluetu Lysé hory, nejvyššího vrcholu Beskyd a tím pádem dokáži identifikovat i vrcholky nalevo od ní - Smrk, Kněhyni a Radhošť.

 

Chleb
Chleb
Chleb
Chleb (květen 2012)

 

Za Snilovským sedlem nás opět čeká stoupání. Svahy Velkého Kriváně jsou většinou holé a jen místy porostlé kosodřevinou. Ocitáme se na nejvyšším vrcholu naší trasy a na nejvyšším vrcholu Malé Fatry ve výšce 1709 m. Je zde plno, ale v ledovém větru se zde nikdo zrovna dlouho nezdržuje a s potěšením sledujeme, že se většina těchto návštěvníků vrací do Snilovského sedla a dále po hřebeni na Pekelník jich pokračuje naprosté minimum.

 

Velký Kriváň
Velký Kriváň
na vrcholu Velkého Kriváně (květen 2012)

 

Výhledy se otevírají na všechny strany - Malý Kriváň a Pekelník na straně jedné, Chleb, Hromové, Steny a Poludňový Grúň na straně druhé. Včera byla viditelnost ještě o kousek lepší, ale i tak je vidět hodně daleko. Oravské Beskydy s Babí horou a Pilskem, Chočské vrchy s dominantním Velkým Chočem, Roháče, Nízké Tatry i Velká Fatra a beskydská Lysá hora.

 

Pekelník
Pekelník (květen 2012)

 

Pokračujeme na vrchol Pekelníku (1609 m) do sedla Bublen (1510 m) a přes Chrapáky, s krátkou odbočkou k prameni, klesáme do sedla za Kraviarskym.

 

pohled směrem Kraviarske, Žitné a Baraniarky
před námi rozc. Chrapáky a pohled směrem Kraviarske, Žitné a Baraniarky (květen 2012)
pohled směrem Poludňový Grúň a Malý + Veký Rozsutec
pohled směrem Poludňový Grúň a Malý + Veký Rozsutec (květen 2012)
Chrapáky, pramen
rozc. Chrapáky, pramen (květen 2012)

 

Pokračujeme nahoru - směrem Kraviarske, Žitné a Baraniarky. Tyhle vrcholy jsou nižší než hlavní hřeben, takže petrklíče už asi nezahlédneme. Květena se opět mění - namísto předjaří nás čeká jaro.

 

konečně nahoře - Kraviarske
konečně nahoře - zdolali jsme Kraviarske (květen 2012)
pohled na včerejší trasu - Poludňový Grúň
pohled na včerejší trasu - Rozsutce, Stoh a Poludňový Grúň (květen 2012)
i tady rostou orchideje
i na vrcholu Kraviarske rostou orchideje (květen 2012)
pohledy do Vrátne doliny
pohledy do Vrátne doliny (květen 2012)
a zase dolů - před námi Žitné
a zase dolů - před námi Žitné (květen 2012)
zalesněný vrchol Žitného ukrývá orchideje
zalesněný vrchol Žitného ukrývá orchideje (květen 2012)
zalesněný vrchol Žitné
zalesněný vrchol Žitné a čerstvě rozvinuté listy (květen 2012)
pohled směrem na Baraniarky
a zase nahoru - pohled směrem na Baraniarky (květen 2012)

 

Hřebínek je to nádherný, výhledy jsou úžasné, koberce pestrých květů čarokrásné, ale po výstupu téměř kolmo nahoru následuje sestup zase téměř kolmo dolů, a když si to člověk zopakuje třikrát, dá to zabrat :-(

 

cestou na Baraniarky
cestou na Baraniarky (květen 2012)
Baraniarky - pohled zpět na Žitné a Kraviarské
výhledy z vrcholu Baraniarky - pohled zpět na Žitné a Kraviarské a hlavní hřeben (květen 2012)
sestup do sedla Príslop
sestup do sedla Príslop
sestup do sedla Príslop (květen 2012)

 

V sedle Príslop točíme po modré dolů - výstup na Sokolie si necháme na někdy příště. Chůzi po asfaltu k autu zkracuje autostop a do Belé, do nejbližšího autokempu, je to pouze 7 km, což je pro auto hračka.

 

Tentokrát je k dispozici i horká sprcha, kuchyňka s varnou konvicí, ale v bufetu se zdaleka tak výborně nevaří jako v nahoře v Chatě pod Chlebom :-( Ale nejhorší je umístění tohoto kempu hned pod silnici spojující Terchovou s Žilinou, po které jezdí jedno auto za druhým po celičký den a polovinu noci.

 

A zítra ráno přejedeme do Stankovan - zdolat Šíp a Zadný Šíp.

 

 

 

 

 

 

copyright Alena