Podyjí 18.-20.5.2012

tak trochu netradičně

 

Weinviertl a Waldviertel jsou dva ze šesti regionů spolkové republiky Dolní Rakousko, bezprostředně sousedící s jižní Moravou. Weiviertel jsme na kole prozkoumávali v září 2004, prozkoumat na kole aspoň částečně pomezí Weinviertlu a Waldviertelu mám v plánu tento víkend.

 

Grüss Gott (výslovnost griskot), tak se obvykle zdraví v Rakousku namísto uniformního Guten Tag. A na odchodu se říká Auf Wiedersehen (výslovnost vídrzén). Ale v téhle oblasti si snadno vystačíte jenom s češtinou - na mnohých cedulích jsem zahlédla upozornění "Mluvíme česky" :-)

 

PÁTEK

Miroslav (ČD) - Litobratřice - Drnholec - Jevišovka - Hevlín - Dyjákovice - hrádek - Jaroslavice - Slup - Lampelberg, cca 65 km

 

Tak natřískané brněnské hlavní nádraží jsem už dlouho nezažila... Stavím se do jedné z mnoha dlouhých zakroucených front na jízdenku a snažím se ohlídat plně naložené kolo - mám sebou vzadu na nosiči spacák se stanem a výbavu na víkendové cykloputování po rakousko-české hranici. Je pátek, půl jedné a vlak do Miroslavi odjíždí 12:54.

 

Ale ani po koupi jízdenky nemám vyhráno - takhle narvaný vlak s cestujícími na stojáka jsem už nezažila spousty let. Znáte ty lokomotivy s prostorem pro invalidy a obrovským kulatým záchodem uprostřed prostoru určeného pro kočárky, jízdní kola a invalidní vozíčky? Tak do tohoto prostoru se dokázalo vmístit 20 dospělých, 2 děti, jedno miminko, 4 kočárky, jeden pes a moje jízdní kolo...

 

Naštěstí polovina cestujících přestupuje v Moravských Bránicích směrem na Ivančice a druhá polovina vystupuje v Moravském Krumlově, do Miroslavi už se dají cestující počítat na prstech. A konečně Miroslav, stálo mne to 56 Kč za jízdné (o celých 12 Kč méně zásluhou IDS než je běžná cena od ČD) + 25 Kč za přepravu kola - je 13:55 a víkend může začít :-)

 

Můj původní plán vypadal trošku jinak - chtěla jsem vlakem do Jindřichova Hradce a mířit od západu na východ, ale předpověď počasí mne donutila tento směr obrátit, celý víkend má dle předpovědi foukat od jihovýchodu.

 

Až do Drnholce jsem šlapala po silnici a v podstatě proti větru s obavami, jestli mne některý z těžkých náklaďáků neshodí větrným rázem do příkopu. Drnholec leží na levém břehu Dyje a nad městečkem se zvedá budova zámku. Dnešní podoba městyse je jen odleskem bývalé slávy panství, které bylo v době svého největšího rozkvětu spojené s rodem Tauffenbachů. S kdysi výstavnou a prosperující osadou si osud několikrát krutě zahrál i v předchozích staletích, nejtvrdší rána však přišla v roce 1945. Na jaře se tu odehrály jedny z nejkrutějších bojů v závěru druhé světové války na jižní Moravě a následně se většina německy mluvícího obyvatelstva osady musela vystěhovat. Drnholec je i částečně vinařským městečkem, severním a západním směrem od něj najdeme řady vinných sklepů a vinice.

Drnholec

Drnholec

Kdysi zde přes Dyji vedl nejdelší cihlový most v Čechách na silnici spojující Staatz, Pohořelice a Brno, ale zůstaly z něj jen sochy, které jsou umístěné u kostela. I Dyje se změnila - jen kousek odtud se už rozlévá jako Mušovská nádrž vodního díla Nové Mlýny.

Drnholec

Drnholec

Dunajovické kopce na protějším břehu Dyje vypadají opravdu jako kopce, ale mne žádné převýšení na levém břehu nečeká. Opouštím silnici a pokračuji kolem řeky. Litobratřický potok těsně před soutokem s Dyjí překonává jedno z postranních říčních ramen akvaduktem a kousek za ním se napojuji na cyklostezku se směrovkou k soutoku.

 

Řeka Jevišovka pramení poblíž Moravských Budějovic v nadmořské výšce cca 550 m a sem, do míst, kde se zleva vlévá do řeky Dyje má za sebou 83 km. Řeka Dyje je řekou rakouskou i českou. Moravská Dyje pramení nedaleko Třešti na Jihlavsku a vlastní Dyje vzniká po soutoku s Rakouskou Dyjí pod městem Raabs an der Thaya v Rakousku a na české území se vrací nedaleko Podhradí nad Dyjí na Znojemsku. Jevišovka a Dyje se potkávají v nadmořské výšce 171 m v bezprostřední blízkosti obce Jevišovka a obě tyto řeky ještě několikráte tento víkend potkám.

na soutoku Jevišovky a Dyje na soutoku Jevišovky a Dyje

na soutoku Jevišovky a Dyje

V Jevišovce trochu bloudím, asfaltových stezek je tu více, ale nakonec nacházím ten správný směr k nádraží, za kterým se napojím na bývalou signálku - přímé a rovné asfaltové cesty lemovaly plot z ostnatého drátu a sloužily k rychlým přesunům a dnes jsou ideálním terénem pro cyklisty.

 

Tohle území osídlili v roce 1530 Charváti a jejich domky v Jevišovce jsou dodnes ukázkou zdobné lidové architektury. K 400. výročí jejich příchodu stojí nalevo od silnice k nádraží pomník.

Jevišovka

Jevišovka

Po signálce se stáčím doprava, ale než se vydám dál, neodolám, abych si nevyfotila úžasné čapí odpočívadlo.

Jevišovka Jevišovka

Jevišovka

Konečně mi bude vítr foukat aspoň částečně do zad, ale s plně naloženým kolem mně to zrovna nesviští. Brzy mne dohání nějaký místní na kole, které už toho rozhodně hodně pamatuje a dává se se mnou do řeči a tak se z úst pamětníka dovídám, jak to tady na železné oponě vypadalo, protože kromě úžasné asfaltky a pár starých sloupů zde samozřejmě vůbec nic nezůstalo.

 

Je sucho a všude se zavlažuje. Ale co je tohle za podivnou rostlinu? V řádcích znám jen brambory, ale ono to opravdu brambory jsou - jen nať je po včerejším ranním mrazíku téměř kompletně černá.

 

Křížím silnici z Hevlína do Laa a stále se držím bývalé signálky. Kolem mne se střídají vinice a pole se zeleninou a pokud stojí uprostřed pole strom, určitě je pod ním schován řopík. Silueta Pálavy se při pohledu zpátky stále více a více vzdaluje a ujeté kilometry přibývají.

mezi Jevišovkou a Hevlínem

mezi Jevišovkou a Hevlínem

Po levici se mi naskýtá pohled na týl objektu těžkého opevnění, po pravici vidím rozsáhlé vinohrady na jižním svahu dyjákovického kopce a točím po cyklotrase na Dyjákovice.

 

A jsem u Jaroslavic. Podél sádkových nádrží se dostávám na hráz rybníka a po přečtení informační cedule samozřejmě marně vyhlížím kvákající volavky :-)

 

Obec Jaroslavice kdysi určitě patřila k nejbohatším v kraji a tuto slávu stále připomíná velkolepý zámek s arkádami. Jenže tento zámek není turistickou atrakcí - v podstatě ruina je zapsána v tzv. červené knize nejohroženějších památek u nás.

Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice Jaroslavice

zámek v Jaroslavicích

A přece nemůžu vynechat vodní mlýn ve Slupi - sice už je docela pozdě, dovnitř se rozhodně nedostanu, ale snad je něco k vidění i mimo návštěvní dobu.

vodní mlýn ve Slupi vodní mlýn ve Slupi

vodní mlýn ve Slupi

Mám štěstí, náhon se čtyřmi mlýnskými koly je volně přístupný a renesanční budova je opravdu krásná.

vodní mlýn ve Slupi

vodní mlýn ve Slupi

Ale je nejvyšší čas zase řádně šlápnout do pedálů. Slunko za chvíli zapadne a já mám v plánu nocovat někde u Lampelbergu a doufám, že dneska v noci již teplota pod nulu klesat nebude.

signálka před Lampelbergem

signálka před Lampelbergem

Lampelberg vypadá sice jako hrádek, ale byl postaven roku 1860 jako bůda ve vinicích pro jaroslavického pána. Terasa byla nedávno upravena na vyhlídku a v suterénu bývá otevřeno malé občerstvení.

 

Stavím stan na jakžtakž rovném místě ve svahu poblíž hrádku. Pohodlí autokempu jsem tentokráte vyměnila za nefalšovaný nocleh v přírodě bez všech těch civilizačních vymožeností jako je horká voda ve sprše, všudypřítomná světla pouličního osvětlení, hluk kolem projíždějících aut, hudba nočních diskoték a povykující děti. A ještě za to člověk musí platit...

 

Stmívá se rychle a na obloze naskakují hvězdy - jako první nepřehlédnutelný Saturn. Dobrým měřítkem kvality hvězdné oblohy je počet hvězd viditelných na obloze. V Brně lze s bídou zahlédnout dvě až tři stovky hvězd - zdrojem "světelného" znečištění je samotné město. Ale tady žádné město ani vesnice, která by rušila svým světlem, široko daleko není. Jsem cca 900 m od česko-rakouské hranice v místech, kam se před rokem 1989 málokdo podíval a obloha je hvězdami přímo poseta. Mám pocit, že jich vidím milión, ale zemská atmosféra světlo hvězd zeslabuje a proto i za ideálních podmínek někde v horách lze zahlédnout pouhým okem "jenom" tři tisíce hvězd.

Z Miroslavi na Lampelberg

Z Miroslavi na Lampelberg

SOBOTA

Lampelberg - Hatě - Retzbach - Retz - Niederfladnitz - Merkersdorf - Kaja - Merkersdorf - Hardegg - Felling - Riegersburg - Langau - Wolfsbach - Drosendorf Stadt - Vratěnín - Uherčice - Korolupy - Vysočany - Bítovská zátoka, cca 96 km

 

Ranní ptáče dál doskáče, ale nejsem sama, kdo vyhlíží do kraje z terasy hrádku Lampelberg v šest ráno. Jsou zde i dva myslivci s dalekohledy vyhlížejíce vysokou.

hrádek Lampelberg hrádek Lampelberg

hrádek Lampelberg

Koukám z terasy dolů do údolí se zaniklou vsí Ječmeniště (německy Gerstenfeld) - osada byla vysídlena, zlikvidována a začleněna do hraničního pásma po roce 1948.

hrádek Lampelberg

hrádek Lampelberg

Moc toho nezůstalo - kaple, dožívající původní ovocné sady a z bývalé budovy roty je dnes farma. Prý jelení, ale jelena jsem neviděla ani jediného - jen ovce.

bývalá osada Ječmeniště bývalá osada Ječmeniště bývalá osada Ječmeniště bývalá osada Ječmeniště bývalá osada Ječmeniště

bývalá osada Ječmeniště

Pokračuji směrem na Hatě, kde míním přejet hranice do Rakouska.

z Ječmeniště na Hatě z Ječmeniště na Hatě

z Ječmeniště na Hatě

Po prudkém sjezdu po panelech se ocitám před nákupním a zábavním centrem Excalibur City Hatě a marně hledám cyklostezku. Naštěstí je zde takhle po ránu prázdno a téměř vše ještě zavřeno, ale šlapat k hranici musím po silnici.

Hatě Hatě

Hatě

Naštěstí hned za hranicí rakouská cyklostezka začíná a vede mimo hlavní silnici. Čeká mne menší stoupání na vrchol zvaný Schatzberg (306 m) s rozhlednou.

Schatzberg

Schatzberg

Betonová rozhledna Südmähren Warte s dvěma vyhlídkovými plošinami byla postavená v letech 1980–85 jako pomník odsunu Němců v roce 1945 z oblasti jižní Moravy. Na dolní plošině je velký nápis "Heimatrecht is Menschenrecht" – "Právo na vlast je základní lidské právo". Na těle rozhledny je plastika matky s dětmi s upřeným pohledem k ČR.

Schatzberg

Schatzberg, pohled na Waldviertel

Už se těším na jízdu dolů, ale sjezd bude zasloužený - zadní kolo mám prázdné a budu muset vyměnit duši :-( Náhradní duši mám, ale lepení ne, takže snad už znovu nepíchnu :-( A než se mi podaří uvolnit plášť, řádně se na sluníčku zapotím a zamažu :-(

 

Přes Unterretzbach mířím do Mitterretzbachu a za kostelem mně nezbývá než sesednout a tlačit do prudkého kopce po silničce lemované vinnými sklípky. Některé jsou pootevřené a vypadají opuštěně - neodolám a nahlížím dovnitř.

vinné sklípky v Mitterretzbachu vinné sklípky v Mitterretzbachu

vinné sklípky v Mitterretzbachu

Odbočka k bývalému poutnímu místu Heiliger Stein je vyznačená, takže nebloudím a ocitám se se u malé kaple se zvoničkou a dřevěným křížem. Pozornost však zde nejvíce přitahuje obětní keltský kámen Heiliger Stein s mísovitými prohlubněmi obklopený dalšími kulatými kameny. Na tomto místě se prý protíná několik silných geomagnetických zón, což údajně nedávno potvrdilo několik měření.

Heiliger Stein Heiliger Stein

Heiliger Stein

Jsou zde také základy poutního kostela, který z poloviny obklopuje vyvýšená terasa, z níž je nádherný výhled do kraje vinohradů na rakouskou i moravskou stranu - do okolí Retzu, šatova a Hnanic. Bylo by tu nádherně, nebýt tu takové hafo lidí - nejméně jeden autobus českých turistů.

Heiliger Stein Heiliger Stein

Heiliger Stein

Mým dalším cílem je vinařské městečko Retz, kde snad konečně dostanu příležitost doplnit zásoby něčeho k pití.

 

K TOP výletním cílům v Retzu patří podzemní labyrint vinných sklípků - je 21 km dlouhý a až 25 m (4 patra!!) hluboký - největší rakouský historický vinný sklep. Lze se do něj podívat, ale kde bych dala kolo?!

 

Historické jádro Retzu je pastvou pro oči. Po projetí Znojemskou bránou (Znaimertor) z přelomu 13. a 14. století se ocitám na hlavním náměstí (Hauptplatz) s radnicí, která vypadá spíše jako kostel (ale on to původně kostel byl), s věží 57 metrů vysokou (a přístupnou za 1€ přes turniket). Ale opět narážím na otázku "Kam s ním"?

vinařské městečko Retz

vinařské městečko Retz

Stojí zde i dvě kašny a prý z nich v době zářijového vinobraní po celý jeden den teče víno :-)

 

Po obvodu náměstí stojí za vidění dva renesanční domy. Oranžový Dům rodiny Verderberů (Verderberhaus) byl vystaven roku 1583 a dal si ho postavit kupec Tomáš Verderber, který díky obchodům v Retzu zbohatl a těšil se zde velké vážnosti. Přímo naproti němu uvidíte Malovaný dům (Sgraffitohaus) z roku 1576, na jehož přední i boční stěně jsou namalovány výjevy ze středověkého života.

vinařské městečko Retz

vinařské městečko Retz

Zdejší větrný mlýn (Windmühle) z druhé poloviny 18. století je v současnosti jediným provozuschopným větrným mlýnem v Rakousku a stojí samozřejmě na kopci nad městem. Lze se k němu dostat pěšky, autem nebo vláčkem a mně nezbývá než opět slézt a tlačit.

Retz, větrný mlýn

Retz, větrný mlýn

Mlýn si prohlížím jen zvnějšku, ale po zaplacení vstupného si jej lze s výkladem prohlédnout i zevnitř.

Retz, větrný mlýn

Retz, větrný mlýn

Kalvárie na samém vršku je úžasná a tak mám poslední příležitost pokochat se pohledem směrem východním než vjedu do lesů směrem k Hardeggu.

Retz, kalvárie Retz, kalvárie Retz, kalvárie

Retz, kalvárie

Ještě krátké zastavení na vojenském hřbitově se spoustou českých jmen a mohu pokračovat směrem na Niederfladnitz a Merkersdorf.

Retz, vojenský hřbitov

Retz, vojenský hřbitov

Chci si prohlídnout zříceninu hradu Kaja, ale tenhle hrad z pohledu vesnice Merkersdorf nestojí na kopci a tak ztrácím spoustu těžce získaných výškových metrů. Ocitám se v údolí Merkersdorfského potoku na malém parkovišti před značkou zákaz vjezdu cyklistů. Dobrá nepojedu, ale potlačím - tady kolo rozhodně nenechám. Přes dvě brány a dřevěný most přes příkop se dostávám až na nádvoří a parkuji pod staletou lípou - za 3€ dostávám česky psaného průvodce a kvůli kola se na mne nikdo nezlobí. Však zrovna plno zde není - v areálu se pohybuje cca 6 lidí.

hrad Kaja

hrad Kaja

Čeká mne rytířský sál, kaple, hladomorna, více než 90 m hluboká studna a vyhlídka na lesy národního parku Podyjí z vyhlídkové terasy jedné z věží.

hrad Kaja hrad Kaja hrad Kaja hrad Kaja hrad Kaja hrad Kaja

hrad Kaja

Nastoupám zpátky, ale čeká mne sjezd do Hardeggu. Tohle nebyl zrovna nejgeniálnější nápad - kvůli prohlídce hradu a městečka Hardegg se ocitám téměř na úrovni Dyje a stoupání do Fellingu je nekonečné :-(

hrad Hardegg

hrad Hardegg

Ještěže zde mají kohoutek s pitnou vodou a kousek za vsí na návrší kříž s lavičkou. Škoda, že něco podobného není zvykem u nás.

kousek za Fellingem

kousek za Fellingem

Míjím zámek Riegersburg a ocitám se u jezera obklopeného březovým hájem poblíž Langau. Připadám si tak trošku jako u nás v České Kanadě. Kemp je sice ve skutečnosti úplně někde jinde, než je zaznačen v seznamácké mapě, ale nakonec pokračuji dál - rozhodně bude pro mne výhodnější ubytovat se až v Drosendorfu a spát mimo kemp v Rakousku nemám odvahu.

zámek Riegersburg

zámek Riegersburg

Langau

Langau

Nebylo... Tak za prvé, kdo chce do centra Drosendorfu, musí vystoupat od úrovně Dyje. A za druhé kemp se mi nepodařilo objevit. Ale jinak je to městečko malebné, obehnané zachovalým komplexem hradeb. 1,7 km zdiva přerušují pouze dvě městské brány a ohraničují věže a barokní fasády a staré měšťanské domy rámují náměstí.

Drosendorf Stadt

Drosendorf Stadt

Je nejvyšší čas zrevidovat svůj původní plán. Kvůli noclehu rozhodně zajedu na českou stranu hranice a tím pádem návštěvu městečka Raabsu an der Thaya nad soutokem moravské a rakouské Dyje, zříceninu hradu Eibenstein a zříceninu hradu Kollmitz naplánuji jindy s přispěním auta. Sjet několikrát z náhorní plošiny k Dyji a zase nazpět a poté přejet k nejbližšímu vlakovému nádraží na české straně rozhodně na kole v jednom dni nezvládnu.

 

Vzdávám to a opouštím hlaďoučké silničky převážně bez provozu a vracím se k nám. Po rozbitých silničkách přes Vratěnín, Uherčice, Korolupy, Vysočany a konečně je přede mnou Vranovská přehrada a Bítovská zátoka s autokempem. Úžasně liduprázdným - pár obsazených chatiček, dvě obytná auta a můj stan :-) Aspoň bude v noci klid. A byl, ale taky byla zase příšerná zima :-(

Bítovská zátoka

Bítovská zátoka

Z Lampelbergu do Bítovské zátoky

Z Lampelbergu do Bítovské zátoky

NEDĚLE

Bítovská zátoka - Bítov - Zblovice - Koberův mlýn - Dešov - Nové Syrovice - Moravské Budějovice - Lukov - Jaroměřice nad Rokytnou - Výčapy - Slavice - Třebíč (ČD), cca 57 km

 

Ráno tentokrát nevstávám s rozedněním - vybrala jsem si dobře místo a slunko se začalo opírat do stěn stanu až před osmou. Vezmu to přes Bítov, tam bude určitě otevřený obchod.

 

Nebyl, ale v penzionu u Tesařů lze za pouhopouhých 50Kč získat čaj s citrónem, tři rohlíky, máslo, džem a tři míchaná vajíčka a posezení na terase bylo úžasné.

 

Přes vesnici s domky téměř stejnými (starý Bítov byl zatopen) hledám vyhlídkovou skálu nad Bítovskou zátokou a úspěšná jsem až napodruhé. Na náměstíčku na mapce vede na skálu zelená značka, ve skutečnosti však zelená přes skalisko vůbec nevede. Ale za tu námahu a dvojité vytlačení kola to stálo - vyhlídka je to úžasná.

vyhlídka pod Bítovem vyhlídka pod Bítovem vyhlídka pod Bítovem

vyhlídka pod Bítovem

Nevynechávám rozhlednu Rumburak, 30 metrů vysokou kamennou věž vybudovanou v roce 2009. Jen kdyby tak příšerně nefoukalo z jihovýchodu...

rozhledna Rumburak rozhledna Rumburak

Rumburak

Ještě Olšiakova socha Rumburaka (odkaz na naše stránky s mapkou) a můžu pokračovat k hradu Bítov. Ale dovnitř nepůjdu, platí se hnedka za bránou, takže jen udělám pár snímků před bránou a vyfotím si soutok Želetavky a Dyje a pojedu zas dál.

hrad Bitov

hrad Bítov

soutok Dyje a Želetavky

soutok Dyje a Želetavky

Zkusím risknout cestu kolem hradního pramene, vyhlídky a jezírka lásky a rozhodně toho nelituji. S výjimkou jediného místa je cesta pro kolo normálně sjízdná.

hradní pramen

hradní pramen

vyhlídka na hrad Bítov

vyhlídka na hrad Bítov

jezírko lásky

u jezírka lásky

Ale ve Zblovicích se mi podaří zakufrovat - ztráta výšky při sjezdu ke Koberově mlýnu je naprosto zbytečná a mohla jsem si námahu s tlačením od hladiny Želetavky docela dobře ušetřit.

 

Nemám dneska žádnou radost z vesnic v dolíkách, ale městečka na kopci jako jsou Moravské Budějovice, nejsou o mnoho lepší. Obloha je sice kompletně modrá, ale vítr se do mne opírá zboku a neustále se mne snaží ze silnice vytlačit. Jsem mohla některé převody nechat doma :-)) Celý den šlapu na těch třech nejpomalejších...

 

V Moravských Budějovicích bych to mohla zabalit - jezdí tudy vlak s přestupem v Okříškách do Brna. Ale nevzdávám to - chtěla bych si prohlédnout zámek a zámecký park v Jaroměřicích nad Rokytnou, když se mi sem nepodařilo dostat při mých toulkách údolím Rokytné v dubnu 2012.

Jaroměřice nad Rokytnou

Jaroměřice nad Rokytnou

Slunko má ten správný směr a na kamenné lavičce v parku se krásně podřimuje, ale žízeň mne vyhání do městečka na náměstí. S lahví minerálky koukám po směrovkách - cyklotrasa pokračuje na Třebíč. Jak je vlastně Třebíč daleko? U turistické mapy je rozhodování snadné - pojedu dál a nasednu do vlaku až v Třebíči, protože je to jen cca 15 km. Ale pro tuhle oblast mám už jen mapu v GPSce a na malém displeji je vcelku problém se rozumně na větší vzdálenost zorientovat, takže se mi samozřejmě podařilo vyrazit tou nejpoužívanější výpadovkou :-(

 

Vlak je opět plný studentů, ale nikdo nemusí stát - všichni sedí a koukají do notebooku nebo telefonu. Jen já si do notýsku tužkou sepisuji tyhle zážitky, abych to doma při sepisování Toulek měla jednodušší :-) A mám dost času přemýšlet o tom, že plánovat výlet na kole je potřeba podél řeky a po proudu a ne napříč a proti proudu. Snad 7x jsem se ocitla na úrovni Dyje, zkřížila jsem Želetavku, Jevišovku i Rokytnou :-) a zítra rozhodně nepojedu do práce na kole :-(

 

AKTUALIZACE - znovu jsem se do Podyjí vrátila za dva týdny a autem. Tentokrát jsme zvládli zříceninu hradu Kollmitz i městečko Raabs an der Thaya.

Z Bítovské zátoky do Třebíče

Z Bítovské zátoky do Třebíče