Malé Karpaty 7.-8.5.2012
orchidejová výprava
Malé Karpaty, asi 100 km dlouhé a 15 km široké pohoří se táhne od bratislavského Děvína nad soutokem Moravy a Dunaje až k Novému Mestu nad Váhom. A ač nejvyšší vrchol - Záruby - dosahuje výšky "pouhých" 768 m, je třeba vzít v úvahu, že oproti podhůří jde o převýšení 500 až 550 metrů.
Z Brna není tato oblast daleko - cca 120 km, ale cestování autem trošku komplikuje potřeba slovenské dálniční známky - ta nejlevnější stojí 10€ a platí 10 dní, což by byly na takovýto výlet v podstatě zbytečně vyhozené peníze a po silnici označené číslem 2 se nejezdí až tak špatně.
Zdolat Vysokou (754 m), druhý nejvyšší vrchol Malých Karpat, se chystám už dlouho - při mém toulání v červnu 2008 už na tenhle výšlap nezbyl čas a příspěvek Vlada v návštěvní knize mi krásu Malých Karpat znovu připomněl. Předpověď počasí na úterní státní svátek vypadá úžasně - konečně pořádně vyzkouším svůj nový péřový spacák :-) a podle fotografií na serveru nahuby.sk kvetou ve Waitově lomu na Devínské Kobyle vstavače osmahlé a cestou se na chvíli zastavím u Veľkých Levárů v rezervaci Abrod.
Vysoká (754 m)
Vysoká, druhý nejvyšší vrchol Malých Karpat, je popisována jako jeden z nejkrásnějších vrcholů tohoto pohoří. Nejkratší výstupová trasa, cca 2,5 hod., vede z obce Kuchyňa po modré turistické značce, ale já si ji o hodinu zkrátím a nechám zaparkované auto v místě zvaném Vývrat. Podle rozcestníku jsem ve výšce 300 m, takže mne čeká převýšení 454 metrů. Osada se skládá z hájovny s usedlostí a o kus dál proti proudu potoka za plotem kdysi fungovalo rekreační sanatorium - jenže moc z něho vidět z modře značené stezky není.
Začátek výšlapu je snadný - po traverzové lesní cestě, bývalém náspu úzkorozchodné železnice, s velmi mírným sklonem. V místě skalního zářezu dokonce zůstalo několik pražců.
Malé Karpaty, výstup na Vysokou - kousek nad Vývratem
Ale brzy značka z traverzové cesty odbočuje prudce doleva a po chodníčku s několika serpentinami začínám nabírat výškové metry.
Míjím křižovatku lesních cest s ohništěm a stále stoupám - ale mezi stromy již začíná prosvítat velká travnatá mýtina a zde si mohu užít poprvé výhledů a nabrat síly před závěrečným výstupem. Slunko se pomalu kloní k západu, ale vypadá to, že dolézt nahoru před západem slunce tak akorát stihnu přesně tak, jak jsem si to doma naplánovala.
Malé Karpaty, výstup na Vysokou
Po hřebínku s řadou skalek, vývratů a mezi zdeformovanými starými stromy je vrchol už na dohled. Přes několik skalnatých stupňů se celkem pohodlně dostávám až k samotnému vrcholu s křížem.
Malé Karpaty, výstup na Vysokou
Za vynaloženou námahu a propocená záda jsem odměněna pohledy na zelenou hradbu Malých Karpat. Členitý skalnatý hřbet je protažený ve směru sever - jih a omezený z obou stran strmými srázy. Je zčásti porostlý stromy a výhledy jsou tedy jen částečné. škoda, dalekým výhledům navíc brání opar, takže koukám do zamlžené Záhorské nížiny a o pohledu na zasněžené hřebeny Alp mohu jen snít. A navíc koukám do protisvětla :-(
Malé Karpaty, Vysoká
Směr opačný je o něco lepší - Veľká homoľa nad Modrou s rozhlednou i hrad Červený kameň.
Zrezivělá ocelová věž asi kdysi sloužila k navigaci letového provozu a koberce s medvědím česnekem zrovna kvetou a silná vůně láká i vysokou. Nebo jsou to kamzíci? Těžko říct, po zadání hesla kamzíci + malé karpaty vždycky skončím u vrcholu nad Bratislavou.
Malé Karpaty, Vysoká
Přes jižní vrchol s křížem vede turistická značka a je na něm umístěna vrcholová knížka, ale na severní vrchol odbočuje jen vyšlapaná pěšinka. Tady nekoukám do protisvětla, takže výhledy jsou lepší - přede mnou je Pohanská, Vápenná i Plavecký hrad.
Malé Karpaty, Vysoká
Žlutá barva tařice skalní je úžasná a jarní zeleň malokarpatských lesů nemá chybu.
Malé Karpaty, Vysoká
Ale mé čekání na západ slunce je marné - zrovna na západě se nad Záhořím kupí mraky.
Malé Karpaty, Vysoká
A tentokrát při mně štěstí nestojí ani ráno - ani východ slunce se moc nevyvedl. Je příšerná zima a jsem tak akorát v hladině inverze a mraky se přes hřeben hrnou a hrnou... Chytám aspoň ty slabé sluneční paprsky, schovávám se za skaliska před studeným severozápadním větrem a pár úžasných fotek se mi přece jen podaří.
Malé Karpaty, Vysoká
Jedno ze skalisek se používá jako pietní místo. Tabulek se jmény a letopočty a svíček je zde spousta. Mnohé z tabulek jsou doplněny citáty - nejvíce se mi líbil tento: Život mŕtvych je uložený v pamäti žijúcich.
Je načase slézt dolů a přemístit se k Bratislavě, což je cca 30 km.
Devínská Kobyla
Devínská Kobyla je nejjižnějším výběžkem Malých Karpat, který z jedné strany ohraničuje Lamačská brána s železnicí a dálnicí a na druhé straně Devínská brána, ve které Malé Karpaty od Hainburgských vrchů odděluje majestátní Dunaj.
Jedná se o úžasnou botanickou lokalitu s mnoha vzácnými a ohroženými druhy rostlin - chráněnou jako národní přírodní rezervaci. Auto v pohodě parkuji na obrovském parkovišti pod Děvínem - je půl desáté a zatím je zde prázdno a já vyrážím po červené na vrchol.
z Devína na vrchol Devínské Kobyly
Červená vede lesem bez výhledů a i výhledy seshora, z Devínské Kobyly (514 m) jsou omezené na jeden průsek - směrem na rakouskou část Dunaje. Kdysi stávala na vrcholu nevysoká dřevěná rozhledna, ale ta zmizela někdy v 80. letech, když vrchol obsadila a oplotila Československá lidová armáda (z bývalé raketové základny dnes zůstal jen zdevastovaný areál).
z vrcholu Devínské Kobyly
Po zelené pokračuji k Devínské Nové Vsi a čeká mne Sanberg, známá geologická i botanická lokalita.
Sandberg, vstavač vojenský
Pieskovec, jak se Sandbergu říkalo dříve, je ale především znám jako světoznámá lokalita třetihorních zkamenělin. Po ústupu moří, které tu zanechaly písek, začaly tato stanoviště vyhledávat pískomilné rostliny. Koho květinky nezajímají (krásně zde kvetl vstavač vojenský), může se konečně kochat výhledy. Od hradu Děvín, přes Hainburgské vrchy, nivu řeky Moravy, rakouské území se zámkem Schloss Hof, Devínskou Novou Ves až po hřeben Malých Karpat táhnoucí se na severovýchod.
Sandberg
Sandberg, pohled k Děvínu
Sandberg, niva Moravy
Sandberg, Devínská Nová Ves
Plochá, ale různorodá krajina Záhorské nížiny se skládá z nivy Moravy a Novoveské plošiny. Záplavové území - niva Moravy si zásluhou dlouholetého zákazu vstupu (1951 – 1989 pád železné opony) zachovalo svůj přirozený ráz. Jen díky tomu zde lze dnes obdivovat zbytky původních lužních lesů, mrtvá ramena a největší komplex vlhkých luk ve střední Evropě. V září 2005 jsme tohle území prozkoumávali na kole a určitě se sem zase znovu vydáme - jen, co bude dostavěna cyklistická lávka přes řeku Moravu v Devínské Nové Vsi - termín je plánován na červen 2012.
Za rakousko-uherské monarchie spojovalo břehy Moravského pole a Záhoří čtyřiadvacet mostů. Po pádu železné opony nezůstal stát jediný. Dodnes byl postaven jen most mezi Moravským Svätým Jánem a Hohenau.
Pokračuji po modré k Waitově lomu po úzké pěšině kolem násypníku, pozůstatku lanovky, kterou se kdysi převážel písek dolů k řece Moravě.
Devínská Kobyla, Waitov lom
Waitův lom sloužil v minulosti jako vápenka, ale dnes je lokalitou, ve které se daří orchideji s názvem vstavač osmahlý.
Waitov lom
Turistickými značkami značené cesty nevedou přes všechna zajímavá místa, ale jak se má člověk v té spleti pěšin orientovat - ale aspoň mám důvod se sem znovu vrátit. Neprozkoumaný areál raketové základny mne mrzí - dočetla jsem se o něm až při sepisování zážitků pro web.
lokalita třemdavy bílé
jeden z modrásků
kvetoucí akát
Za 3€ vstupného si prohlížím zříceninu hradu na skále nad soutokem Moravy a Dunaje, pro svou velkomoravskou tradici symbol dávné slovanské slávy - Devín.
zřícenina hradu Devín
Unikátem je studna na nádvoří - je hluboká 55 m až k na úroveň Dunaje a za pomoci kýblu si můžete vyzkoušet zákony fyziky v praxi - jak dlouho padá voda dolů?? Pěkných pár sekund :-)
Hlad zaháním langošem s česnekem - ještě se projdu k soutoku Moravy a Dunaje. Není to vůbec jednoduché, protože je zde plno - cyklistů, pěšáků, rodin s kočárky, bruslařů a zrovna z vody vytahují i kanoe.
Od roku 2005 zde, několik metrů od slovensko-rakouské státní hranice, stojí památník v podobě rozstřílené brány s protrženou mříží nazvaný Brána ke svobodě, pomník obětem komunismu
na pamiatku občanov vyhnaných zo svojej vlasti
odvlečených do sovietskych gulagov bolo viac ako 20 000
deportovaných po roku 1945 bolo viac ako 2 200 000
utečencov pred komunistickým útlakom bolo viac ako 180 000
za pokus o prechod hraníc bolo vo väzení skoro 80 000
na pamiatku mužov a žien
zabitých na úteku do slobody
komunistický režim postrielal, mínami a elektrickým
prúdom zabil a inným spôsobem zaraždil pri pokuse
o útek cez "železnú oponu" na československých
hraniciach v rokoch 1948-1989
Na pomníku jsou vytesána jména osob zabitých při pokusu o přechod státních hranic - je jich více než 400.
Pomník obětem komunismu pod Děvínem
Soutok Dunaje a Moravy je výrazně dvoubarevný – Dunaj má vodu zelenomodrou, zatímco Morava hnědočernou. Příčinou však není znečištění, ale přírodní podmínky v povodích, kde obě řeky sbírají vodu. Zatímco voda v Dunaji pochází z velké části z alpských bystřin a ledovců, moravská voda v sobě obsahuje bahnité nánosy z nížin, kterými řeka na dolním toku z velké části protéká. Morava má za sebou 354 km, Dunaj 1008 km. Průtok Moravy činí 120 m3/s, průtok Dunaje 1900 m3/s tj. cca 15x vyšší.
Morava
Dunaj
NPR Abrod
Jen krátce se cestou zpět zastavuji v NPR Abrod, známé výskytem slatinné a rašelinné květeny a tenisky rozhodně nejsou tím správným obutím pro procházku podmáčenou loukou.
Záhoří, NPR Abrod
Nepřehlédnutelný je prstnatec májový, který podmáčené louky přímo miluje.
Záhoří, NPR Abrod
Vstavač vojenský kvést v těchto místech teprve začíná.
Záhoří, NPR Abrod
Ale výborně se zde daří i kosatcům sibiřským - kvete jich však v tuto chvíli jen pár, ještě je na ně příliš brzy.
Záhoří, NPR Abrod