Neziderské jezero II. - 27.-30.4.2012

... nikde není nebe rozlehlejší ...

Neziderské jezero leží na samém jihovýchodě Rakouska, ve spolkové zemi Burgenland a svými jižními výběžky zasahuje do Maďarska. Tvoří hranici mezi dvěma typy krajiny - pohoří Leithagebirge na západním břehu je nejvýchodnějším výběžkem Alp a východní břeh tvoří západní výběžky Pannonské nížiny, nejzápadnější evropské stepi. A tak ráz krajiny, charakter vesnic a především flóra a fauna jsou na obou březích odlišné.

Neziderské jezero, Breitenbrunn (duben 2012)

Jezero je dlouhé 35 km, široké 7 - 12 km a hluboké pouhé 1 až 2 metry. Je obepnuto až čtyři kilometry širokým pásem rákosu. Plocha "Schilfgürtel" - pásu rákosu - je větší než rozloha vlastního jezera, což je v současnosti cca 315 km². Rákosím vedou úzké, umělé průseky, zvané "Schluichten", jediné přístupové cesty k vlastnímu jezeru.

Příznačná kalná zelenošedá barva jezera neznamená špínu, nýbrž prozrazuje drobné částečky jako písek a rostlinné zbytky, které v mělké vodě následkem neustálého pohybu vody, vyvolávaného větrem, nikdy neklesnou zcela ke dnu.

Naprosto po rovině vede jedna z nejoblíbenějších a nejdokonaleji vybudovaných cyklostezek Rakouska „Neusiedlersee-Radweg". Celý okruh měří 110 km, z toho 70 km na rakouském a 40 km na maďarském území, ale samotné jezero lze přes rákos a vinice spatřit ze stezky jen občas. Ale protože my máme k dispozici 4 dny, rozhodně ujedeme víc, protože objedeme i většinu zajímavostí kolem. Objížděla jsem tohle jezero loni v červnu a moc se mi výlet líbil - základní intinerář bude obdobný a všechny odkazy z loňska stále platí.

Den první - pátek - Neusiedl am See/Breitenbrunn - 11 km

Vyrážíme z Brna v pátek odpoledne - chvíli to trvá, než do auta naskládáme výbavu k přenocování a na střechu uchytíme kola. Naštěstí jsme jen dva, takže vozík se v pohodě vejde na zadní sedadla a krásně tam pasuje.

Po třech hodinách jsme na parkovišti na nádraží v Neusidl am See. Auto tady zůstane po tři noci a my vše potřebné povezeme na vozíku resp. v cyklokabelách na nosiči. Stan, spacáky, karimatky a pro jistotu nějaké zásoby k jídlu, protože v Rakousku je v neděli v marketech zavřeno.

Je 18:00 a vyjíždíme. Ale dneska je to na kole jen cca 11 km, taková zahřívací etapa :-)

Kemp v Breitenbrunnu se mi loni líbil ze všech kempů nejvíce, ale dneska máme trošku smůlu. Dvojitou. Recepce byla takhle pozdě již zavřená - dle cedulky na dveřích fungují v dubnu pouze mezi 8:00 a 14:00 a sprchy tady mají na klíč :-( Ale mnohem horší je to, že namísto kvákání žab či štěbetání hus nebo šustění rákosí se nejvíce rozléhá dunění hudby. Nejprve jsme si říkali, že se to line z jedné z lodí, ale za chvíli bylo jasné, že se to line až z Podersdorfu na protilehlém břehu. Poté jsme doufali, že to s večerkou utichne, ale nebylo tomu tak. Dunělo to v podstatě až do rána...

Neziderské jezero, Breitenbrunn (duben 2012)

Den druhý - sobota - Breitenbrunn/Rust - 50 km

Stan je sice kompletně mokrý, ale čeká nás další nádherný letní den s teplotami kolem třicítky. Hlavně se pořádně namazat!!!

Neziderské jezero, odpočívadlo před Purbachem (duben 2012)

Pokračujeme vinařským Purbachem, ve kterém lze - tak jako v řadě měst kolem jezera - narazit na památky, připomínající boje proti Turkům. V Purbachu zůstal dokonce v domě U Turka ("Zum Türken", ul. Schulgasse) na komíně zapomenutý zkamenělý Turek. Ale těžko se hledá - pomůže vám geocaching.com resp. plechový pajdulák s prstem nasměrovaným tam, kam se máte koukat, u hlavní silnice. A nezapomeňte odbočit do některé z uliček, ve kterých se krčí sklípek vedle sklípku!!

Neziderské jezero, Purbach (duben 2012)

Opouštíme hlavní cyklotrasu, abychom si mohli prohlédnout desetitisícové hlavní město Burgenlandu, Eisenstadt. Přes náměstí se dostáváme k zámku rodiny Esterházy - hrobku Josepha Haydna tentokrát vynecháváme, protože za a/ je to ještě furt do kopce a za b/Vašek kostely nemusí a já byla uvnitř za 3€ loni a v kempu jsme nedostali kartičku plnou slev - například právě vstup do hrobky je s Neusidler see Card zadarmo.

Eisenstadt (duben 2012)

Abychom nemuseli šlapat po stejné trase zpátky na cyklotrasu kolem jezera, vyrážíme z Eisenstadtu přes Oslip podél říčky Wulky.

Jediným významným přítokem Neziderského jezera je říčka Wulka přitékající ze strání Rosaliengebirge. Za vyrovnávání vodní hladiny však jezero nejvíce vděčí spodním vodám ze sutí a písků z oblasti Seewinkel se spoustou malých jezírek na jihovýchodě jezera. "Zachraňují" rozdíl mezi značným odpařováním (1500 mm ročně) a nedostatkem srážek (600 mm ročně). Značné výkyvy stavu vody se sledují již celá staletí - v letech 1811 až 1813 jezero téměř vyschlo a v letech 1867 až 1871 vyschlo úplně. V tomto století bylo jezero nejmělčí v letech 1929 - 1935: pouhých 40 - 50 centimetrů.

mezi Eisenstadtem a Trausdorfem a.m. Wulka (duben 2012)

Proti větru a nakonec do kopce. Ale ta námaha za to stála, z kopce byl krásný pohled jak na jezero, tak na Eisenstadt se sněhem pokrytým Schneebergem v pozadí.

nad Oslipem (duben 2012)

Před námi je město čápů - Rust, ale čapí hnízda jsou typickým znakem celého Burgenlandu. V Rustu jich je však rozhodně nejvíc. Na komínech tu mají čápi připevněny speciální konstrukce a zdá se, že všechny jsou obsazené.

Rust (duben 2012)

K jezeru vede silnička s cyklostezkou - je zde obrovské parkoviště, přístav, koupaliště, pláž a taky kemp. V recepci se snažím domluvit se svou mizivou znalostí němčiny a paní je děsně upovídaná. Jenže jí nerozumím v podstatě ani slovo. Ale jen do doby, než nakoukne do mé občanky - poté opět spustí, ale tentokrát svou mateřštinou, slovenštinou :-) Za dva dospělé a jeden stan platíme 2x6,40€ +1x3,70€ tj. 16,50€

Ale největší pohodu zažíváme v podvečer na pláži. Voda je na koupání příliš studená, ale na smočení nohou tak akorát. Sedíce na molu, pořád je na co koukat - na lodě, na výuku surfařů, na domečky v rákosí nebo na husí rodinky. A právě ty jsou rozhodně nejúžasnější podívanou. Husa velká (nebo též husa divoká nebo šedá) je široce rozšířenou a naší největší původní husou. Husy žijí v trvalých párech a obě pohlaví se zbarvením neliší - jsou hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním.

Rust (duben 2012)

Den třetí - neděle - Rust/Andau - 79 km

Po ránu se jezdí nejlíp. Vítr ještě nemá tu sílu, sluníčko taky ne a oproti podvečeru nejsou všude mračna minimušek.

Rust (duben 2012)

farma před Mörbischem (duben 2012)

V městečku Mörbisch se chystá nějaká velká cykloakce. Už zde stojí nafukovací slavobrána, část ulic je uzavřena a všude plno cyklistů na galuskách.

Mörbisch (duben 2012)

Přejíždíme rakousko-maďarskou hranici a míříme do Šoproně. Ale ukazatel u silnice směřující k místu zvanému Paneuropean picnic nás zláká k zajížďce. Tohle místo mi loni naprosto uniklo a přitom je to tak nedávná historie.

Přijíždíme zrovna ve chvíli, kdy tudy sviští peleton z Mörbischu.

Paneuropean picnic (duben 2012)

V květnu 1989 začíná Maďarsko na hranici s Rakouskem s demontáží elektronického signálního plotu. To se rozkřikne také v NDR a v létě se dá do pohybu nezvykle velká vlna turistů do Maďarska. Mnozí doufají v průlom v železné oponě. 19. srpna 1989 uspořádala maďarská opozice na maďarsko-rakouské hranici mezi obcemi Sankt Margarethen im Burgenland (poblíž města Eisenstadt) na rakouské straně a Sopronkőhida na maďarské straně u Šoproně Panevropský piknik.

Maďaři a Rakušané byli pozváni, aby společně poseděli u táborového ohně, jedli opečenou slaninu a snili jedno odpoledne sen o Evropě bez hranic. Počítalo se také s několika východními Němci, kteří trávili dovolenou u Balatonu. Vrcholem mělo být symbolické otevření staré hraniční brány. Tři hodiny – od 15 do 18 hodin – měli Rakušané po předložení svých pasů projít, aby se zúčastnili pikniku. Ale dopadlo to trošku jinak. Několik stovek občanů NDR ji využilo k útěku na Západ.

Události nutí Maďary rychle se rozhodnout. Tři týdny později, 11. září, otevírá země své hranice a nechává uprchlíky z NDR cestovat na Západ. Jen v prvních dvou dnech vycestuje asi 14 000 východních Němců.

Panevropský piknik tak byl jednou z předzvěstí pádu železné opony a komunismu v Evropě. V současné době je na místě přeřezání plotu vystaveno dílo maďarského umělce, zobrazující pootevřené dveře.

Paneuropean picnic (duben 2012)

Jen škoda, že vojenská strážní věž nefunguje jako rozhledna.

Paneuropean picnic (duben 2012)

Uprostřed památníku je zabudován kus berlínské zdi.

Paneuropean picnic (duben 2012)

A konečně jsme v Šoproni. Sopron (česky Šoproň a německy Ödenburg) je prý nejromantičtějším městem Maďarska - vyhnula se mu turecká vojska táhnoucí na Vídeň a osmanská nadvláda vůbec. Jako jediné maďarské město se tedy může Šoproň pyšnit kompletně zachovalým středověkým jádrem - hradbami, gotickými domy, kostely a kláštery, které mnohdy stojí na románských či dokonce keltských a římských základech. O nadvládu nad městem sváděli dlouhá léta boj Maďaři a Rakušané - nakonec po 1. světové válce zůstalo Maďarsku, ale větší část Burgenlandska připadla po rozpadu Rakouska-Uherska Rakousku.

Ale než vyrazíme do historického centra, je čas na něco k jídlu - ideální trojkombinace - okénko směnárny + okénko s gyrosem + okénko se zmrzlinou :-) Přidáváme PET láhev jakési minerální vody z obchůdku přes ulici a pouštíme se do toho. Kurz se počítá velice snadno: cca 1 Kč = 10 forintů.

Symbolem a nejznámější památkou ve městě je renesanční a barokní Požární věž (Füztorony). Z 61 m vysoké věže se otevírá kruhové panorama, ale momentálně je věž kompletně skryta lešením. Hned za věží se rozprostírá Hlavní náměstí (Fö tér) s barokním sloupem nejsvětější trojice a románskogotickým kostelem lidově nazývaným Kecske templom (Kozí kostel) - klenby má gotické a vnitřní vybavení barokní a býval svědkem korunovace králů i důležitých shromáždění. Loni jsem se bála o naložený bicykl, ale dneska si tento kostel můžu samozřejmě v klidu prohlédnout, protože v hlídání kol se střídáme. Ticho a klid starého města je neuvěřitelné vůči ruchu, který panoval na hlaví třídě. Nejsou tu v podstatě obchody ani hospůdky a působí to zde trošku opuštěně.

Šoproň (duben 2012)

Tak jako loni marně hledáme cyklostezku spojující Šoproň s Balfem a nezbývá než opět projet skrz nízký hřebínek oddělující Šoproň od Neziderského jezera dotlačit vozík do nejvyššího místa celé trasy - do výšky cca 250 m, protože to je jediná cesta zaznačená v mé GPSce. Nejvyšší vrcholek, Pinty-tetö s nadmořskou výškou 261 m je jen kousek vpravo. Aspoň sjezd kdybych si užili... Ale místní asfalt plácali nejspíš lopatami a plně naloženému vozíku něco podobného rozhodně nevyhovuje.

ze Šoproně k Balfu (duben 2012)

Ale to nejhorší nás teprve čeká - napojujeme se na hlavní trasu a otáčíme přímo na jih a tím pádem přímo proti větru a proti slunci a do kopce... Šílenost...

Minerálku z altánku v Balfu pro jistotu jen ochutnáváme, ale místní plní láhve ostošest. V Balfu se stáčíme v pravém úhlu na východ a vítr z boku bude, aspoň doufám, snáze zvládnutelný.

A opravdu je to mnohem lepší. Skrz Fertöboz, Hidegség, Fertöhomok i Hegykö šlapeme v plném tempu bez zastávky - pauza bude až ve stínu v zámeckém parku.

Před námi Fertöd, s jedním z nejkrásnějších a největších zámků Maďarska. Zámecký komplex, maďarské Versaille, tvoří palác se 126 místnostmi a rozlehlá zahrada - v době svého vzniku největší a nejlépe vybavený palác ve střední Evropě. Miklós Esterházy jej nechal zbudovat v polovině 18. století, po smrti hraběte Esterházy zůstal na téměř 100 let pustý a poškozen byl i za druhé světové války, kdy sloužil jako lazaret. Ale hlavně se stočíme směrem na sever, takže nám ten příšerný vítr konečně začne foukat do zad :-)

Fertöd (duben 2012)

Cyklostezka spojující Fertöd s Pamhagenem je hrbolatá a za pár let zde tráva zdá se zvítězí nad asfaltem. Síla přírody je úžasná, šlapání s naloženým kolem už méně.

kousek před Pamhagenem, rakousko-maďarskou hranicí (duben 2012)

Opouštíme hlavní trasu a míříme do Andau, kde máme v plánu v kempu přenocovat. S větrem v zádech je to pohoda - prostor pro karavany a stany je s výjimkou několika obytných automobilů prázdný, tichý a sociálky naštěstí volně otevřené - i zde visí na zamčené recepci cedulka, že služba zde je v dubnu pouze v čase od 8:00 do 14:00. Ale až tak dokonalé to zde není - kemp je umístěn hned vedle silnice a projíždějící auta nejsou zrovna mou nejoblíbenější kulisou. Naštěstí v noci provoz utichá.

kemp v Andau (duben 2012)

Den čtvrtý - pondělí - Andau/Neusiedl am See - 79 km

Ráno platíme 14€ a sprchy byly za 50 centů, takže celkem to dělá 15€.

U Šoproně na maďarsko -rakouské hranici jsme si připomněli události roku 1989, zde, u Andau si připomínáme události trošku starší - rok 1956 a porážku maďarského protikomunistického povstání. Ulice Budapešti zaplavily ruské tanky a právě přes tento most nad kanálem Einserkanal/Hansági-főcsatorna, která tvoří část hranice mezi Rakouskem a Maďarskem, utíkali Maďaři do bezpečí a bylo jich asi 70 000 než byl most vojáky vyhozen do povětří.

Od hranic do Andau je to cca 10 km - v roce 2006, v době padesátého výročí byl most rekonstruován a kolem cesty z Andau je k vidění asi 90 plastik maďarských i rakouských umělců - ze dřeva, z drátů, z kamene.

Andau (duben 2012)

Zbytky po hraničním pásmu a elektrickém plotu nejsou původní, byly zde zbudovány kvůli natáčení filmu a doby, kdy zde umírali lidé jsou naštěstí už dávno pryč. Nesetkáte se s vojáky, ale cyklisty, rybáři a především fotolovci ptáků - jsme v oblasti rezervace a aut s dalekohledem či teleobjektivem vystrčeným s okýnka je zde spousta. Ale mně se mnohem lépe podařilo vyfotit zajíce na 10 metrů než orla kdesi půl kilometru daleko :-)

Andau (duben 2012)

A jsme u mostu - nejlepší je to, že zpátky pojedeme s větrem v zádech :-)

Andau (duben 2012)

Volavky přitom patří mezi naše největší ptáky a volavka popelavá je docela běžná. U Svratky cestou vlakem na Vysočinu jsem ji viděla mnohokrát. Ale na tomhle poli se prochází volavka bílá - jenže naše fotovýbava na něco podobného nestačí.

Andau (duben 2012)

Vracíme se zpět na hlavní cyklotrasu k Apetlonu kolem jezera Zicksee u vesnice St. Andrä am Zicksee. Je čas oběda a tabule s menu za 6€ nás zlákala k pauze. Chřestová polévka, plný talíř špaget s boloňskou omáčkou, hlávkový salát - všechno je to výborné a talíře téměř vylizujeme.

Je čas na polední siestu - slunce pálí jako uprostřed léta. Vytahujeme deku u pláže na travnaté louce pod stromy. Mají to vychytáno, aby husy a kachny neponechávaly své exkrementy na trávě, je tráva od pláže oddělená nízkým plůtkem. Ale jak to vlastně funguje?? Vždyť husy i kachny umí lítat a přesto je tráva čistá...

Vůbec nejúžasnější je "koupání" v jezeře. Voda je teplá, ale i ve vzdálenosti 50 m od břehu vám dosáhne stěží nad kolena :-)

jezero Zicksee (duben 2012)

Směřujeme na jihovýchod a opět nám šlapání znepříjemňuje protivítr. Jsme v nejníže položených místech v Rakousku a na prašnou cestu odbočuje směrovka s textem "zum tiefst gemessenen Punkt Österreichs" - k nejníže položenému bodu Rakouska. Není zde uvedena vzdálenost, ale to by přece neměl být problém. Byl... S příšernou trojkombinaci proti slunci, proti větru, při teplotě nad 30°C a nutnosti chránit každou odkrytou část těla krémem s vysokým UV faktorem se úžasně doplňuje prašná šotolinová cesta... Každé projíždějící vozidlo zvedá nekonečná oblaka prachu, cyklořetěz začíná vrzat a jasně oranžová signální barva kabely na vozíku se ztrácí pod nánosem bílého prachu...

Pokud čekáte, že pojedete z kopce a v nejnižším místě bude nějaký dolík, zbytečně se těšíte. Nebýt zapíchnuté cedule, nerozpoznáte vůbec nic v téhle placaté krajině. Rozdíly se pravděpodobně pohybují v centimetrech :-) A naše GPSky přitom tvrdí, že u mostu v Andau jsme byli níž než tady!!!

tiefst gemessenen Punkt Österreichs (duben 2012)

Za Illmitzem začíná ta nejkrásnější část cyklostezky. Je zde několik pozorovatelen a loni byla jezera plná ptáků, ale letos jsou jezírka většinou kompletně vyschlá.

za Illmnitzem (duben 2012)

Východ jezera je již zcela rovinatý, nezapře svou spřízněnost s maďarskou pustou. Tato oblast se nazývá Seewinkel a je se svými močály a asi 80 jezírky nejzápadnější stepí Evropy. Ta jezírka se tu nazývají Lacken a jsou malá, dlouhá maximálně 2 - 3 km, široká kolem sta metrů a hluboká půl metru. Jejich rozloha kolísá, hlavně kvůli značnému odpařování vody.

před Podersdorfem (duben 2012)

Tmavá rozbouřená hladina plná plachetnic, surfařů a lidí na vodních padácích, na konci mola maják. Skoro by člověk věřil, že je někde na pobřeží. V Podesdorfu na molu jsme zrovna ve chvíli, kdy přijíždí převozní loď plná cyklistů - kola jsou po palubě v podstatě všude. Škoda, že se ani tentokrát nesvezeme, protože to bychom jezero dokola neobjeli :-)

Podersdorf (duben 2012)

Ještě poslední pohled na jezero z restaurace na konci mola v Neusiedl am See a je už nejvyšší čas ještě chvilku pořádně šlapat.

Neusiedl am See (duben 2012)

Máme za sebou celkem 219 km :-) Auto stojí totálně prohřáté tam, kde jsme jej zanechali, zbývá naložit kola i vozík, použít toalety na nádraží a vyrazit k domovu. Ve chvíli, kdy vyjíždíme od nádraží, ukazují hodinky 19:30 a v Brně jsme po ujetí 180 km za 2,5 hodiny - s koly na střeše nelze jezdit po dálnici 130km/hod a Slovensko navíc opět musíme projet přes Malacky mimo placenou dálnici.

A natočili jsme si i video: