Veľká Javorina - 25.2.2012

... na běžkách na nejvyšší vrchol Bílých Karpat aneb i do Bílých Karpat se vplížilo jaro ...

Kraj pod Velkou Javořinou na moravsko-slovenském pomezí je malebný v každém ročním období a patří k mým oblíbeným místům. Zatím jsem měla příležitost toulat se Bílými Karpaty jen na kole nebo pěšky, ale tentokrát to chci vyzkoušet na lyžích. Jenže s koncem února se na jižní Moravu vplížilo jaro, včera stoupala rtuť teploměru v Brně k +12°C... Ale mým výchozím místem bude Nová Lhota, obec, která je díky své nadmořské výšce nejvýše položenou obcí nejen Horňácka, ale i celého Hodonínska a Veľká Javorina má nadmořskou výšku 970 m. No uvidíme...

Veľká Javorina (únor 2012)

Přejezd Chřibů včetně vyhlídkové jízdy přes Hluk, Boršice u Blatnice a Suchov byl naprosto sněhuprostý, ale na loukách nad Novou Lhotou nějaký ten sníh ještě zůstal. Nesouvislá sněhová pokrývka, tekoucí čůrky vody, teplý a nepříjemně silný vítr - příšernou kombinaci naštěstí dorovnává sluníčko a krásné výhledy. Na parkovišti u dolní stanice lyžařského vleku se běžkařů sešlo více, ale stejné dilema řeší všichni. Chvíli dokonce rozvažuji i o možnosti ponechat lyže v autě a vyrazit na vrchol raději pěšky, ale nakonec přece jen vytahuji běžky (a rozhodnutí to bylo správné, pěšky bych se v mokrém měkkém sněhu bořila a rozhodně bych se nikam nedostala).

nad Novou Lhotou(únor 2012)

Variantu, že se nahoru na Šibenický vrch dostanu s výpomocí kotvového vleku, vzdávám bez dlouhého přemýšlení - těch 85 m převýšení zvládnu rozhodně lépe v pohodě po svých.

lyžařská sjezdovka nad Novou Lhotou(únor 2012)

Šlapu po silnici, která měla spojovat Novou Lhotu se Starou Turou a stavěla se na sklonku 80. let 20. století kvůli snadnější dopravě pracovních sil ze Slovenska do textilní továrny Kordárna ve Velké nad Veličkou. Právě její široké těleso, vinoucí se přes lesy v nadmořských výškách 600–700 metrů, se využívá jako ideální běžkařský terén a stopa se strojově upravuje.

po silničce na Šibenický vrch (únor 2012)

Užívám si výhledů, ale nejlepší jsou samozřejmě až z vrcholu - Šibenický vrch (707 m) je nejvyšším bodem Brestovecké vrchoviny a z jeho vrcholu je pěkný výhled na moravskou stranu podhůří Bílých Karpat. Jako na dlani je odsud vidět především Filipovské údolí ohraničené vrchy Výzkum a Skalka na jedné straně a Hradiskem s Klokočníkem na straně druhé. Přehlédnout lze i kus Dolnomoravského úvalu, který ohraničují kopce Chřibů.

na Šibenickém vrchu (únor 2012)

Vyšlapaná stopa mne vede po severním úpatí kopce Čupec (817 m) a čeká mne první, v podstatě mírné stoupání. Ale netrvá dlouho než poznávám, že to dneska rozhodně nebudu mít jednoduché. Řeklo by se stromeček, ale když se střídavě některá z lyží propadá cca půl metru hluboko v těžkém mokrém sněhu bez jakéhokoli stupně volnosti, legrace po dvou držkopádech končí. Možná by to chtělo nějaký stoupací vosk... A zatímco přemýšlím co dál, míjí mne borec na skialpinistických lyžích. Ten problémy běžek rozhodně neřeší a se stoupacími pásy šlape prostě rovnou za nosem. Že bych si na příští sezónu pořídila něco podobného jak je popisováno zde nebo zde? Nebo raději přímo běžky z kategorie backcountry? No, mám o čem přemýšlet...

úbočím vrcholu Čupec (únor 2012)

Mírné stoupání se střídá s rovinkou, ale na obě strany je les, takže výhledů si člověk na hřebeni zrovna neužije.

A konečně jsem u pomníku partyzánského velitele Dibrovova. Kamenný lesní památník připomíná smrt sovětského partyzánského velitele v říjnu 1944 - Ilja Danilovič Dibrov (1891-1944) působil jako podplukovník Sovětské armády, byl účastník partyzánských bojů na Ukrajině a v září roku 1944 byl vysazen na Slovensku jako velitel 2. československé partyzánské brigády J. V. Stalina. Vedle pomníku stojí dřevěný přístřešek, který tu instalovaly Lesy ČR.

u pomníku partyzánského velitele Dibrovova (únor 2012)

Vyfotím pár snímků a pokračuji po hraniční hřebenové stezce, která jen nepatrně stoupá na nedaleký Kašpariskův vrch (777 m). To dalšímu vrcholu na trase již předchází znatelnější stoupání a Durda s nadmořskou výškou 842 metrů je nejvyšším bodem Jihomoravského kraje. Už teď mi je jasné, že tohle místo při zpáteční cestě rozhodně na lyžích nesjedu :-(

někde mezi vrcholy Kašpariskův vrch a Durda (únor 2012)

Stopa pokračuje po hřebeni a sněhu je zde rozhodně dost podle vykukujících hraničních patníků. S přibývající výškou naštěstí klesá teplota, takže jeho kvalita se trošku zlepšuje.

Závěrečný výstup na Javořinu po staré silnici ze Strání je pozvolný a pohodlný a konečně se blížím k cíli svého dnešního putování. Docela dobrodružná výprava - jsem vděčná za to, že někdo přede mnou prošlapal lyžařskou stopu, protože zatím jsem v protisměru potkala pouhé dva běžkaře a v mém směru jen toho jediného skialpinistu. Ale na vrcholu už tak prázdno nebude - ze slovenské strany vede nahoru asfaltová silnice a milovníkům sjezdového lyžování je k dispozici jeden delší (730 m) a tři kratší vleky (200–300 m).

stará silnička spojující Strání a vrchol Veľké Javoriny (únor 2012)

Ale není to jednoduché, ocitám se na holém hřebeni bez možnosti někam se skrýt před silným větrem, ale mohlo to být i horší. Sníh zde bývá zledovatělý a udusaný větrem, protože bezlesý protáhlý vrcholový hřeben Velké Javořiny (970 m) se dvěma nevýraznými vrcholovými kótami vzdálenými asi 400 m je široko daleko nejvyšším horským masivem a zároveň zeměpisným předělem, nad nímž se střetávají vzdušné hmoty odlišných vlastností.

Malá Javorina s památníkem slovensko-české vzájemnosti (únor 2012)

Vychutnávám si výhledy - rozhled je široký a daleký, což je dáno hlavně tím, že okolní krajina tvořená převážně nížinami a vrchovinami má malou nadmořskou výšku. Jsem na nižším vrcholu, označovaném též jako Malá Javorina, s památníkem slovensko-české vzájemnosti, u něhož se nachází mohyla tragicky zesnulého ministra životního prostředí Josefa Vavrouška.

Z Malé Javořiny je vidět především na jih a západ. Tríbeč a Malé Karpaty, Pálava či Chřiby - jediná výhoda dnešního větrného počasí spočívá v tom, že je dnes slušná viditelnost i bez inverze. Ale za inverze bývá odsud vidět i Alpy - vystupují ve vzdálenosti asi 180 km a reprezentuje je nejvýrazněji masiv Schneebergu (2075 m), alpského předhůří.

na Malé Javorině (únor 2012)

Na vyšší, hlavní kótě stojí televizní retranslační věž a na louce přímo pod vysílačem stojí turistický rozcestník se schránkou a v ní kniha Brněnské výškovnice. Pohledy se odsud otevírají směrem na východ a sever. V popředí se zvedá Jelenec s vysílačem a za údolím Salečnice a Březové vystupuje mohutný Lopeník, další navazující pásmo Bílých Karpat, rozeklaná Chmelová s Vršateckými bradly a za rovnoběžně uspořádanými hřebeny Bílých Karpat, Javorníků, Vizovických a Hostýnských vrchů vystupují izolovaně v řadě vedle sebe nejvyšší vrcholy Moravskoslezských Beskyd: Radhošť, Kněhyně, Smrk, Lysá a Travný. Ale takové štěstí dneska nemám.

severovýchod - Lopeník (únor 2012)

sever - Bahulské jamy a Strání (únor 2012)

Ale teď mne momentálně ze všeho nejvíc zajímá, kam bych se mohla skrýt se svačinou aspoň na chvíli před nepříjemným větrem. Co takhle v závětří vysílače? Normálně by z věže mohla padat námraza, ale to dneska rozhodně nehrozí...

vysílač na vrcholu Veľké Javoriny (únor 2012)

Velká Javořina na slovensko-české hranici je známá především jako symbol slovensko-české vzájemnosti. Vždy poslední neděli v červenci se na vrcholové louce konají Slavnosti bratrství Slováků a Čechů, které mají dlouholetou tradici. Pod širým nebem zde účinkují soubory a skupiny z obou stran Bílých Karpat, což může být docela zajímavé, ale já mám raději hory liduprázdné a tiché.

jihozápad - Bílé Karpaty a v dáli silueta Pálavy (únor 2012)

Výhledy od horní stanice lyžařského vleku jsou zase jiné, odsud je vidět především na východní, slovenskou, stranu - mezi majestátním Povážským Inovcem a hroty Strážovských vrchů lze rozeznat pohoří Žiar a Vtáčnik, dále vrchol Rakytova a placaté Ploské na Velké Fatře a vpravo od nich dokonce západní část hřebene Nízkých Tater. Pásmo Malé Fatry začíná typickou siluetou Kľaku (1352 m), která vystupuje těsně vedle špičky Strážova (1214 m), a pokračuje k charakteristickému plochému masivu Martinských holí. Nezvyklý je pohled přes celé střední Pováží na Kriváňskou Malou Fatru s vlevo vystrčeným masivem Rozsutce. Při výjimečně dobré dohlednosti vykukují napravo od Martinských holí bíle se třpytící, zasněžené štíty Západních Tater.

směr východní - Jelenec v popředí (únor 2012)

Jenže jak se bezpečně dostanu dolů k chatě? Nezbývá než traverzovat, protože běžným plužením se prostě v tomhle těžkém mokrém sněhu lyže ovládat prostě nedají ani na sjezdovce :-(

směr jihovýchodní - Povážský Inovec (únor 2012)

Holubyho chata pochází z roku 1924 a byla postavena především z iniciativy moravských turistů a skautů - nese jméno evangelického faráře a botanika z nedaleké Lubiny, Josefa Ľudovíta Holubyho, který žil v letech 1836–1923 a momentálně se zde sice rekonstruuje a rozšiřuje, ale otevřeno mají.

Holubyho chata (únor 2012)

A je načase vrátit se zpět.

silnička spojující vrchol Veľké Javoriny a Strání (únor 2012)

Sjíždím s největší opatrností, protože jedu převážně z kopce a v tomhle sněhu je mnohem příjemnější, protože bezpečnější, šlapat po rovině nebo do mírného kopce. Brzdím jak to jen jde, ale prudký kopec z Durdy zdolávám pro jistotu bez lyží a za neustálého sakrování, když se každý třetí až pátý krok zabořím do sněhu až do půli stehen.

Šibenický vrch (únor 2012)

Ze skiareálu Nová Lhota je to na Velkou Javořinu a zpět celkem zhruba 18 km, takže ještě si vyzkouším část těch upravovaných stop v areálu Šibenického vrchu :-) Vítr rozfoukal tu spoustu šedivé a trošku se ztišil.

tzv. závodní trať - Nad Kubíkovým vrchem / u státní hranice / Hamovanie a zpět (únor 2012)

Sjezd po silničce zpátky k parkovišti v Nové Lhotě by byl za lepších sněhových podmínek přímo ukázkový, ale dneska je nejdůležitější nespadnout - na několika místech stojí ve stopě voda :-)

z Šibenického vrchu do Nové Lhoty (únor 2012)

Cestou zpátky do Brna se krátce zastavuji na vrcholku Blatnické hory (350 m) s poutní kaplí sv. Antonína Paduánského lidově zvaného Antonínek, jednoho z nejvýznamnějších poutních míst Moravského Slovácka. V okolí kaple z roku 1668, kterou nechal vystavět majitel ostrožského panství kníže Hartman z Lichtensteina jako poděkování za uzdravení svého slepého synka, se nachází křížová cesta, studánka se zdravou vodou a sochou sv. Antonína.

poutní kaple sv. Antonína Paduánského na Blatnické hoře (únor 2012)

pohled k Ostrožské Nové Vsi a hřebeni Chřibů z Blatnické hory (únor 2012)

hřeben Velké Javořiny z Blatnické hory (únor 2012)

Místo je to úžasné, zůstávám až do západu slunce a než se mi podaří prozkoumat všechno zajímavé, mám boty i šusťáky pořádně zapatlané od jarního bláta.

Odkazy: Mapky a informace ohledně běžeckých tras a sjezdovky v Nové Lhotě