... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

Brno + Mincmistrovský sklep - 18.12.2011

... Brno v čase adventním ...

Po zdokumentování nově zrekonstruované rozhledny na Kamenném vrchu mířím do ulic vánočně vyšňořeného Brna.

Park Studánka byl prvním veřejným parkem v Čechách a na Moravě založený veřejnou správou v letech 1814 až 1818. Původně byl spojen se současnými Denisovými sady v jeden celek nazývaný park Františkov, ale po výstavbě silnice spojující Husovu ulici s ulicí Nádražní byl park rozdělen. Své jméno získal tento park podle pavilonu Fons salutis (tj. pramen zdraví), svého času "zázračný" vydatný pramen vody výborné chuti.

Když však v osmdesátých letech 19. století řádil na Starém Brně neustále břišní tyfus, byl "zázračný" pramen důkladně prozkoumán a prokázalo se, že byl zdrojem oné tyfové epidemie. Zjistilo se, že nešlo o přírodní pramen kvalitní podzemní vody, ale o unikající vodu z netěsného vodojemu na Františkově a znečištěnou z okolních žump.Studánka byla uzavřena a tím skončila její sláva i zdroj epidemie. Po zrušení vodojemu na Františkově v roce 1873 pramen téměř úplně vyschl a zbytek je sveden do stoky.

Tato část parku byla donedávna v dezolátním stavu, ale to už je dnes naštěstí minulostí - park prošel v roce 2010 rekonstrukcí.

Park Studánka (prosinec 2011)

Když jsem obdivovala adventní Brno z výšky věže Staré radnice v prosinci 2009, zdobil Brno poprašek sněhu a řádně mrzlo. Ale během loňského adventu a taky letos se sníh Brnu zatím vyhýbá. Škoda, dnes je to poslední možnost, kdy se lze na věž dostat před nejméně rok dlouhou rekonstrukcí a to byl i ten hlavní popud, co mne vytáhl z vyhřátého obýváku.

Stará radnice (prosinec 2011)

Za 50Kč šlapu 173 schodů do věže, jejíž výška je 62,66 metrů. Klasická otevírací doba je samozřejmě duben – září, ale o adventu je věž mimořádně zpřístupněna každý pátek a sobotu a dnes mimořádně i neděli. Ale střechy bez bílé sněhové pokrývky nejsou tak vánočně kouzelné, jako tomu bylo předloni :-(

Ve věži Staré radnice (prosinec 2011)

Pohledy z věže Staré radnice (prosinec 2011)

Po prohlídce Staré radnice mířím na Dominikánské náměstí k vánočně vyzdobené Nové radnici.

Nová radnice na Dominikánském náměstí (prosinec 2011)

Zimy už bylo dost, půjdu se zahřát do Mincmistrovského sklepa s expozicí, která připomíná dnes již téměř zapomenuté řemeslo ražby mincí v Brně a na Moravě a v kterém je o adventu mimořádně otevřeno :-)

Mincmistrovský sklep či "Sklepení domu mincmistrů" je označení historických sklepních prostorů, objevených při průzkumu podzemí Dominikánského náměstí v roce 1999, když bylo rozhodnuto o dostavbě proluky v tzv. Velkém špalíčku (roh Mečové a Dominikánské ul.), a přítomnost podzemních prostor pod příjezdovými trasami mohla zkomplikovat činnost těžkých stavebních mechanismů. Dalším důvodem byla připravovaná výstavba podzemních kolektorů a také záměr nově architektonicky ztvárnit povrch náměstí. Výsledky doslova předčily očekávání. Sklep, který stával patrně pod domem mincmistra Bruna a později Mikuláše od Věže, se nachází v pravé horní části Dominikánského náměstí, dříve Rybného trhu, a jeho klenba leží pouhých 60 centimetrů pod dlažbou náměstí. Sklep ve své době sloužil královskému mincmistrovi jako sklad suroviny a nových mincí před vpuštěním do oběhu a samotná ražba mincí probíhala na jiných místech v Brně, ne přímo v tomto sklepě.

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

Délka původního sklepa je téměř 20 m a jeho kamenné zdivo s raně barokní klenbou a lunetami tvoří po vyklizení zásypu vpravdě monumentální prostor.

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

Součástí expozice jsou také zachované gotické kamenné fragmenty zničené Královské kaple, která stála do roku 1908 ve spodní části Dominikánského náměstí - přibližně v místech současné Menšíkovy kavárny na křižovatce Dominikánského náměstí a ulic Zámečnické a Veselé. Zbořena byla společně s celou severní stranou náměstí při asanaci historického středu města a Brno tak přišlo o raně gotický unikát mimořádné historické ceny. Klenba kaple zaklenutá do středního osmibokého pilíře, plná řemeslně prvotřídních detailů kamenických prací, okenní kružby, konzoly a portály, stěny zdobené freskami oslavujícími královský rod Přemyslovců, to vše bylo v okamžiku zničeno pod záminkou uvolnit průhled na Zemský dům (Novou radnici) a zřídit tramvajovou trasu v Zámečnické ulici.

Mincmistrovský sklep, expozice Královská kaple (prosinec 2011)

Díky protestům proti zboření kaple byla stavba jako jedna z mála v Brně asanovaných staveb podrobně zdokumentována a zaměřena a městská rada slíbila zachovat vzácný raně gotický interiér pro jeho opětovné sestavení v rámci jiné budovy. Byly tak zachovány vnitřní kamenické prvky (klenba, ostění, kružby oken, sloup aj.), sneseny a uloženy byly také fresky ze zdí. Snahy o obnovení kaple se táhnou až k současnosti, zatím posledním návrhem je znovupostavení gotické královské kaple na střeše parkovacího domu v proluce mezi brněnskou Novou radnicí a hotelem International, tedy jen pár metrů od Dominikánského náměstí. Ale samozřejmě peníze, peníze, peníze...

Mincmistrovský sklep, fragmenty Královské kaple (prosinec 2011)

Ale vraťme se k mincím, když jsme v mincmistrovském sklepě. Mince sama o sobě bývá výtvarným a technickým dílem a na počátku výroby mincí je vždy mincovní kov. V první etapě došlo ke zpracování mincovního kovu do prutů - tyčí nazývaných cány a posléze tyto cány mincíři kladivy vyklepali na plech tloušťky stanovené druhem mince, jež z nich měla být ražena. Pokračovalo se rozstříháním plátu na pravidelné čtverečky, z nichž byl ostříháním získán kruh, který již musel vykazovat specifickou hmotnost stanovenou instrukcí (královským nařízením). Po konečných úpravách, kdy bylo potřeba střížky všelijak stříháním zprohýbané vyrovnat a poté vybělit, mohlo se přistoupit k závěrečnému, avšak nejpodstatnějšímu procesu výroby mince - k ražbě.

Ražba je tvářecí procedura, jejímž prostřednictvím dochází k pozitivnímu otisku negativního obrazu z razidel na minci. K uskutečnění ražby musel mít pregéř (jak byl nazýván středověký razič mincí z německého "pregen" - razit), prováděl-li tzv. ražbu pod kladivem - čili ruční ražbu - k dispozici svrchní a spodní razidlo, kladivo, samotný střížek a pomocníka, který kladl zahřátý střížek pomocí kleští mezi razidla, z nichž spodní spočívalo napevno v jakémsi dřevěném špalku a svrchní držel pregéř v ruce. Zkušeně vedeným úderem pak vtiskl pregéř střížku vloženému mezi razidla (též ražební kolky, či železa) konečnou podobu ražené mince.

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

Ale pokrok šel samozřejmě dál. Prvním nástrojem, který zde výrazně ovlivnil přesnost výroby se stal průbojník - usnadnil výrobu střížků a značně se zasloužil o úsporu materiálu, protože jím vyseknutý kruh ze stříbrného (zlatého) plechu se již nemusel dále upravovat stříháním. Zpočátku primitivní "naostřená trubka" došla v průběhu necelého století strojové úpravy. Pohon, stejně jako u většiny následujících zařízení, byl zpočátku ruční, následovalo využití zvířecí síly, vodní energie (tam, kde byly příhodné podmínky) a posléze přišly na řadu parní a elektrické stroje.

Převratnou novinkou v mincovní výrobě byl vynález válcovacího stroje v první čtvrtině 16. století. Využíval tlaku dvou proti sobě se otáčejících horizontálně ustavených válců na pruh kovu, který se mezi nimi protahoval. Několikerým prosunutím cánu mezi válci, jejichž rozteč se postupně zmenšovala, byl získán plát stejné tloušťky rovnoměrně po celé ploše, předtím pracně vyklepávaný kladivy.

V roce 1552 poprvé vyzkoušeli ve vládní mincovně v Paříži nový německý vynález Maxe Schwaba z Augšpurku - vřetenový lis, který pracoval na principu pohybového šroubu. Základní těleso tvořila matice na dvou masivních pilířích, zapuštěných zčásti do země. Maticí procházel šroub, jehož spodní konec tlačil na hranol, pohyblivě s ním spojený. Na hranolu bylo upevněno jedno z razidel, zatímco druhé stálo na pracovní desce lisu. Hranol procházel vedením - konal tedy jen posuvný (ne již otáčivý) pohyb, čímž byla zajištěna přesná vzájemná poloha líce a rubu mince. Svrchní část šroubu zakončoval čtyřhran. Na něm bylo při práci nasazeno velké setrvačníkové rameno, na koncích opatřené závažími, právě pro vyvození setrvačné síly. Stroj, který měl zpočátku dosti značné rozměry, obsluhovalo pět dělníků. Dlouhá ramena lisu se otáčela ručně, k čemuž bylo třeba čtyř silných mužů. Pátý pracovník stál či seděl uprostřed lisu a jen vkládal do stroje připravené střížky a odhazoval hotové mince.

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

A právě vřetenový lis, ale menší typ, na jehož obsluhu stačí jeden, si lze v expozici Mincmistrovského sklepa nejen detailně prohlédnout, ale vidět jej i v chodu. Pan pregéř - mincmistr Bruno - v dobových šatech je v turistické sezóně rozhodně nejfotografovanější brněnskou osobností :-)

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

Moc příjemně strávená hodinka - především zásluhou mincmistra Bruna a jeho poutavého podrobného výkladu a vztahu k fotografům :-) Na ochozu Staré radnice nebylo k hnutí, ale tady se dali návštěvníci na prstech jedné ruky spočítat a to bylo úžasné.

Mincmistrovský sklep (prosinec 2011)

Venku se zatím setmělo a když už se vláčím v batohu se stativem, zkusím udělat ještě pár snímků vánočně osvětleného Brna. Ale se sněhem by to bylo bývalo mnohem lepší...