Holštejnské údolí - 11.12.2011

... protoulaná adventní neděle ...

Dnes je třetí adventní neděle, říká se jí stříbrná. Je čas rozsvítit třetí svíčku na adventním věnci, ale především je záhodno vyrazit zase jednou ven, protože je nádherně sluníčkovo. Advent býval pro naše předky dobou zklidnění za dlouhých prosincových nocí, ale dnes už to rozhodně neplatí. Spíše naopak, nákupní šílenství vrcholí :-) A tak poprvé tuhle zimu vytahuji ze skříně péřovku a obouvám pořádné boty. Po sněhu ani památka, ale jaký to div v prosinci, mrzne :-)

Mým dnešním cílem je Holštejnské údolí, poloslepé údolí v severní části Moravského krasu vzniklé erozí potoka Bílá voda, který si postupně vyhloubil cestu podzemím a v Holštejnském údolí se propadá - protéká dolními patry jeskyní Nová Rasovna, Piková dáma, Spirálka, Třináctka do Staré a Nové Amatérské jeskyně, kde se v podzemí spojuje s tokem Punkvy. Mé putování začíná u jeskyně jménem Třináctka s cedulí věnovanou památce všech jeskyňářů. Právě zde v roce 1965 zahynul tragickou smrtí jeskyňář Jiří Šlechta při potápěčském průzkumu dlouhé vodní chodby s četnými sifony a i on zde má pamětní desku, ale už je téměř nečitelná.

Holštejnské údolí, u jeskyně C13 (prosinec 2011)

Červená turistická značka mne posléze vede kolem vchodu do jeskyně Spirálka. Poklop není uzamčený, pravděpodobně jsou uvnitř jeskyňáři.

Holštejnské údolí, jeskyně Spirálka (prosinec 2011)

Po červené šlapu dál. Wankelův závrt vznikl poměrně nedávno. Země se zde propadla za velkého hluku v dubnu roku 1855 a vznikl jícen o průměru 13 metrů a hloubce 22-24 metrů, ale od té doby je postupně zanášen zeminou, takže jeho současná hloubka nepřesahuje 4 metry a nic fotogenického to tedy není :-(

Holštejnské údolí (prosinec 2011)

Další jeskyní v pořadí je Piková dáma a opět se jedná o skruž s poklopem uzavřeným, takže fotím přes mříž.

Holštejnské údolí, jeskyně Piková dáma (prosinec 2011)

Další významová odbočka mne směřuje k místu zvanému Stará Rasovna. Jedná se o původní propadání - dnes se tudy voda propadá pouze při povodních, když Nová Rasovna nestačí pojmout velká množství vody a dneska je zde samozřejmě kompletně sucho.

Holštejnské údolí, Stará Rasovna (prosinec 2011)

K propadání Nová Rasovna je to jen cca 300 metrů, ale přímo nad propadáním Nová Rasovna se nachází pontonový most silnice Holštejn - Ostrov u Macochy, zřízený kvůli borcení skalní stěny a hluk projíždějících vozidel je příšerný :-( A dneska je i tento propad kompletně vyschlý, protože voda stíhá proniknout do hlubin ještě před tímto propadem štěrbinami ve skále. Musím sem někdy zajet zjara!

Holštejnské údolí, Nová Rasovna (prosinec 2011)

Opouštím úzké údolí a ocitám se na louce pod Holštejnem. Hladomorna je volně přístupná jeskyně ve skále pod hradem Holštejn a v dobách fungování hradu byla zazděná a sloužila jako vězení přes propojovací otvor v klenbě. Je tvořena velkým dómem vysokým cca 17 metrů s rozměry 25 x 35 metrů, ale podlaha je pokryta kusy skal spadenými ze stropu a pohyb v ní není jednoduchý. Bez baterky opravdu nedoporučuji!! A prostora je to tak obrovitá, že můj blesk nemá šanci prostor pořádně osvítit :-(

Holštejnské údolí, jeskyně Hladomorna (prosinec 2011)

Hrad Holštejn byl vybudován v 2. polovině 13. století a mnoho z něj se toho do současnosti nezachovalo - část oblého nároží obvodové hradby, zbytek stavení s výpadní brankou a zbytky zdiva. Zřícenina je volně přístupná, ale je třeba dávat pozor - okrajové části skály nejsou zabezpečeny žádnou zábranou.

Holštejnské údolí, zřícenina hradu Holštejn (prosinec 2011)

Jedna ze skal poblíž Holštejnské jeskyně slouží jako symbolický horolezecký hřbitůvek.

Holštejnské údolí, skála nedaleko Holštejnské jeskyně - symbolický hřbitov (prosinec 2011)

Ještě poslední pohled na skalisko se zříceninou hradu a cesta mne dále povede mezi skalisky nad údolí směrem k Šošůvce.

Holštejnské údolí, zřícenina hradu Holštejn (prosinec 2011)

Pokračuji po červené polní cestou spojující Holštejn se Šošůvkou a kochám se sluncem osvětlenou krajinou. Šošůvská krasová plošina je významná množstvím závrtů, drobných ponorných toků a podzemních jeskyní a krásu krajiny dotváří remízky na původních kamenicích, které vyznačovaly hranice políček jednotlivých majitelů.

mezi Holštejnem a Šošůvkou (prosinec 2011)

Šípky, jeřabiny, hloh, trnky a kdovíjak ještě se jmenují ty spousty bobulí převážně červené barvy. Obzvlášť šípkové keře se červenají bohatou úrodou.

mezi Holštejnem a Šošůvkou (prosinec 2011)

Prameniště Pod Troubky ve středověku zásobovalo hrad Holštejn vodou dle nálezů zbytků dřevěného potrubí starého hradního vodovodu.

mezi Holštejnem a Šošůvkou (prosinec 2011)

Vrchol Helišova skála (613 m) je nejvyšším místem Moravského krasu. Jižní část vrcholu byla v minulosti otevřena lomem na stavební kámen, který byl rozfárán dvěma etážemi. Pěknou vyhlídku donedávna kazila skládka odpadků v lomu, ale to už je naštěstí minulostí. A pokochat se výhledem lze i z jednoduché stavbičky v opačném rohu lomu - z Drtiče, ale nic víc se mi nepodařilo o této stavbě zjistit. Ani to, jestli se jedná o drtič nebo Drtič :-( Žádná info cedule u tohoto objektu nebyla a zklamal i Google či oficiální stránky obce.

Drtič, vyhlídka (prosinec 2011)

Helišova skála (prosinec 2011)

Přes pole a louky se vracím k autu zaparkovanému poblíž jeskyně Třináctka, ale moc dobrý nápad to nebyl. Ve stínu stromů či skal se jinovatka udržela po celý den, ale na plošině přímo na sluníčku je bláto řádně klouzavé a lepivé :-(

mezi Holštejnem a Šošůvkou (prosinec 2011)

Škoda, že takhle v zimě není otevřeno v jeskyni Balcarka, v téhle jediné jsem totiž v Moravském krasu ještě nebyla.

Balcarova skála (prosinec 2011)

Vracím se zpátky do Brna přes Vilémovice a tak se ještě krátce zastavuji u Smrtní jeskyně ve svahu Suchého žlebu. Jeskyně je prý cca 130 m dlouhá a bez světla toho vidět moc není. Samozřejmostí pro takové průzkumy jsou nejméně dva nezávislé zdroje světla. Já sebou baterku měla, ale lézt do takové díry sama a v pozdním odpoledni není z hlediska bezpečnosti ten nejgeniálnější nápad. A když se k tomu přidá neřešitelná anabáze ve stylu ve které ruce držet foťák (a to pevně kvůli pohybové neostrosti), ve které ruce držet blesk (a mířit s ním tam, kam chci) a v které ruce držet baterku, aby ten foťák byl schopen zaostřit a střídavě si svítit pod nohy, aby člověk nezakopl a nad hlavu, aby se nepraštil, není to rozhodně jednoduché :-) Naštěstí bylo v jeskyni sucho, protože to by mi tak ještě scházelo, zapatlat si načervenalým jílem batoh, oblečení a především foťák :-)

Smrtní jeskyně u Vilémovic (prosinec 2011)

Takže prozkoumáno bylo tentokráte jen pár metrů, ale objeven byl netopýr. Ale vlastně to není netopýr. Tohle zvířátko podobající se netopýrům se jmenuje vrápenec a má naprosto geniálně ovinutá křídla kolem svého těla.

Ale pozor - neprobudit ze zimního spánku! Jde o ohrožené a zákonem chráněné živočichy, kteří nesmí utrpět žádnou újmu. Světlo nesmí být zdrojem tepla, takže nejlepší je LED svítilna.

Smrtní jeskyně u Vilémovic, vrápenec(prosinec 2011)

Úžasný byl i motýl z čeledi můrovitých, sklepnice obecná.

Smrtní jeskyně u Vilémovic (prosinec 2011)

Ale pojmenovat pavouka se mi nepodařilo :-(

Smrtní jeskyně u Vilémovic (prosinec 2011)

A jak přišla jeskyně k tomu děsivě znějícímu názvu? Celkem jednoduše, v kraji není žádná voda, protože veškerá mizí v podzemí, takže se zde smrtka namísto házení do potoka házela do jeskyně.

Smrtní jeskyně u Vilémovic (prosinec 2011)

Tou úplně poslední zastávkou je místo hromadného hrobu zemřelých při silné morové vlně v roce 1715, místo zvané Krchůvek nedaleko silnice spojující Vilémovice a Jedovnice.

Vilémovice - Krchůvek (prosinec 2011)