Velká Fatra III. 11.-14.11.2011

... útěk před dušičkovým počasím podruhé ...

V několika minulých letech inverze nebývaly tak výrazné a netrvaly tak dlouho, ale letošní podzim je na inverzní charakter počasí opravdu příznivý. Ukázková inverze už několik dnů drží chladný vzduch v nížinách, zatímco na horách je pohádkově krásně. Klíčový je vliv větru a síla slunce - protože slunce v zimních měsících nestoupá vysoko nad obzor, nemá velkou šanci inverzi rozrušit.

Velká Fatra patří rozmanitostí přírodních krás i turistických možností k nejkrásnějším pohořím na Slovensku. Všechno do sebe krásně zapadá - mám možnost si víkend o jeden den prodloužit, dlouho neváhám a jako výchozí místo volím vojenskou zotavovnu Smrekovica - obratem mi potvrzují rezervaci s poznámkou, že mám počítat s tím, že se nevaří, protože se rekonstruuje. To mi rozhodně nebude vadit :-) Už vím jak vypadá Velká Fatra zjara - šli jsme ze Smrekovice na Borišov počátkem května 2009 a taky vím, jak to vypadá v létě - z Kraľovy studně na Borišov jsem šlapala na přelomu července a srpna 2010. Takže tentokráte je na řadě pozdní podzim a třeba se mi někdy zadaří vyrazit sem v zimě...

Pátek 11.11.2011

Listopadové dny jsou krátké, budu ráda, když do Ružomberoku dojedu za posledního denního světla - mám před sebou vzdálenost cca 290 km a cca 4,5 hod. jízdy. Naštěstí mohu využít toho, že Honza potřebuje dnes odcestovat do Rožnova pod Radhoštěm a tím pádem si sedne na dvě hodiny za volant on. Z Brna vyrážíme ve 12:00 a cestou se jen krátce zastavujeme v Holešově pro jednu kešku. Ještě v rožnovské Bille nakoupit něco k jídlu a přede mnou je výjezd na Bumbálku k česko-slovenské hranici. Provoz je tak akorát, žádný kamion mne nebrzdí, ale v Žilině provoz rapidně houstne a nepolevuje až k Ružomberoku. Sluníčko mi ještě nádherně stihlo osvítit hřebeny Kriváňské Malé Fatry a poté se začalo rychle stmívat. Po silničce vedoucí z Podsuché k vojenské zotavovně dojíždím za úplné tmy. Moc se mi z nahřátého auta nechce, ale nic jiného mi nezbývá - parkoviště je prázdné, mrzne a svítí se v jediném okně - v recepci.

Za 10€ + 0,35€ místního poplatku za osobu/noc dostávám klíč od pokoje v budově C a elektrický ohřívač - v mimosezóně se netopí, jen temperuje a zdá se, že jsem pro dnešní noc jediný host.

Včera byl úplněk, takže měsíc osvětluje nádherně stříbřitým světlem hory kolem - navlíkla jsem na sebe svetr, bundu, čepici a rukavice a šla si tu krásu prohlédnout zblízka :-) Po sněhu ani památka - smrky jsou stříbrné zásluhou jinovatky. Příšerná zima, ale pokoj se mi daří vytopit celkem úspěšně - s chodbičkou a koupelnou už je to mnohem horší :-(( Jako člověk panelákový jsem z hlediska teplotního komfortu docela rozmazlená...

Sobota 12.11.2011 - Veľký Choč

Ranní ptáče dál doskáče... Slunce vychází v 7, budík mne z teplé postele vyhání chvilku po šesté. Východ slunce si rozhodně nemíním nechat ujít.

Velká Fatra, okolí VZ Smrekovica (listopad 2011)

Na ubytovnu se vracím na snídani. Ještě navařit horký čaj do termosky a zabalit dva krajíce chleba sebou a jsem připravena vyrazit - mým dnešním cílem bude Veľký Choč.

Velký Choč, nejvyšší vrchol Chočských vrchů se svou nadmořskou výškou 1611 m kraluje dolnímu Liptovu i dolní Oravě. Jeho nápadnou a charakteristickou siluetu je vidět zdaleka a z jeho vrcholu lze zhlédnout celé severní Slovensko. Chočské vrchy oddělují Liptov a Oravu a podle nadmořské výšky jsou po Tatrách (2655 m), Nízkých Tatrách (2043 m), Oravských Beskydech (1725 m) a Malé Fatře (1709 m) pátým ve výškovém žebříčku slovenských hor. Impozantně působí zejména ze severu, z Oravy, kam spadá strmými svahy členěnými krátkými žlaby a kotli. Na jih, do Liptova, vybíhají mnohé boční hřebeny a rozsochy, které jsou často samostatnými horami. Všechny se sbíhají na vrcholu Velkého Choče - Malý Choč (1465 m), Zadní Choč (1288 m) i Predný Choč (1249 m). Ale Chočské vrchy jako takové nevytváří souvislý horský hřeben, který je tak typický pro ostatní pohoří této oblasti.

V květnu 2011 jsem na vrchol vyšplhala z Valaské Dubové, tentokrát na tenhle úžasný vyhlídkový vrchol míním vyšlapat z Lúček.

Modrou oblohu Smrekovice na chvíli měním za šedivou inverzní peřinu. Ružomberok a okolí je skryt v mlze a mlha skrývá i Lúčky, vesnici, která se může pochlubit s 13 m vysokým kaskádovým vodopádem Lúčanky, která padá do jezírka z okraje terasy z travertinu přímo uprostřed obce. Vodopád nikdy nezamrzá zásluhou teplých pramenů z lázní zvaných Lúčky-Kúpele a tak je možné jej obdivovat po celý rok. Ale dneska mám, koukám, smůlu - vody teče celkem málo, ale s tím jsem počítala, ale nepočítala jsem s tím, že rovnováha teploty a vodních par bude vytvářet oblaka mlhy a skrývat tu nádheru. Snad se to odpoledne změní - auto nechám zaparkované v Lúčkách a po výstupu na Veľký Choč se tudy vrátím.

Chočské vrchy, Lúčanský vodopád (listopad 2011)

Po červené je to cca půl hodiny po silničce přes Lúčky-Kúpele, jedny z nejstarších slovenských lázní, k ústí Jastrabiej doliny (lze zde případně i zaparkovat) a pak už musí všichni po svých - dle rozcestníku to je na vrchol tříhodinový výstup.

Chočské vrchy, Lúčky-Kúpele (listopad 2011)

Škoda, stromy už shodily barevnou krásu a s výjimou modré oblohy převládá v krajině černohnědotmavozelená. Ale zásluhou mrazu je Žimerov potok obzvláštněný spoustou křišťálových drobnůstek.

Chočské vrchy, Jastrabia dolina (listopad 2011)

Stezka opouští potok a kolem studánky bez vody stoupám vzhůru. Nějak těch více než 1000 metrů výškového převýšení musím zvládnout :-( Lúčky se nachází v nadmořské výšce 580 m a vrchol Veľkého Choče má nadmořskou výšku 1611 m. Jedna vrstva se stěhuje do batohu, čepice i rukavice taky. Teplota stoupá a prodyšnost takzvaně prodyšné bundy je za těchto podmínek mizivá.

Na loukách Žimerová mám, doufám, ten nejhorší výstup za sebou, jsem ve výšce 1100 m, ale do sedla Vráca mezi Malým a Velkým Chočem to ještě mám podle rozcestníku 50 minut a poté na samotný vrchol Velkého Choče další půlhodinu. Na malý okamžik se otevře výhled směrem k vrcholu - čeká mne ještě pěkných pár výškových metrů...

Chočské vrchy, polana Žimerová (listopad 2011)

Masivy Velkého Choče jsou hustě zalesněné, jen vrcholová dolomitová čapka je holá, pokrytá řídkým porostem kosodřeviny. Chodník se vlní v četných serpentinách a konečně se otevírají nádherné výhledy směrem na Nízké a především Západní a Vysoké Tatry.

Chočské vrchy, pod sedlem Vráca (listopad 2011)

Kousek pod sedlem Vráca si lze prohlédnout zbytky duralového větroně a deska na kameni připomíná, že právě zde zahynul devatenáctiletý pilot 15.7.1980.

Chočské vrchy, pod sedlem Vráca (listopad 2011)

Úzká pěšinka odbočuje ze sedla Vráca doleva - na vrchol Malého Choče (1465 m) téměř po rovině. Vrcholová plošinka je maličká a výhledy jsou z ní úžasné. Pohledu na sever sice trošku "překáží" Velký Choč, ale jinak to nemá chybu.

Chočské vrchy, na vrcholu Malého Choče (listopad 2011)

Vracím se do sedla a pokračuji po červené prudkým stoupáním kosodřevinou. Čeká mne vrcholová kniha a rozhledová růžice. A hafo lidí :-)

Chočské vrchy, na vrcholu Velkého Choče (listopad 2011)

Za dobré viditelnosti se do kruhového rozhledu z Veľkého Choče dostávají všechny okolní pohoří Západních Karpat. Na západě Šípská Fatra a Malá Fatra s úžasným Veľkým Rozsutcem, na severu Babí hora a Pilsko, na východě Tatry a Roháče, hladina Liptovské Mary, na jihovýchodě kompletní hřeben Nízkých Tater a na jihozápadě Velká Fatra. Těžko hledat podobný vrchol - Velký Choč se téměř osamoceně tyčí k nebi obklopen mnohem menšími sousedy a tak poskytuje fantastické rozhledy, jedny z nejhezčích na celém Slovensku.

Vracím se po stejné trase, ale jeden z turistů mi doporučuje pro příště nechat auto v Ružomberoku, vzít to nahoru přes Likavský hrad a Predný Choč a z Lúček se vrátit do Ružomberoku autobusem. Tak tuhle variantu možná vyzkouším příště :-)

Pěšinu lemuje několik tabulí naučné stezky se spoustou nádherných fotografií - rozhodně je zde nejkrásněji na jaře, když všechny ty kytičky kvetou. Fotografie jsou doplněny slovy z Bible, z knihy proroka Amose:

Hle – tvůrce hor a stvořitel větru,
jenž oznamuje člověku své myšlenky,
ten, který tvoří svítání i tmu
a překračuje zemské výšiny,
má jméno Hospodin, Bůh zástupů.

A jsem zpátky v Lúčkách - mlha kolem vodopádu sice zmizela, ale je půl páté a světla už je málo. Stavím stativ, ale zaostření je docela problém...

Lúčanský vodopád (listopad 2011)

Co se dá dělat... Ale přichází nečekaný zázrak - rozsvěcují se reflektory a nádherně nasvěcují zákoutí s jezírkem a vodopádem. Nádherná tečka nádherného dne :-)

Lúčanský vodopád (listopad 2011)

Neděle 13.11.2011 - Rakytov

Ať počítám jak počítám, ma chatu pod Borišovem a zpátky to nemám šanci do setmění stihnout. Cca 10 hodin s minimální rezervou na odpočinek. Možná kdybych vyrazila s rozedněním... Ne, nestojí to za to :-(

Ale ke zdolání Rakytova a návrat mi stačí 5 hodin, takže plán je pro dnešní den vymyšlený :-)

v polovině cesty mezi VZ Smrekovica a hotelem Smrekovica - Ploská a Borišov (listopad 2011)

Po travnatém úbočí Skalné Alpy (1463 m) sbírám první výškové metry. Vlevo hřeben Nízkých Tater, vpravo vrcholky na turčianské hřebenové větvi Velké Fatry.

úbočím Skalné Alpy, pohled na sever - Tatry (listopad 2011)

výhled ze Skalné Alpy, pohled na západ - turčianská větev, v pozadí malofatranský Kľak a Martinské hoľe (listopad 2011)

výhled ze Skalné Alpy, pohled na východ - Nízké Tatry, hřeben Prašivé a Chochuly (listopad 2011)

výhled ze Skalné Alpy, pohled na jih - Rakytov, Čierny kameň, Ploská, Borišov (listopad 2011)

Scházím do sedla a zalesněným hřebenem úbočím Tanečnice převážně lesem dorazím až do Severního Rakytovského sedla (1400 m).

úbočím Tanečnice (listopad 2011)

hřeben Nízkých Tater ze Severního Rakytovského sedla (listopad 2011)

Rakytov ze Severního Rakytovského sedla (listopad 2011)

Skalná Alpa a Tanečnica ze Severního Rakytovského sedla (listopad 2011)

Po ostré hraně hřebene přes několik skalních stupňů nejprve hodně strmě, ale později povlovněji, se dostávám na vrchol Rakytova (1567 m), po Ostredku (1592 m), vrcholu Frčkov (1585 m) a Križné (1574 m), čtvrtému nejvyššímu vrcholu Velké Fatry.

Severní Rakytovské sedlo (listopad 2011)

Severní Rakytovské sedlo (listopad 2011)

Charakteristický jehlancovitý tvar připomíná pyramidu a vrchol výrazně vystupuje z málo výrazného hřebene - vlastní vrchol je holý a kruhový výhled z něj se právem považuje za jeden z nejkrásnějších ve Velké Fatře. Kam se člověk podívá, tam jsou hory - z lidských sídel je vidět jen malá část Lipt. Revúc a Lipt. Lužné. Lúčanská i Krivánská Malá Fatra, Beskydy, Chočské vrchy, Nízké Tatry, Západní i Vysoké Tatry, ale jen ty nejvyšší vrcholy jsou ze severní strany částečně pokryty sněhem.

Rakytov, pohled na sever - v pozadí Velký Choč, 22 km vzdušnou čarou (listopad 2011)

Rakytov, vrcholový kříž (listopad 2011)

Rakytov, pohled na jih - Križná, Ostredok, Čierny kameň, Ploská, Borišov (listopad 2011)

Mám spoustu času kochat se nádherným výhledem a využívám znalostí místních, kteří dokáží pojmenovat téměř každý kopec. S použitím dalekohledu, ale i prostým okem lze identifikovat i Svinici a Kozi Wierch, na které mám ty nejhezčí vzpomínky ze zářijového výšlapu přes Orlí Perč.

Rakytov, pohled na severovýchod - Západní a Vysoké Tatry (listopad 2011)

Je čas se vrátit zpátky na Smrekovicu stejnou cestou. Sluníčko se po obloze o posunulo o pořádný kus, takže výhledy budou zase trošku jiné...

úbočím Tanečnice (listopad 2011)

úbočím Skalné Alpy (listopad 2011)

A protože do večera je stále spousta času, zkusím prozkoumat aspoň kousek trasy ze Smrekovice směrem na Malino Brdo. Škoda, až na Šiprúň to za denního světla nestihnu :-(

Salatín a hřeben Nízkých Tater z úbočí Malé Smrekovice (listopad 2011)

Stezka vystupuje lesem na velkou louku pod Malou Smrekovicou (1485 m) a poté hustými starými lesními porosty národní přírodní rezervace Jánošíkova kolkáreň. Míjím místo, kde stávala od roku 1924 první turistická a lyžařská chata na Smrekovici, v Ružomberoku a v okolí celého Liptova.

po úbočí Malé Smrekovice (listopad 2011)

po úbočí Malé Smrekovice - Vysoké Tatry (listopad 2011)

po úbočí Malé Smrekovice - Nízké Tatry (listopad 2011)

po úbočí Malé Smrekovice (listopad 2011)

po úbočí Malé Smrekovice (listopad 2011)

Teplota prudce klesá a sluníčko brzy zmizí za obzorem. Je nejvyšší čas vrátit se do ubytovny a pustit naplno elektrický ohřívač. Na parkovišti opět stojí jediné auto, to moje, takže v noci bude opět úžasné ticho. Uvařím si nudlovou polévku v hrnečku, protože mám sebou jen ponorný vařič a pustím si na DVD přehrávači nějaký film :-)) Sice je zde i společenská místnost s televizí, ale tam bych asi zmrzla.

Velká Fatra (listopad 2011)

Pondělí 14.11.2011 - Tlstá a Ostrá

Tlstá (1373 m) je výrazný vrch západní strany Velké Fatry a společně s Ostrou (1247 m) tvoří výraznou dominantu oblasti zvané horný Turiec. Podle příručky z edice S batohem po Slovensku - Velká Fatra, patří tato túra k tomu nejhezčímu, co Velká Fatra nabízí a dnes to již mohu potvrdit z vlastní zkušenosti - mají pravdu :-))

Ze Smrekovice je do Blatnice cca 80 km a protože je to směrem blíže Brnu, nechala jsem si tento výlet na poslední den. Vstávám opět v 6:00 - musím se zabalit, nasnídat, uvařit do termosky čaj, vrátit klíče a elektrický ohřívač a sjet dolů po úzké silničce do Podsuché a poté se přemístit do Blatnice. Přes Ružomberok resp. Donovaly to vychází vzdálenostně v podstatě nastejno - volím směr přes Ružomberok, Kraľovany a Martin, abych se vyhnula stoupání na Donovaly a posléze do sedla Malý Šturec. Teplota se dole v údolí pohybuje na minus 10°C, na což mne upozorňuje jeden ze zaměstnanců VZ a silnice tím pádem mohou klouzat.

Za sebou nechávám modrou oblohu a sjíždím pod hladinu inverze. Ružomberok a okolí je opět skryt v husté bílošedivé vrstvě a mizivé výhledy mne čekají až k Blatnici, kde v chatové osadě Gader v Gaderské dolině zanechávám auto.

Svačinu, čaj, foťák, náhradní baterky, GPSku a hlavně čepici a rukavice - v tomhle údolí se teplota pohybuje taky pár stupňů pod nulou a než vyšplhám nahoru a zahřeju se pohybem, chvíli to potrvá. Je 8:15 a mám před sebou dle mapy 6,5 hodiny chůze.

Gaderská dolina (listopad 2011)

Míjím odbočku na Blatnický hrad a začínám stoupat. Čeká mne cca 900 výškových metrů a 2,5 hod stoupání až na vrchol Tlsté. Ale nejprve musím vystoupat Vápennou dolinou k jeskyni Mažarná. Úžasné místo ...

výstup na Tlstou Vápennou dolinou (listopad 2011)

Jeskyně Mažarná patří k nejvýše položeným obydleným jeskyním na Slovensku a její mohutný vstupní portál leží hned vedle turistického chodníku. Je významným paleontologickým nalezištěm a sloužila jako úkryt i pro pastýře, lesníky či v době Slovenského národního povstání.

jeskyně Mažarná (listopad 2011)

A chodník mne vede stále výš a výš přes několik nádherných vyhlídkových míst. Jenže výhled je zatím stále blokován inverzí, stále jsem ještě příliš nízko :-(

nad jeskyní Mažarná (listopad 2011)

Nekonečné stoupání po uzounké pěšince v nespočetných serpentinách mám konečně za sebou, jsem v nadmořské výšce 1373 m a stálo to za tu námahu!!!

Ale nejhezčí výhledy nenabízí nejvyšší bod, ale západní předvrchol.

Tlstá (listopad 2011)

Z jedné strany Turčianska kotlina, olemovaná v pozadí hradbou Malé Fatry, z druhé strany celá řada velkofatranských velikánů - Križná, Ostredok, Borišov - a za nimi vykukující hřebeny Nízkých Tater. Škoda, z inverze vykukují jen nejvyšší vrcholky Kremnických vrchů a směrem k jihu jen dva kopce, ale nedokážu jim přiřadit jména. Nepřehlédnutelná je pouze silueta malofatranského Kľaku ve tvaru zubu.

výhled z Ľubené (listopad 2011)

Po hřebínku přes Bágľov kopec po zelené turistické značce je to na Ostrou cca hodina a snažím se tuto vzdálenost zvládnout co nejrychleji - vždyť mne ještě čeká cesta do Brna.

Ostrá (listopad 2011)

Úžasný vrchol přístupný po prolezení skalním oknem, kde si lze vypomoci řetězy. Jsem v nadmořské výšce 1247 m a protože je dnes pondělí, pracovní den, jsem nahoře úplně sama, ale podle počtu zápisů ve vrcholové knize tady rozhodně nebývá takhle liduprázdno.

Ostrá (listopad 2011)

Po žluté scházím k rozcestí Muráň a poté Konským dolem po chodníku Janka Bojmíra až k jeho ústí do Gaderské doliny. Je půl čtvrté, nejvyšší čas nastavit si jako cíl v GPSce Brno :-( a aspoň část časy zvládnout za denního světla bez nepříjemného oslňování protijedoucími automobily. Přes Prievidzu, Bánovce nad Bebravou, Trenčín do Starého Hrozenkova a po E50 až do Brna - 240 km a cca 4 hodiny jízdy.

Ostrá, sestup Konským dolem (listopad 2011)