... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

Lysá hora VIII. - 17.11.2011

... útěk před dušičkovým počasím potřetí ...

Už je to 22 let od pádu komunismu, jak ten čas letí... 17. listopadu 1989 bylo Honzíkovi 18 dnů a dnes je z něj dvaadvacetiletý Honza, který mne i tátu už dávno přerostl :-)

Pracovního volna využijeme samozřejmě k výletu, na vrcholu Lysé hory (1323 m) se určitě dostaneme nad hladinu inverze a užijeme trošku sluníčka.

Nejdřív očistit přední sklo, topení nastavit naplno a můžeme vyrazit - tentokráte ve třech - já, Vašek a kamarád Mirek. Vyrážíme z Brna ještě před rozedněním, v 6:00, silnice jsou suché, téměř prázdné, ale cestování trošku komplikuje mlha. Do Malenovic na parkoviště hotelu Petr Bezruč to máme 187 km a podle Google cca 2,5 hod jízdy - ve skutečnosti jsme na místě v 7:50 :-)

hotel Petr Bezruč - Ivančena - rozc. Malchor - Lysá hora - Lukšinec - U Veličků - vodopády Satiny - U Korýtka - hotel Petr Bezruč, cca 13 km

Z vyhřátého auta se člověku zrovna moc nechce, ale zimy netřeba se bát, zahřejeme se pohybem po pěšině rovnou do kopce napříč vrstevnicemi. Na včerejších snímcích z webkamery na vrcholu bylo kompletně celé údolí a v podstatě celé Ostravsko skryto pod hustou vrstvou nízké oblačnosti, ale dneska máme štěstí - svítí sluníčko i tady dole. Nebo neštěstí?? Mnohem fotogeničtější by asi byla ta oblačná vrstva :-(

První zastávka je samozřejmě u kamenné mohyly Ivančena, mohyly vystavěné na paměť pěti ostravských skautů, popravených fašisty 24.4.1945 v polském Těšíně a dalších třinácti skautů padlých v protifašistickém "odboji slezských junáků". Skauti se zde v horách scházeli a scházejí každý rok v den svého patrona, sv. Jiří, a přinášejí kámen ze svého kraje a mohyla tak stále roste.

Lysá hora, mohyla Ivančena (listopad 2011)

A stále nahoru po kamenité cestě. Žádný sníh, žádné bláto, žádná voda.

Lysá hora (listopad 2011)

Co dodat? Lidí jako máku :-) Při výstupu jsme uvažovali, kam se nahoře schováme se svačinou před studeným větrem, když nám naši oblíbenou Plesnivku zbourali a do Šantánu tyhle davy lidí rozhodně nevejdou, ale naše obavy se ukázaly docela zbytečné. V Kameňáku, ve kterém jsme v listopadu 2009 přespávali, abychom se mohli kochat západem a východem slunce, jsou v současnosti namísto ubytovávacích kapacit dva bufety.

Posilňujeme se podle chuti kyselicou či česnečkou a klobásou a čajem než opět vyrazíme do větru. Teplota se pohybuje na cca +2°C a vítr fouká silou 8-9 m/s, takže ke slovu přichází i kapuce.

Výhledy jsou úžasné - na severozápadě vykukují z hladiny inverze Jeseníky, na východě Babí hora, Pilsko, Vysoké Tatry, Velký Choč, Malá fatra i Martinské hole.

Lysá hora (listopad 2011)

Ale fotografujeme i výstavbu nové chaty - v místě Plesnivky (demolice proběhla 1.9.2011) staví soukromá firma Slezský dům (ta původní chata tohoto jména vyhořela v roce 1972) a momentálně pilně betonují základy. Ale ani KČT nezahálí - nízkoenergetický objekt má stát v místech, kde v roce 1978 shořela původní Bezručova chata.

Lysá hora, staveniště (listopad 2011)

Lysá hora, pohled směrem na Smrk, Kněhyni a Radhošť (listopad 2011)

Cestou dolů se krátce zastavujeme v zatáčce pojmenované podle jedné z obětí, Břetislava Hellera. Zde byl 17.11. 2006 pracovníky zdejší meteorologické stanice instalován 4m vysoký dřevěný kříž na památku všech, kteří na nejvyšším vrchu Beskyd zahynuli. Na větších balvanech v břehu jsou přichyceny kovové pamětní desky obětem Lysé hory.

Lysá hora, Hellerova zatáčka (listopad 2011)

A pak už dlouhá cesta dolů. Přes Lukšinec a místo zvané Ondrášovy díry - jeskynní systém na rozeklaném temeni rozsochy Lukšince. Nejznámější a největší z podzemních prostor je Ondrášova či Zbojnická jeskyně. Její vstup se nachází asi 10m J od turistické cesty. Celková hloubka je 34,5m a délka všech průlezných prostor ve 3 úrovních je 217m, největší dutina této jeskyně má rozměry 9x7m a dosahuje výšky až 5m. Vstup do těchto rozsedlinových jeskyní je samozřejmě přísně zakázán - z důvodu bezpečnosti i pro ochranu netopýrů. Železná mříž v současnosti otvor nekryje, ale jen úplný blázen by do něčeho takového, co vypadá, že se každou chvílí zavalí, vlezl.

Lysá hora, po červené přes Lukšinec (listopad 2011)

A konečně hospoda u Veličků - rod Veličků provozuje tuto hospodu nepřetržitě již od roku 1825 a jedná se zřejmě o nejstarší hospodu v Beskydech. Užíváme si příjemné teplo, chlapi si objednávají pivo a já si vychutnávám skvělý čaj :-)

Jsme u korýtka, ve výšce 560 m. Obrovský pískovcový balvan, z něhož voda prýští, se nazývá Ondrášova skála a podle pověsti byl právě zde, podle ústního vyprávění, zvolen Ondráš vůdcem své družiny. Na druhé straně, v čelní skalce byly instalovány kovové pamětní desky Janu Mohylovi a Zdeňkovi Stopovi – obětem hor.

Po vyšlapané pěšince slézáme až na úroveň potoka Satina - 10 m hluboká skalní průrva s jedním z mála beskydských vodopádů o výšce cca 2 m je úžasně fotogenická.