Nízké Tatry 16.-20.8.2011
západní část hlavního hřebene
Už dlouho jsem měla mezi svými tipy na výlety uložen přechod hlavního hřebene Nízkých Tater. Jenže stále to nějak nevycházelo - buď zlobilo počasí nebo nebyla možnost uvolnit se z pracovního procesu a svou roli hrály i obavy ze setkání s medvědem.
Ale tentokráte se zdá, že by to mohlo vyjít - jsou prázdniny, léto a špatná není ani předpověď počasí. Ba přímo naopak - předpovídají sluníčkovo. A protože se mi podařilo k tomuto výletu zlákat i muže, plán je brzy jasný - autem na Donovaly a poté po svých západní částí hřebene na Čertovicu a nějakým autobusem zpět k autu. Moc by mne lákalo projít hřeben celý, až po Kráľovu hoľu, ale ta druhá, východnější část hřebene je náročnější - není zde žádná možnost zakoupení něčeho k jídlu a jídlo na tři dny je nutno přibalit do batohu na zádech. Úžasný dárek k narozeninám...
Nízké Tatry
A co se týče medvědů - medvěd hnědý v Nízkých Tatrách dosahuje nejvyšší populační hustoty na Slovensku, jejich počet je odhadován na 150-200 jedinců. Rozsáhlé a poměrně zachovalé lesní společenstva poskytují vhodné prostředí pro život těchto velkých šelem, ale problémy nastávají tehdy, když medvěd začne v turistických centrech pro svou potravu využívat kontejnery s odpadem z restaurací a postupně začne ztrácet svou plachost a stává se nebezpečným pro turisty. Ale za normálních okolností není medvěd žádná krvelačná bestie, která sežere, na co přijde a ani nezabíjí na potkání. Je přirozenou součástí karpatských lesů a je třeba jej respektovat. On je doma a my jsme v jeho teritoriu pouze hosty!!
Nízké Tatry oddělují Horehroní od Liptova a západního Spiše a jsou po Tatrách druhým nejvyšším pohořím Slovenska. Vyznačují se drsným horským podnebím a táhnou se v délce cca 80 km s průměrnou šířkou 15 až 25 kilometrů. Na východě jsou ohraničeny Vernárskou dolinou, která je odděluje od Slovenského ráje. Na západě je od Velké Fatry odděluje údolí řeky Revúce a od Starohorských vrchů Hiadeľská dolina. Na jihu jsou ohraničeny Horehronským podolím a na severu Podtatranskou kotlinou a Kozími chrbtami. Nejvyšším vrcholem je Ďumbier (2043 m) a hranici 2000 m převyšují další tři vrcholy - Štiavnica (2025 m), Chopok (2023 m) a Dereše (2003 m). Deset vrcholů měří více než 1900 m, 18 je vyšších než 1800 m a 27 je vyšších než 1700 m. Hlavní hřeben je situovaný od západu na východ kromě nejzápadnější části, která se velkým obloukem ohýbá směrem na jih.
V příkrovech vápenců a dolomitů se chemickým působením vody vytvořily četné a značně rozsáhlé krasové útvary. O význačnosti krasu svědčí to, že jsou tady pro veřejnost otevřeny čtyři jeskyně v klasické podobě (Demänovská jeskyně slobody a Demänovská ľadová jeskyně, Važecká jeskyně a Bystrianska jeskyně) a dvě s vůdcovskou speleologickou službou (Jeskyně Mŕtvych netopierov a Stanišovská jeskyně).
Lesní porosty zabírají až 90% pohoří. V nižších polohách roste především buk a nad pásmem bučin je to především smrk - na jihu od výšky 1300 m, na severní straně od výšky 1150 m až po horní hranici lesa. Ta byla v minulosti snížena vlivem pastevectví a dnes činí cca 1500 m. Ale nejkrásnější jsou alpínské louky, kterým zde říkají hole.
Úterý 16.8.2011
Itinerář byl jasný, ale okolnosti se dneska obrátily vůči mně a nic se nedaří podle plánu. Namísto plánovaného odjezdu v 10:00 ve dvou, vyrážím v 11:00 sama - u mé drahé polovičky zvítězily viry střevní chřipky. Za Starým Hrozenkovem se přidávám do dlouhé kolony - silnice mezi Starým Hrozenkovem a Drietomou je zcela neprůjezdná zásluhou dopravní nehody, ale naštěstí bez zranění - z náklaďáku spadl v zatáčce stavební stroj a jeho vyproštění a naložení trvalo více než hodinu. A samozřejmě do třetice všeho dobrého i zlého... Zbytečně si zajíždím spodem přes Žiar nad Hronom, když mnohem lepší by to bylo horem přes Turčianské Teplice. Jsem počítala s tím, že na Donovalech budeme před třetí odpolední a do setmění dojdeme do Hliadeľského sedla a namísto toho je půl šesté a jsem tady sama... Do Hiadeľského sedla sama spát nejdu, to raději vyrazím ráno za svítání...
Tak trošku mimo plán mám tedy čas na prohlídku v Donovalech. Až někdy nebudu vědět co s penězi, ubytuju se v Residence Hotelu s kapacitou 190 lůžek v pokojích s LCD televizorem, internetem, telefonem, trezorem, minibarem, koupelnou s vanou, kuchyňkou vybavenou indukčním sporákem, mikrovlnkou, ledničkou, pračkou za 85€ osoba/noc... A k tomu si dám ajurvédskou masáž, zahraju si golf na golfovém trenažéru a možná dostanu i uvítací koktejl... A až budu mít volných 200000€ koupím si apartmánový byt...
Donovaly
Jen by mne zajímalo, jestli tak obrovskou ubytovací kapacitu je možno aspoň v zimě zaplnit - takhle v létě je zde v podstatě pusto a prázdno :-(
Donovaly
Horská obec Donovaly patří k nejvýznamnějším střediskům cestovního ruchu na Slovensku, takže co se dá dělat. Donovaly a jeho osady vznikly v 17. a 18. století v období rozvoje hutnictví a hornictví v okolí Banské Bystrice jako uhlířské osady. Kdysi se říkalo, že zásluhou roztroušených osad, luk, lesů a vrchů tvoří Donovaly svérázný urbanisticko-krajinářský komplex, nádherné panorama umocněné masivem Prašivé a Veľké Chochuľe. Současná směsice všudypřítomných reklam, apartmánových domů a železných konstrukcí lyžařských vleků až takovou potěchou pro oko není...
Donovaly
Jedna ze silniček mne dovede až k místu s tak trošku pohádkovým názvem - Habakuky. A však to taky pohádkový svět je - Dobšinského pohádkový svět založený na tradičních slovenských lidových pohádkách. Jenže takhle v podvečer je samozřejmě dávno zavřeno a bez sluníčka nejsou fotografie nic moc - hezčí mají na svých stránkách www.habakuky.eu.
Donovaly
Středa 17.8.2011 Donovaly - útulna Ďurková
Spím v autě, budík mám nastavený na pátou a takto nádherným pohledem mne ráno za takhle brzké vstávání odměnilo. Než vyšplhám po hřebeni na vrchol Prašivé (1652 m), což je na snímku první vrchol zprava, bude sluníčko už vysoko...
Donovaly
Z Donoval (980 m) se vydávám na jih po asfaltové cestě mírně stoupající do svahu na okraji lyžařských sjezdovek směrem na vrchol Baník. Míjím příšerný komplex apartmánových bytů a tohle mne dneska čeká:
Donovaly (980 m) - Baník (1056 m) 0:25 - Kečka (1225 m) 1:00 - Kozí chrbát ( 1330 m) 1:00 - Hiadeľské sedlo (1099 m) 0:30 - Veľká Chochuľa ( 1753 m) 2:15 - Košarisko (1695 m) 0:20 - sedlo pod Skalkou (1476 m) 0:45 - Latiborská hoľa (1643 m) 1:15 - sedlo Latiborské hoľe (1540 m) 0:15 - sedlo Zámostskej hoľe (1585 m) 0:30 - sedlo Ďurkovej (1715 m) 1:15 - útulna pod sedlom Ďurkovej (1640 m) 0:10 tj. dohromady cca 10 hodin chůze
pohled z Baníku
V batohu mám lehký cyklistický spacák a náhradní oblečení, pláštěnku, větrovku, foťák, GPSku, trekové hůlky, kartáček + pětidenní zubní pastu, přesně odpočítané léky, láhev s vodou a jídlo na několik dní - cca na jeden den jednu tatranku, jednu čokoládu, 3 krajíce chleba, 3 centimetrová kolečka salámu a kousek sýra a samozřejmě náplasti. Místa je v něm ještě dost, ale váha cca 9 kg je tak akorát a budu s tím muset vystačit. Víc neunesu a pohodový výlet by se snadno změnil v utrpení.
Asfalt končí v osadě Polianka a stoupání po lesní cestě už je strmější. Vlevo od cesty se objevují kamenná moře - rezervace Štrosy a vrcholky stromů již barví sluníčko. Konečně opouštím les a dostávám se na louky pod vrchol Kečky. Vrchol Kečky (1225 m) je holý a pěkné výhledy se otevírají na všechny strany. Tráva je plná ranní rosy a mé boty dlouho neodolávají :-( Někde pode mnou cinkají zvonečky ovcí, ale jinak je všude ticho a klid. Haberovo nádherné ticho hôr...
pohled z Kečky
Mírným sestupem se dostávám do sedla Hadlanka (1160 m) a mohu se rozhodnout - strmě vzhůru na Kozí chrbát nebo tento vrchol, nejvyšší vrchol Starohorských vrchů, obejít zleva po vrstevnici? Rozhodování je samozřejmě jednoduché - pokračuji strmě vzhůru do výšky 1330 m.
v sedle Hadlanka
Donovaly a Zvolen z Kozího chrbátu
Kečka a sedlo Hadlanka z Kozího chrbátu
Ale získanou nadmořskou výšku zase ztrácím. Sestup do Hiadeľského sedla je opravdu prudký a málo chybí do těžce schůdné klouzačky.
Dostávám se na hranice Starohorských vrchů a Nízkých Tater. Vede tudy elektrické vedení, cyklotrasa a stojí zde turistický přístřešek určený k legálnímu jednorázovému přespání.
Zpoza přístřešku se ozývají hlasy a cinkají ešusy, nechci rušit, zkusím nabrat zásoby vody až z pramene vyznačeného cca 75 m napravo od červené turistické značky směřující na vrchol Prašivé. Překonávám cca 150 výškových metrů docela prudkého stoupání lesem a opravdu - na stromě je značka studánky a kolmo doprava odbočuje pěšina. Moc vyšlapaná není, chvílemi si připadám jako indián na válečné stezce, když hledám, kudy vlastně dál. Hurá voda!! Ovšem jak z pramene přímo vytékajícího ze země bez jakékoli trubky, hadice či aspoň vyhloubené studánky dostat vodu do PET láhve?? Plnění lahve pomocí dlaní moc produktivní není, takhle tu strávím spoustu času a moc přehledný terén z hlediska medvědů tahle paseka tedy není. A jsou zde maliny i borůvky a medvědi jsou, jak se píše v příručkách, maškrtníci... Nakonec mne zachraňuje igelitový sáček, ve kterém mám zabalené náhradní baterie do foťáku :-)
Vracím se na stezku a stále stoupám. Les pomalu ustupuje a k jihu se otevírají krásné výhledy. Z pásma lesa se dostávám do pásma kosodřeviny a stále prudce stoupám. Stoupání se zmírňuje až těsně pod vrcholem Prašivé (1652 m) - překonala jsem hranici 1500 m a v téhle výšce a výš se budu nad hranicí lesa pohybovat zbytek dnešního dne i 3 dny následující.
Vrchol Prašivé není vyznačen žádným rozcestníkem a krásné výhledy se otevírají doprava s popředím hromady kamenných mužiků. Ticho ruší jen mávání křídel, ale nedokážu rozpoznat, co je to za letce.
na vrcholu Prašivé
Zdolávám Malou Chochuľu (1719 m), bezejmenný vrcholek a po travnatém hřebeni se dostávám na nejvyšší bod dnešní trasy, Velkou Chochuľu (1753 m).
mezi Malou a Velkou Chochuľou
pohled na Velkou Fatru z Velké Chochuľe
pohled na hlavní část hřebene z Velké Chochuľe
Hřeben Velké Fatry se předvádí od Križné přes Ploskou a Rakytov ke Smrekovici, za ním lze zahlédnou oblé vrcholy Lúčanské Malé Fatry a severněji nelze přehlédnout Kriváň, Stoh a Velký Rozsutec Kriváňské Malé Fatry. Výhledy jsou fantastické, jen ty nejvyšší vrcholy Nízkých Tater mizí v čepici z oblaků - všechny čtyři dvoutisícovky - Ďumbier 2043 m, Štiavnica 2025 m, Chopok 2023 m i Dereše 2003 m. Naštěstí se spodní hranice oblačnosti s postupující denní dobou zvedá, tak později toho doufám uvidím víc.
Míjím pomníček s křížkem v místě, kde tragicky zahynul 30.12.1972 reprezentant ČSSR ve vodním slalomu Marian Havlíček.
pomníček Mariana Havlíčka pod Velkou Chochuľou
O kousek dál míjím další pomníček - se jménem Roman Kollar a datem 2.1.2005. A do třetice - pomník z období SNP, kdy zde 9.1.1945 zahynulo v lavině při pomoci partyzánům 5 obyvatel z Liptovské Lužné.
Košarisko
Vrchol Skalka (1549 m) je porostlý kosodřevinou a značka jej traverzuje z jihovýchodní strany. Ticho přerušují mouchy bzučivky a láhev s vodou je děsně těžká - lépe se rozhodně ponese v žaludku než na zádech :-) Ťukání hůlek je doufám dostatečně hlasité pro případné medvědy a lidí jsem zatím moc nepotkala - na prstech by se dali spočítat.
traverzem podél Skalky
Doleva odbočuje žlutá do Liptovské Lužné a přede mnou je Veľká hoľa (1640 m). Vrchol se obchází mírným traverzem z pravé strany, ale čeká mne zase trošku namáhavější část - výstup na Latiborskou hoľu (1643 m) po docela strmém chodníku.
pohled na Latiborskou holi zpoza Velké hole
pohled zpátky z Latiborské hole
Další vrchol v pořadí se nazývá Zámostská hoľa a ze sedla za ní je možno sejít cca 300 m k prameni. V sedle je památník SNP, ale již není čitelný. Ještě mne čeká kamenitý vrchol Ďurkové (1750 m) - hledím na vrchol Ďurkové ze sedla a převýšení se mi zdá hrozivé, ale nebylo to tak zlé, jak to vypadalo.
pohled ze sedla Zámostské hole na Ďurkovou
Už jen sestup do sedla Ďurkové (1709 m) a dole pode mnou, ve výšce 1640 m, se červená střecha turistické útulny Ďurková , kde mám v plánu přespat. Je 17:15, zvládla jsem to z Donoval za 12 hodin.
útulna Ďurková
Mladý muž před chatou se nejprve podivuje nad tím, že jsem došla sama, ale pak mi ochotně vysvětluje, jak to v útulně chodí s poznámkou, že správce jen zastupuje, protože ten má dovolenou. Ukládám si své věci na jednu z matrací a tím pádem mám postel pro dnešní noc jistou. Pár zájemců o nocleh je již ubytováno, ale místa je zatím spousta - ve společné noclehárně je prostor pro cca 30-40 lidí ve vlastních spacích pytlích na matracích v zatepleném podkroví. Z batohu vyhrabávám chleba, salám a sýr a upravený pramen vody se nachází asi 150 metrů západně od útulny. Zatímco večeřím, přicházejí další - nějací Poláci a poté nějací cizinci a vyrukují s angličtinou. Mladého muže to nikterak nevyvádí z míry a tentokrát anglicky začíná vysvětlovat, že nahoru se smí jen v ponožkách a nocleh ve vlastním spacím pytli zde stojí 5€. Jen zírám po všech těch reakcích na webech treking.cz a hiking.sk.
Alkohol je sviňa, to vím i já, zarytý abstinent a i takhle to pak může dopadnout - viz
http://www.treking.cz/archiv/durkova-pobodani-navstevnici.htm
útulna Ďurková
Bez batohu na zádech se vracím na hřeben udělat pár večerních fotek.
poblíž Ďurkové
Nádhera...
Čtvrtek 18.8.2011 útulna Ďurková - chata gen. Štefánika
Trošku jsem měla obavu, jak to bude v útulně s možností pořádně se vyspat, ale nebyl to žádný problém. Ani zima v tenkém cyklospacáku nebyla, ba spíše naopak :-) Občas zasvítila čelovka, všichni se pohybovali tiše a nezaslechla jsem vůbec žádné opilecké řeči. Cca 40 lidí v jedné místnosti a nikdo ani chrápáním nerušil ostatní.
Vstávám opět s rozedněním - rána v horách jsou nádherná a nemíním se o tu krásu připravit. V ponožkách se spacákem a batohem v náruči slézám dolů do jídelny - i zde se spí, takže pokračuji až ven před chatu, ať šustěním zbytečně nikoho neruším.
Takže takhle vypadá útulna pod Ďurkovou v půl šesté ráno v druhé polovině srpna. Nikde nikdo, všichni ještě spí :-)
útulna pod Ďurkovou
Tráva je opět plná ranní rosy a láhev s vodou dneska nenaplním po okraj - cestou budu míjet Kamennou chatu pod Chopkem, nebude problém něco si koupit. Dnešní plán je o něco kratší, ale hory budou vyšší:
útulna pod sedlom Ďurkovej (1640 m) - Chabenec (1955 m) 1:15 - Kotliská (1937 m) 0:45 - Krížské sedlo (1775 m) 0:20 - Poľana (1890 m) 0:25 - sedlo Poľany (1837 m) 0:10 - Dereše (2004 m) 1:15 - Chopok (2024 m) 0:45 - Demänovské sedlo (1756 m) 1:00 - Krúpove sedlo (1922 m) 0:45 - Ďumbier (2043 m) 0:45 - Krúpove sedlo (1922 m) 0:30 - rázc. na Krúp. sedlo (1780 m) 0:20 - chata gen.Štefánika (1728 m) 0:20 tj. dohromady cca 9 hodin chůze
Zpátky na hřeben je to čtvrthodinka prudšího stoupání a pak již pokračuji táhlým stoupáním na rozložitý Chabenec.
cestou na Chabenec
Nejvyšší vrcholky začíná barvit vycházející sluníčko a rozhledy jsou úžasné. Z mlhy v údolích vystupují známé kopce - hřeben Kriváňské Malé fatry, výrazný Velký Choč a vpravo od něj daleko na obzoru Pilsko a Babí hora. A samozřejmě Tatry, Západní i Vysoké. A taky Kráľova hoľa, kterou si zásluhou vysílače na vrcholu nelze splést.
Chabenec
Jednu z nepřehlédnutelných hor neumím pojmenovat, ale po dodatečném prostudování mapy už vím, že to byl Salatín.
A všude kamzíci! Jenže já sebou nemám objektiv s delší ohniskovou vzdáleností... Ale nakonec to až tak nevadí, pustili mne k sobě hodně blízko :-)
kamzíci na Chabenci
Kamzík horský, druh divoké horské kozy, patří mezi nejznámější živočichy Nízkých Tater. Současná populace kamzíka v Nízkých Tatrách žije více než 30 let - v polovině 70. let 20. století sem bylo postupně uměle vypuštěno 30 jedinců z Vysokých a Belianskych Tatier. Jejich návrat byl úspěšný a dnes se jejich počet pohybuje kolem stovky.
Před sebou mám konečně panorama nizkotatranských dvoutisícovek. Odleva Chopok, Dereše a Ďumbier. A vedle něj na obzoru Kráľova hoľa. Ale fotit proti slunci se zrovna moc nedaří :-(
dvoutisícovky z Chabence
Na druhou stranu jsou fotografie úplně jiné.
Chabenec z vrcholu Kotliská
Sestupuji do Chabeneckého sedla a a pokračuji na Kotliská (1937 m), kde se prudce stáčím doleva do Krížského sedla (1774 m). Na jih vybíhá nejvyšší nízkotatranská boční rozsocha Skalky a hřeben omezují strmé svahy klesající do hlubokých ledovcových kotlin.
Skalka z vrcholu Kotliská
Poľana, Dereše, Chopok, Ďumbier a Vysoké Tatry z vrcholu Kotliská
Na Poľaně (1890 m) mám opět štěstí na kamzíky. Pode mnou je závěr Demänovské doliny a přede mnou nejvyšší úsek hlavního hřebene. Škoda, vrcholky se skrývají v mracích a docela dost studeně fouká ...
na vrcholu Poľany
na vrcholu Poľany
na vrcholu Poľany
Nejprve mne čeká sestup do sedla Poľana (1837 m) a posléze mírné stoupání na první více než dvoutisícový vrchol - na Dereše (2003 m) po dlážděném chodníku.
pohled na sedlo Poľany a Poľanu
Dosud liduprázdný hřeben se začíná hemžit lidmi - většina z nich se vyvezla pod vrchol Chopoku z Jasné v Demänovské dolině sedačkovou lanovkou.
Dereše
Po dlážděném chodníku je chůze pohodlná a ke Kamenné chatě to není daleko. Tam se schovám před větrem a pořídím něco k snědku a horký čaj. Už se na to těším!
Chopok
V chatě je plno, ale jedno místečko se vždycky najde - venku je chladno a všichni se chtějí ohřát. Objednávám si místní specialitu - velký čaj z horských bylin a dostávám tedy půllitrový hrnek. K tomu šošovicová polévka s chlebem, skvělé. Voda zde neteče - je možné si koupit pouze balenou a před suchým záchodem venku se stojí fronta.
Nádherný kruhový výhled nabízí východní vrchol vypínající se nad chatou. Jsem ve výšce 2024 m a možná se mi podaří vyfotit vrcholový rozcestník bez lidí... Na západní vrchol se dostat nedá - je to zde momentálně jedno velké staveniště, protože se zde buduje lanovkové propojení obou stran Chopku tak, jak zde už kdysi bylo. V současnosti zrušenou (zrušena byla v roce 1998), dvojsedačkovou lanovkou od hotelu Kosodrevina jsem se nahoru na Chopok dostala jen jednou jedinkrát jako dítě s rodiči na dovolené - mohlo to být tak v roce 1978 a vzpomínky už marně doluji z paměti.
Chopok, pohled na Dereše
Chopok, pohled na Ďumbier
Po dlážděném chodníku pokračuji do Demänovského sedla (1756m) a tahle část hřebene patří k nejfrekventovanějším.
Ďumbier
Na jih se otevírají pohledy do Bystré doliny se známými středisky jako Kosodrevina, Srdiečko nebo Trangoška. Mnohem hezčí je však pohled dolů do Široké doliny na Demänovské straně.
Široká dolina z Demänovského sedla
Mému pohledu neujde vrchol vzdálený cca 5 km vzdušnou čarou na sever. Po prostudování mapy už vím víc - Krakova hoľa měří 1752 m a neprávem patří k trošku opomíjeným vrcholům Nízkých Tater. Skrývá v sobě díru do podsvětí - Starý hrad s hloubkou 432 metrů, nejhlubší jeskyni na Slovensku objevenou v roce 1964 Petrem Hipmanem a mnohé další jeskyně a propasti, pro běžného smrtelníka však zatím nepřístupné.
Krakova hoľa
Krúpove sedlo
Z rozcestí pod Krúpovou hoľou zdolávám nejvyšší vrchol Nízkých Tater, Ďumbier (2043 m). Po dlážděném chodníku to trvá nahoru cca 45 minut a odměnou za výstup je kruhový rozhled. Směrem na jih se svažují oblá úbočí protkaná fleky trávy až k pásmu lesa a do úzkých údolí Horehroní. Na sever se vrch láme žulovým srázem místy až 500 metrů vysokým - výsledek činnosti ledovce v dobách ledových.
Ďumbier
Zubatý hřeben Vysokých Tater na jedné straně, zvlněné moře Slovenského rudohoří na straně druhé. Mezi tatranskými vrcholy se vyjímá skupina Roháčů a Kriváň či Gerlachovský štít. Řetěz oblých nízkotatranských vrcholů končí Kráľovou hoľou s vysílačem - hlavní hřeben Nízkých Tater je nejdelší z pohoří, která mají v názvu slovo Tatry - měří 78 km.
Ďumbier
A jak přišla tahle hora ke svému jménu? Název je odvozen od rostlinky, jejíž kořeny se používají v lidovém léčitelství i v gastronomii - u nás je známo jako zázvor, ale slovenský název zní ďumbier.
Ďumbier, pohled na Chopok
Je čas vrátit se dolů do Krúpového sedla - kdysi vedla z vrcholu stezka přímo k chatě M.R.Štefánika, ale pro obrovskou erozi je tento chodník už pár let uzavřen.
Ďumbier, po úbočí k chatě M.R.Štefánika
V chatě M.R. Štefánika si objednávám velkou kofolu a polévku - mají šošovicovou :-) Nocleh jsem si zde rezervovala mailem, ale dívčina rezervaci nemůže najít - prý je to stejně jedno, místa je dost. Za 14€ se snídaní v ceně dostávám přidělenu jednu postel i s lůžkovinami v osmilůžkovém pokoji. K dispozici je sušárna s elektrickými sušáky bot, splachovací záchod a světe div se, sprcha s horkou vodou a horká voda po osmé večer opravdu teče.
původní trasa od chaty M.R.Štefánika na vrchol Ďumbieru
Je nejvyšší čas se rozhodnout jak dál.
Varianta první - pokračovat na Čertovici a po hřebeni až na Kráľovu hoľu asi není ten nejlepší nápad. Nemám sebou zásoby jídla na další tři dny a útulna Ramža či Andrejcová nemá žádného hospodáře a docela omezený počet míst a já sebou nenesu stan.
Ani varianta druhá, sejít k jeskyni Mrtvých netopýrů a poté k Trangošce na autobus, který odsud jezdí dvakrát denně a až na Donovaly to znamená tříhodinové cestování, není dokonalá.
Nejlepší by bylo sejít dolů k jeskyni, projít si vyhlídkovou trasu, na kterou jsem si rezervovala dle úplně původního plánu pro dva dvě místa a poté se vrátit zpět nahoru a pokračovat po hřebeni zpátky na Donovaly po svých. Jenže místa jsou rezervována na desátou dopolední, což je první vstup a to by znamenalo, že do tmy na Ďurkovou rozhodně nedojdu a pokud budu spát na Kamenné chatě, nedojdu pro změnu do tmy ten následující den na Donovaly.
Škoda, prohlídka v speleologickém overalu a s přilbou s osvětlením by určitě byla úžasná - třeba se sem dostanu někdy příště. Vyrazím po hřebeni zpátky přímo na Donovaly po svých. Být motorizovaný má své výhody i nevýhody :-(
chata M.R.Štefánika pod Ďumbierem
Pátek 19.8.2011 chata gen. Štefánika - útulna Ďurková
I noc v téhle chatě proběhla v naprostém klidu. Kdo se chtěl bavit, seděl dole v jídelně, kdo chtěl spát, zalezl do postele. Ale tentokrát nevstávám s rozedněním, protože snídani budu mít nachystánu na sedmou. Míchaná vajíčka zvítězila ve výběru z nabídky téměř u všech a s hrnkem čaje a ošatkou chleba začíná můj další den v Nízkých Tatrách skvěle.
Dneska není tráva plná ranní rosy. Obloha je celkem šedivá a fouká. Ale snad se to brzy rozfouká...
po úbočí Ďumbieru
Od chaty jsem vyrazila o půl osmé, ale o půl deváté sedím pod vrcholovým dvojkřížem na Ďumbieru a tytam jsou včerejší nádherné výhledy. Zima, vítr, šedivo s viditelností na 10 metrů. O kamzíky by člověk málem zakopl... Z batohu vyhrabávám šátek a přitahuji kapuci. Občas se zdá, že jen batoh na zádech mne jistí před odfouknutím...
na vrchol Ďumbieru
Ďumbier
Čekám na díru a semtam se i dočkám. Honí se to přes hřeben a docela by se hodily i tenké rukavice a užila bych i normálního kulicha.
Ďumbier
Krúpove sedlo, pohled na Západní a Vysoké Tatry
v Demänovském sedle
Jak se blížím ke Kamenné chatě pod Chopkem, opět potkávám spousty lidí, takže je jasné, že lanovka jezdí čili dole ten vítr není až tak příšerný. Opět si dávám půllitřák čaje z horských bylin a tentokrát pokrm zvaný Maxichopok - kynutý knedlík plněný povidly a přelitý vanilkovým pudingem a pozoruji příchozí. Slečna v růžovém tílku s kabelkou se sem dostala jak???
Chopok, Kamenná chata
Pokračuji na Dereše, ale na vrchol nemá smysl odbočit - spočinout lze jen na závětrné straně. Stačí sejít pět metrů pod hřeben a člověk je v úplně jiném světě. Najednou ticho a teplota o 20°C výš :-)
"Vidíš je?", vyřvává jeden výletník na druhého a já se kamzíkům ani nedivím, že mizí :-(
Mám za sebou sedlo Poľana a vrchol Poľany. V jednu chvíli to vypadá, že se počasí míní prudce zkazit a vůbec mi není do smíchu. Spadne pár kapek a k útulně je to ještě pořádný kus cesty... Když to tady takhle vypadá v srpnu, jak to teprve musí vypadat v zimě!
na vrcholu Kotliská
Sedím na Chabenci a jako kdyby se kolem mne činilo mlhové dělo. Zleva i zprava a ani fotoaparátu se ta šedivá nelíbí a odmítá zaostřit bez ostrých hran. Čím je člověk k těm mrakům blíž, tím se zdají větší a déle trvá než přejdou. Občas se někdo přede mnou vynoří, ale je to úplné minimum - nebýt čtveřice se psem, jdoucí stejným směrem už od vrcholu Dereše, připadala bych si úplně ztracená.
Chabenec
Slézám z Chabence a najednou zázrak - vítej, Alčo, zpátky v létě, ve světě dalekých výhledů a letní oblohy.
pod Chabencem
A opět útulna pod Ďurkovou. Dnes je tu jiný chatár - asi ten, nazývaný v diskuzích Šťevo. Místa je ještě dost, do posledního místečka se to zde zaplní až zase se setměním, ale protože zde má rezervováno 10 míst nějaká větší skupina, staví někteří stany. A stany staví taky ti, co pochodují po hřebeni se psem a není jich málo. V tom větru to rozhodně nemají jednoduché.
útulna Ďurková
Miska masového guláše, půllitr kofoly do mně padá včetně dvou tlustých krajíců chleba v ceně 3,5€ a na krajní matraci se doufám zase v klidu vyspím.
Mraky sedí zase zpátky na všech vrcholech vyšších než 1900 m okolo, kdoví co bude zítra...
Ďurková
Sobota 20.8.2011 útulna Ďurková - Donovaly
Vyrážím brzo, ale východ slunce dneska rozhodně nebude. Mraky, mraky, mraky...
Ďurková
Honí se kolem mne ze všech stran, ale občas je možné zahlédnout dírou dolů do údolí, že jinak je krásný letní den.
Ďurková
Bude 8:00, ke snídani sejdu k prameni pod sedlem Zámostské hole. Tam nebude tak foukat a ohřeju se na sluníčku...
v sedle Zámostské hole
Kdysi tu zřejmě bývala salaš, ale zbyl z ní jen kus betonu, ale pramen je vydatný a posezení na sluníčku příjemné.
pramen pod sedlem Zámostské hole
Všechny hory směrem k jihu jsou téměř bez mráčku :-( Měla jsem vyrazit na Poľanu, tam to taky neznám...
pod sedlem Zámostské hole
Je třeba se pořádně napít, v žaludku se voda nosí snadněji, ale nějakou zásobu potřebuji - až do Hiaďelského sedla žádný zdroj nebude :-( A zpátky nahoru, do mraků :-(
Latiborská hoľa
Sedím v borůvčí skrytá před větrem kosodřevinou kousek pod vrcholem Latiborské hole a čekám na díru mezi mraky. Vpravo to docela ujde, ale zleva se honí jeden šedý chomáč za druhým. A jih je stále téměř bez mráčku...
Je půl desáté a konečně vítězí slunce. Vzduch již není dostatečně zásobený vlhkostí a oblačnost slábne.
z Latiborské hoľe
Ke chlebu se sýrem přidávám pár brusinek, protože salám, který byl tři noci v teple už moc dobře nevypadá. Ale ani kombinace chleba s roztaveným sýrem, brusinkami a borůvkami doplněná polámanými ledovými kaštany vůbec není špatná. Hlavně že konečně svítí sluníčko. Potřebovala bych vysušit boty, ale takovou sílu tedy nemá... Tak aspoň vyměňuji ponožky za suché a ty vlhké přivážu na batoh ať uschnou.
na úbočí Veľké hoľe
Mraky se zvedly nad Latiborskou holi i nad Ďurkovou, jen vrchol Chabence se ještě skrývá. Konečně mohu odložit šátek i větrovku.
Potkávám skupinu sběračů borůvek a ptají se mne, jestli jsem čučoriedok někde neviděla víc. Neviděla, všude jich je tak akorát do pusy a rozhodně ne do kyblíku.
Salatín a Velký Choč z Veľké hoľe
Latiborská hoľa a Chabenec z Veľké hoľe
Veľká Chochuľa z Veľké hoľe
Liptovská Lúžna
mezi Skalkou a Košariskem
Košarisko
sedlo Košarisko
A jsem zpět na vrcholu Veľké Chochuľe, pro dnešek vrchol nejvyšší. Obloha se vyčistila a před sebou mám celý hřeben Nízkých Tater. A vůči středě obrovská změna - dneska již dokážu každý z vrcholů pojmenovat. Nespěchám, viditelnost je úžasná...
z Veľké Chochule
mezi Malou a Veľkou Chochulou
Poslední pohledy na hlavní hřeben z Prašivé a přede mnou je dlouhé klesání do Hiadeľského sedla zpočátku kosodřevinou, později lesem.
z úbočí Prašivé
V Hiadeľském sedle si tentokráte naberu vodu z pramene kousek pod útulkem a podrobně prozkoumávám i útulek. Ach jo, je čas vyrazit, ale nohám se do bot nechce... A už mám docela hlad... Je 17:00, na Donovaly k autu jsou to ještě skoro tři hodiny chůze...
Hiadeľské sedlo, útulna
vrchol Prašivé z Kozího Chrbátu
vrchol Prašivé a Kozí Chrbát z Kečky
Na parkoviště k autu dorazím o půl deváté. Naštěstí katastrofické scénáře ohledně jeho poškození, vykradení či dokonce ukradení se nekonaly :-)
vrchol Prašivé a Kozí Chrbát z Donoval
Takže teď se ještě zajdu někam najíst a pak bych možná mohla zkusit sehnat nějaké levné přenocování v posteli, zasloužím si ho. Ale ouha, s večeří problém nebyl, ale jediná chata, která se prý na Donovalech tváří turisticky je chata Pod Magurou - už padla tma, ale s pomocí GPSky a obrovské mapy střediska ji nacházím celkem rychle. Je na ní obrovský nápis hostel. Za 10€ ve společné noclehárně se společnou sociálkou na chodbě??? A navíc mají zamčeno. Musela bych zpátky k autu pro brýle, protože na telefonní číslo zrovna dobře nevidím a poté ještě zaplatit mezinárodní telefonní taxu...
Přespávám tedy opět v autě. Není to postel, ale mám ho jen pro sebe :-)
Zítra bude neděle, vyrazím z Donoval na Kaliště - a to si rozhodně zaslouží vlastní stránku.