Trenckova rokle III. - 1.1.2011

... novoroční toulání aneb jak na Nový rok, tak po celý rok ...

Osmý den mrzne, ale sněhu moc není. Skluznice běžek už mám sice poškrábané, ale nechám je raději doma odpočívat - zopakuju si výlet do Trenckovy rokle. Poprvé jsme byli v údolí Bobrůvky v roce 2004 a výlet si zopakovali v listopadu loňského roku. Ledopády byly nádherné, ale bez stativu to nebylo až tak úplně ono. Tentokrát tedy do batohu k čokoládě a mandarinkám přibalím taky kilo železa...

Drahonín - Trenckova rokle a zpět, po neznačených cestách a necestách, cca 5 km

Výchozím místem dnešního výšlapu bude vesnička zvaná Drahonín - podle mapy je to do Trenckovy rokle nejblíž právě odsud. Drahonín je víska ležící čtrnáct kilometrů severozápadně od města Tišnov v nadmořské výšce 517 metrů nad mořem a počet trvale žijících obyvatel se zde pohybuje kolem čísla 120. Na návsi obce stojí kaple Krista Krále z roku 1935, která byla vybudována z příspěvku občanů. Růžově omítnutá kaple ladí s křížem z narůžovělého mramoru :-)

Drahonín (leden 2011)

Další kříž pořízený nákladem obce, tentokráte dřevěný, míjím v polích při cestě k Šafránkovu mlýnu.

Drahonín (leden 2011)

Na rozcestí polních cest se dávám doprava. Škoda, že sluníčko zmizelo za mraky, ale výhledy do krajiny jsou hezké i tak. Ale zásluhou předvánoční oblevy to na lyžování opravdu není.

Drahonín (leden 2011)

Na polích docela fouká, ale do lesa to není daleko. Jenže v lese narážím na první problém. Cesta se zde změnila v ledovou klouzačku a nezbývá než toto místo někudy obejít.

údolí Bobrůvky (leden 2011)

Sestupuji tedy do údolí Bobrůvky trochu víc vlevo než jsem měla původně v plánu a tím pádem budu muset překonat jednu z roklí, kterou si pamatuju z listopadového výšlapu. Ani tehdy to nebylo nic moc, ale dnes je to mnohem horší. Kameny a sníh, který se přemrznutím změnil v led pořádně kloužou. Dá se vůbec bezpečně pokračovat dál? Jako na zavolanou se proti mně objevil další osamocený turista a varuje mne - jde kolem řeky a místy je to opravdu hodně nebezpečné! No, zkusím to... On taky neměl žádnou speciální výbavu... A navíc mi prošlapal cestu...

údolí Bobrůvky (leden 2011)

Ten první sráz byl ve srovnání se srázem před Trenckovou roklí pouhou procházkou růžovou zahradou...

Nadávám si - proč jsem si sebou nevzala aspoň nesmeky? Vždyť právě pro takový terén jsem si hroty na boty pořídila... Tak stará a tak blbá... Konečně bych mohla vzít na vědomí to, že počasí v Brně není rozhodující pro to, jak to může vypadat na Vysočině. A jak to tady muselo vypadat, když praskaly ty ledy...

údolí Bobrůvky (leden 2011)

Konečně jsem u ústí Trenckovy rokle, ale docela jsem se zapotila a to ani ne tak námahou jako obavou, že uklouznu a poté se nebudu mít šanci zastavit než úplně dole. Touto stezkou se rozhodně nemíním vracet...

Trenckova rokle je třešinkou na dortu zdejšího údolí. Jedná se o krátkou, leč velmi strmou rokli, jejíž spádovou křivku překonává nevelký potok několika vodopády a kaskádami. K místu samotnému nevede turistická značka, bývá však zvykem odbočit sem z červené turistické značky vedoucí údolím Bobrůvky. V exponovaných úsecích kolem kaskád a vodopádů nechybí fixní lano a romantiku zdejšího prostředí dotváří trampský srub, připomínající svou nedostupnou polohou orlí hnízdo. Podle pověsti se v Trenckově rokli před vojáky císařovny Marie Terezie skrýval známý vůdce pandurů baron Trenck (1711–1749), který se měl zodpovídat za zlé skutky, jichž se dopustil. Ještě před tím, než baron místo opustil, měl v rokli zakopat naloupený poklad. Po zatčení zemřel na Špilberku a bez hlavy je pohřben v kapucínské kryptě v Brně.

Ale fotografování není tak jednoduché, jak jsem si to představovala - tam, kde jsme se v listopadu dostali naprosto bez potíží se zásluhou sněhu a ledu dostat nedá. Za prvé to klouže a za druhé led není pevný. Nebýt pomocného lana, asi bych nahoru k chatě ani nevylezla a o tom, že bych přes pár balvanů slezla blíž k vodopádům si mohu tak leda nechat jen zdát. Nejspíš bych skončila v ledové vodě buď já nebo fotoaparát a to nemíním riskovat.

Ale pár záběrů se mi myslím docela povedlo :-)

Trenckova rokle (leden 2011)

Kolem zálesáckého srubu pokračuju proti proudu potoka - pěšina je dávno zarostlá a prošlapaná jen jeleny, ale co je hlavní - neklouže to.

Trenckova rokle (leden 2011)

S GPSkou není problém zorientovat se - ještě pár desítek metrů nahoru lesem a ocitnu se opět na polích u Drahonína.

Drahonín (leden 2011)

Cestou do Brna mne protrhaná obloha zláká k ještě jedné krátké zastávce - na Křivoš s jednoduchou dřevěnou rozhledničkou vysokou pouhých 8 metrů je to z improvizovaného parkovišťátka u silnice spojující Brno s Novým Městem na Moravě jen cca 300 metrů.

Jaký obrovský rozdíl na barevnost krajiny má slunce...

Křivoš - rozhledna (leden 2011)

Křivoš - pohled směrem k Tišnovu (leden 2011)

Křivoš - pohled směrem k Dolním Loučkám (leden 2011)

A přidávám odkaz na nádherné fotky Trenckovy rokle z 27.12.2010 od uživatele Hynna - prošel tehdy obdobný okruh.