Moravský kras - 22.1.2011

... Macocha a Punkevní jeskyně v zimě ...

Hledám inspiraci na nejbližší víkend - cestovat někam daleko autem se mi v zimě zrovna moc nechce a kdoví, co si vlastně počasí připraví za překvápko... Co takhle sever Moravského krasu? Respektive Drahanská vrchovina - nejvyšší vrchol Skalky (735 m) s radiolokační stanicí měřící srážky nad Moravou a Slezskem a pramen Punkvy v okolí obce Suchý a Protivanov? Ale jak si tak shromažďuji a kompletuji informace, zaujala mne ještě jedna varianta - Punkevní jeskyně jsou veřejnosti přístupné celoročně... Davy turistů nám tam určitě chybět nebudou :-)

Pokud se chcete do Punkevních jeskyní s plavbou po podzemní říčce Punkvě podívat v létě, v hlavní turistické sezóně, musíte si vstupenky raději zarezervovat dopředu, protože jinak můžete od pokladny odejít s nepořízenou. To však v zimě rozhodně neplatí! Na parkovišti u Skalního mlýna jsme jediní a ve vstupní hale Punkevních jeskyní se na vstup v 10:00 scházíme celkem 4. Moc jsem zvědavá, zda-li můj Olympus E-420 zvládne aspoň trošku koukatelné snímky.

Punkevní jeskyně s propastí Macochou představují zlomek složitého krasového systému. Veřejnosti přístupné jeskyně jsou zakončením systému Amatérské jeskyně vytvořené vodními toky Sloupského potoka a Bílé vody. První část turistického okruhu vede starým, vodami opuštěným řečištěm Punkvy s bohatou krápníkovou výzdobou na dno propasti Macocha. Trasa v délce 720 m vede přes Přední dóm, Hlinité síně, Reichenbachův a Zadní dóm.

Punkevní jeskyně (leden 2011)

V Předním dómu visí stalaktit Strážce a mohutná kaskáda Vodopád. Říčka Punkva teče jen 70 metrů vpravo a o 7 m níž. To už sundáváme čepice a rozepínáme bundy, protože teplota se v jeskyni celoročně pohybuje kolem 8°C a my jsme vybaveni na venkovních -2°C. A samozřejmě se zarosil objektiv :-(

Punkevní jeskyně (leden 2011)

Po troskách kdysi zřícené části stoupají schody do dvacetimetrové výšky a tabulky na svahu dolní části dómu ukazují, kam až dosáhly vody starých povodní.

Prostora Zadního dómu postupně klesá k Macoše - dóm uzavírá Jehla, dvojice stalaktitu se stalagmitem, které se už asi nikdy nespojí, protože přestaly růst.

Nádherný je také Anděl s křídly a třpytivě bílá Drapérie.

Punkevní jeskyně (leden 2011)

Na chvíli vycházíme na denní světlo. Jsme na dně propasti Macocha, jejíž hloubka dosahuje cca 138 metrů (hloubka měřená k hladině spodního jezírka). Pravděpodobně se zde prolomila zesláblá klenba obrovského podzemního dómu protékaného ponornou říčkou Punkvou.

Na dně jsou i dvě jezírka, která napájí podzemní říčka Punkva. Horní jezírko je hluboké přibližně 13 metrů, je vidět i shora a Dolní jezírko, které je ukryté mezi skalami shora vidět není, ale je mnohem hlubší.

Ve stěnách propasti se nacházejí různé jeskynní vchody (prý jich je kolem padesáti!) a my se opět vracíme do podzemí. A objektiv je opět orosený...

Punkevní jeskyně (leden 2011)

Ze dna propasti pokračuje závěrečná část prohlídky plavbou na motorových člunech po říčce Punkvě většinou uměle upravovanými chodbami v délce 450 m přes Pohádková jezera s krápníkovou výzdobou nad Mosty, skalními oblouky, které lze spatřit několik metrů pod hladinou.

Punkevní jeskyně (leden 2011)

Jenže to platí pouze za normálního vodního stavu - za zvýšeného stavu vody po deštích či na jaře se jezdí plavba zkrácená či dokonce se nejezdí vůbec. Dneska je hladina celé 4 cm nad úrovní, do které se jezdí kompletní plavba, takže na vstupném máme slevu (tj. platíme 2x150Kč + 40Kč fotografování) a svezeme se jen kousek - na lodičky se vracíme po svých dokonale kruhovou Tunelovou chodbou, která není běžnou součástí turistického okruhu.

Punkevní jeskyně (leden 2011)

Suché části Punkevních jeskyní byly objeveny a zpřístupněny v letech 1909-1914, vodní dómy v letech 1920-1933. Lodičkou se svezeme pouze od vchodu k přístavišti u Masarykova dómu, nejkrásnějšího dómu Punkevních jeskyní (mapka ze stránek www. cavemk.cz). A jak jinak - objektiv je opět zarosený...

A poté již pokračujeme po svých. Lanovka v zimě nejezdí a vlastně i v případě, že by jezdila, raději bychom se kochali krásami Pustého žlebu po svých.

První zajímavostí je Čertova branka, unikátní skalní tunel, který vznikl erozí prudkého toku potoka z původně průtokové jeskyně.

Čertova branka (leden 2011)

Na rozcestí Pod Salmovkou se dlouho nerozmýšlíme - zříceninu hradu Blansek vynecháme. Je to sice jen cca 700 metrů, ale ten kopec :-( Navíc je cesta nahoru ztížená popadanými stromy... A hlavně - je to na opačné straně údolí, než chceme pokračovat :-( Ale Blansek za návštěvu rozhodně stojí! Doporučujeme! Celkem rozsáhlý hrad Blansek stával na konci protáhlého skalnatého ostrohu nad Pustým žlebem, přímo nad vchodem do Punkevních jeskyní. Strmé stráně mu poskytovaly výtečnou ochranu na třech stranách; byl přístupný pouze od západu, kde byl hřeben přerušen příkopem. Z původního hradu se zachovaly poměrně velké zbytky paláce s velkými okny i hradeb a dnes jsou volně přístupny.

zřícenina hradu Blansek (listopad 2008)

Hrad je snáz přístupnější z opačné strany, od Nových Dvorů nádhernou alejí, která zde byla vysazena zásluhou Františka Hugo Salma někdy mezi lety 1806 až 1826.

cesta z Nových Dvorů ke zřícenině hradu Blansek (listopad 2008)

Ale stejně nás čeká kopec. Nad Macochu nás dovede cesta spojující Pustý žleb s Macochou zbudovaná hrabětem Salmem - Salmova stezka. Stoupáme nahoru od rozcestí Pod Salmovkou strmou strání v úzkém úseku ohraničeném kolmými skalami v mnoha serpentinách a vyjít ji dnes není až tak jednoduché zásluhou zbytků sněhu a ledu v místech, kam slunce takhle v zimě nedosvítí.

Salmova stezka (leden 2011)

Dva vyhlídkové můstky umožňují návštěvníkům lepší pohled do hloubi propasti. Dolní, ve výšce cca 90 m nade dnem, je z roku 1899.

Macocha, dolní můstek (leden 2011)

Hloubku 138 m je těžko zabrat do zorného pole foťáku. Navíc ten obrovský kontrast oblohy a propasti... Vznikla z toho jediná trošku použitelná fotografie :-(

Macocha, dolní můstek (leden 2011)

Z dolního můstku je nejsnazší přístup k vyhlídce zvané Koňský spád (název připomíná tragickou událost z první poloviny 19. století, kdy se do hlubiny žlebu zřítil povoz s koňským spřežením). My tuhle zacházku tentokrát vynecháváme - skalní stěna Koňského spádu je sice vysoká cca 100 metrů, ale výhled nabízí jen do Pustého žlebu - na koruny stromů a skály.

Koňský žleb (listopad 2008)

Výstup máme konečně za sebou, vyfotit však propast z horního můstku (tento je z roku 1882) z výšky 138 metrů nade dnem je ještě větší problém. Ústí propasti se rozevírá do rozměrů 174 m x 76 m, ale na dno zrovna moc vidět není - pěkný je pouze výhled na dolní můstek. Mohli by zde postavit vyhlídku obdobnou té nad Grand kaňonem. Nebo aspoň té v masivu Hohe Wand, v Gutensteinských Alpách nedaleko Vídně :-)

Macocha, horní můstek (leden 2011)

Na možnost zahřátí a občerstvení v chatě Macocha jsme se těšili zbytečně. Zavřeno :-(

Chata Macocha (leden 2011)

Pokračujeme po svých po okruhu naučné stezky - nejprve nás čeká zastavení s pohledem do Suchého žlebu a na Harbešsko-Vilémovickou plošinu. Ale škoda, výhled je zde hodně omezený stromy a keři.

Další zastávka nás čeká u Korálového závrtu s informacemi ohledně ochrany jeskyní a krápníků.

Korálový závrt (leden 2011)

Přes Křenkův pomník, u kterého si lze připomenout nejvýznamnější badatele severní části Moravského krasu, zklesáme ke Kateřinské jeskyni.

Křenkův pomník (leden 2011)

Kateřinská jeskyně v zimě zpřístupněná není, vchod ve tvaru gotického portálu si prohlížíme jen zvenčí. Uvnitř se skrývá Hlavní dóm, největší prostory v Moravském krasu a zároveň největší veřejnosti přístupný podzemní dóm v ČR (délka 97 m, šířka 44 m, výška 20 m). Párkrát do roka se zde pořádají hudební koncerty, protože dóm má vynikající akustiku.

Kateřinská jeskyně (leden 2011)

Na pozdní oběd zajíždíme do Jedovnic, ale spokojeni moc nejsme. Porce smažáku s hranolky byla sice veliká, ale taky docela drahá a tak nějak voněla a chutnala po spoustě přepáleného oleje, který nejspíš už něco pamatoval podle vůně, která se táhla z kuchyně. Budeme muset pro příště objevit něco jiného...

Rudické propadání

Opouštíme Jedovnice směrem na Křtiny a auto parkujeme na rozcestí pod cedulí s šipkou "Propadání".

Jeskynní systém Rudické propadání/Býčí skála v Moravském krasu je svou délkou více jak 12 km druhým nejdelším v České republice (po Amatérské jeskyni). Součástí jeskyní je 153 metrů hluboká Rudická propast - nejhlubší česká suchá propast a Obří dóm, jedna z největších jeskynních prostor v Česku. Podzemní tok Jedovnického potoka zde padá do hloubky 86 metrů soustavou vodopádů, z nichž nejvyšší měří 35 metrů.

Rudické propadání (leden 2011)

Jenže nic z toho není běžně veřejnosti přístupné. Přes improvizovanou lávku a skály pokryté ledem se pokoušíme zahlédnout aspoň něco z tajemného černého jícnu, ale na paměti máme především vlastní bezpečnost. Všechno zde klouže, ale krkolomné přelézání zledovatělých skalek za to stojí... Tma, hloubka a tajemný hukot - a spousta kluzkého ledu...

Ale nějaké možnosti prohlídky přece jen existují - do jeskyně Býčí skála se lze podívat v rámci Dnů otevřených dveří a Rudické propadání lze navštívit v rámci akce Kurz speleologie.

Rudické propadání, Kolíbky (leden 2011)

Nad propadáním v nádherné scenérii skal zvaných Kolíbky dnešní výlet končí. Z Kolíbek jsou vidět první domky na okraji Rudice a vidět je i větrný mlýn. My se ale vracíme zpět k autu na silnici spojující Jedovnice a Křtiny. Už bylo těch rampouchů dost - moc se těšíme zpátky do tepla :-)