Broumovsko a Góry Stołowe III. - 28.1.-31.1.2011

... aneb skalní města v zimě ...

 

Už dlouho mne lákalo navštívit Broumovsko v bílém. Ale cestování v zimě je vždycky trošku problém - sněhu je moc či málo, silnice kloužou a dny jsou krátké. Taky není zrovna nejbezpečnější potulovat se zimní liduprázdnou krajinou sama... Ale stal se přímo zázrak - počasí má pro tento víkend nachystánu inverzi - převážně modrou oblohu a spoustu sluníčka a sněhu napadlo cca 15 cm. Pravděpodobně nebude problém s pěším výletem a hlavní silnice budou v podstatě suché, takže ani cestování na sever nebude až tak komplikované. Víkend si mohu o jeden den dovolené prodloužit a konečně tedy uvidím, jak vypadá skalní město v zimě :-)

 

Ubytování si domlouvám opět v turistické ubytovně v Polici nad Metují. Na jaře problémy s tím, že zde namísto turistů byli ubytováni především dělníci nebyly a Police je ideálním výchozím místem do okolí. Nezanedbatelnou výhodou je i místní supermarket Penny otevřený do pozdních hodin.

 

Cesta z Brna přes Svitavy vzhůru na sever nepatří mezi nejrychlejší. Naštěstí už je v provozu obchvat kolem Opatova i Vamberka, ale těch obcí a měst je tam pořád k opatrnému projíždění dost. A co teprve průjezd Náchodem... Kamióny v obou směrech, k tomu kruháče - i pěšky by to bylo rychlejší... Asi by bylo lepší vzít to nějakou objízdnou trasou přes centrum, ale to mi došlo trochu pozdě :-(

 

V Hronově si naordinuji krátkou občerstvovací pauzu - v ubytovně jsem domluvena na pátou, takže mi dnes zbývá čas i na Jiráska :-)

 

Když se řekne Hronov, většina lidí si toto městečko spojí s Aloisem Jiráskem (1851-1930), ale narodil se zde i malíř a spisovatel Josef Čapek (1887-1945) či spisovatel Egon Hostovský (1908-1973). Slavný spisovatel Alois Jirásek se v tomto městečku na řece Metuji narodil a dodnes tu jeho rodný domek stojí. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo, ale nejhezčí je kostel Všech svatých se zvonicí a sochou sv. Václava na malém návrší cca 250 m od náměstí.

 

Hronov, kostel Všech svatých(leden 2011)

 

Od kostela je to jen kousek na hřbitov, k hrobu Aloise Jiráska.

 

Hronov, hrob Aloise Jiráska (leden 2011)

 

A ze hřbitova kousek k Mistrově lavičce - lavičce s výhledem na Jírovu horu pod kamenným pískovcovým křížem kde Alois Jirásek při svých častých vycházkách do okolí rád sedával. Ale lavička je samozřejmě ukryta pod sněhem a výhled se dnes již nedá srovnávat s výhledem na staré fotografii umístěné na informační ceduli :-(

 

Hronov, Mistrova lavička (leden 2011)

 

Se setměním dojíždím do Police. Čekání mi zpříjemňuje osazenstvo místní sauny - chlapi se chodí na adama naprosto v poklidu chladit do hromady sněhu před vchodem :-)

 

A o tomhle bych si nedovolila ani snít - ubytovna byla tentokrát pouze pro mne. Dělníci odjeli na víkend domů :-) Sice byla s výjimkou mého pokoje všude jinde naprosto příšerná zima, ale ten klid... A jsem asi jako městský panelákový člověk docela zhýčkaná...

 

výlet první, sobota - Adršpašsko-Teplické skály MAPY.CZ

Obloha je modrá a všechno kolem je nádherně ojíněné. Ráno začíná škrabáním oken - jako dopravní prostředek bude sloužit auto, takže jde se na věc :-)

 

A je to tady. Jakmile odbočím před Pěknovem z hlavní silnice, měním suchý asfalt za uježděnou souvislou sněhovou vrstvu a sundávám nohu z plynu. Pro jistotu si opakuji základní zásadu, kterou mne učil táta - nebrzdit, nebrzdit, nebrzdit!!

 

Parkoviště v Dolním Adršpachu je upravené, ale poplatky nikdo nevybírá. Neplatí se ani za vstup do skalního města, ale cestičky jsou uklizené a posypané.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Držím se zeleně značeného okruhu - je celkem cca 3,5 km dlouhý a provede mne tím nejzajímavějším, co zde příroda nabízí.

 

Gotickou branku nechal roku 1839 postavit Ludvik Karel Nadherný spolu se sítí turistických chodníků, mostů, lávek a schodišť. Zde byl původní vstup do skal; skály, kterými jsem již prošla, bývaly popisovány jako „Skalní předměstí".

 

Gotickou brankou se dostanu na Sloní náměstí a k Zubu s pamětní deskou označující výšku vody při průtrži mračen v červnu roku 1844 a posléze k Malému a Velkému vodopádu - ten padá z výšky šestnácti metrů a před vchodem připomíná busta Johanna Wolfganga Goetha jeho návštěvu v roce 1790.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Od Velkého vodopádu pokračuji k jezírku. Původně zadržovaná voda sloužila k splavování dřeva, ale už or roku 1857 slouží jako turistická atrakce - v létě se zde můžete svézt na lodičce a vyslechnout si spoustu vtipných průpovídek převozníků. Ale v zimě je jezírko vypuštěné, což je vlastně výhodou. Je snazší dostat se do Vlčí rokle přes potok než po schůdkách ve skalách. Zde už totiž nejsou cestičky umetené a posypané - pěšinky jsou jen prošlapané, schůdky jsou pokryty ledem a pořádně to klouže. Naštěstí jsou pády tlumené sněhem a srázy jsou většinou jištěny zábradlím.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Vlčí rokle spojuje Adršpašské a Teplické skály a patří k těm méně navštěvovaným místům. Doluji dávné vzpomínky - už jsem zde kdysi byla: v roce 1987 jsme si k svatební cestě vybrali právě tuto oblast. Bylo to v létě a tehdy jsme se ve Vlčí rokli nechali vysadit z lodičky a pak se docela marně snažili projít mokřinami suchou nohou. Dnes přes mokřiny vede dřevěný chodníček a dneska je to zcela bez problémů - chodníček je schován pod sněhem a podklad je zamrzlý.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Cesta se klikatí mezi skalami, potůčkem, vějíři kapradin a omechovatělými balvany a je to tu docela opravdová divočina.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

 

Místo, kvůli kterému jsem se do Vlčí rokle vydala, znají většinou jen místní, protože v létě zde k vidění vůbec nic není. Ale v zimě zde naleznete útvar zvaný ledopád na jednom z přítoků Skalního potoka. Stačí odbočit asi třicet metrů před odbočkou modré značky na Sedm schodů doprava do rokle - odbočka není značená, ale bývá prošlapaná a hojně navštěvovaná.

 

V převisech a puklinách vytékající voda zamrzá a dává tak vzniknout několikametrovým rampouchům. Pohádková nádhera...

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Kam dál? Času je dost - obejdu si rovnou i Teplické skály.

 

Míjím Stříbrný pramen, který je tak trochu zvláštní - silné prameny vody tu tryskají z písku přímo v korytě potůčku, bílý písek se víří a tak to trochu vypadá, jako by se zde voda na dně vařila.

 

Konečně je za mnou dřevěný altán u Ozvěny a rozhodně nemíním vynechat místo, kde stával hrad Střmen. 300 schodů a jsem nahoře :-)

 

Teplické skály (únor 2011)

 

Hrad připomínají dnes už jenom otesané skalní stěny, zářezy pro trámy a zbytky schodů. Vyhlídková plošina je samozřejmě zbudována na nejvyšším skalisku, v místě, kde stávala hradní věž. Vlajka by sice potřebovala nový nátěr, ale to nejdůležitější - oproti létu je zde nádherně liduprázdno.

 

Na sluníčku je mnohem tepleji než v hlubokých stinných roklinách - nejvyšší čas k malé svačince. Ale ouvej, čokoláda z batohu je tak tvrdá, že by si na ní člověk mohl i zuby vylámat :-) Nalámat a cumlat :-)

 

Teplické skály (únor 2011)

 

Krakonošova harfa, Řeznická sekera, Strážní věž, Golem a poté Chrámové stěny. Na jaře byla stezka dál uzavřena z důvodu hnízdění sokolů stěhovavých právě v Chrámových stěnách, dnes je okruh přístupný celý. Samozřejmě s notnou dávkou opatrnosti přes ledem pokryté schody a schůdky.

 

Monumentální jeskyně, zvaná Skalní chrám, je tvořena desítky metrů vysokými skalními stěnami, které tvoří lomenou gotickou klenbu.

 

Teplické skály (únor 2011)

 

Po výstupu na protější stranu mám před sebou jako na dlani dlouhou a výraznou Martinskou stěnu.

 

Teplické skály (únor 2011)

 

Další skalní soutěsce vévodí skalní útvar Krakonošovo párátko. Skály kolem jsou stále vyšší a soutěska je stále užší - historickou brankou z velkých pískovcových kvádrů, vstupuji do soutěsky zvané Sibiř. Jméno je to přiléhavé, sníh se v úzké soutěsce drží vždy dlouho do jara, protože sluneční paprsky sem nemají šanci zabloudit.

 

Teplické skály (únor 2011)

 

 

Teplické skály (únor 2011)

 

 

 

Čas pokročil, auto mi stojí v Adršpachu a pokud chci projít ještě vyhlídkovou trasu kolem adršpašských skalních věží, musím na rychlosti pochodu zpátky Vlčí roklí trochu přidat.

 

Sláva, jsem zpátky u jezírka a zpátky v civilizaci.

 

Adršpašské skalní město, Vlčí rokle (únor 2011)

 

Vstup na tuto část vyhlídkové trasy je na vlastní nebezpečí a klouzání po ledu si zde dneska užijí všichni zájemci do sytosti.

 

Adršpašské skalní město (únor 2011)

 

Od Skalního hradu je nejhezčí vyhlídka na Milence, nejvyšší a nejkrásnější sousoší v oblasti - výška celého souskalí je z údolní strany téměř sto metrů. Na jejich úpatí, při cestě do Řeřichové rokle je Skalní kaple věnovaná památce horolezců, kteří spojili svůj život se zdejšími skalami. Pamětní deska připomíná tragickou smrt Josefa Emanuela Nádherného při výstupu na Milence v roce 1929. Rodina Nádherných vlastnila adršpašské panství mezi lety 1828 až 1945. Diky rozsáhlým úpravám a zřizováni nových turistických stezek v době jejich panování, se skalní město stalo oblíbeným turistickým cílem.

 

Adršpašské skalní město, Milenci (únor 2011)

 

Ještě velkolepá vyhlídka na mohutné souskalí - nalevo Starosta, napravo Starostová a po strmém schodišti velice opatrně zase dolů.

 

Adršpašské skalní město, Starosta a starostová (únor 2011)

 

A to nejlepší nakonec - klouzačka Myší dírou :-)

 

Adršpašské skalní město, Myší díra (únor 2011)

 

 

výlet druhý, neděle - Broumovské skály MAPY.CZ

Nedělní ráno kopíruje to sobotní. Obloha je opět modrá a všechno kolem je nádherně ojíněné. Nezbývá než opět začít seškrabáváním námrazy z čelního skla :-)

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Přes Suchý Důl mířím do Hlavňova a poté na parkoviště pod turistickou chatou Hvězda. Silničky nejsou v zimním období udržovány a jsou pokryty souvislou vrstvou uježděného sněhu. Teorie je jedna věc, praxe druhá. Při jízdě do kopce je důležité zařadit nižší stupeň již pod kopcem, při stoupání udržovat plyn ve stejné poloze a nezastavovat... Hmm, nezastavovat, to se lehce řekne, ale ono to zpomaluje a zpomaluje tak nějak samo a kola se po přidání plynu začínají protáčet. Ale nevadí, těch 100 metrů zpátky dolů opatrně zcouvám a nechám to auto dole v Hlavňově a budu pokračovat po svých. Navíc cesta z namrzlého kopce bývá mnohdy složitější, protože auto se nekontrolovatelně sune dolů a není síla, která by je zastavila a ač mám v kufru sněhové řetězy, nejsem si jistá, zda bych jejich nasazení zvládla :-( Nebudu riskovat.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Červená značka mne dovede do Kovářovy rokle, nejznámější a nejkrásnější rokli Broumovských stěn. Ještě před vstupem do rokle objevuji studánku - ta nám při naší poslední návštěvě nějak unikla.

 

Pod stříškou namísto názvu visí citát E.T. Setona:

Protože jsem poznal trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby z ní i jiní mohli pít.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Nemíním vynechat odbočku k Mariánské jeskyni s reliéfem P. Marie, ale raději si nasazuji protiskluzové pomůcky - pro bezpečnější chůzi po zledovatělých cestičkách jsem si pořídila nesmeky typu alpinky a tak je dnes konečně poprvé vyzkouším.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Naprosto dokonalé - kdybych si je byla bývala nasadila již včera v Adršpachu, nemusela bych několikrát čistit fotoaparát od sněhu...

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Po průchodu tzv. Kovárnou pokračuji nahoru po zelené k vyhlídce zvané Supí hnízdo. Ocitám se ve výšce 702 metrů na vyhlídkové skalní věži zpřístupněné již v roce 1854. Je opatřena zábradlím a nabízí pohled jako z letadla. Západně výhled na Ostaš, hřeben Čápu a Krkonoše, na severu Broumovská kotlina a na obzoru Javoří hory a polské Góry Sowie. Východním směrem hraniční Bor, polský Szczeliniec Wielki (919 m) a Maly, můj zítřejší cíl.

 

Broumovské stěny, Supí hnízdo (únor 2011)

 

Po hřebeni, po červené značce pokračuji na Hvězdu a konečně potkávám nějaké turisty - v Kovářově rokli bylo naprosto liduprázdno.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Ještě místo zvané Skalní divadlo - horní konec Kovářovy rokle vytváří nádherný skalní amfiteátr.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Nekorunovanou královnou místních skal je Hvězda (674 m), ze které je vidět prakticky celý Broumovský výběžek, s krásnou hvězdicovitou kaplí Panny Marie Sněžné z vysvěcenou v roce 1733 a chatou (dnes restaurací) ve švýcarském slohu.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Chvíli se kochám vyhlídkou, poté se pokouším vyfotit interiér kaple skrz mříž a nakonec seběhnu i ke kapli p.Marie Sněžné z r. 1709 na opačné straně hřebene.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Nebyl to zrovna geniální nápad - ztracenou energii naštěstí doplním v restauraci.

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Na parkovišti pod Hvězdou pár aut stojí. Hold někteří jsou šikovnější než já... A mají lepší auto...

 

Broumovské stěny (únor 2011)

 

Z Hlavňova přejíždím do Slavného. Mám docela obavu, ale tentokrát se bez prokluzování dostanu až na parkoviště nad vesničkou bez sebemenších potíží - sice pomaloučku, ale bezpečně. A tohle parkoviště je plné především běžkařů - ale já turistické boty a péřovku neměním za běžkoboty a větrovku - na běžkách bych musela na louky a já raději volím zase skály.

 

Broumovské stěny, Slavný (únor 2011)

 

Nejprve si ze Slavenské vyhlídky prohlížím Zaječí rokli z jedné strany, poté od skalních hřibů ze strany opačné.

 

Broumovské stěny, Slavný (únor 2011)

 

Před západem slunce ještě dojdu k vyhlídce na Čertovu tchyni. Škoda, výhled je omezený a pomalu zarůstá, ale kousek víc vpravo nacházím zásluhou prošlapané stezky ve sněhu mnohem lepší vyhlídkový balvan. Sice není vůbec jednoduché dostat se na žebřík po zledovatělém povrchu ale nakonec se mi to daří - tohle místo musí být nádherné v létě vyhřáté sluníčkem...

 

Broumovské stěny, Slavný (únor 2011)

 

 

výlet třetí, pondělí - Góry Stołowe MAPY.CZ

I pondělní ráno začíná jak jinak než seškrabáváním námrazy z čelního skla :-)

Dnešní program je nejistý. Stezky ve Stolových horách jsou oficiálně otevřeny od 1. května do posledního října a v pozdním podzimu a v zimě jsou uzavřeny z důvodu sněhu a náledí. Výjimkou jsou strojově upravované běžkařské stopy. Takhle se to píše v informačním letáku a tak nevím, jak tenhle výlet do Bludných skal a na Velkou Hejšovinu dopadne. Navíc musím vyjet 11 kilometrů nahoru z Kudowy do Karlówa po silnici sta zatáček (Droga Stu Zakrętów)...

 

Pár kilometrů z Police do Náchoda si užívám po suchém asfaltu, ale hned za Kudowou je sníh na silnici opět zpátky :-( Návštěva Bludných skal z programu vypadává - parkoviště u odbočky do Bludných skal není prohrnuté, takže není kde nechat bezpečně zaparkované auto. Co se dá dělat, jedu dál, ale jestli bylo těch zatáček sto netuším, nepočítala jsem je, ale bylo jich opatrně projetých dost. Řeka Metuje mezi Náchodem a lázeňským městečkem Kudowa-zdrój teče v nadmořské výšce 350 m, v Karlówě ukazuje GPSka nadmořskou výšku 750 m.

 

Auto nechávám na jednom z parkovišť - sice zde visí cedule, že se jedná o parking płatny (około 8 zł) a já nemám žádné polské peníze, ale nikdo zde dneska nevybírá - z obrovského parkoviště je odhrnutý sníh jen z malé části a stojí zde jen tři auta.

 

Stolové hory, dříve Hejšovina, polsky Góry Stołowe [gury stouove], německy Heuscheuergebirge, tvoří panoramaticky a krajinářsky nejatraktivnější pohoří Sudet v těsné blízkosti česko-polské hranice. Centrem Stolových hor je městečko Karlów (dříve Karlsberg) a atrakcí číslo jedna nepochybně přes 919 metrů vysoká tabulová hora Szczeliniec Wielki (česky používanější je název Velká Hejšovina, z původního německého Heuschauer). Nejvyšší pískovcový vrchol Polska a zároveň i střední Evropy stojí izolovaně s převýšením více než 150 m nad úrovní obce Karlów a mohutná skalní plošina zhruba 600 x 300 m skrývá skalní město. Hluboké pukliny, průrvy, labyrinty a tunely rozhodně stojí za návštěvu. Okruh je jednosměrný a upravený a v turistické sezóně se zde vybírá vstupné (5 zlotych za dospělého).

 

U vstupu je umístěná cedule - sice jen v polštině, ale obsah je docela zřejmý - v zimním období vstup na vlastní nebezpečí. Rozhodně tedy neporuším žádný zákaz, když si skalní město projdu - a stezka nahoru je prošlapaná.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

V nadmořské výšce 919 metrů, v místě, kam nedojede žádné auto protože sem nevede žádná silnice, stojí turistická chata. Přístup z Karlówa znamená vyšlapat 665 schodů a zásoby sem dopravují nákladní lanovkou.

 

Na stránkách chaty Na Szczelińcu jsou uvedeny i odkazy na webkamery - pohled na Hejšovinu od Pasterky či pohled na Broumovské stěny z balkónu chaty.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

Většina míst je v pohodě schůdná - jen do Ďábelské kuchyně a Peklíčka neradno v zimě lézt... Střídání sluníčka a mrazů mění sníh v led a prolézt tyto průrvy je v podstatě bez nějakých pomůcek nemožné. Nemít kovové hroty, mohla bych dolů sklouznout po zadní části těla docela snadno, ale nahoru vyšplhat bych neměla šanci.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

Vyhlídky na okrajových skalách nabízejí výhledy na okolní české i polské hory a dnešní inverzní počasí pohádkový výhled ještě umocňuje. Broumovské stěny, Javoří hory, ale také Soví hory, Orlické hory, Kralický Sněžník a Jeseníky. A samozřejmě bílé vrcholky Krkonoš.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

Takže co dál? Škoda, že nebyla šance dostat se i do Bludných skal... Nakonec vytahuji provětrat běžky - už tři dny se jen vozí v autě a ještě jsem je nevytáhla. Aspoň si prohlédnu Pasterku tentokráte zblízka a Velkou Hejšovinu i z opačné strany.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

A jak se jezdí v polském sněhu? Skvěle, ale je vhodné si předem prohlédnout mapu upravovaných lyžařských tras :-( Ať nedopadnete jako já, která se vydala po značeném okruhu z Karlówa přes Pasterku a po cca 10 kilometrech marně přemýšlela ač s GPSkou v ruce, jestli pokračovat nebo se pro jistotu vrátit, protože nebylo jasné, jestli se jedná o okruh či cestu odněkud někam a ztrácela jsem spoustu výšky.

 

Hejšovina (únor 2011)

 

 

 

Odkazy do archivu :

Broumovsko a Góry Stołowe II. (duben 2010)
Broumovsko a Góry Stołowe I. (listopad 2009)
Broumovské stěny - Hvězda (květen 2002)