Polná - 20.11.2010

... mlha přede mnou, mlha za mnou ...

Dnes vyrážíme autem a naším hlavním cílem je Polná, historické městečko na Vysočině cca 14 km severovýchodně od Jihlavy. Počasí je listopadově pošmourné a my vyrážíme zrána po dálnici do Měřína. V okolí Ostrovačic se ranní mlha částečně rozpouští - troška sluníčka rozhodně neškodí, ale to ještě netušíme, že po pár dalších kilometrech vjedeme znovu do mlhy a dušičkového počasí se již po celý den nezbavíme :-(

listopadová Vysočina

Polná těžila ze své polohy uprostřed Českomoravské vrchoviny a stala se nejen opěrným bodem, ale také obchodní křižovatkou. Na město byla povýšena již v 2. polovině 13. století. V polovině 19. století byla Polná třetím největším městem na Vysočině po Jihlavě a Třebíči, ale pak město postihlo několik ran - obrovský požár v roce 1863, kdy lehly popelem překrásné renesanční a barokní domy a stavba rakouské severozápadní dráhy Vídeň-Děčín minula Polnou o 6 km.

Ale tou nejvýznamnější událostí 19. století se stala vražda devatenáctileté Anežky Hrůzové v nedalekém lese Březina. Z vraždy byl neprávem, "hlasem lidu", obviněn polenský židovský mladík Leopold Hilsner, což odstartovalo tzv. hilsneriádu. Procesy doprovázené mediální protižidovskou i prožidovskou kampaní, stejně jako kampaněmi na podporu Hilsnera i proti němu, a česko-německými národnostními spory ovlivnily českou, potažmo celou rakousko-uherskou společnost na přelomu 19. a 20. století. Hilsneriáda byla největším propuknutím antisemitismu na našem území během 19. století. Na základě nepřímých důkazů byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě k trestu smrti.

Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor Tomáš G. Masaryk, který označil rituální vraždu za pověru a pozadí procesu označil za antisemitské, za což si vysloužil nenávist veřejnosti. Masarykovi nešlo ani tak o samotného Hilsnera, o kterém se vyjadřoval dosti hanlivě, ale o to, aby celý případ nebyl vnímán jako židovská rituální vražda. Po jeho protestech byl rozsudek nejprve zrušen, ale poté byl proces obnoven.

Leopold Hilsner byl 14. listopadu 1900 znovu na základě nepřímých nebo údajně vymyšlených svědectví odsouzen za spoluúčast na obou vraždách k trestu smrti na šibenici. Rozsudky však nekonstatovaly jako motiv vraždy motiv náboženský, nýbrž motiv sexuální. Císař František Josef I. později změnil trest císařskou milostí na doživotí. Po 18 letech věznění byl v roce 1918 Hilsner s podlomeným zdravím propuštěn na základě milosti, kterou mu udělil Karel I., rehabilitován však nikdy nebyl.

Případ justičního omylu je dodnes živou událostí a předmětem nejrůznějších úvah a spekulací,

hrob Anežky Hrůzové na místním hřbitově (listopad 2010)

Symbolický hrob se nachází na místě nálezu těla Anežky Hrůzové v lese Březina, je vidět ze silnice mezi Polnou a Věžničkou. Ohraničují ho kameny, nad nimi se tyčí dřevěný kříž. Na stromě vidí pamětní cedule pod svatým obrázkem.

symbolický hrob v místě vraždy (listopad 2010)

A památek je v Polné opravdu hodně - všechno rozhodně nestíháme prolézt, ale nejvíc mne mrzí, že židovské muzeum je v sobotu uzavřeno.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn v letech 1700 - 1707 podle plánů italského mistra Dominika de Angeli. Trojlodní barokní bazilika je jednou z nejmohutnějších u nás - je 63 m dlouhá, 26 m široká, 22 m vysoká a věž měří 63,5 m. V současnosti probíhá jeho generální oprava - vnitřek je bohatě vyzdobený štukatérskou prací florentinských umělců, jsou zde hrobky, 10 oltářů a cínová křtitelnice z roku 1617. Sieberovy varhany jsou největším zachovaným barokním nástrojem tuzemského původu u nás.

Polná, chrám Nanebevzetí Panny Marie (listopad 2010)

Kostel svaté Kateřiny byl založen na místě zvaném Strážní vrch na pomezí Čech a Moravy v blízkosti hradu a původně sloužil obyvatelům hradu jako kaple. Zajímavé jsou zbytky fresek z počátku 15. století.

Zámek, či vlastně původně hrad ze 13. století, přestavěný renesančně a barokně představuje směsici objektů rozmanitého slohového pojetí. Vznikl pravděpodobně jako opevněné sídlo na zemské hranici při křižovatce obchodních cest - jedné z větví Haberské stezky a trasy z Moravy do Čech, později zvané Uherské cesty. Dle Augusta Sedláčka, autora rozsáhlé encyklopedie Hrady, zámky a tvrze Království českého, patří k nejstarším feudálním stavbám u nás a v samotné Polné je jednoznačne nejstarší dochovanou památkou. Škoda, vyhořel roku 1794 a nebyl již nikdy zcela obnoven.

Polná - bývalý hrad (listopad 2010)

Nejkrásnější pohled na něj je od rybníka Peklo.

Polná - bývalý hrad (listopad 2010)

Město Polná patří k nejvýznamnějším lokalitám s historií židovských obyvatel na Vysočině. Židovské památky tvoří pozoruhodnou součást města. Jde především o bývalé ghetto se synagogou (dnes sídlo regionálního Židovského muzea) a rabínským domem. První židé do města začali přicházet v 15. století, ale židovská komunita zmizela po druhé světové válce.

Polná - bývalé židovské ghetto (listopad 2010)

Židovský hřbitov se nachází za ulicí Pod Kalvárií, kde bylo původní židovské osídlení. V prostoru ohrazeném zídkou se nachází cca 900 barokních, klasicistních a novodobých náhrobků.

Polná - židovský hřbitov (listopad 2010)

Na vrchu s názvem Kalvárie stojí, jak jinak, kalvárie - křížová cesta s Božím hrobem, kapličkami a třemi kříži a pochází z roku 1894..

Polná, křížová cesta s Božím hrobem (listopad 2010)

Náměstíčko zdobí barokní sousoší Nejsvětější Trojice, ale mně se nejvíc líbí kašna s hastrmanem :-)

Polná - náměstí (listopad 2010)

I okolí Polné je bohaté na historické památky. Pozdně gotický kamenný kříž stojí těsně vedle silnice vedoucí z Arnolce do Stáje. S velkou pravděpodobností označuje místo, kde se dne 11.3.1522 setkal Ludvík I. Jagellonský se zástupci českých stavů na česko-moravské hranici.

Smírčí kámen u Arnolce (listopad 2010)

listopadová Vysočina

Mezi Zábornou a Janovicemi stojí v příkopu kámen s maltézským křížem. Kříž je vybílen a o jeho původu se toho moc neví. A nebýt GPS a zadaných souřadnic asi bychom měli problém jej v tom dnešním pošmournu lokalizovat...

Smírčí kámen u Janovic (listopad 2010)

Zpátky do Brna se nevracíme po dálnici, ale po bočních silničkách se zastávkami na několika dalších zajímavých místech.

V Poděšíně je k vidění další z výtvorů sochaře Michala Olšiaka - Strom (Poděšín má strom v obecním znaku, ale mně by se rozhodně víc líbil původní návrh - příšera Poděs)

Olšiakův Strom v Poděšíně (listopad 2010)

Rozhledna Rosička, v nadmořské výšce 645 metrů na stejnojmenném vrchu, má tvar klasického mobilového stožáru a je volně přístupná. Paráda, my ji dneska máme jen pro sebe... Po venkovním točitém schodišti šlapeme do výšky 24 metrů nad terén a na všechny světové strany lze dnes pozorovat jen mlhu... Ještěže zde mají výhledovou fotografii - takhle aspoň víme, o co přicházíme :-)

Rozhledna Rosička (listopad 2010)

Poslední dnešní zastávkou je Obyčtov, starobylé mariánské poutní místo v údolí řeky Oslavy, cca 9 km jihovýchodně od Žďáru nad Sázavou - nejvýznamnější památkou a dominantou obce je kostel zasvěcený památce Navštívení Panny Marie postavený dle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla s půdorysem ve tvaru želvy. Ale nás dnes zajímá úplně jiná želva - obří betonová socha Michala Olšiaka je k vidění i k osedlání uprostřed parčíku a slouží k povyražení zejména dětí.

Želva v Obyčtově (listopad 2010)

A nakonec přidávám odkaz na naši stránku s mapkou a seznamem Olšiakových betonových soch.