Roháče 21.-23.9.2010

podzim si je vítězstvím nad létem jistý

 

23. září 2010 v 5:08 středoevropského letního času letos začne podzim. Dny se zkracují už čtvrt roku, ale teprve při podzimní rovnodennosti to na nás tak nějak dolehne... Zas nás čekají plískanice, mlhy a převažující šedivá...

Než podzim přes štíty hor
přinese sníh a barevný stíny
než přijde říjnovej splín
pomalej déšť a začátek zimy
Projdi se naposled strání kde voněl čas
dej sbohem letnímu vlání
než přijde zas

Ještě než přijde ten den
kdy slunce spí v krvavý lázni
musíš jet naposled ven
abys byl blíž podzimní bázni
Promluv si na chvíli s ptáky
co letí pryč
aby Ti přinesli s jarem
od léta klíč

  Ryvolovky - Barevný stíny

Sice často vyrážím na poslední chvíli, ale tentokrát je to opravdu rekord v rozhodování. Je pondělí, sedím za pracovním stolem a venku vládne babí léto... Neuvěřitelná modrá barva. A čtyři dny to má ještě vydržet! Ještě večer si nejsem jista, jestli a kam vyrazím, vždyť víkend jsme trávili na Šumavě a v Českém lese a hodin v autě jsem si užila až moc... Ale nevyužít takové počasí by byla obrovská škoda... V úterý dopoledne zvládám zařídit v práci vše nezbytné a nechat si schválit řádnou dovolenou, odpoledne sbalit železnou zásobu jídla a pití, spacák a mapu a v pozdním odpoledni vyrazit. Přes Rožnov p.R a Žilinu je to z Brna 324 km a téměř 5 hodin jízdy... Cíl? No přece Západní Tatry, ty nejkrásnější hory bývalého Československa :-)

Predný Salatín

Roháče z Predného Salatína

Roháče se právem považují za nejkrásnější část Západních Tater. Rozložitou Roháčskou dolinu lemuje věnec nádherných ostrých skalnatých vrcholů, kterým kraluje svou výškou 2178 m majestátní Baníkov. Pozadu v kráse nezůstávají ani ostatní - Ostrý Roháč, Plačlivé, Volovec, Pachoľa, Tri kopy, Hrubá kopa či Salatín. A pojmenování dostala tato oblast právě podle dvojice vrcholů Plačlivé a Ostrý Roháč, které připomínají čertovy rohy.

 

5 hodin jízdy to opravdu bylo. Když projíždím kolem Oravského hradu sluníčko už zapadá. Když dojedu do Zuberce, je už docela šero. Když dojedu na Zverovku, svítí miliony hvězd. No snad v noci v autě nezmrznu, za tmy už hledat žádné ubytování nebudu... Hory se ponořily do tmy a z dáli je slyšet řev medvěda. Na jednu stranu nádhera, na druhou stranu je ve mně hodně malá dušička. V autě se sice nebojím, ale musím si to následující dny naplánovat tak, abych byla určitě před setměním zpátky dole.

 

Pohádka, těžko slovy popsatelná... Třeba to za mne zvládnou fotografie ...

 

Výlet první - Ostrý Roháč

Roháčska dolina, parkoviště (1056 m) - Adamcuľa (1190 m) - Ťatliakovo jezero (1370 m) - sedlo Zábrať (1656 m)- Rakoň (1876 m)- Volovec/Woloviec (2063 m)- Jamnícke sedlo (1908 m) - Ostrý Roháč (2088 m)- Plačlivé (2125 m) - Smutné sedlo (1963 m) - Pod Roháčskými plesami - Roháčske plesá (1719 m) - Roháčský vodopád (1300 m) - Adamcuľa (1190 m) - Roháčska dolina, parkoviště (1056 m) - cca 7:30 hod.

Roháče

Budíček mám nastavený před sedmou. Bude nádherný den a je škoda každé minuty. Dny koncem září jsou krátké a túry v Roháčích dlouhé :-) A nejsem sama, nádherné počasí babího léta vylákalo takhle po ránu docela dost turistů. V trávě jiskří po ránu jinovatka, hladina jezera u Ťatliakovy chaty je pokryta tenoučkou vrstvičkou ledu, ale modrá obloha slibuje další nádherný podzimní den.

 

Konečně mám za sebou tu asfaltovou část od parkoviště k Ťatliakovu jezeru - ještě vystoupat do sedla Zábrať (1656 m) a mohu odpočívat a zároveň se kochat nádhernými výhledy. Kolik je to let, co jsem tudy šplhala poprvé a vlastně taky naposledy? 25 let! Rákoň (1876 m) je asi nejsnáze dostupným vrcholem Roháčů. Jeho vrchol, ležící na rozsoše hlavního hřebene a tvořící slovensko-polskou hranici, nabízí výhledy do roháčského kotle a do Chocholowské doliny v Polsku.

Pohled do Roháčské doliny z Rakoně

Pohled do Roháčské doliny z Rakoně

Poté mne čeká Volovec (2063 m), důležitá křižovatka turistických cest a poslední plochý a travnatý vrchol dnešního dne.

Ostrý Roháč, Plačlivé a Tri kopy z Volovce

Ostrý Roháč, Plačlivé a Tri kopy z Volovce

A je tady Ostrý Roháč (2088 m), dvojvrcholová hora a jeden z nejznámějších vrcholů Západních Tater. Nejtěžší úseky jsou jištěné řetězy a postup s fotoaparátem na krku není zrovna jednoduchý :-) Ale pohled odsud na Jamnické plesa patří k těm nejkrásnějším.

Jamnické plesa zpod Ostrého Roháče

Jamnické plesa zpod Ostrého Roháče

Zdolávám nejprve východní vrchol - pokochám se výhledy a po drolivém chodníku sestoupím do sedélka mezi oběma vrcholy a s pomocí dalšího řetězu se dostávám na západní vrchol. Škoda, že výhled dnes kazí kupovitá oblačnost... Navíc je Baranec ve směru ke sluníčku :-(

Ostrý Roháč z Plačlivé

Ostrý Roháč z vrcholu Plačlivé

Plačlivé (2125 m), výrazný špičatý vrchol bude dnes asi nejvyšším zdolaným místem - jsou tři hodiny odpoledne, takže nejvyšší čas opustit hlavní hřeben a zamířit dolů ze Smutného sedla (1963 m). Musím doplnit zásoby jídla a vody a poohlédnout se po nějakém ubytování...

Smutné sedlo a sestup do Smutné doliny

Smutné sedlo a sestup do Smutné doliny

Ale na rozcestí pod Roháčskými plesami váhám jen chvilku - určitě to stihnu i oklikou přes Roháčské plesa :-)

 

V Západních Tatrách se zachovalo přibližně 20 ledovcových jezer - ples. Všechny postupně zanikají. Ke zmenšování plochy vody dochází zásluhou zasypávání sutí a přeměnou na rašeliniště. Ale není to až tak jednoduchá procházka, nezbývá než opět vystoupat nějaký ten výškový metr. První Roháčské pleso leží ve výšce 1562 m, Druhé 1650 m, Třetí 1653 a Čtvrté, největší a nejhlubší 1719 m. Škoda, v pozdním odpoledni je slunce již skryto za hlavním hřebenem a bez osvícení sluníčkem se mi pěkné fotografie samozřejmě nedaří.

Poháčská plesa

Poháčská plesa

Od Čtvrtého plesa klesám konečně dolů. Míjím mrňavé Zelené pleso a pokračuji v sestupu lesem. Největším a nejznámějším z vodopádů v Západních Tatrách je Roháčský vodopád pod Roháčskými plesy. Odbočka k němu je krátká a takovou podívanou jsem ani nečekala - ze skalního prahu na svahu Spálené doliny padá vodní masa z výšky 18 m.

Roháčský vodopád

Roháčský vodopád

 

FOTOGALERIE

 

 

Penzion Milotín nabízí své služby přímo v centru obce a za ubytování si účtují 12€ Vše naprosto v pohodě - jen kdyby se topilo... Zahřívám se dlouhou horkou sprchou a spím raději ve spacáku :-)

 

Výlet druhý - Baníkov

Roháčska dolina, parkoviště (1056 m) - Ťatliakovo jezero (1370 m) - Smutné sedlo (1963 m) - Tri kopy (2136 m) - Hrubá kopa (2166 m) - Baníkov (2178 m) - Baníkovské sedlo ( 2040 m) - Pachoľa (2167 m) - Spálená (2083 m) - Skriniarky - Salatín (2048 m) - sedlo Parichvost (1856 m) - Brestová (1903 m)- Predný Salatín (1624 m) - Roháčska dolina, parkoviště (1056 m) - cca 10:30 hod

Roháče

Opět vstávám o půl sedmé s východem slunce. Venku se povalují ranní mlhy, ale blankytná obloha slibuje další nádherný den.

 

Opět nejsem na parkovišti jediná. K Ťatliakovu jezeru po asfaltu šlapu jako včera. Následuje výstup Smutnou dolinou do Smutného sedla. Asi 200 m za Ťatliakovou chatou je možnost doplnit si vodu z pramene - bufet v chatě byl takhle zrána ještě zavřený. Včera se pásli na úbočí Plačlivého kamzíci, dneska se mi nedaří zahlédnout ani sviště. Těsně před desátou shazuji batoh ze zad - konečně. Výstup do Smutného sedla, do výšky 1963 metrů, mi dal docela zabrat :-(

Ťatliakovo jezero

Ťatliakovo jezero

Červená značka vede mne na první z Tří kop (2154 m). Při výstupu pomáhají řetězy, ale v tomhle počasí to není problém i bez nich. V létě zde prý bývají doslova fronty lidí, ale dnes potkávám lidi jen ojediněle. Sedlo a skalnatý hřeben se za chvíli opět zvedá - Hrubá kopa se tyčí do výšky 2166 m.

Žiarska dolina z Troch kop

Žiarska dolina z Troch kop

Výstup na Baníkov (2178 m) po exponovaném ostrém hřebeni je opět zabezpečený řetězy. Na obou stranách srázy do Spálené i Žiarske doliny spadají pořádně hluboko. Úsek mezi vrcholem Tri kopy a Baníkovem je nejnáročnějším místem přechodu celého hřebene Západních Tater. Naštěstí dnes bezpečnost neohrožuje vítr, déšť či námraza a závratěmi bohudíky netrpím.

Baníkov

Baníkov, vpravo Pachoľa a Spálená

Ale odměna, rozhled z nejvyššího vrcholu hlavního hřebene Západních Tater stojí za to. Před sebou mám celý Liptov, slunko se odráží od hladiny Liptovské Mary a za ní se na jihu předvádí Nízké Tatry. Na západ přes Sivý vrch a Velký Choč dohlédnu až na Malou Fatru a na sever a východ si mohu prohlédnout panorama Západních Tater - Osobitou, Bystrou a Červené vrchy. A v dáli za nimi vidím Oravskou přehradu, Babí horu, královnu Oravských Beskyd a tatranský Kriváň či polský Giewont.

Pachoľa a Spálená

Pachoľa a Spálená

Čeká mne Pachoľa (2167 m), mohutná a strmá hora, jak taky jinak. Tento vrchol se dá obejít traverzem po východním svahu, ale to by byla rozhodně škoda. Ten výhled!! Na chvíli si sedám - je třeba promyslet co dál. Čas běží, hřeben sice v GPsce vypadá v pohodě, ale to, co vidím před sebou na vlastní oči, si zasluhuje rozhodně respekt. Na přechod této části hřebene a sestup dolů z Predného Salatína budu potřebovat minimálně pět hodin času. Je 13:30 čili dole můžu být 18:30. Slunce zapadá až 18:45 - když se nebudu poflakovat, stihnu to k autu před setměním.

 

Sestup z Pachoľy je docela náročný a trošku se začíná projevovat únava. Hřebínek je opět skalnatý a velice úzký. Z vrcholku Spálená (2083 m) je krásný pohled na Roháčské plesa. Rozhodně vypadají takhle ve sluníčku lépe než včera v pozdním odpoledni. Skriniarky, skalnatý hřeben klesající od vrcholu Spálené, je na mnoha místech jištěný řetězy a namáhavý. K bezpečnému postupu je zapotřebí zvýšené opatrnosti a rozhodně bych nechtěla tudy šlapat za špatného počasí.

Salatín

Skriniarky a dvojvrchol Salatín

Salatín

pohled zpátky na Roháčská plesa

Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Nejnižší místo před závěrečným výstupem na Salatín má nadmořskou výšku pouhých 1880 m...

pohled zpátky z úbočí Salatína

pohled zpátky na Spálenou a Pachoľu z úbočí Salatína

Salatín má sice jen 2048 m a je travnatý, ale výstup dává pořádně zabrat. Už jsem dnes nastoupala více než 1600 výškových metrů...

 

Vrchol Brestová je zkrášlen velkým kovovým křížem, ale mně nezbývá než se naposledy rozhlédnout po kraji - a začít sestupovat zpátky do Roháčske doliny.

Osobitá

výhledu kraluje Osobitá

Zverovka, symblický cintorín

Zverovka, symblický cintorín

Když došlapu k autu, ukazují hodinky 18:15 a mám toho celkem dost - ještě krátká zastávka v místech nově vybudovaného pietního místa osobnostem a obětem Roháčů u chaty Zverovka a pak už rovnou do penzionu Milotín.

 

FOTOGALERIE

 

Ještě musím vymyslet program na pátek - avizované zhoršení počasí jde od západu, takže mám ještě jeden den k dobru než dorazí až sem. Nabízí se Velký Choč, Velký Rozsutec a Babí hora. Těžké rozhodování, nakonec vítězí varianta Babia hora, královna Oravských Beskyd :-)