Lednicko-valtický areál 23.-24.7.2010
Lednice v dešti :-(
Lednicko-valtický areál je právem začleněn do Světového kulturního dědictví zanesený v seznamu UNESCO. Zámky, zámečky, zahrady, rybníky a spousty drobných staveb nabízí areál stvořený Lichtensteiny ruku v ruce s přírodou. Na kole, pěšky, na loďkách, v kočáře... Plán na prodloužený víkend je bohatý, jenže stále nelze poručit větru a dešti... Páteční odpoledne však ještě bude rozhodně teplé a slunečné - ideální ke koupání vě štěrkáči poblíž slovenské vesnice Sekule :-)
Moravské pole
Moravské pole (německy Marchfeld) je nížina západně od řeky Moravy v Dolním Rakousku - od Vídně až k Břeclavi. Právě zde, na Moravském poli, mezi vesnicemi Dürknut a Jedenspeigen, v roce 1278 proti sobě bojovala vojska českého krále Přemysla Otakara II. proti římskému králi Rudolfu I. Habsburskému s uherským králem Ladislavem IV. Kumánem.
V bitvě šlo především o území Rakous a Štýrska, které původně získal Přemysl a v dlouho vyrovnaném boji se vítězství nakonec přiklonilo na rakouskou stranu a český král Přemysl Otakar II. zde padl. Výsledkem tedy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného panství v Rakousích a Štýrsku, což dalo základ geopolitickému uspořádání habsburských zemí až do roku 1918.
V místě bitvy, v těsné blízkosti silnice, zhruba uprostřed mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, dnes stojí 4 m vysoký žulový památník s vytesanou postavou rytíře, ale čekala bych nějakou tu německo-anglicko-slovensko-českou informační ceduli. Nebo aspoň německou, ač to bych si moc nepočetla :-( Kde nic, tu nic... Jen nápis přímo na památníku prozrazuje, že zde stojí teprve 32 let - byl odhalen při příležitosti výročí 700 let od bitvy.
Moravské pole - Marchfeld
Pozoruji drobně zvlněné kopečky oseté obilím severozápadně odsud. Tudy se v srpnu 1278 blížily posily vojska Rudolfa Habsburského, které bitvu rozhodly - ale dost bylo historie, těch komářích bodnutí už bylo pro tuto chvíli opravdu dost a mizím raději rychle zpět do auta.
Hohenau an der March
V září 2004 jsme při cyklotoulkách česko-slovensko-rakouským pomezím přejížděli státní hranici přes řeku Moravu poblíž Hohenau an der March po pontonovém mostě. Dnes už zde stojí most klasický - jednosměrný a řízený semaforem.
Rybářské domky u řeky Moravy poblíž Hohenau
Těsně před obcí se nachází již desítky let rybník, který je zásobárnou chladicí vody pro cukrovar. Nezamrzá ani při nízkých venkovních teplotách a zásluhou toho se zde uměle vytvořil jedinečný biotop a ráj pro tažné ptactvo. Tento rybník využívají během zimy jako zastávku především divoké kachny a divoké husy během jejich tahu na jih. Na okraji rybníka vznikla za tímto účelem dřevěná veřejně přístupná pozorovatelna. Samozřejmě, dnes zde není jediný pták :-(
Ptačí rezervace poblíž Hohenau
Na prvním kruhovém objezdu při průjezdu městečkem narážím na problém. Jaká zde vlastně platí pravidla? Dobře to dopadlo a dnes už to vím :-( Obráceně... Provoz na kruhovém objezdu se řídí pravidlem pravé ruky. Auta vjíždějící na okruh tak mají přednost. Často však toto přikázání mění přesně naopak dopravní značky a směrovky se pouštějí při výjezdu. Ten kruháč byl naštěstí ten typ s dopravními značkami... A musím při nejbližší příležitosti dovybavit auto výstražnou vestou...
Sekule
Sekule - to je v podstatě taková klasická slovenská obec poblíž soutoku Moravy, Dyje a Myjavy. Zvláštní je ovšem v tom, že poblíž této obce se nachází několik jezer vhodných ke koupání. V dnešní době, kdy je téměř každá vodní plocha nechutná a zelená (a pro jih Moravy to platí téměř 100%), je čistota sekulských jezer vzniklých zásluhou těžby písku a štěrku k neuvěření. Kdy naposledy jsem viděla dno v takové hloubce, kde nedosáhnu?? Žádné sinice, žádný žabinec, žádné bahno a nádherně teplá voda. Zázrak! K tomu slunce a teploty přes třicet - tak tady by se dal úžasně prolenošit zbytek víkendu. Nebo vlastně nedal - dneska v noci přijde prudká změna počasí, spousta vody a ochlazení téměř o dvacet stupňů...
V místním bufetu je v podstatě k jídlu jen langoš, ale před smrtí hladem tenhle smažený česnekový vynález zachrání...
Jezero Oširid poblíž Sekule
Janohrad
Nejvyšší čas na návrat zpátky na Moravu. Porušuji další pravidlo silničního provozu a bez slovenské dálniční známky najíždím na pátém kilometru u obce Kúty na dálnici D2, protože je to nejbližší nájezd od česko-slovenské hranice. Koho by tehdy, když dálnici Brno - Bratislava stavěli, napadlo, že zde povede hranice :-(
Pro dnešní večer volím koncert ve folkovém duchu. XI. ročník dvoudenního folk - jazzového festivalu Podivínské Janohraní se koná jako předchozí ročníky na nádvoří Janova hradu ve dnech 23.7. a 24.7.2010. Páteční večer proběhne ve folkovém duchu, v sobotu se bude hrát jazz.
Yantar slibuje lahodný folk-rock z jihu Moravy, Chodská vlna oblékla místní lidové písně do nového kabátku, Karel Plíhal - nezaměnitelný písničkář, kterého není třeba dál představovat a COP - špička bluegrassové muziky. A to vše za pouhých 120 Kč.
Podivínské Janohraní
Lidí tak akorát, nádherná muzika, po desáté konečně přichází na řadu Karel Plíhal, písničkář mých středo- i vysoko-školských studií. Neuvěřitelných 25 let... Ale po pár písničkách je zřejmé, že brzy dojde na varování meteorologů. Zvedá se vítr, což až tak v uzavřeném nádvoří Janohradu nevadí, ale obloha svítí blesky a přidává se voda. Po pár kapkách spustí opravdová průtrž - zpočátku nám k oblékání pláštěnek a rozevírání deštníků zpívá Karel Plíhal svou písničku Prší, ale voda a vítr samozřejmě nakonec vítězí - naštěstí to k autu není daleko. Ještě kousek couvnout, ať nestojím pod stromy a zbytek noci mne uspávají svou písničkou už jen kapky deště.
A málem bych zapomněla přidat něco z historie Janova hradu - byl projektován jako zřícenina, ale ve skutečnosti se jednalo o lovecký zámeček s dvěma salónky a rytířským sálem. Soustřeďovalo se zde panstvo před hony a pořádaly se zde slavnostní hostiny.
Lednický park - Janohrad
Lednice
Od západu k východu, od severu k jihu - všude šedivá mračna plná vody. Zatraceně, zas měli ti rosničkáři pravdu. Co se dá dělat, zajedu do Lednice a začnu prohlídkou lednického zámku a pak se uvidí...
Dnešní podoba zámku Lednice ve slohu anglické novogotiky podle vídeňského arch. J.Wingelmüllera pochází z let 1843-1850. Fasáda jednoho z nejnavštěvovanějších zámků u nás je momentálně částečně kryta lešením a okna igelitem, ale prohlídkové okruhy jsou normálně v provozu. Tak kde začít? Okruh č. II. nabízí pohled do soukromí členů rodu a životního stylu rodu Lichtensteinů na konci 19. století včetně soukromého apartmánu kněžny Františky z Lichtensteina. Okruh č. I. zahrnuje reprezentační sály v přízemí zámku s bohatou řezbářskou výzdobou stěn a kazetových stropů. Světoznámou chloubou interiéru je samonosné vyřezávané točité schodiště v zámecké knihovně. Každý z okruhů stojí 120Kč, ale za oba zaplatíte o něco méně (120Kč + 80Kč) a vstupenky se kupují na určitý čas.
zámek Lednice
A nesmím zapomenout na palmový skleník, jedinečnou stavbu, nejstarší svého druhu v Evropě. Stavba ze skla a litiny má délku neuvěřitelných 92 metrů, šířku 13 m a vysoká je 10 m. Atraktivnost skleníku plného tropických a subtropických rostlin umocňuje jezírko a zlaté rybky.
Lednický park - skleník
Jen umělou jeskyni, někdy zvanou jako Grotta, vyhloubenou pod zámkem na ploše 90 čtverečních metrů z poloviny 17. století vynechávám, protože toto místo je určeno především dětem - je vyzdobena krápníky z Moravského krasu a plná strašidel.
Francouzská zahrada volně přechází v anglický park či spíše v lužní les s romantickými stavbami a vodními plochami s 15 navršenými umělými ostrůvky.
Pokračuji parkem k Růžovému rybníku. Růže zde k vidění sice nejsou, ale Čínský altánek a krása stromů a barev odrážejících se na vodní hladině úplně stačí. Nevydatný pramen je osazen bronzovou soškou psa - voda teče z jeho tlamy.
Lednický park - Růžový rybník
Maurská vodárna sloužila jako parní lázně a zavlažovací systém parku, turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Technická památka s přilehlým mostem a jezem je výchozím místem k okružní procházce k Minaretu nebo Janohradu - z variant pěšky, kočárem nebo lodí volím tu nejlevnější a nejzdravější - po svých.
Lednický park - Maurská vodárna
Minaret, romantickou stavbu někdy zvanou také turecká věž, nechal postavit kníže Alois Lichtenštejn v letech 1797-1802 v maurském slohu. Dnes je nejstarší dochovanou rozhlednou na našem území a zároveň nejvyšší stavbou tohoto typu v neislámské zemi. A protože byl postaven v bažinatém terénu, stojí na 500 dubových pilotech.
Lednický park - Minaret
Štíhlá věž dosahuje výšky 60 m a má tři vyhlídkové ochozy a na nejvyšší vede 302 schodů. Za 30Kč se nabídne parádní výhled - proč se nepodívat na ty šedočerné mraky pořádně zblízka :-) A kdeže je silueta Pálavy?? I ta je skryta oblačností.
Lednický park - Minaret - pohled k zámku
Lednický park - Minaret - pohled na Pálavu
Vracím se zpátky k zámku - začíná mrholit a tak na řadu opět přichází pláštěnka. Aquadukt na poloostrově byl postaven pro parádu a nikdy nesloužil svému pravému účelu, tj. jako vodovod. Jeho součástí je umělá jeskyně zvaná Peklo - dnes zamřížovaná by se předešlo devastaci návštěvníky.
Lednický park - Aquadukt
A prší a prší... Co je tady ještě k vidění pod střechou? Akvárium Malawi!! Monumentální komplex trojkřídlé stáje s jízdárnami z let 1688 - 1696, nejstarší dochovaná část lednického zámku dnes skrývá expozici akvária Malawi. Zrekonstruovat část bývalých koníren se rozhodně vyplatilo. Ryby afrických jezer Malawi a Tanganika, jihoamerické piraně, murény, rejnoky a pestrobarevné útesy mořských korálů doplňují vodní želvičky. Vstupné 50Kč.
Akvárium Malawi - perutýn ohnivý
Samotný objekt, obklopený několika chátrajícími budovami, dnes připomíná spíš venkovský dvůr než honosné dílo rakouského architekta Johana Bernharda Fischera z Erlachu. Skoro se nechce věřit, že tu kdysi existoval skutečný "palác pro koně". Přitom bychom tohle bydlení mohli lichtenštejnským ořům závidět - kromě stájí, vybavených mramorovými žleby a dřevěnou podestýlkou, měli k dispozici i bazén. Jezdcům sloužila krytá jízdárna a kočárovna, zaměstnancům potom několik luxusních bytů.
A prší a prší... Ještě jedna zajímavá výstava je nainstalovaná v objektu vývalé jízdárny. Tajemná Indonésie. Impozantní fotografie Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, Miloslava Stingla a Rudolfa Švaříčka. Součástí expozice je umělá džungle s vodopádem, tropickou říčkou, visutým mostem, stromovou chýší a také exotický hmyz, rostlinstvo a etnografické předměty. Část expozice je pro změnu věnována Himaláji. Tak do těchto míst se asi nikdy toulat nevydám...
Tajemná Indonésie
Že by přece jen déšť konečně ustal? K Apollonovu chrámu je to jen kousek... Parkovat lze u břehu Mlýnského rybníka a na návrší je to jen kousek. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru.
Apollonův chrám
Zámeček zdobí dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště a střecha zámečku sloužívala jako vyhlídka. Ale ouha, areál je oplocen, aby byl ochráněn před sprejery a vandaly a zase začíná pršet... Vzdávám to - už z auta nevylezu dřív než v Brně...