Lednicko-valtický areál II. 23.-24.7.2010

... aneb Lednice v dešti...

Lednicko-valtický areál je právem začleněn do Světového kulturního dědictví zanesený v seznamu UNESCO. Zámky, zámečky, zahrady, rybníky a spousty drobných staveb nabízí areál stvořený Lichtensteiny ruku v ruce s přírodou. Na kole, pěšky, na loďkách, v kočáře... Plán na prodloužený víkend je bohatý, jenže stále nelze poručit větru a dešti... Páteční odpoledne však ještě bude rozhodně teplé a slunečné - ideální ke koupání vě štěrkáči poblíž slovenské vesnice Sekule :-)

Moravské pole

Moravské pole (německy Mährenfeld) je nížina západně od řeky Moravy v Dolním Rakousku - od Vídně až k Břeclavi. Právě zde, na Moravském poli, mezi vesnicemi Dürknut a Jedenspeigen, v roce 1278 proti sobě bojovala vojska českého krále Přemysla Otakara II. proti římskému králi Rudolfu I. Habsburskému s uherským králem Ladislavem IV. Kumánem.

V bitvě šlo především o území Rakous a Štýrska, které původně získal Přemysl a v dlouho vyrovnaném boji se vítězství nakonec přiklonilo na rakouskou stranu a český král Přemysl Otakar II. zde padl. Výsledkem tedy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného panství v Rakousích a Štýrsku, což dalo základ geopolitickému uspořádání habsburských zemí až do roku 1918.

V místě bitvy, v těsné blízkosti silnice, zhruba uprostřed mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, dnes stojí 4 m vysoký žulový památník s vytesanou postavou rytíře, ale čekala bych nějakou tu německo-anglicko-slovensko-českou informační ceduli. Nebo aspoň německou, ač to bych si moc nepočetla :-( Kde nic, tu nic... Jen nápis přímo na památníku prozrazuje, že zde stojí teprve 32 let - byl odhalen při příležitosti výročí 700 let od bitvy.

Moravské pole - Mährenfeld (červenec 2010)

Pozoruji drobně zvlněné kopečky oseté obilím severozápadně odsud. Tudy se v srpnu 1278 blížily posily vojska Rudolfa Habsburského, které bitvu rozhodly - ale dost bylo historie, těch komářích bodnutí už bylo pro tuto chvíli opravdu dost a mizím raději rychle zpět do auta.

Hohenau an der March

V září 2004 jsme při cyklotoulkách česko-slovensko-rakouským pomezím přejížděli státní hranici přes řeku Moravu poblíž Hohenau an der March po pontonovém mostě. Dnes už zde stojí most klasický - jednosměrný a řízený semaforem.

Rybářské domky u řeky Moravy poblíž Hohenau (červenec 2010)

Těsně před obcí se nachází již desítky let rybník, který je zásobárnou chladicí vody pro cukrovar. Nezamrzá ani při nízkých venkovních teplotách a zásluhou toho se zde uměle vytvořil jedinečný biotop a ráj pro tažné ptactvo. Tento rybník využívají během zimy jako zastávku především divoké kachny a divoké husy během jejich tahu na jih. Na okraji rybníka vznikla za tímto účelem dřevěná veřejně přístupná pozorovatelna. Samozřejmě, dnes zde není jediný pták :-(

Ptačí rezervace poblíž Hohenau (červenec 2010)

Na prvním kruhovém objezdu při průjezdu městečkem narážím na problém. Jaká zde vlastně platí pravidla? Dobře to dopadlo a dnes už to vím :-( Obráceně.... Provoz na kruhovém objezdu se tam řídí pravidlem pravé ruky. Auta vjíždějící na okruh tak mají přednost. Často však toto přikázání mění přesně naopak dopravní značky a směrovky se pouštějí při výjezdu. Ten kruháč byl naštěstí ten typ s dopravními značkami... A musím při nejbližší příležitosti dovybavit auto výstražnou vestou...

Sekule

Sekule - to je v podstatě taková klasická slovenská obec poblíž soutoku Moravy, Dyje a Myjavy. Zvláštní je ovšem v tom, že poblíž této obce se nachází několik jezer vhodných ke koupání. V dnešní době, kdy je téměř každá vodní plocha nechutná a zelená (a pro jih Moravy to platí téměř 100%), je čistota sekulských jezer vzniklých zásluhou těžby písku a štěrku k neuvěření. Kdy naposledy jsem viděla dno v takové hloubce, kde nedosáhnu?? Žádné sinice, žádný žabinec, žádné bahno a nádherně teplá voda. Zázrak! K tomu slunce a teploty přes třicet - tak tady by se dal úžasně prolenošit zbytek víkendu. Nebo vlastně nedal - dneska v noci přijde prudká změna počasí, spousta vody a ochlazení téměř o dvacet stupňů...

V místním bufetu je v podstatě k jídlu jen langoš, ale před smrtí hladem tenhle smažený česnekový vynález zachrání...

Jezero Oširid poblíž Sekule (červenec 2010)

Janohrad

Nejvyšší čas na návrat zpátky na Moravu. Porušuji další pravidlo silničního provozu a bez slovenské dálniční známky najíždím na pátém kilometru u obce Kúty na dálnici D2, protože je to nejbližší nájezd od česko-slovenské hranice. Koho by tehdy, když dálnici Brno - Bratislava stavěli, napadlo, že zde povede hranice :-(

Pro dnešní večer volím koncert ve folkovém duchu. XI. ročník dvoudenního folk - jazzového festivalu Podivínské Janohraní se koná jako předchozí ročníky na nádvoří Janova hradu ve dnech 23.7. a 24.7.2010. Páteční večer proběhne ve folkovém duchu, v sobotu se bude hrát jazz.

Yantar slibuje lahodný folk-rock z jihu Moravy, Chodská vlna oblékla místní lidové písně do nového kabátku, Karel Plíhal - nezaměnitelný písničkář, kterého není třeba dál představovat a COP - špička bluegrassové muziky. A to vše za pouhých 120 Kč.

Podivínské Janohraní (červenec 2010)

Lidí tak akorát, nádherná muzika, po desáté konečně přichází na řadu Karel Plíhal, písničkář mých středo- i vysoko-školských studií. Neuvěřitelných 25 let... Ale po pár písničkách je zřejmé, že brzy dojde na varování meteorologů. Zvedá se vítr, což až tak v uzavřeném nádvoří Janohradu nevadí, ale obloha svítí blesky a přidává se voda. Po pár kapkách spustí opravdová průtrž - zpočátku nám k oblékání pláštěnek a rozevírání deštníků zpívá Karel Plíhal svou písničku Prší, ale voda a vítr samozřejmě nakonec vítězí - naštěstí to k autu není daleko. Ještě kousek couvnout, ať nestojím pod stromy a zbytek noci mne uspávají svou písničkou už jen kapky deště.

A málem bych zapomněla přidat něco z historie Janova hradu - byl projektován jako zřícenina, ale ve skutečnosti se jednalo o lovecký zámeček s dvěma salónky a rytířským sálem. Soustřeďovalo se zde panstvo před hony a pořádaly se zde slavnostní hostiny.

Lednický park - Janohrad (červenec 2010)

Lednice

Od západu k východu, od severu k jihu - všude šedivá mračna plná vody. Zatraceně, zas měli ti rosničkáři pravdu. Co se dá dělat, zajedu do Lednice a začnu prohlídkou lednického zámku a pak se uvidí...

Dnešní podoba zámku Lednice ve slohu anglické novogotiky podle vídeňského arch. J.Wingelmüllera pochází z let 1843-1850. Fasáda jednoho z nejnavštěvovanějších zámků u nás je momentálně částečně kryta lešením a okna igelitem, ale prohlídkové okruhy jsou normálně v provozu. Tak kde začít? Okruh č. II. nabízí pohled do soukromí členů rodu a životního stylu rodu Lichtensteinů na konci 19. století včetně soukromého apartmánu kněžny Františky z Lichtensteina. Okruh č. I. zahrnuje reprezentační sály v přízemí zámku s bohatou řezbářskou výzdobou stěn a kazetových stropů. Světoznámou chloubou interiéru je samonosné vyřezávané točité schodiště v zámecké knihovně. Každý z okruhů stojí 120Kč, ale za oba zaplatíte o něco méně (120Kč + 80Kč) a vstupenky se kupují na určitý čas.

zámek Lednice (červenec 2010)

A nesmím zapomenout na palmový skleník, jedinečnou stavbu, nejstarší svého druhu v Evropě. Stavba ze skla a litiny má délku neuvěřitelných 92 metrů, šířku 13 m a vysoká je 10 m. Atraktivnost skleníku plného tropických a subtropických rostlin umocňuje jezírko a zlaté rybky.

Lednický park - skleník (červenec 2010)

Jen umělou jeskyni, někdy zvanou jako Grotta, vyhloubenou pod zámkem na ploše 90 čtverečních metrů z poloviny 17. století vynechávám, protože toto místo je určeno především dětem - je vyzdobena krápníky z Moravského krasu a plná strašidel.

Francouzská zahrada volně přechází v anglický park či spíše v lužní les s romantickými stavbami a vodními plochami s 15 navršenými umělými ostrůvky.

Pokračuji parkem k Růžovému rybníku. Růže zde k vidění sice nejsou, ale Čínský altánek a krása stromů a barev odrážejících se na vodní hladině úplně stačí. Nevydatný pramen je osazen bronzovou soškou psa - voda teče z jeho tlamy.

Lednický park - Růžový rybník (červenec 2010)

Maurská vodárna sloužila jako parní lázně a zavlažovací systém parku, turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Technická památka s přilehlým mostem a jezem je výchozím místem k okružní procházce k Minaretu nebo Janohradu - z variant pěšky, kočárem nebo lodí volím tu nejlevnější a nejzdravější - po svých.

Lednický park - Maurská vodárna (červenec 2010)

Minaret, romantickou stavbu někdy zvanou také turecká věž, nechal postavit kníže Alois Lichtenštejn v letech 1797-1802 v maurském slohu. Dnes je nejstarší dochovanou rozhlednou na našem území a zároveň nejvyšší stavbou tohoto typu v neislámské zemi. A protože byl postaven v bažinatém terénu, stojí na 500 dubových pilotech.

Lednický park - Minaret (červenec 2010)

Štíhlá věž dosahuje výšky 60 m a má tři vyhlídkové ochozy a na nejvyšší vede 302 schodů. Za 30Kč se nabídne parádní výhled - proč se nepodívat na ty šedočerné mraky pořádně zblízka :-) A kdeže je silueta Pálavy?? I ta je skryta oblačností.

Lednický park - Minaret - pohled k zámku(červenec 2010)

Lednický park - Minaret - pohled na Pálavu(červenec 2010)

Vracím se zpátky k zámku - začíná mrholit a tak na řadu opět přichází pláštěnka. Aquadukt na poloostrově byl postaven pro parádu a nikdy nesloužil svému pravému účelu, tj. jako vodovod. Jeho součástí je umělá jeskyně zvaná Peklo - dnes zamřížovaná by se předešlo devastaci návštěvníky.

Lednický park - Aquadukt (červenec 2010)

A prší a prší... Co je tady ještě k vidění pod střechou? Akvárium Malawi!! Monumentální komplex trojkřídlé stáje s jízdárnami z let 1688 - 1696, nejstarší dochovaná část lednického zámku dnes skrývá expozici akvária Malawi. Zrekonstruovat část bývalých koníren se rozhodně vyplatilo. Ryby afrických jezer Malawi a Tanganika, jihoamerické piraně, murény, rejnoky a pestrobarevné útesy mořských korálů doplňují vodní želvičky. Vstupné 50Kč.

Akvárium Malawi - perutýn ohnivý (červenec 2010)

Samotný objekt, obklopený několika chátrajícími budovami, dnes připomíná spíš venkovský dvůr než honosné dílo rakouského architekta Johana Bernharda Fischera z Erlachu. Skoro se nechce věřit, že tu kdysi existoval skutečný "palác pro koně". Přitom bychom tohle bydlení mohli lichtenštejnským ořům závidět - kromě stájí, vybavených mramorovými žleby a dřevěnou podestýlkou, měli k dispozici i bazén. Jezdcům sloužila krytá jízdárna a kočárovna, zaměstnancům potom několik luxusních bytů.

A prší a prší... Ještě jedna zajímavá výstava je nainstalovaná v objektu vývalé jízdárny. Tajemná Indonésie. Impozantní fotografie Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, Miloslava Stingla a Rudolfa Švaříčka. Součástí expozice je umělá džungle s vodopádem, tropickou říčkou, visutým mostem, stromovou chýší a také exotický hmyz, rostlinstvo a etnografické předměty. Část expozice je pro změnu věnována Himaláji. Tak do těchto míst se asi nikdy toulat nevydám...

Tajemná Indonésie (červenec 2010)

Že by přece jen déšť konečně ustal? K Apollonovu chrámu je to jen kousek... Parkovat lze u břehu Mlýnského rybníka a na návrší je to jen kousek. Empírový chrám byl postaven na začátku 19. století, aby stejně jako ostatní salety Lednicko-valtického areálu, zpříjemnil život lichtenštejnskému dvoru.

Apollonův chrám (červenec 2010)

Zámeček zdobí dórské sloupy, klasicistní zábradlí a točité schodiště a střecha zámečku sloužívala jako vyhlídka. Ale ouha, areál je oplocen, aby byl ochráněn před sprejery a vandaly a zase začíná pršet... Vzdávám to - už z auta nevylezu dřív než v Brně...