Podkomorské lesy, sever 13.2.2010

na běžkách cestou necestou ke Třem křížům v Chudčicích

 

Mám za celý týden pracovního vypětí plné zuby a potřebuji zas na chvilku vypadnout ven. Využiji toho, že v okolí Brna stále leží spousta sněhu a nasadím běžky téměř před domovním vchodem. Je sice pravdou, že opravdové hory jsou prostě opravdové hory, ale tam sníh ještě nějakou dobu vydrží, což se o okolí Brna říci nedá. Severní část přírodního parku Podkomorské lesy je poměrně málo navštěvovaná a značnou její část zabírá přístupná oplocená lesní obora. Místo, na kterém člověk potká více muflonů než lidí je tím pravým pro útěk z civilizace.

 

Medlánecké kopce - sedlo, letiště Medlánky, Rozdrojovice, Senařov, pam. U zeleného stolu, pam. U Rumunů, Trnůvka, U Tří křížů, Nad Zouvalkou, Osada, Sokolské koupaliště, letiště Medlánky, Medlánecké kopce - sedlo, cca 28,5 km

 

Nejprve se trochu zapotím, musím vyšlapat do sedla mezi Medlánecké kopce. Doma je nazýváme Velký a Malý, ale správně se ten menší jmenuje Medlánecký (322 m) a ten větší Střelecký (338 m). A protože je šedivo, počasí není zrovna vyhlídkové, kruhový výhled z obou těchto kopců si dneska nechávám ujít.

Medlánecké kopce

Medlánecké kopce

Ale návštěvu obou mohu jen doporučit - pro mne je to z domova ten nejbližší kousek opravdové přírody, takže sem chodívám relaxovat opravdu často. Krásně je zde vždycky - nejkrásněji však na jaře, když kvete koniklec velkokvětý. Ale kouzelné jsou zde i západy slunce či silvestrovské ohňostroje. Následující fotografie je sice z loňského jara, ale jaro zase brzy přijde....

 

Běžecká stopa vede napříč medláneckým letištěm - namísto větroňů zde dneska poletuje několik draků pro snowkiting a většina běžkařů míří na sever na Velkou Babu (446 m).

Medlánecké kopce

Medlánecké letiště, snowkiting

Já ale obcházím zprava Mniší horu, přejíždím Mniší potok, překračuji silnici spojující Brno s Kuřimí a pokračuji úsekem nedokončené tzv. německé teritoriální dálnice A88 dálnice Breslau - Wien. Měla spojit hospodářsky významné město Breslau v německé části Slezska (nyní Wroclaw v Polsku) a Vídeň, která se stala po připojení Rakouska součástí Německa. Protínala naše území u Králík na severu a u Mikulova na jihu a měla být celně oddělena od Československa.Torza mostů, stojící zdánlivě nesmyslně uprostřed polí, propustky, dálniční těleso zarostlé vegetací s výjimkou tří úseků o délce několika kilometrů je téměř všechno, co zbylo z velkolepé stavby z období okupace. Z důvodů politických a historických nebyla nikdy dokončena ani uvedena do provozu.

Rozdrojovice, terénní zářez

Rozdrojovice, terénní zářez

Spoustu informací lze nalézt v publikaci Německá průchozí dálnice, jejíž 1. díl - severní úsek, vydalo Ředitelství silnic a dálnic ČR. Pěkně udělaná je také interaktivní mapa na www.dalnice.com.

 

Terénní úpravy v okolí Rozdrojovic by byly jak dělané pro cyklostezku, ale ona tu spíše povede rychlostí silnice R43. Po rovině to šlo dobře, vyšlapat do výšky 366 m k vysílači je o něco namáhavější. Ale právě pro podobně znavené zde postavili dřevěné odpočívadlo - chvíli posedím a pokochám se pohledem na hřeben Velké Baby, Holedné i Lipového vrchu.

Medlánecké kopce

Nad Rozdrojovicemi

Mým prvním cílem je místo zvané památník U zeleného stolu, místo. kde obědval a odpočíval při lovu kníže Řehoř Ypsilanti, manžel majitelky hradu Veveří v letech 1856-1881. Místo je dodnes pietně uchováváno nahrnutím zeminy tak, aby byl zachován symbolicky stůl. Snadno jej lze přehlédnout pod příkrovem sněhu - je to ta boule nalevo od tabule :-)

U zeleného stolu

U zeleného stolu

Jen o cca 500 m dál po modré turistické značce stojí v místě zvaném U Rumunů prostý pomník s nápisem

Čest rumunským vojínům + květen 1945

Dřevěná tabule přidává informaci o tom, že zde byli pohřbeni 3 rumunští vojáci v roce 1945.

U Rumunů

U Rumunů

Marně přemýšlím, jak se případně dostat do lokality U Třech křížů, aniž bych se musela vracet, ale poté, co mne stopa přivádí ke krmelci a tam končí, raději se kousek vrátím, protože sněhu zas není tolik, abych si to mohla namířit podle GPSky lesem a navíc to zde v podstatě neznám.

 

Vracím se tedy zpátky a podél plotu obory dorazím na rozcestí zvané Trnůvka. Vrchol Trnůvka je se svou nadmořskou výškou 441 m v této oblasti nejvyšší a znaveným zde dobře poslouží dřevěný přístřešek a také upravená studánka. Mně však začíná tlačit čas, tak žádné dlouhé zdržování a pořádně se odrážet!!

Trnůvka

Trnůvka

Pro překonání schůdků při vstupu do obory musím lyže samozřejmě sundat, ale pokračování trasy následně patří dneska k těm nejhezčím. A pokud se budete chovat tiše a pozorně sledovat všechno kolem sebe, tak taky zahlédnete mohutné zatočené rohy mufloních samců :-) Naštěstí jsou plaší, takže nevyrazili směrem ke mně, ale samozřejmě na opačnou stranu.

Trnůvka, obora

Trnůvka, obora

Na kopci, nad obcí Chudčice a Brněnskou přehradou, byla roku 1856 postavena křížová cesta sestávající ze 14 zastavení. Na místě, kde do roku 1784 stávala kaple sv. kříže (nařízením císaře Josefa II. roku 1784 zbořena), byly později vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo toto poutní místo své jméno U tří křížů. Na místě starých dřevěných křížů nechali roku 1902 vystavět nové (již kamenné) manželé Perkovi z Chudčic. Asi sto kroků napravo od tohoto místa stojí ještě jeden kříž - dřevěný.

 

Takže jasné - v místě zvaném U tří křížů stojí kříže čtyři, tři kamenné a jeden červený dřevěný. Liduprázdné, krásně tajemné místo...

Tři kříže Tři kříže Tři kříže

Tři kříže

Na fotkách z počátku roku 2006 a starších zde stojí ještě malá dřevěná kaplička s nápisem: "Sv. Tadeáši // oroduj za nás!", ale když jsem zde byla v listopadu 2006, již zde nebyla.

 

Historie tohoto místa je popsána v knize - Tři kříže, in: Eichler, Karel: Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Část dějepravná a popisná. Část první, Brno 1887, s. 185–201. - v elektronické podobě například na stránkách Veverské Bitýšky. Spoustu informací včetně fotografií o drobné sakrální architektuře v Brně je k nalezení na stránkách Viléma Waltera.

 

Křížová cesta není sjízdná ani na kole ani na lyžích. Sráz je prudký, kamenitý a les kolem plný pařezů a popadaných větví. Nezbývá než opět běžky sundat. Opouštím oboru opět přes přelézačku a rozhoduji se, zdali se slézt s lyžemi v rukách ještě dále dolů až k prameni a kapličce. Po letmém pohledu na hodinky to vzdávám - čtvrtá hodina odpolední, nejvyšší čas vyrazit přímo domů.

Chudčice, křížová cesta

Chudčice, křížová cesta

A aby toho nebylo dost, nějak mi nemíní zaskočit jedna bota do vázání. Nával nebo studený pot..., no moc příjemný pocit to rozhodně nebyl. Už jsem začala přemýšlet jak tu botu k lyži přiváži, ale nakonec se katastrofický scénář použít nemusel - nějak to nakonec na desátý pokus zaklaplo.

 

Na Zouvalkou jsem po modré za chvíli, ač tato cesta byla projetá autem a stopa tím pádem byla zničená. Po červené doleva a pokud možno rychle :-) Ale ouha - řeka namísto přehrady není zamrzlá a prudký sráz s úzkou pěšinou rozhodně slézat na lyžích nedoporučuju ani těm, co se bojí lyže sundat, aby jim zase neodmítlo poslušnost vázání. Málem jsem zahučela z toho srázu a nejspíš bych se zastavila až ve vodě, takže jsem ty lyže prostě sundat musela. A to je zde stezka již opravena - ještě před pár lety jsem se tudy na kole nemohla vydat sama, protože jsem nebyla schopna to kolo po skalách nad vodou přenést.

 

Vázání poslušnost naštěstí znovu nevypovědělo a od bývalého přístaviště Zouvalka už je cesta naprosto v pohodě. A v tuto pozdní hodinu naprosto liduprázdná.

Veveří

Veveří

Reklamní tabule na Osadě mi připomenuly můj děsný hlad. Neodbytný pocit, že se z tohoto výletu nedostanu domů za světla začíná nabývat na jistotě. Pokud si zajdu na polévku, padne tma ještě před přejezdem Mnišího potoka, zatímco pokud se nebudu zdržovat, stihnu to doufám až k letišti :-(

 

Co se dá dělat, dneska jim kšeft neudělám.

Prygl Prygl Prygl

Prygl

Do Medlánek dorazím v půl sedmé a už jste někdy viděli v Brně tmu?! Tma naneštěstí patří k tomu, oč jsou obyvatelé velkých měst zcela ochuzeni. Tady přece tma nikdy není, světla pouličních lamp se odrážejí od oblohy, která namísto černé barvy svítí oranžově a pokud se přidá odraz od sněhu, má to do tmy tmoucí opravdu hodně daleko.

Medlánecké kopce

Medlánecké kopce