Hrad Veveří a okolí - 6.12.2009

...aneb druhá adventní neděle opět utopená v blátě...

Počasí ani trošku nepřeje toulkám, je pošmourno a dokonce i mrholí, ale já nemám doma stání. Aspoň na chvíli někam ven... Co takhle okolí hradu Veveří? Hrad je samozřejmě v tuhle roční dobu uzavřen, ale nevadí - okouknu co nového jen zvenčí.

Novou cestu od přístaviště lodí již znám, ale chystá se i nová dlážděná cesta k Jižní bráně. Jeden z nejstarších moravských hradů má neobvyklé množství věží a zásluhou stromů bez listí je na ně krásně vidět. A nově opravené červené střechy se navíc zásluhou deště dokonale lesknou...

Hrad Veveří, Jižní brána (prosinec 2009)

Pokračuji nahoru po červené, kolem památného stromu, jednoho z dubů letních, které byly patrně vysázeny jako součást aleje vedoucí od hradu Veveří k Novým Dvorům už ve 20. letech 17. století. Pamatuje tedy neúspěšný pokus o dobytí hradu švédskými vojsky roku 1645 i vyplenění Veveří Prusy v roce 1742.

Pro pro mne netradiční fotografii stromu a hradeb zamířím na pole, ale ouha, bahno se kvalitně lepí.

Hrad Veveří, hradby na západní straně (prosinec 2009)

Kostelík Nanebevzetí Panny Marie vznikl velmi pravděpodobně už ve druhé polovině 12. století a byl centrem vsi, která nesla jméno Veveří zřejmě daleko dříve než hrad sám. Ves však byla obránci hradu zničena na počátku 20. let 15. století, aby se nemohla stát opěrným bodem případných oblehatelů v období husitských válek a hrad po celou dobu bojů zůstával vždy na straně krále.

Ke kostelíku se váže legenda o pokladu - dvanácti stříbrných soch apoštolů ukrytých v tajných chodbách někde mezi hradem a kostelem, ale objeven zde byl skutečný poklad - deskový obraz Madony z Veveří od Mistra vyšebrodského oltáře namalovaný v polovině 14. století pro hradní kapli. Originál je samozřejmě uložen v Národní galerii v Praze a kostelík si mohu samozřejmě prohlédnout jen zvenčí a ještě navíc přes zídku.

Hrad Veveří, kostelík Nanebevzetí Panny Marie (prosinec 2009)

Přes pole a lesem se napojuji znovu na červenou značku, která mne zavede dolů k vodě v chatové osadě Mečkov v lokalitě Skály (zvané také Panákovy skály). Zásluhou vypuštěné přehrady se procházím místy, která by za normálních okolností byla zaplavena vodou. A linie vody je na skále velice dobře zřetelná.

Mečkov, Panákovy skály (prosinec 2009)

Poté pokračuji po proudu po břehu Svratky zpět pod hrad veveří. Je neuvěřitelné, že tudy dokážou provést lodě bez najetí na mělčiny...

Svratka pod Mečkovem (prosinec 2009)

Zpočátku to jde velice dobře. Všechno to rostlinstvo, co zde během léta vyrostlo bylo zlikvidováno a vede tudy pěkná vyšlapaná cestička. Ouha, ta cestička však končí u přístaviště Mečkov, protože následuje opět skála, ale tentokráte se po břehu obejít suchou nohou nedá a musí se to vzít horem. Mokré listí pěkně klouže a popadané stromy zde ponechávají prostě svému osudu. Že zrovna přes pěšinu, to nikoho nebolí, ale jestli uklouznu, asi se nezastavím až dole ve vodě :-(( Nakonec přece jen ujíždím na blátě - ale až ve chvíli, kdy jsem zpátky na břehu. Má to jedinou výhodu, k vodě to mám naštěstí jen kousek, protože bez očištění rozhodně nemůžu mezi lidi.

Svratka pod hradem Veveří (prosinec 2009)

Mrholit konečně přestává, ale šedá barva se naopak prohlubuje přicházejícím soumrakem. Výhledy na hrad Veveří z okolních svahů si tím pádem moc neužiju, ale aspoň vím, že se sem budu muset někdy za sluníčka vrátit.

hrad Veveří (prosinec 2009)

Docela mne zaujalo, že jsem se netoulala v tomhle nečase okolím Brněnské přehrady sama. Podobných bláznů jsem potkala víc :-))