Florencie, Vatikán, Řím 28.10.-1.11.2009

za poznáním evropských velkoměst II.

 

S přicházejícím podzimem se jako každým rokem množí v nabídkách cestovních kanceláří zájezdy za poznáním evropských velkoměst. Loni jsem si v tento termínu vybrala Paříž a rozhodně jsem nelitovala. Občasné přeháňky a říjnové teploty v kombinaci s celodenním touláním po ulicích mně sice následně zahnalo s pořádným nachlazením do postele, ale Řím je přece na jihu! A předpověď počasí mi dává za pravdu - převážně jasno, teploty kousek pod dvacítkou. Přibalím si i tričko!!

 

Pročítám si nabídky - nejen na internetu, ale i nástěnky po městě. 5 dní, busem, ubytování v hotelu se snídaní v dvoulůžkovém pokoji v cenové relaci cca 5500Kč až 6500Kč patří k nejčastěji opakované nabídce, což se mi zdá celkem dost. Ale zkusím počkat, týden před odjezdem se možná objeví slevy :-)

 

Nakonec mi stačí pouhých 3990Kč za podmínky, že souhlasím s přidělením další osoby na pokoj (příplatek za jednolůžák by totiž činil +990Kč) a v ceně jsou nejen dvě snídaně, ale i dvě večeře a svozový autobus jede přímo přes Brno. Objednávku přes NetTravel.cz mám zpět mailem obratem a podrobné pokyny stejným způsobem následující den. A nezbývá mi než konstatovat, že NetTravel má internetový katalog i následnou administrativu opravdu zmáknutou a nenašla jsem nic, co by mohli dělat ještě lépe. Překvapením však bude, jak to má připravena ck plus tour , která je tím, kdo tento zájezd opravdu organizuje.

 

Autobusy do Itálie jedou dva a jsou zaplněny do posledního místečka, takže o pohodlném přežití noci v autobuse s dvojkou jen pro sebe si mohu nechat jen zdát. Nevadí, přežít se to dá. Průvodkyně Jana pouští video a pravidelné hygienické přestávky jsou tou největší pohromou, protože komu se má do toho nočního chladu z vyhřátého busu chtít... A navíc před každým dámským WC vždy stojí fronta až ven...

 

Den první, Florencie

Poslední hygienická pauza byla trošku delší, abychom se po noci strávené v autobuse zvládli dát trošku do pořádku a těsně před osmou vystupujeme na schodiště před románským kostelem San Miniato al Monte. Kostel San Miniato al Monte je jednoznačně nejkrásnější románský kostel v celém Toskánsku. Kostel se zelenobílou mramorovou fasádou byl postaven v 11. století na návrší nad levým břehem řeky Arno a je od něj nádherný pohled na celou Florencii. Ovšem osmá hodina ranní je pro jeho návštěvu příliš brzká - brána je uzavřená a my tedy pokračujeme na Piazzale Michelangelo, místo s přenádhernou vyhlídkou na město. Vyčnívá hlavně oranžová kopule katedrály Santa Maria del Fiore, ale zatím je docela opar, ale už se těším na pohled na večerní město z těchto míst.

Florencie, pohled z Piazzale Michelangelo

Florencie, pohled z Piazzale Michelangelo

Florencie (italsky Firenze) je metropole italského Toskánska (téměř půl milionu obyvatel), ležící na řece Arno. Historie města se datuje už do dob starověkých Etrusků a Římanů a Florencie je považována za kolébku renesance. Procházka e po ulicích, kudy chodili slavní florenťané jako Dante Alighieri, Leonardo da Vinci, Donatello, Giotto, Sandro Botticelli, Michelangelo Buonarroti, Niccolo Machiavelli, Amerigo Vespucci, Giovanni Boccaccio má co říci i těm jako já, co se o historii umění až tak nezajímají. Není divu, že Florencie je na seznamu světového dědictví UNESCO.

 

Míjíme Národní ústřední knihovnu (Biblioteca Nazionale Centrale), nejvýznamnější knihovnu v Itálii a přicházíme k františkánské bazilice Santa Croce (Svatý kříž) z 13. století. Na rohu budovy na náměstí stojí socha Dante Alighieriho. Zdi uvnitř kostela jsou lemovány hrobkami a 276 náhrobních kamenů dláždí podlahu. Náhrobky zde mají například Michelangelo Buonarroti, Niccolo Machiavelli či Galileo Galilei a za vstup se platí (skupinové 3€).

Florencie, Santa Croce Florencie, Santa Croce

Florencie, bazilika Santa Croce

Mezitím se opar konečně ztratil, objevilo se sluníčko a teplota se zvedla k 15°C.

 

Další dominantou města je bezesporu Palazzo Vecchio (Starý palác), původně zvaný Palazzo della Signoria, s věží vysokou 94 metrů. Stavba z 13. století trochu připomíná středověký hrad a plnila funkci florentské radnice. Náměstí Piazza della Signoria bývá označováno za nejkrásnější ve Florencii a někdy i v celé Itálii. Každopádně i dnes, po turistické sezóně, je zde plno. A je rozhodně co obdivovat - především kopii Michelangelova Davida (originál z roku 1504 je v Galleria dell´Academia), kopii Donatellova sousoší Judita zabíjející Holoferna (originál z roku 1460 je v interiéru), jezdeckou sochu Cosima I. Medicejského, Persea s hlavou medúzy od Benvenuta Celliniho a samozřejmě Neptunovu kašnu z roku 1563-1575.

Florencie, Michelangelův David Florencie, Neptunova kašna

Florencie, Piazza della Signoria

Dalším skvostem je Galerie Uffizi, galerie slavná po celém světě díky své bohaté sbírce obrazů (asi nejslavnější je obraz Svatá rodina od Michelangela) v budově zvané Palazzo degli Uffizi z roku 1560-1574.

 

Most Ponte Vechio (Starý most), nejstarší z mostů přes řeku Arno, představuje jeden z hlavních symbolů celého města. Právě v těchto místech stával první římský most, po kterém vedla přes Arno cesta z Říma do Paříže. Most, který obdivujeme dnes, je dílem architekta Neriho di Fioravante, který v r. 1345 překlenul Arno elegantní stavbou se třemi oblouky. Již od 13. století zde byly různé krámky včetně řeznictví, ale kvůli zápachu zde je od roku 1593 povolen prodej pouze klenotníkům a zlatníkům. Nad střechami krámků vede krytá chodba, postavená Vasarim v roce 1565-1567, spojující Palazzo Vecchio s Palazzo Pitti a uprostřed mostu stojí busta Celliniho z roku 1900. Ale dostat se přes most na druhou stranu není jednoduché - turisté jsou úplně všude.

Florencie, Ponte Vechio

Florencie, Ponte Vechio

Palazzo Pitti má všechny znaky královské residence. Všechno je tu bohatě zdobené a impozantní, protože dříve palác sloužil jako sídlo florentských panovníků. Stavba je dlouhá 205 m a vysoká 36 m. Dnes jsou v něm umístěna čtyři muzea, ve kterých je možné shlédnout jedinečnou renesanční sbírku založenou v 16. stol. rodinou Medicejských - dílo Raffaella, Tiziana, Rubense, galerii moderního umění, muzeum stříbra či muzeum kočárů. Ale dovnitř nejdu - platí se zde a času je málo.

 

Mercato Nuovo (Nové tržiště) láká svou tradicí - kdo vloží kanci minci do úst, do města se vrátí - takže před kopií bronzového kance zhotovené podle antické mramorové sochy uložené v Uffizi, je stále fronta.

 

A je před námi Piazza del Duomo, s dómem Santa Maria del Fiore, baptisteriem a zvonicí. Katedrála Panny Marie květinové je pojmenována podle lilie, znaku Florencie a patří k největším katedrálám na světě (délka 153m, šířka příčných lodí 90 metrů, výška kupole 91 metrů, průměr 42 metrů). Její výstavba započala v roce 1296 a mohutná osmiboká dvouplášťová kupole postavená v letech 1420-1434 je mistrovským dílem Filippa Brunelleschiho. Ta právem byla a dosud je považována za zázrak stavební techniky. Než byla tato unikátní stavba dokončena, uběhlo celých 150 let a průčelí katedrály bylo dokončeno až v letech 1875-1887. Stejně jako pro ostatní stěny bylo také pro chrámové průčelí použito obložení třemi druhy mramoru: bílým z Carrary, zeleným z Prata a růžovým z Maremma. Snažím se zachytit tu krásu fotoaparátem, ale moc se mi nedaří. Slunce je v listopadu nízko a nemám žádný extra profi foťák. Fotografie na stránkách Wikipedie jsou lepší :-(

Florencie, dóm Santa Maria del Fiore Florencie, dómem Santa Maria del Fiore

Florencie, dóm Santa Maria del Fiore

Baptisterium San Giovanni, křestní kaple, zasvěcená patronu Florencie sv. Janu Křtiteli, je jednou z nejstarších církevních staveb města - bylo vystavěno v 5. století a jeho dnešní podoba osmiboké stavby s kupolí pochází z 11.-12. století. Významné jsou tři bronzové brány, vrchol toskánského umění - nejznámější je východní brána směřující k Dómu, nazvaná Michelangelem Paradiso (Rajská brána) s výjevy ze Starého zákona. Giottova kampanila je dílem ještě gotickým, ale především výzdoba již ohlašuje renesanci. Pochází z roku 1334 a nahoru do věže vysoké 84 metrů vede 414 schodů. Ale schody vedou i do klenby kupole a já šlapu 463 schodů za mírný poplatek (8€) až nahoru do lucerny. Vyplatí se to - nádherný pohled na celé město a okolí.... Škoda jen toho zapatlaného plexiskla podél vnitřního ochozu kupole, které brání pohledu dolů, do katedrály.

 

Bazilica di San Lorenzo je asi nejstarším kostelem ve Florencii (vysvěcen byl již v 4. stol.). V letech 1421-1460 byl přestavěn ve stylu starokřesťanské sloupové baziliky a hrubá cihlová fasáda není dokončena dodnes. Capelle Medicee (Medicejská kaple) byly vybudována jako místo posledního odpočinku rodu Medicejů a je zde pohřbeno téměř 50 členů rodu. Zde končí prohlídka s výkladem, dále pokračuji sama.

Florencie, Bazilica di San Lorenzo

Florencie, Bazilica di San Lorenzo z ochozu kupole dómu Santa Maria del Fiore

Jako poslední navštívím kostel Santa Maria Novella poblíž vlakového nádraží. Už se mi to ale začíná trochu plést, takže konec vzdělávání - už si budu jen užívat atmosféry tohoto města.

 

Středověká atmosféra uliček a průchodů, nezbytné skútry a jízdní kola na kterých jezdilo už několik generací... Kapučíno sice stojí jen euro, ale večeře o několika chodech vyjde na 20-30 eur, takže energii doplňuji bagetou z domova (místní holubi jsou ale neskutečně vlezlí - jednomu jsem se zdála příliš lakomá, tak se na tu bagetu vrhl zrovna ve chvíli, když jsem si chtěla kousnout).

 

Se setměním znovu šplhám ke kostelu San Miniato al Monte. Tentokráte je otevřeno, takže si prohlížím konečně i vnitřek. Za pozornost stojí krypta, podlahová mozaika, oltář s ostatky Sv. Miniata, fresky a hlavně zrekonstruovaný strop z roku 1322.

Florencie, San Miniato al Monte Florencie, San Miniato al Monte

Florencie, San Miniato al Monte

Z města odjíždíme v 18:00 - nocleh je zajištěn někde mezi Florencií a Římem, abychom do centra Říma zítra dorazili co možná nejdříve. Na pokoj s vlastním sociálním příslušenstvím jsem přidělena s další osamělou cestovatelkou, ale po noci v autobuse a celodenním toulání se ulicemi Florencie bychom asi usnuly i vestoje...

Florencie, pohled od kostela San Miniato al Monte

Florencie, pohled od kostela San Miniato al Monte

 

Den druhý, Řím - Vatikán

Po snídani nás čeká dvouhodinová jízda autobusem a poté ještě přejezd do centra města příměstským vlakem. Hodinová jízdenka stojí 1€ a platí i na metro, takže stíháme dojet až na stanici Ottaviano, odkud je to již na náměstí sv. Petra jen kousek.

 

Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie. Jedno z nejstarších měst Evropy bylo založeno před více jak 2 700 lety a po staletí bylo hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Antické, raně křesťanské i barokní umění ve městě dodnes zanechalo své stopy. Navzdory veškerým ztrátám v průběhu staletí, navzdory plundrování a ničení se tu zachovalo tolik památek jako nikde jinde. Dodnes stojí v Římě antické chrámy a světově proslulé fresky zdobí kostely či barokní paláce.

 

Přítomnost Vatikánu s jeho hlavou, papežem, a hroby apoštolů Petra a Pavla i nesčetných mučedníků a světců přitahují do hlavního města katolického křesťanského světa každoročně miliony věřících. Nejmenší stát světa má rozlohu 44 hektarů a 750 obyvatel, vlastní armádu i vlastní nádraží.

 

To první, co vidím z náměstí sv. Petra je fronta. Fronta dlouhá několik stovek metrů před vstupem do chrámu Svatého Petra... Než se posunu až ke vstupu, uběhne hodina, ale aspoň mám spoustu času fotit a zejména přemýšlet nad vlastní blbostí - že mám v batohu kapesní nůž a ten patří k věcem, se kterými se dovnitř nesmí... Když pokládám batůžek na pohyblivý pás před rentgen, je ve mně opravdu malá dušička - jak se z toho dostanu se svou chabou znalostí angličtiny??... Nic nezahoukalo, nikdo mne nezastavil, uf, jsem uvnitř! I s tou zatracenou kudličkou...

Vatikán, náměstí sv. Petra

Vatikán, náměstí sv. Petra

Nejprve do kupole, takže další fronta (než jsem se dostala až na ochoz, uplynula další hodina) a navíc, do kupole se platí. Čekají mne schody a schody a zase schody. Široké, úzké, vysoké, nízké a chodbičky stále užší a užší. Schodů je 551, stojí mne to 5€, ale výšlap stojí za to - výhled z ochozu od na město i do vatikánských zahrad i procházka po střeše za zády obrovských soch na průčelí chrámu.

Vatikán, náměstí sv. Petrs

Vatikán, náměstí sv. Petra

Náměstí sv. Petra navrhnul a postavil Berniny v letech 1656-1667. Je 340 metrů dlouhé a až 240 metrů široké. Ovál je obklopený kolonádami s dórskými sloupy, pilíři a na balustrádě stojí 140 soch světců. Uprostřed náměstí stojí 26,5 metrů vysoký obelisk nahoře s křížem symbolizujícím triumf křesťanství nad antickým pohanstvím, zhotovený za vlády římského císaře Caliguly (34 -41 n.l.) v Egyptě a dopravený do Říma. Právem bývá považováno za nejkrásnější náměstí světa.

 

Bazilika sv. Petra je nejuctívanější křesťanskou svatyní. Původní bazilika byla postavena za císaře Konstantina I. Velikého na místě, kde byl podle tradice pohřben po svém umučení sv. Petr - stavba byla zahájena roku 324. Po několika přestavbách a požárech byla přestavěna v letech 1505-1629 do dnešní podoby. Vnitřek chrámu je dlouhý 186 m (včetně sloupoví 219 metrů) a na dlažbě uprostřed jsou údaje o délce některých světových katedrál (i sv. Vít v Praze). Kupole má průměr 42,6 metrů (největší kopule na světě, římský Pantheon má 43,2 metrů) a výšku 136,6 metrů (největší křesťanský chrám světa, Yamoussoukro v západní Africe má kopuli ve výšce 158 metrů). Chrám pojme 60 tisíc lidí a má 30 oltářů.

 

Exteriér je opravdu působivý. Monumentální 29 m vysoký baldachýn nad hrobem sv. Petra z roku 1633, náhrobky papežů, Michelangelova Pieta z roku 1499, Bronzový Petr Arnolda di Cambio, paprsčitý věnec zdobený andělíčky kolem symbolu svatého Ducha - holubice v okenním oválu... Jen můj stativ se místní ochrance moc nelíbí, ale bez něj se fotit v interiéru téměř nedá.

Vatikán, bazilika sv. Petrs Vatikán, bazilika sv. Petrs

Vatikán, bazilika sv. Petra

Vynechat by se neměla ani vatikánská muzea a Sixtinská kaple, která je jejich součástí. Já tak ale učiním a raději se jdu procházet a nasávat atmosféru věčného města. Michelangelovy fresky na klenbě z roku 1508-1512, scény z příběhů o stvoření světa až k Noemovi, která je považována za největší umělecké dílo v dějinách lidstva i Poslední soud z roku 1541 si ponechám na někdy příště, protože front mám pro dnešek dost.

 

Z náměstí sv. Petra mířím přímo k Andělskému hradu (Castel Sant'Angelo), velkolepému mauzoleu císaře Hadriána, které bylo přebudováno na pevnost a podzemní chodbou spojeno s Vatikánem. Andělský most (Ponte Sant´Angelo) vedoucí k hradu byl založen Hadrianem. Dnes je na něm umístěno deset soch - andělů - a Tibera nepatří k nejčistším řekám :-(

Řím, Castel Sant'Angelo Řím, Castel Sant'Angelo

Řím, Castel Sant'Angelo

Piazza Navona, krásné barokní náměstí má tvar, který je dán dispozicemi Domitiánova Stadionu z 1. stol. Odehrávaly se zde gladiátorské hry a dnešní podobu získalo v 16.-17. stol. po výstavbě barokních paláců a tří fontán. Ta jižní se jmenuje Mouřenínova, ta severní Neptunova, ale nejkrásnější je fontána čtyř řek (Fontana dei Fiumi) s obeliskem, Berniniho dílo z roku 1651. Postavy znázorňují čtyři řeky - Nil, Dunaj, Gangu a Rio della Plata, symbolizující čtyři tehdy známé světadíly a čtyři rajské řeky. Nil má zakrytou tvář, což je narážka na jeho neznámý pramen.

 

Campo de Fiori je velice oblíbené náměstí turistů díky historickému tržišti, které oživuje ulici každé ráno. Magickou atmosféru však čerpá toto místo ze středověku a svého tehdejšího využití - zde se uskutečnila většina poprav a to stětím sekerou nebo později pomocí gilotiny. Socha uprostřed náměstí je věnována té nejslavnější oběti - Giordanu Brunovi, který zde byl zaživa upálen jako kacíř 17. února 1600.

 

Pantheon je nejzachovalejší antickou památkou Říma. Přestavba původní svatyně byla dokončena v roce 125. Průměr kupole je stejný jako výška - 43,3 m. Ve výklencích, kde kdysi stávaly sochy božstev, jsou dnes zde umístěny sochy a obrazy svatých - od roku 609 funguje jako křesťanský kostel. Majestátní chrám je asi nejvelkolepějším svědectvím antického stavitelského umění v Římě. Harmonické spolupůsobení jednoduchých geometrických tvarů - polokoule na válci, pravý úhel s trojúhelníkovou lomenicí - propůjčuje této konstrukci cosi geniálního. Největší kupole na světě byla odlita cementem do dřevěného bednění a pět řad kazet přitahuje pohled nahoru k devět metrů širokému otvoru, kterým prochází sluneční světlo, jediný zdroj světla.

Řím, Pantheon

Řím, Pantheon

Setmělo se a sraz u metra je v 18:00 - s pomocí GPSky mířím na Piazza del Popolo , místo srazu. Egyptský obelisk z doby Ramsese II. (1200 před naším letopočtem), kostely Santa Maria in Montesanto, Santa Maria dei Miracoli, Santa Maria del Popolo a brána Porta del Popolo s večerním osvětlením - ještě se spočítat a můžeme vyrazit na vlak, který nás odveze zpět k autobusu na odstavném parkovišti. Poté cca hodina autobusem, večeře, koupel a spát, protože toulání Římem bude mít zítra pokračování!!!

 

 

Den třetí, Řím

K přesunu do centra města využíváme opět metro, protože to je rozhodně nejrychlejší způsob přesunu. A ze stanice Colloseo je Koloseum opravdu kousek :-) a rychle k pokladně než se vytvoří fronta - vstupné na Forum Romanum, Palatinum i Koloseum je společné - 12€.

 

Forum Romanum (Foro Romano) bylo v dobách antického Říma centrem všeho dění. První stavby zde vznikaly již od 2. stol. př. n.l. , ale největší rozkvět toto náměstí zažilo za vlády Julia Caesara. Za to, co můžeme vidět dnes, vděčíme archeologickým vykopávkám z 19.-20. století. Ovšem většina starobylých budov byla již dříve zbourána a rozebrána na stavby kostelů.

 

První zastávka je u Caesarova chrámu (Tempio del Divo Giulio), v místech, kde bylo spáleno tělo zavražděného římského diktátora Gaia Julia Caesara v roce 44 př. n.l. Dosud sem Římané i turisté dávají kytice na počest Otci vlasti.

 

Římané měli svůj "pupek města" (lat. umbilicus urbis) a přeneseně i celé říše situovaný poblíž vítězného oblouku Septima Severa (Arco di Settimio Severo), postavenému na počest tažení proti Parthům z roku 203. Zlatý milník v podobě mramorového válce stál na čtyřhranném podstavci, byl pokryt bronzovými deskami a na nich byla vyryta jména hlavních měst římských provincií i jejich vzdálenost od Říma. Stál na místě jakéhosi pomyslného středu římské říše a sbíhaly se k němu veřejné silnice vedoucí různými branami do Říma. Odtud snad vzniklo pořekadlo o tom, že "všechny cesty vedou do Říma".

 

Chrám Antonína a Faustiny (Tempio di Antonino e Faustina), kdysi jedna z nejhonosnějších staveb na Foru Romanu, byl pravděpodobně v 7. nebo 8. stol. přestavěn na kostel a pojmenován po sv. Vavřinci a to je také hlavní důvod toho, že se zachoval v tak dobrém stavu. Dodatečná barokní fasáda z roku 1602 však působí za sloupy s korintskými hlavicemi poněkud nepatřičně.

K nejznámějším z celého Fora Romana patří ruiny chrámu Castora a Polluxe. Do dnešní doby se z něj dochovaly tři mramorové sloupy s výškou přes dvanáct metrů. Poblíž stával Vestin chrám, bílý chrám kulatého půdorysu - centrální svatyně Fora Romana zasvěcená Vestě, bohyni rodinného krbu a domovů. Posvátný oheň, který zde ochraňovaly Vestálky, byl symbolem věčnosti Říma a proto nesměl nikdy vyhasnout. A pokud jej některá kněžka nechala vyhasnout, byla zaživa pohřbena. Na jižní straně nad Forum Romanum se zvedá vrch Palatin, vysoký 51 metrů, místo nejstaršího osídlení Říma. Zde vyoral Romulus podle pověsti brázdu - první hranice města. Augustus postavil na Palatinu velký císařský palác, Palatium, podle něhož dostaly název všechny pozdější paláce.

 

Areál chrámu Venuše a Romy, největšího chrámu antického Říma, je nejlépe vidět z Kolosea.

Řím, Chrám Antonína a Faustinyp Řím, Titův obloukp Řím, ruiny chrámu Castora a Polluka

Řím, Forum Romanum

Titův vítězný oblouk (Arco di Tito), na památku Titova vítězství nad Židy v Jeruzalémě r. 70, stojí směrem ke Koloseu a Konstantinův vítězný oblouk (Arco di Constantino), největší a nejlépe zachovalý antický triumfální oblouk v Římě o výšce 21 metrů a šířce 25,7 metru byl postaven roku 315 n.l. na památku vítězství císaře Konstantina nad Maxentiem na Milvinském mostě. Působí vznešeným a působivým dojmem - navzdory směsici stylů, protože některé reliéfy byly převzaty z pomníků předchozích císařů (Hadriana, Traiana a Marka Aurelia).

Řím, Konstantinův vítězný oblouk

Řím, Konstantinův vítězný oblouk

Koloseum (Colosseo) je největší dochovanou stavbou z období Římské říše. V letech 72-80 zde císař Vespasián a jeho syn, Titus, nechali vystavět amfiteátr, který měl sloužit pro gladiátorské hry. Hluboko v bažinatém podloží byl vybudován labyrint chodeb, které tvořily průchody pro soutěžící, prostory pro klece se zvířaty a skladovací prostory. Nadzemní část měla čtyři patra a eliptický půdorys (délka 188 m, šířka 156 m). V každém z prvních tří pater bylo vytvořeno 80 oblouků, na jejichž pilířích byly přistavěny polosloupy - v prvním dórské, v druhém iónské, ve třetím korintské. Nahoře byla řada sloupů pro připevnění obrovské plachty chránící diváky před slunečním žárem. Kapacita Kolosea byla mezi 50-60 tisíci diváky. Požáry a zemětřesení stavbu postupně ničily a Koloseum začalo sloužit jako zdroj levného kamene. Celé dvě třetiny zmizely a kdyby v roce 1749 papež Benedikt XIV. neposvětil místo k poctě křesťanů zde umučených, zmizelo by mnohem více. V Koloseu přišlo o život asi 400 000 lidí, gladiátorské soutěže zde probíhaly až do roku 438 a papež se zde každoročně na Velký pátek zastavuje na křížové cestě.

Řím, Koloseum

Řím, Koloseum

Ústa pravdy (La Bocca Della Veritá) jsou umístěna pod podloubím kostela Santa Maria in Cosmedin, jehož krásná románská zvonice ční vysoko k nebi na náměstí Piazza della Bocca della Veritá. Jedná se o kulatou mramorovou masku s průměrem 175 cm, tloušťkou 19 cm a váhou 1,2 tuny. Jsou dvě teorie, jak co mohla maska dříve sloužit. Jedna je, že to byla součást fontány. Druhá - zábavnější verze je, že za dob starého Říma sloužila tato maska antického boha jako “detektor lži”. Pokud lhář vstrčil ruku do úst masky, tak mu byla ruka bohem ukousnuta.

Řím, La Bocca Della Veritá Řím, La Bocca Della Veritá

Řím, La Bocca Della Veritá

Tiberský ostrov (Isola Tiberina), podle tradice vznikl na místě, kam Římané vysypali obilí, které patřilo poslednímu vyhnanému etruskému králi Tarquiniu Superbovi. Na místě původního Aesculapova chrámu nechal císař Otto III. vystavět pro svého přítele sv. Vojtěcha baziliku, dnes zasvěcenou sv. Bartoloměji. Je zde uchovávána část ramene sv. Vojtěcha a najdeme zde i nejstarší známé vyobrazení světce na nízkém okruží před schodištěm k hlavnímu oltáři.

 

Kapitol (Campidoglio) je nejslavnější ze sedmi římských pahorků a centrum i symbol moci starověkého Říma. Na jeho severním vrcholku, ke kterému vedou od západu schody, stojí na místě hradu a chrámu z časů římské republiky kostel Santa Maria in Aracoeli. Kapitolské náměstí (Piazza del Campidogliona), navržené Michelangelem, zdobí sochy Castora a Polluxe a jezdecká socha Marka Aurelia. Za ní stojí překrásná renesanční radnice Palazzo Senatorio s věží s hodinami. Po stranách stojí světoznámá kapitolská muzea - Palazzo Nuovo a Palazzo dei Conservatori. A odsud už je to jen kousek na místo s pěkným výhledem na město - na terasu památníku Viktora Emanuela II. (Monumento a Vittorio Emanuele II). Samotný památník je opravdu gigantický - výška 70 metrů, šířka 135 metrů, hloubka 130 metrů a zakrývá celý Kapitol. Byl vystavěn roku 1885 na památku Viktora Emanuela II., který v roce 1870 po dobytí Říma sjednotil Itálii.

Řím, památník Viktora Emanuela II. Řím, památník Viktora Emanuela II.

Řím, památník Viktora Emanuela II.

Trajánův sloup (Colonna Traiana), pomník, postavený ke cti císaře Trajána stojí na Trajánově fóru severně od Forum Romanum. Sloup později sloužil také jako mauzoleum: v jeho podstavci byly uloženy urny s popelem císaře i jeho ženy. Je téměř 30 m vysoký a je sestaven z 20 válcových bloků bílého kararského mramoru o průměru 3,7 m. Uvnitř je v blocích vytesáno točité schodiště osvětlené pomocí 43 štěrbinových okének. Přesné opracování mnohatunových bloků se schodištěm, jehož stupně na sebe přesně navazují, budí po staletí úžas. Původně byla na sloupu socha orla, poté bronzová socha císře, ale od roku 1587 je zde socha sv. Petra. Téměř 200 metrů dlouhý reliéfní pás líčí císařovy války.

 

Poté zamířím kolem pomníku Garibaldimu k Faro al Gianicolo na pahorku Gianicolo vysokém 80 m západně od Tibery. Zde si mohu konečně odpočinout od těch nekonečných zástupů turistů a pohled na město od majáku je moc hezký. Moře střech, z něhož vyčnívají barokní kupole, několik románských zvonic a nepřehlédnutelný památník Viktora Emanuela II.

Řím, Gianicolo Řím, Gianicolo

Řím, pahorek Gianicolo

Toulám se uličkami, ve kterých se mísí různé styly a téměř za každým rohem na mne čeká nějaké překvapení. Procházím opět přes Piazza Navona a protože zde předvádí své bavičské umění jakýsi Ital, chvíli spočinu. Univerzální pantomima převažuje nad slovy a je moc příjemné se smát mezi lidmi všech možných národností. O kousek dál předvádí své umění kreslíři karikatur či malý orchestr.

 

Fontána di Trevi je dílem Nicoly Salviho, který ji začal stavět r. 1732 pro papeže Klementa XII. a stavba trvala 30 let. Název pochází pravděpodobně od tre vie (tři ulice), které se na náměstí setkávají. Barokní fontána je největší v Římě - na výšku má 26 metrů a na šířku téměř 20 a podobá se fasádě paláce. Představuje Oceána, boha moře, stojícího na veliké mušli, která je tažena mořskými koňmi. Věčně tekoucí voda je symbolem životní síly Věčného města. A dodnes se zachovala pověra - každý, kdo chce Řím vidět znovu, musí do fontány hodit minci... Zády, a pravou rukou přes levé rameno, aby to opravdu platilo! Lovení mincí je však velice přísně zakázáno a částka cca 3000 eur denně vylovená z vody je rozdělena mezi charitu a úřad pro ochranu památek.

Řím, Fontána di Trevi Řím, Fontána di Trevi

Řím, Fontána di Trevi

Španělské schody vedou ke kostelu Trinita dei Monti, kostelu zasvěcenému Svaté Trojici. Schody jsou tvořeny 138 travertinovými stupni a jsou oblíbeným místem setkávání umělců a mladých lidí. A samozřejmě turistů. Dnes zde není sice tak přelidněno jako u Fontány di Trevi, ale živo tu rozhodně je.

Řím, Trinita dei Monti

Řím, Trinita dei Monti

Sraz je opět na Piazza del Popolo - vlakem k autobusu, nakrmit žaludek ohřívanými párky (pozornost řidičů) a nekonečná cesta zpět. Zcela jsem vynechala položku nákupy - jako vždy. Italské hlavní město patří v oblasti odívání a starožitností k nejdůležitějším top-adresám v zemi, ale bez těchto věcí se já v pohodě obejdu :-)

 

A poznámka pro ty, kdo město navštíví v letních měsících - Řím není pláž, ale velkoměsto. Krátké kalhoty či šaty bez rukávů jsou pro vstup do církevních staveb nepřípustné.

Řím, Piazza del Popolo

Řím, Piazza del Popolo