Julské Alpy - 24.-28.9.2009

...aneb za krásou podzimních hor...

FOTOGALERIE 1 - FOTOGALERIE 2 - FOTOGALERIE 3 - MAPA

Babí léto a prodloužený svatováclavský víkend slibuje spoustu zážitků. Termín se sice kříží s návštěvou papeže Benedikta XVI. v Brně, ale budiž - šla bych ho okouknout stejně jen ze zvědavosti, protože jsem "nevěřící". Takže kam bych se tak mohla podívat?? Sakra, že jsou ty hory všechny od Brna tak daleko... A pod stanem už by bylo zima... Už dlouho jsem nikde nebyla s cestovkou... Nenabízí něco zajímavého Kudrna? A hele, "Julské Alpy pohodově" - to je přece ten zájezd, který v souboji loni touto dobou s "Dolomity pohodově" prohrál - já tehdy zvolila Itálii, protože zájezd to byl včetně polopenze a túry s podporou autobusu. V Julkách si totiž jídlo obstarává každý sám a autobus se nevidí po tři dny, což znamená putování na těžko s batohem na zádech. No až tak na těžko zase ne - v horských chatách lze koupit nějaké to jídlo a spí se v chatě, takže není třeba sebou vláčet ani stan, ani spacák, ani karimatku.

Pročítám si důkladně propozice - balte s rozmyslem a berte jen to, co je opravdu nezbytné, protože ten bágl ponesete celý den a více než 1000 výškových metrů!

Dobrá, pouštím se tedy do balení. Triko na spaní, náhradní triko, náhradní ponožky, mikyna, větrovka, rukavice, šátek, náhradní prádlo, ručník, minišampon, přesně odpočítané léky, kartáček + třídenní zubní pastu, pláštěnku, foťák, GPSku, mobil, náhradní baterky, teleskopické hůlky, PET láhev s vodou, čokoládu, nějaké ty deli a musli tyčinky a železnou zásobu potravin - křehký chleba, trvanlivý salám a tavený sýr. Místa je v batohu pořád dost... Ještě by to chtělo zabalit sandály, ale když zkouším váhu báglu, ani pro ně do předsíně nemusím. Tak tohle 1000 metrů nahoru na zádech rozhodně nevynesu... Tak znovu a lépe... Jdu se poradit s mužem - na otázku kolikpak by si zabalil triček na tři dny řekne tři a jedno náhradní - no to jsem si moc nepomohla, v báglu mám jen dvě :-) Ještě jdou tedy ven tepláky na spaní, pleťový krém a místo středního stativu beru jen mini. Výsledná váha je úžasná - včetně litru vody cca 9 kg!! Tak to bych zvládnout mohla...

A je tady čtvrtek. Odjezd je naplánován na 23:00 - čeká nás cca 550 km a tedy noční přejezd přes Rakousko do Slovinska, na místě jsme ráno kolem půl osmé.

Julské Alpy, nejvýchodnější část Alp, jsou nejvyšším pohořím Slovinska s nejvyšším vrcholem Triglav 2863 m. V Julkách pramení dvě významné slovinské řeky - Sáva a Soča, která je považována za jednu z nejkrásnějších evropských řek. Také je zde spousta jezer - největší je Bohinjské a Bledské. A právě od prvního z nich vyrážíme nahoru. Bohinjské jezero je se svou délkou 4,1 km a šířkou 1,2 km největší jezero ve Slovinsku. Nachází se na území Triglavského národního parku v nadmořské výšce 525 m a dosahuje maximální hloubky 45 m.

První den - od jezera Bohinj na Koču na Planini pri Jezeri

Po snídani z vlastních zásob je čas hodit batoh na záda, nastavit hůlky a můžeme vyrazit - hodiny ukazují 8:15. Jenže mlha je hustá tak, že by se dala krájet... Kdeže je to jezero??

Bohinjské jezero (září 2009)

Přecházíme přes most ke kýčovitě fotogenickému kostelu sv. Janeze (Kostel sv. Jana Křtitele) - moje fotografie je šedivá mlhou :-(, ale přidám odkaz s nádherným snímkem vyfoceným o pouhých 5 dní dříve.

Opouštíme Ribčev Laz a po břehu jezera míříme přes vesničku Stara Fužina k soutěsce, kterou protéká říčka Mostnica. Hluboký kaňon, modrozelená voda, pastva pro oči i fotografy. I mlha se začíná konečně rozpouštět.

Mostnica (září 2009)

A pak již nezbývá než se dát vzhůru.

Nad Bohinjským jezerem (září 2009)

K chatě Kosijev dom na Vogarju je to do výšky 1054 m pořádný kopec - a samozřejmě jdeme přes vyhlídku, startovací místo paraglidistů, takže si jezero můžeme konečně prohlídnout.

Bohinjské jezero (září 2009)

U chaty je možno doplnit vodu a rozhodnout se - snazší varianta přímo k chatě Koča na Planini pri Jezeru (1453 m) nebo náročnější přes vyhlídkový vrchol Pršivec (1761 m). Nejsme žádná ořezávátka - všichni volíme Pršivec.

Bohinjské jezero od chaty Kosijev dom (září 2009)

Nejprve po vrstevnici lesem, poté překonáváme hranici lesa a místy po čtyřech zdoláváme vrchol, který nezapře své jméno - vzduchem začínají létat dešťové kapky. Letecký pohled na jezero a to zejména na jeho západní část kazí opět šedivé mraky a je zde v propoceném tričku docela chladno.

Pršivec, 1761 m (září 2009)

Sestup na druhou stranu je o něco méně příkrý a netrvá dlouho, jsme na planině Viševnik, kde lze v hospůdce ochutnat bylinkový čaj (chutná zejména po jehličí :-(( ).

Planina Viševnik (září 2009)

Odsud je to už jen cca 45 minut z kopce k cíli - k chatě Koča na Planini pri Jezeru, která stojí ve výšce 1453 m.

Koča na Planini pri Jezeru, 1453 m (září 2009)

Uvnitř se topí a k dispozici jsou hadrové papuče pro ty líné, co si sem nedotáhli na zádech svoje, papírové jednorázové povlečení a dvě chlupaté deky. Takže ještě si vybrat postel (pokoje jsou cca 10 lůžkové) a hurá do sprchy. Ale ouha, sprcha je k dispozici jen jediná, takže do fronty a šetřit vodou, protože jinak na všechny nezbude.

Večer se scházíme ve výčepu - k jídlu si vybíráme mezi segedínem a zeleninovou polévkou a samozřejmě dáváme čaj. Ten je mimochodem tím nejsnazším, co si lze v chatách objednat. Čaj se řekne slovinsky čaj a za cca 1,3 euro nafasujete velký plechový hrnek s tekutinou již oslazenou sirupem. Polévka mne vyšla na 3,5 a dva krajíčky chleba k ní stály 1 euro - tj. suma sumárum 5,80 :-(( . K tomu nám průvodkyně Markétka vysvětluje, co nás čeká den následující. A poté většina z nás odpadá - zalézáme do postele zamotaní do papírového prostěradla ač hodiny ukazují teprve něco po sedmé...

Druhý den - Kanjavec a Dolina Triglavskih jezer

Odchod je definován na osmou ranní, takže kdo chce stihnout snídani ve výčepu, musí sebou mrsknout. Slanina z jajci (hemenex), chleba a čaj je nejčastější volbou za 6,3 euro. Zvědavě koukám z okna na oblohu - hmm, bílo... Naštěstí zde můžeme nechat část obsahu batohu, protože další noc budeme opět spát v této chatě.

Dedno Polje (září 2009)

Salaše na planině Dedno Polje ještě vidět jsou, ale vše, co je výš, mizí v šedivé mlze. Stoupáme údolím do sedla zvaného Vrata do výšky 2 192 m a máme štěstí - občas se v těch mracích udělá díra a nám se předvedou hory v plné kráse.

preval Vrata (září 2009)

Odbočka na Kanjavec (2 569 m) je volitelná, ale vše nasvědčuje tomu, že oblačnost se protrhá a výšlap do takové výšky bude za tu námahu stát. Marně jsme však posedávali zmrzlí na vrcholku - mlha přede mnou, mlha za mnou, mlha vpravo, mlha vlevo, mlha nahoře, mlha dole.

Kanjavec, 2569 m (září 2009)

Nedá se nic dělat, tolik času není, takže pokračujeme dál. Ale musím přiznat, že ve chvíli, kdy se lidé přede mnou ztratili v mlze a ani za mnou nebylo nikoho vidět, tak mne docela přepadla úzkost. GPS signál byl sice výborný, ale s mobilem by to bylo v případě nouze mnohem horší.

Zasavska koča na Prehodavcih (2071 m) byla vidět již z prevalu Vrata.

Zasavska koča na Prehodavcih (září 2009)

A pak už pokračujeme z kopce dolů údolím sedmi Triglavských jezer (Dolina Triglavskih jezer) - škoda, že sluníčko zase zmizelo za šedivou clonou, protože se jedná o jednu z nejkrásnějších oblastí Julských Alp.

Dvojno kezero a Koča pro Triglavskih jezerih (září 2009)

Občerstvení nabízí Koča pri Triglavskih jezerih u Dvojného jezera (Dvojno jezero) a pak už je to přes planinu Ovčarija a planinu Dedno Polje k naší chatě už jen pohodová procházka bez většího převýšení.

Obloha se protrhává, ale sluníčko už je hodně nízko, takže k dokonalosti fotografiím hodně chybí.

Třetí den - Vodnikov dom

A opět nezbývá než naložit na záda vše, co máme. Naštěstí je však většina jídla už zkonzumována a batohy jsou lehčí než první den. Třetí túra nás vede přes fotogenickou planinu V Lazu a Lazovski preval (1966 m). Jenže dneska je obzvlášť šedivo a nefotogenicky... Nejfotogeničtější jsou kytky - tady musí být nádherně zjara, když i teď koncem září sem tam něco kvete.

V Lazu (září 2009)

protěž alpská v sedle Lazovski preval (září 2009)

K Mišelskému prevalu (1995 m) je to téměř po vrstevnici, ale k další chatě je to nejprve prudce dolů a pak nahoru. Chata se jmenuje Vodnikov dom na Velem polju a stojí ve výšce 1817 m. Dneska není až taková zima,jako byla včera, což bude nejspíš tím, že jsme o nějaký ten metr níž, ale horký čaj, polévka a kachlová kamna přicházejí rozhodně vhod.

Velo polje (září 2009)

Vodnikov dom (září 2009)

Studorski preval (1892 m) je posledním sedlem našeho výletu a poté již jen klesáme a klesáme a klesáme - autobus čeká v místě zvaném Rudno Polje.

Studorski preval (září 2009)

Nezbývá než přežít další celonoční autobusový přejezd - zpět v Brně jsme po 8,5 hodinách jízdy v půl páté ráno.

A celkový dojem? Škoda toho šedivého počasí, ale jinak prima. Ale musím dodat, že nápad vzít si hole byl opravdu geniální, protože jinak by to má kolena v takové pohodě rozhodně nezvládla - mohu je jen doporučit, opravdu pomáhají.