logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...


 

 

Kriváňská Malá Fatra 31.7.-2.8.2009

...aneb návrat do kraje Juraja Jánošíka...

 

Tentokrát nejsou páteční silnice až tak přecpané. Jenže - za prvé vyrážím dřív a hlavně - jsou prázdniny, což je na brněnském provozu znát. Brno, Olomouc, Rožnov pR, Bumbálka, Makov, Žilina a odbočka na Terchovou. Cílem je autokemp ve vesničce Nižné Kamence, ale nakonec to dopadlo jinak. Celý víkend probíhaly v Terchové Jánošíkovy dny a Terchová byla obestavěna zákazem vjezdu. Kdoví, jak to vlastně fungovalo, auta stejně byla všude a protože mne nezastavili, projela jsem do Vrátné doliny navzdory tomu zákazu. Pod Jánošíkem na louce stály stany, ale na klidnou noc to rozhodně nevypadalo. Jenže vyjet zase ven kvůli noclehu jsem se bála - co když se příští ráno nedostanu zpět?? Raději jsem tedy z pátku na sobotu zvolila méně pohodlný nocleh na parkovišti v autě. A dobře jsem udělala - na druhou noc, ze soboty na neděli, jsem již zajela do kempu, ale spokojená jsem rozhodně nebyla - 3€ dospělý, 2,5€ stan, 2,5€ auto dělá 8€ (tj. cca 210Kč) za sprchu pouze se studenou vodou a celonoční hluk projíždějících aut, protože kemp je umístěn přímo u hlavní silnice.

 

Kriváňská Malá Fatra tvoří druhou polovinu Malé Fatry, jediného pohoří na Slovensku, které je velmi výrazně rozdělené hlubokým říčním údolím na dvě části. Ta první, Lúčanská, na jihozápadě, nepatří k nejnavštěvovanějším, ale to se o severovýchodní části pohoří v žádném případě říci nedá. Vrátnou dolinu, Jánošíkovy diery, Velký a Malý Rozsutec a Kriváň snad zná každý.

 

 

Výlet první - Boboty

Poslední měkké paprsky slunečního světla v páteční podvečer dovolují jen krátký výšlap. Zastavuji v Tiesňavách - zelená turistická značka mne dovede nahoru na Boboty (1086 m) s krásným výhledem na skalnatý Velký Rozsutec - můj zítřejší hlavní cíl.

 

Vrátna dolina - Boboty
Výhled z vrcholu Boboty na Malý a Velký Rozsutec (červenec 2009)
Vrátna dolina - Tiesňavy, netřesk
netřesk (červenec 2009)

 

Samozřejmě musím vyfotit žluté netřesky a je čas na cestu zpět - ještě je třeba se projít po okraji asfaltové cesty okolo kaskádových vodopádů Varínky do Terchové a obhlídnout situaci.

 

Vrátna dolina - Tiesňavy
Vrátna dolina - Tiesňavy
Vrátna dolina - Tiesňavy (červenec 2009)

 

Na jedné straně se tyčí útesy Sokolího, na druhé útesy Bobot a pěkně vysoko je značka, znázorňující hladinu potoka při povodni v roce 1848. Terchová mne vítá monumentální sochou Juraja Jánošíka, odhalenou při příležitosti 300. výročí jeho narození v roce 1988. Je z ocelového plechu a měří 7,5 metru! Ale jinak naprostý blázinec - jezdím do hor za tichem hor a to by zde člověk marně hledal. Všude auta, stany, kolotoče, stánky, hlasitá hudba ...

 

Juraj Jánošík
Terchová, socha Juraja Jánošíka (červenec 2009)
Jánošíkove dni
Terchová, Jánošíkove dni (červenec 2009)

 

 

Výlet druhý - Rozsutce

Štefanová (625 m), Vrchpodžiar (745 m), Podžiar (715 m), Sedlo Medzirozsutce (1 185 m), Malý Rozsutec (1 343 m), Velký Rozsutec (1 610 m), Sedlo Medziholie (1 185 m), Stoh (1 609 m), Stohové sedlo (1 230 m), Poludňový Grúň (1 460 m), Chata na Grúni (970 m), Štefanová (625 m)
celkem cca 21 km, 10:00 hod

 

Malý Rozsutec

 

Spaní v autě má jedinou výhodu - člověk se vzbudí brzy po východu slunce:-)) Přejíždím na parkoviště ve Štefanové (625 m) a vyrážím vzhůru k Dieram. Přes sedlo Vrchpodžiar (745 m) pohodlně po žluté, přes Horné Diery a Těsnou rizňu po modré za pomoci řetězů, schůdků a žebříků kolem devíti vodopádů o výšce 2 až 4 metry.

 

Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa
Horné diery + Těsná rizňa (srpen 2009)

 

V sedle Medzirozsutce (1 185m) je naštěstí vydatný pramen pitné vody, takže mohu doplnit notně ztenčenou zásobu - horko je již od rána a žízeň je veliká.

Serpentinami přes řídký les a suťovým svahem opět s pomocí řetězů dobývám první vrchol. Malý Rozsutec (1 343 m) nabízí po velmi strmém výstupu krásný rozhled - zejména na svého vyššího bratra, Velký Rozsutec. Když jsem tu byla naposledy v roce 2005, vytáhla jsem sem nahoru i syna a oba synovce - to to letí, dneska už jsou z chlapečků "chlapi".

 

Malý Rozsutec
Malý Rozsutec
Malý Rozsutec (srpen 2009)

 

Ale nezbývá než pokračovat. Stejnou cestou dolů zpátky do sedla Medzirozsutce a opět vzhůru - Velký Rozsutec (1 610 m) je díky své rozeklané vápencové siluetě nejcharakterističtějším vrchem Malé Fatry. Ale pozor - úsek sedlo Medzirozsutce - Velký Rozsutec - sedlo Medziholie je v období od 1.10. do 30.6. z důvodu ochrany přírody uzavřen.

Nahoře je plno - téměř si není kam sednou se svačinou a u vrcholového kříže se střídá jeden fotograf za druhým. Škoda, výhledy nejsou dnes zrovna pohádkové, ale mohlo to být i horší, takže si nestěžuji.

 

Velký Rozsutec
Velký Rozsutec
Velký Rozsutec (srpen 2009)

 

Jakmile se dostatečně pokochám výhledy, vyrážím dál - prudkým klesáním do sedla Medziholie (1 185 m).

 

Velký Rozsutec
Sedlo Medziholie z Velkého Rozsutce (srpen 2009)

 

V sedle stávala Chata pod Rozsutcom, ale ta 17. 1. 1985 i s hospodářskou budovou do základů vyhořela. Zde se nabízejí 2 možnosti - varianta přes vrchol Stohu nebo varianta obejití Stohu téměř po vrstevnici. Mezičas je v pohodě, nohy zatím poslouchají - a navíc, na vrcholu jsem zatím ještě nebyla, protože před 20 lety zvítězila varianta snazší. Takže po cca 400 výškových metrů směrem dolů se zase škrábu cca 400 výškových metrů nahoru - do výšky 1 609 m. Krásná rozložitá hora s kruhovým rozhledem, široké travnaté svahy a travou porostlý vrchol - ovšem stoupání je to nekonečné, ale aspoň už zde nejsou ty štrůdly lidí jako přes Velký Rozsutec. Nahoře toho mám celkem dost a stezka, co se z vrcholu stáčí v pravém úhlu a hned klesá do Stohového sedla (1 230 m) už mne jen dorazila. Ale stačí chvilka odpočinku a pár borůvek a zase je to pohoda.

 

Stoh
Stoh (srpen 2009)

 

 

Čeká mne ještě příjemná procházka po hřebeni na Poludňový Grúň (1 460 m). Zde ale musím z časových důvodů již hřeben opustit a začít klesat zpět k autu. Strmý sestup k Chatě na Grúni není ani trošku příjemný - naštěstí jej vylepšuje vidina odpočinku a občerstvení. A pak už jen pořád a pořád lesem po polní cestě dolů - až k parkovišti ve Štefanové.

 

Chata na Grúni
Chata na Grúni
Chata na Grúni, v pozadí Poludńový Grúň (srpen 2009)

 

 

Výlet třetí - Velký Kriváň

Chata Vrátna (740 m), horní stanice lanovky (1 490 m), Snilovské sedlo (1 524 m), Velký Kriváň (1 709 m), sedlo Bublen (1 510 m), Chrapáky (1 410 m), sedlo za Kraviarskym (1 230 m), Kraviarske (1 381 m), Žitné (1 265 m), Baraniarky (1 270 m), sedlo Príslop (916 m), Sokolie (1 170 m), Malé noclehy (1 000 m), Tiesňavy (567 m), Chata Vrátna (740 m)
celkem cca 21,5 km, 9:00 hod

 

Malý Rozsutec

 

Po namáhávé včerejší túře si ordinuji něco lehčího - dnes na hřeben nepolezu po svých, ale svezu se lanovkou. Jezdí sice až od 8 hodin a stojí 7,5€, ale vyveze mne do výšky 1 490 m, tj. výškový rozdíl 750 m.

Na parkovišti jsem už v 7:00, protože kvůli právě probíhajících Jánošíkových dní jsem nechtěla riskovat pozdější neprůjezdnost Terchové, takže do odjezdu první kabinky stíhám v pohodě ještě snídani a zaskočím i na symbolický cintorín.

 

Symbolický cintorín
Chata Vrátna, symbolický cintorín (srpen 2009)
Chata Vrátna - lanovka
Chata Vrátna, kabinková lanovka (srpen 2009)

 

Obloha dneska svítí modře, ale pořádně fouká - vlasy mne nepříjemně šlehají do obličeje a posedět na vrcholu Velkého Kriváně není téměř možné. Naštěstí z hlavního hřebene v sedle Bublen scházím a těch největších poryvů se snad zbavuji.

 

Z Velkého Kriváně
Kraviarske a Baraniarky z Velkého Kriváně (srpen 2009)

 

Cestičku lemují maliny a u rozcestí Chrapáky vytéká pramen pitné vody. Krátký a strmý výstup na Kraviarske (1 381 m) dává zabrat, ale odměnou jsou krásné výhledy.

 

Kraviarske
Kraviarske od rozcestí Chrapáky (srpen 2009)

 

Další vrch, Žitné (1 265 m) je zalesněný, ale Baranierky (1 270 m) jsou skalnaté a poskytují nádherné výhledy - značnou část horizontu vyplňují Kysucké vrchy. Jen sestup do sedla Príslop (916 m) je nepříjemně strmý a za mokra hodně kluzký.

 

Sokolie
Baraniarky a Žitné z vrcholu Kraviarske (srpen 2009)

 

Na poslední dnešní vrchol - Sokolie (1 170 m), stezka nestoupá kolmo jako na všechny předchozí, ale velice pohodlně šikmo svahem. A navíc ve stínu bukového lesa. Vrchol není nikterak výrazný, na hřebeni se střídá mírné stoupání a klesání a boční plošiny nabízejí výhledy na celou Vrátnou dolinu. Ty nejkrásnější jsou z části zvané Zbojnický chodník - nabízející pohledy na Tiesňavy.

 

Sokolie
Výhled z hřebenu Sokolie - vlevo Velký Rozsutec, vpravo Stoh (srpen 2009)

 

Samozřejmě, že mi o cca 10 minut ujel autobus, takže nezbylo než vyšlapat od Tiesňav po rozpáleném asfaltu k parkovišti pod Chatou Vrátna pěšky...

 

A přidám pár záběrů z živočišné říše :-)

 

Malá Fatra
Malá Fatra
Malá Fatra
Malá Fatra
Malá Fatra
Malá Fatra (srpen 2009)

 

copyright Alena