Lúčanská Malá Fatra 3.-4.7.2009

...aneb brána do světa vysokých pohoří Západních Karpat...

A je tady opět prodloužený víkend státním svátkem, celkem rozumná předpověď počasí a hlavně téměř "absťák" z nedostatku modravých dálek, zeleně lesů , blankytné oblohy a vůně rozkvetlých luk po povinné měsíční rekonvalescenci završující operaci začátkem června. Všichni ostatní z rodiny mají jiné plány, takže opět si budu v autě zpívat a povídat sama se sebou :-))

Opět páteční přecpané silnice... Brno, Slavkov u Brna, Kyjov, Starý Hrozenkov, Trenčín, Nová Dubnica a konečně Ilava a pryč z hlavní silnice. Cílem je Fačkovské sedlo a tam se uvidí. Buď se cestou najde něco k přespání nebo budu muset sjet ze sedla do nejbližšího kempu, což je Nitrianské Rudno směrem na jih nebo Slnečné skaly u Rajeckých Teplic na severu.

Fačkovské sedlo (802 m) tvoří přirozenou hranici mezi pohořími Malá Fatra na severovýchodě a Strážovskými vrchy na jihozápadě. Vystupuje mezi vrchy Reváň (1205 m) na hlavním hřebenu Lúčanské Malé Fatry a vrchem Homolka (1073 m) ve Strážovských vrších. Přímo na jihovýchodním úpatí sedla pramení řeka Nitra, severní stráně jsou pramennou oblastí říčky Rajčianky.

Lúčanská Malá Fatra tvoří jednu polovinu velmi známé a našinci hodně navštěvované Malé Fatry. Kdo by neznal Vrátnou dolinu, Janošikovy diery a nádherný Velký Rozsutec v její severovýchodní části zvané Kriváňská Malá Fatra. Ale tato jihozápadní část nepatří k nejnavštěvovanějším pohořím. V podstatě ožívá pouze v zimě zásluhou lyžařských středisek (nejznámější jsou Martinské hole), s tajícím sněhem však návštěvníci mizí a hory nadlouho znovu osiří. Na turisty tu totiž čekají dlouhé pochody, nepříliš dobré dopravní spojení a velká převýšení. Problém je i s vodou a s výjimkou Martinských holí zde nejsou žádné chaty. Nejvyšším vrcholem je Velká Lúka (1476 m) a k nejkrásnějším patří Kľak (1351 m), můj hlavní cíl. Známá je i Krížava (1457 m) zásluhou existence velkého televizního vysílače na svém vrcholu.

Výlet první - pramen Nitry

V páteční podvečer stíhám za světla pouze pramen řeky Nitry, levostranného přítoku Váhu - odbočka k němu je z hlavní silnice celkem nenápadná a v ubývajícím světle je to místo celkem tajemné, protože u kapličky svítí i několik svíček. Skutečný pramen je sice dál přibližně o 400 m na severovýchod a o 100 m výš nad cestou, ale oficiální pramen, informační cedule a posezení je kousíček pod cestou. Škoda, stavba by potřebovala trošku rekonstrukci, ale přesto stojí toto místo za návštěvu.

pramen Nitry (červenec 2009)

kaplička poblíž pramene Nitry (červenec 2009)

Stmívá se a mně se už nikam jezdit nechce, takže nakonec volím variantu číslo tři - přespávám ve spacáku v autě na obrovském parkovišti pro lyžaře přímo v sedle.

Výlet druhý - Klak

Fačkovské sedlo (802 m), Reváň (1205 m), Klak (1352 m), Ostrá skala (1220 m) a zpět, celkem cca 16 km, 4:30 hod

Budíček jsem však měla ve čtyři ráno, kdy poblíž zaparkovalo auto a jeho osazenstvo si dalo "kuřáckou" doprovázenou hlasitým hovorem. Vrcholy hor mizely v mracích, po siluetě Klaku ani památka a auto odfrčelo, takže jsem v pohodě pokračovala ve spánku do přijatelnější hodiny.

Čeká mne výstup na Klak (1352 m), mohutný vápencový vrchol charakteristického tvaru, který lze dobře rozeznat snad ze všech okolních pohoří. Výstup přes Reváň je asi nejpoužívanější a až pod vrchol Reváně hodně strmý a hodně hodně blátivý. Ale ta trocha námahy rozhodně stojí za to. Čekala mne vrcholová louka plná kytek, lesních jahod, motýlů a výhled směrem po toku Nitry a na lyžařský areál ve Fačkovském sedle. Jen Klak se stále schovával pod šedivou čepicí...

pohled z Reváně na jih (červenec 2009)

Pokračování stezky těsně pod vrchol Klaku, k odbočce ke Klackému vodopádu, je nenáročné a pohodové. A stal se zázrak - dostala jsem se nad hranici oblačnosti, bílo přede mnou, bílo za mnou, kde nic tu nic, ale najednou se ty mraky protrhaly a ukázal se vrchol v plné kráse.

Poslední část výstupu začíná u pozůstatků někdejší Boššányho útulny z roku 1922 a pak již mne čeká kruhový výhled od vrcholového dvojkříže přímo z vrcholku obřího nosu. Stojím na okraji obrovské propasti - zpočátku jsem zmatená, ale nakonec poznávám Velký a Malý Manín a začínám se orientovat. Přede mnou Maníny a v dáli Súlovské skály, vpravo hlavní hřeben Lúčanské Malé Fatry až k vzdáleným hřbetům Martinských holí a vlevo Strážovské vrchy s nejvyšším vrcholem Strážov (1213 m), který mám v plánu zdolat následující den. V dáli za Strážovskými vrchy pak Javorníky a Lysou horu spíše jen tuším. Turčianská i Žilinská kotlina, Povážský Inovec, Kremnické vrchy, Polana, Bílé Karpaty - klikaté linie horských hřebenů se táhnou do daleka na všechny světové strany.

Klak ze směru od Ostré skály (červenec 2009)

Užívám si výhledy a protahuju si tůru až na Ostrou skalu. Na Klaku se to jen hemžilo turisty, zde je liduprázdno. Šlapala bych po hřebeni dále, ale nedá se nic dělat, musím zpátky k autu.

Výlet třetí - Rajecká Lesná, Slovenský betlehem

Posvátný prostor Rajecké Lesné vymezuje na severu kaple sv.Anny v místě zvaném na Horkách, na východě kříž pod památnými lipami v ústí Rajeckolesnianské doliny, na jihu kříž v ústí Rybné doliny a na západě kaplička sv. Jana Nepomuckého pod mohutným jilmem. Právě odsud mířili poutníci k poutnímu kostelu Narození Panny Marie v centru obce, k dřevěné pozlacené sošce Blahoslavené Panny Marie uložené v kostele. Obec se až do roku 1948 jmenovala Frivald a mnozí jej používají dodnes. A jsou zde i další pamětihodnosti - unikátní dílo mistra Jozefa Pekary, rodáka z Rajeckých Teplic je svou velikostí (délka 8,5 m, šířka 3 m) jedním z největších vyřezávaných betlémů v Evropě. Z lipového dřeva je zde vyřezáno celé Slovensko - život, kultura, řemesla a způsob života slovenského národa a postavičky jsou pohyblivé.

Slovenský betlehem (červenec 2009)

Pokračuji ke kalvári s kostelíkem Nanebevstoupení Páně, pod kterou pramení léčivá voda u lurdské kaple. Bohužel, o fotky jsem přišla, takže nabízím odkaz na stránky Putovanie po slovenských Kalváriách LXXXVI - Rajecká Lesná. A fotky Miroslava Lisinoviče jsou stejně hezčí než byly moje :-(

Zajíždím ještě do Rajeckolesnianské doliny, jedné z nejdelších dolin Malé Fatry. Nedaleko chaty Žiar lze nalézt zajímavý výtvor - gejzír, z něhož tryská voda o teplotě 14°C do výšky 6-10 m. Potěší oko turisty a skvěle osvěží v horkých letních dnech! Ale skutečný zážitek je to prý v zimě - tvoří se zde nádherný ledopád!

gejzír v Rajecké Lesné (červenec 2009)

Nocovat opět budu na parkovišti na Fačkovském sedle - následující den mne čekají nejkrásnější vrcholy Strážovských vrchů.