logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Veľká Fatra - 7.-10.5.2009

...aneb pěšky za krásou slovenských hor...

 

K vánocům jsem si koupila knihy z edice Prírodné krásy Slovenska. Tu první, Najkrajšie vrchy, napsal Stanislav Muntág, tu druhou, Najvyššie vrchy, František Kele. Zkrátily mi několik dlouhých zimních večerů, ale poté se mi čekání na jaro jevilo příšerně dlouhé. Které hory si vybrat? A navíc z Brna jsou z valné většiny příliš daleko na jednodenní výlet... Pohledy z webkamer v dubnu stále snímaly sníh.... Ale kdo si počká, ten se dočká. Zvláštní svět bez silnic a bez aut dovoluje provětrat myšlenky a načerpat pozitivní energii - katedrála s klenbou nekonečna nabízí místo pro všechny. Ale hory otevírají své tajemství pouze tomu, kdo má odvahu se do nich vydat.

 

Velká Fatra - Rakytov
Velká Fatra (květen 2009)

 

První volba nakonec padla na poslední dubnový víkend a Súlovské vrchy. Volba druhá - druhý prodloužený májový víkend a tentokrát Velká Fatra. Nejvíc ze všeho by se mi líbila varianta přechodu hřebenu na těžko - od Harmanecké jeskyně po Ružomberok. Jenže takovýhle přechod je značně fyzicky namáhavý - jak pro značné vzdálenosti, tak pro značné výškové rozdíly a k něčemu takovému svého muže rozhodně nemám šanci přemluvit. Respektive jeho osobně bych přemluvila, ale jeho klouby (a to především kolenní) ne.

 

Nakonec jsme to vyřešili kompromisem - objednali jsme si pro všechny tři noci nocleh ve vojenské zotavovně Smrekovica. V budově C to vyšlo celkem levně - 9 euro/osoba/noc.

 

Den osvobození letos připadl na pátek, takže ve čtvrtek odpoledne v 15:15 po práci vyrážíme. Samozřejmě jako vždy do té největší odpolední špičky, ale co se dá dělat - máme před sebou 310 km a Google nám to spočetl na 4 hod 20 minut. Ještěže nám z hotelu potvrdili, že přijet můžeme kdykoli, že recepce má nepřetržitý provoz.

 

Hodinku než vyjedem z Brna, Prostějov, Olomouc, Hranice, Valašské Meziříčí, Makov, Bytča - to už máme otestované po návštěvě Súlovských vrchů jako nejrychlejší variantu. Následuje Žilina, Martin, Kralovany, Ružomberok a osada Podsuchá. Míjíme monumentální pomník a uzounká silnička z Podsuché stoupá a stoupá proti proudu potoka a my projíždíme kolem prvních sněhových fleků. Nemáme řetězy :-(( Je to jako cesta do nebe - silnička končí na parkovišti v nadmořské výšce 1350 m a hodiny ukazují 20:45. Všude ticho a nikde ani živáčka - na recepci dostáváme výměnou za zálohu 20 euro klíče a v budově C budeme naprosto sami. Ticho je v noci takové, že bychom snad slyšeli i mravence přeběhnout po linoleu. Jen vnitřní teplota okolo 15°C není to pravé - v mimosezóně se netopí, ale jen temperuje a k dispozici jsou elektrické ohřívače - samozřejmě všechny 4 dle slov recepční vypůjčené... Jistí to tedy teplé noční prádlo a dvojité deky.

 

Je dobré si uvědomit, že pohoří Velká Fatra patří k místům druhého největšího výskytu medvědů (po Nízkých Tatrách) na Slovensku a znát základní pravidla při pohybu v těchto oblastech. Spousty informací lze nalézt na stránkách www.medvede.sk resp. v článku a diskuzi k němu na www.svetoutdooru.cz.

 

Výlet první - Borišov

VZ Smrekovica, Hotel Smrekovica, Rakytovské sedlo-sev., Rakytov, Rakytovské sedlo-juž., Čierny kameň-prameně, sedlo Ploskej, chata pod Borišovem a zpět, cca 31 km, 8:30 hod

 

Za ranního světla si konečně můžeme prohlédnou, kam že jsme to včera dojeli. Hromady sněhu za chatou, hromady sněhu ve stínu lesa a stovky šafránů karpatských (Crocus heuffelianus) známých také pod názvem krokus v místech, kde ještě před pár dny ležel sníh. Modrofialová křehká krása. A louže pokryté vrstvičkou ledu :-)

 

šafrán karpatský
Smrekovica, šafrán karpatský (květen 2009)

 

Vyrážíme co nejdříve - blankytně modrá obloha a daleké výhledy zpomalují rychlost chůze zásluhou kochání se a fotografováním.

 

Nad rozcestím Močidla
Nad rozcestím Močidla - uprostřed Ploská

 

Vrchol Skalná Alpa (1463 m) níjíme po vrstevnici, ale při pohledu na příkrý vrcholek Rakytova (1567 m) se až tají dech. Však je taky nejvyšším vrcholem liptovské větve hlavního hřebene. Vlastní vrchol je holý a kruhový výhled z něj se právem považuje za jeden z nejkrásnějších ve Velké Fatře. Kam se člověk podívá, tam jsou hory - z lidských sídel je vidět jen malá část Lipt. Revúc a Lipt. Lužné. Lúčanská i Krivánská Malá Fatra, Beskydy, Chočské vrchy, Nízké Tatry, Západní i Vysoké Tatry, převážně se sněhem pokrytými vrcholky. A především pokračování naší túry - Minčol, Černý kameň, Ploská, Borišov.

 

Rakytov
Rakytov a Ploská ze Skalní Alpy

 

Rakytov
výhled z Rakytova

 

Rakytov
Rakytov, 1567 m (květen 2009)

 

Po zápisu do vrcholové knihy slézáme do jižního rakytovského sedla - poprvé v životě vidím na vlastní oči živou zmiji a místo, kde se ztratila v trávě, zdaleka obcházíme. Procházíme Skalní bránou, kocháme se dalším kobercem šafránů a pokračujeme přes vrchol Minčolu (1398 m). Naštěstí stezka nevede přes vrchol Čierného kameňa (1480 m) s křížem, ale obchází jej po vrstevnici kolem několika pramenů. Opět nás čekají sněhová pole a ač občas zapadneme až po prdel, většinou je sníh dostatečně udusaný předchozími návštěvníky a neboříme se. Sněhová kaše a rozvodněné potůčky testují výdrž mých prvních goretexových bot. A musím konstatovat, že to zvládají výborně.

 

Velká Fatra
přes sněhová pole (květen 2009)

 

Čierny kameň z Ploskej
Čierny kameň, 1479 m - z Ploskej, v pozadí Rakytov (květen 2009)

 

Od sedla Ploskej volíme cestu mimo vrchol částečně po vrstevnici - v zimě krajně nebezpečnou kvůli lavin. I dnes raději ta větší sněhová pole na prudkých stráních obcházíme. Borišov předvádí svou krásu a k chatě pod Borišovem už to není daleko, ale slézt po prudkém svahu dolů dává zabrat.

 

Borišov
Borišov, 1509 m (květen 2009)

 

Na sedle pod chatou se sbíhají křivolaké linie třech dlouhých dolin - Belianskej, Necpalskej a Ľubochnianskej a u chaty je plno. Odkud se tu všichni vzali? Pro spočtení počtu lidí, které jsme dnes potkali, by stačily prsty dvou rukou.

 

Tak jako spousty dalších, vytahujeme svačiny - na chatě ve výšce 1300 m není elektrika a zásoby se sem vynášejí na zádech, takže polévka ať zůstane potřebnějším. Nocleh zde lze objednat prostřednictvím SMS na čísle +421 905 729 959 - přímo na chatě není signál, chatař Stano Arendáš sbírá zprávy jednou denně kus pod chatou a SMSkou rezervaci potvrzuje..

 

Ukazatel k vrcholu tvrdí, že na vrchol je to 30 minut a zpět dolů dalších 20. Jenže naše GPSka ukazuje, že máme za sebou a tudíž i před sebou zpět na Smrekovicu 15 km. Rozcestníkový čas Smrekovica - chata pod Borišovem 4:15 h jsme dali za 6:30 h a zpátky to sice bude kratší, protože se nebude tolik fotit, ale minimálně 5 h s pauzami na oddych to rozhodně bude. Strašně neradi se vrcholu Borišova (1510 m) pro tentokrát vzdáváme, protože dojít v pohodě do setmění zpět je přednější.

 

Chata pod Borišovom
Chata pod Borišovom, 1300 m (květen 2009)

 

Výstup od chaty pod Borišovem na Ploskou připomíná chůzi do nebe. 275 výškových metrů na vzdálenost necelého 1,5 km. Ploská (1532 m) je mohutný a rozložitý vrch se zaoblenými tvary - neuvěřitelně rozsáhlá náhorní plošina s neobyčejně strmými boky na severní a jihozápadní straně. Zásluhou toho jsou z ní rozhledy především do větších dálek, protože na úpatí není pro zaoblenost vidět. Vrchol je to významný také tím, že se v ní jednolitý hřeben od Krížné rozděluje na dvě větve - liptovskou a turčianskou a mezi oběma větvemi se zařezává 25 km dlouhá Lubochnianska dolina.

 

Ploská
Ploská od Borišova (květen 2009)

 

 

Ploská
Na vrcholu Ploská, 1532 m (květen 2009)

 

Opět vrstevnicově obcházíme Čierny kameň a tentokrát vrstevnicově obcházíme po žluté i Rakytov.

 

Pohled na Nízké Tatry ze svahů Minčolu
Pohled na Nízké Tatry ze svahů Minčolu (květen 2009)

 

S postupujícím večerem teplota prudce klesá a vítr je stále studenější. Do areálu vojenské zotavovny docházíme po západu slunce. Teploměr v pokoji ukazuje svých obvyklých 15°C, ale vařící vody ve sprše je dost a dost. Ohříváme konzervu na zbytcích propan-butanu a šup do postele pod dvě deky :-))

 

Výlet druhý - Vlkolinec

Trlenská dolina - parkoviště, Vlčia skala, Trlenská dolina - parkoviště, Vlkolínec, Vlkolínské lúky, Malina hotel, hoení stanice kabinkové lanovky a zpět, cca 11 km

 

Od VZ Smrekovice vyrážíme autem - první zastávkou jsou Jazierce a to konkrétně přírodní památka Jazierské travertíny. Přitékající potok se na začátku přírodní památky se zde úplně ztrácí v podloží, vytváří ponor v podobě jezírka a vyvěrá asi po 250 m níže. V minulosti se voda z vyvěračky roztékala po vrchní plošině, plnila jezírka a ztrácela se v dutinách a trhlinách, ale lidská chamtivost a arogance zapříčinily částečné zničení památky. Přesto byl silný vývěr v jezírku pro nás velkým zážitkem.

 

Jazierské travertíny
Jazierské travertíny
Jazierské travertíny (květen 2009)

 

Popojíždíme autem do Trlenské doliny. Vlčia skala, travertínová kupa, je krytá před zraky turistů vzrostlými stromy. Před 2. světovou válkou byla na Vlčí skále postavená kaplička a zotavovna jezuity z Ružomberka. Ve skále pod chatou byla zbudována lurdská jeskyně se sochou Panny Marie a sv. Bernadetty. V roce 1950 byli jezuiti vyhnáni, dveře do kapličky zazděné a z kapličky byla vytvořena jídelna pro školu v přírodě a vybavení odvezeno. Po roce 1989 byl komplex jezuitům vrácen. Původní socha Panny Marie z Lurdské jeskyně zůstala však dodnes na průčelí kostela ve Vlkolinci a v jeskyni je v současnosti nová socha.

 

Lurdská jaskyňa
Lurdská jaskyňa (květen 2009)

 

Míjíme auto na parkovišti na křižovatce a pokračujeme pěšky do Vlkolínce, živé obce památkové rezervace lidové architektury zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO, do výšky 718 m n.m.

 

U pokladny nás oberou o 2 x 2 eura, ale jinak jsme hodně zklamaní. Vesnička je totiž plná aut, takže jakékoli focení bez výdobytků moderní doby není možné. Obcházíme ty nejvzácnější stavby - zvonici, studnu, kostel i expozici v Rolnickom dome. Dřevěnice s omítkou pastelových barev (bílá, modrá, okrová) a šindelem pokrytou střechou představují nejzachovalejší a nejucelenější celek původních lidových staven ve střední Evropě. Domy jsou většinou tříprostorové se vstupním prostorem (pitvorem) ve středu domu. Na jedné straně se z něj vcházelo do jizby, na druhé do komory. Pořád zde žije cca 35 stálých obyvatel, ale většina domů je využívaná jako chalupa k rekreaci.

 

Vlkolínec
Vlkolínec
Vlkolínec (květen 2009)

 

Po žluté stoupáme na Vlkolínské lúky a po pravé ruce míjíme vrchol Sidorovo (1099 m). Vystoupáme až k hotelu Malina a k horní stanici kabinkové lanovky. Jestli premává nebo ne, nám není jasné, ale nepotřebujeme ji. Ale na internetu dodatečně při sepisování zážitků nalézám větu "Květen 2009 - Kabinkova lanovka premava pre vopred nahlasene skupiny min. 15 osob" :-((

 

Na závěr vyšplháme po neznačené pěšince nahoru na skály nad Malino Brdo - výstup není náročný a pohled na celý areál je úžasný.

 

Malino brdo
Malino brdo
Malino brdo (květen 2009)

 

A nezbývá než se obrátit a po stejné trase dojít zase k autu.

 

 

Výlet třetí - Brankovský vodopád

Podsuchá - Brankovský vodopád a zpět, cca 4,5 km

 

Na bezejmenném toku, přítoku Brankovského potoka, v severozápadní části Nízkých Tater, je ukryt nejvyšší vodopád Nízkých Tater ( a druhý nejvyšší na Slovensku). Voda zde padá přes skalnatou vápencovou hranu z výšky 55 m. Smůla je v tom, že té vody bývá málo, standardně cca 3 l/s - je třeba sem vyrazit v dobách jarního tání nebo po letní bouřce. Nebo naopak v zimě, kdy se zde tvoří nádherný ledopád.

 

Brankovský vodopád
Brankovský vodopád
Brankovský vodopád (květen 2009)

 

Ale k největším zážitkům patřilo i setkání se salamandrou (tedy mlokem skvrnitým, slovensky salamandra škvrnitá). Robustní obojživelník s krátkými končetinami, poměrně dlouhým ocasem a vypouklýma očima se nás nebál a v pohodě pózoval před objektivem fotoaparátu. Mločí jed, samandarin, který vyměšuje ze žláz za očima, není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se však nedostane např. do očí, kde způsobuje silné pálení, ale my ho nijak neomezovali ve volném pohybu.

 

Brankovský vodopád
Brankovský vodopád, salamandra škvrnitá (květen 2009)

 

A nezbylo než se vydat na cestu domů. Opět přes Žilinu, Bytču a Bumbálku na Moravu. Pak už jen vyzvednout kluka ve Valmezu a s výjimkou krátké přeháňky proběhla cesta v pohodě. Zůstala pouze otázka - jak je možné, že jsem krásy Velké Fatry objevila tak pozdě?!

 

 

A přidám pár odkazů týkajících se Velké Fatry:

http://www.treking.cz/treky/velkafatra.htm (přechod hlavního hřebene Velké Fatry)

http://www.treking.cz/vrcholy/velka-fatra-nejvyssi-vrcholy.htm (nejvyšší vrcholy velké Fatry)

http://www.treking.cz/regiony/velka-fatra.htm (popis pohoří)

http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=1606 (ze seriálu slovenské hřebenovky na lyžích)

http://hiking.sk/hk/li/-velka_fatra_a_choc.html(všehochuť článků o Velké fatře)

http://www.boudy.info (seznam horských chat, bivakovacích boud a bivaků nejen ve Velké Fatře)

 

 

A odkazy do našeho velkofatranského archívu:
Velká Fatra II. - červenec 2010 - výchozí místo hotel Kráľova studňa - po hřebeni s noclehem na chatě pod Borišovom a zpět
Velká Fatra III. - listopad 2011 - hvězdicovitě VZ Smrekovica - Velký Choč, Rakytov, Tlstá a Ostrá
Velká Fatra IV. - květen 2013 - hvězdicovitě z hotelu Kráľova studňa - Smrekov, Majerova skala, Borišov, Staré hory, Ostrá
Velká Fatra V. - červenec 2014 - z Blatnice do Ružomberku

 

copyright Alena