logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Súlovské vrchy - 24.-26.4.2009

...aneb toulky slepencovým skalním městem ...

 

Oblast Súlovských vrchů, a to zejména podcelku Súlovských skal (dalšími podcelky jsou Skalky a Manínská vrchovina), má své neopakovatelné kouzlo v každém ročním období. A pokud se k tomu vykutají z paměti vzpomínky na jeden z vandrů před cca 22 lety, je z toho návštěva navíc i trochu nostalgická.

 

Česká skalní města jsou výhradně z pískovce druhohorního stáří, ale toto jediné slepencové skalní město na Slovensku je tvořeno z valounů vápenců a dolomitů o průměrné velikosti 5-10 cm spojených vápnitým tmelem do pevné hmoty. V místech, kde byla celistvost narušena vznikly zvětráváním a následným uvolňováním valounů skalní věže, jehly a hřiby. Působením tektonických tlaků vznikaly pukliny posléze rozšířené v otvory, z kterých vznikly skalní brány, okna a jeskyně.

 

Súlovské skaly
Súlovské skály (duben 2009)

 

Víkendový výlet začíná jako vždy vyhledáním noclehu. Kéž by pro každou turisticky atraktivní oblast existovaly z pohledu ubytování tak přehledné stránky jako jsou stránky http://www.sulov.com... Většina našich hledačských pokusů končí obvykle na těžce komerčních ubytovávacích serverech naprosto nepoužitelných pro běžného člověka.

 

Rozesílám tedy 3 maily a z nabídky nakonec volíme Juraja Maslíka v ceně 6,5 eur/osoba/noc.

 

Přípravy pokračují v pouliční směnárně koupí nějakých těch euro a v supermarketu nákupem zásob, protože k dispozici budeme mít kuchyňku. Pro cestu tam volíme jízdu z Brna přes Olomouc, Hranice, Valašské Meziříčí, Bumbálku do Bytče. Pak už totiž stačí po silnici mezi Bytčou a Povážskou Bystricou odbočit na Jablonové a dále na Súľov. Trasa dlouhá 220 km se dle Google map dá zvládnout za 3 hodiny a 9 minut :-), ale v našem případě je nutno vzít v úvahu, že prvních 10 km z Brna na dálnici trvá zásluhou "průjezdu" skrz Židenice v odpolední špičce téměř 45 minut a s krátkou řidičskou pauzou nakonec přijíždíme do Súlova po 4,5 hodinách cestování cca o půl osmé večer.

V pokoji se topilo, horké vody bylo dost, k dispozici byla lednička, elektrický vařič, základní nádobí a taky televize s nabídkou více než 100 programů (nebyl čas déle klikat :-)) ) a dokonce jsme se připojili i přes WIFI k Internetu (notebook byl náš vlastní :-)) ).

 

 

Den první

Přes Gotickou bránu a Súlovský hrad na Roháč

 

Súlovské skaly

 

Blankytná obloha, jarní zeleň a bílé skály všude kolem dokola, co víc si lze přát. Začínáme zrána klasicky od parkoviště v soutěsce po okružní naučné stezce a zelené turistické značce.

 

Súlovské skaly
Súlovské skály (duben 2009)

 

Dolinou postupně vystoupáme na hřeben a před námi se předvádí Gotická brána, nejznámější útvar Súlovských skal - skalní okno, jež získalo název podle svého vzhledu. Ze značené vyhlídky od naučné stezky je na ni nejhezčí pohled, ale sejít se dá i přímo pod ni - jsou tam zbytky starého značení. Kocháme se na vyhlídkách směrem k měkkým hřebenům Javorníků, ale především samozřejmě rozeklaným vrcholem Súlovského hradu.

 

Gotická brána
Gotická brána(duben 2009)

 

Pokračujeme po mírně zvlněném hřebeni na Súlovský hrad. Výstup až nahoru je trošku krkolomný, ale dá se v pohodě zvládnout a výhledy jsou suprové. Z hradu toho moc nezůstalo - pár zdí a malý výklenek či spíše sklep. V tom je spousta svíček a podrobnosti k nim se dozvídáme od dalších turistů - právě zde došlo v létě roku 2008 v bouřce k obrovské tragédii.

 

Súlovský hrad
Súlovský hrad
Súlovský hrad
Súlovský hrad
Súlovský hrad (duben 2009)

 

Klesáme nejprve strmými serpentinami a následně již mírněji až na Lúku pod Hradom. Z pramene doplňujeme láhve a pokračujeme dále po hřebeni - přes sedlo pod Bradou (tento vrchol, s nadmořskou výškou 816 m je bez horolezeckého vybavení nepřístupný) okolo Štefánikovej vyhliadky až do sedla Roháč Čiakov (718 m).

 

Súlovské skály
Súlovské skály
Súlovské skály
Súlovské skály (duben 2009)

 

Pokračujeme po zelené na Roháč (790 m) a užíváme si výhledy na sněhem pokryté Martinské hole, centrální část hlavního hřebene Lúčanské Malé Fatry s nejvyšším vrcholem Veľká Lúka (1 476 m) a Krížava (1 453 m) s vysílači. Kdo netrpí závratí, zahlídne z okraje i zubatý, taky sněhem pokrytý, hřeben Krivánské Malé Fatry s nejvyšším vrcholem Veľký Kriváň (1 709 m).

 

Brada
Brada z vyhlídky pod Roháčem (duben 2009)

 

Jakmile se dostačně pokocháme výhledy, vracíme se zpět do sedla Roháč Čiakov a po žluté sestupujeme z hlavního hřebene zpět do Súlova. Nejprve nás čeká Obrovská brána - skrz skálu vede otvor dosahující výšky cca jedenácti metrů a šířky cca deseti metrů. Po docela krkolomném sestupu trošku náročnějším terénem (asi tam kdysi býval i nějaký ten řetěz)dorazíme na louku k odbočce k jeskyni zvané Šarkania diera.

 

Obrovská brána
Obrovská brána (duben 2009)

 

K jeskyni vede značená odbočka, takže si 60 metrovou puklinovou jeskyni nechceme nechat ujít. Jejda, to je výška! No co se dá dělat, je to podle rozcestníku jen cca 10 minut a tak šplháme zpět mezi skály. Ale není ten žebřík nějaký divný?? Je... Jeden odlomený úplně ležel pohozený na zemi, druhý tak podivně trčel celkem vysoko nad zemí bez zakotvení. Tak tohle nedám... No nakonec jsme to dali, ale raději si nepředstavovat, co by se dělo, kdyby se to urvalo z horního závěsu. Dřevěné schůdky nad žebříky už taky připomínaly schůdky jen velice vzdáleně a sklon terénu byl příšerný - naštěstí jsou zde spousty odkrytých kořenů pro ruce. Marně se však rozhlížím po jiné sestupové cestě - ten viklavý a plandavý žebřík budu muset překonat ještě jednou. Muž mi zespoda dělá záchranu, ale nemyslím, že by nás uchránil před zkutálením se ze svahu v jednom klubku s kovovým žebříkem.

 

Šarkania diera
Šarkania diera (duben 2009)

 

Zbytek cesty do Súlova je už v pohodě. Míjíme další pramen a přes Lúku pri kamennom hríbe se připojujeme na červenou značku.

 

Súlovské skály
Súlovské skály
Súlovské skály (duben 2009)

 

Jen nějaké to teplé jídlo hledáme marně - ještěže máme konzervy z domova.

 

Žibrid a Budzogán

Do západu slunce ještě nějaká ta hodina chybí, takže ještě vyrážím na Žibrid, ale tentokráte bez muže. Od Súlova (385 m) až do sedla Patúch (521 m) s křížem je to pohodová procházka, ale pak to začne strmě stoupat až k vrcholu ve výšce 867 m, druhému nejvyššímu bod Súlovských vrchů po Velkém Manínu (891 m). Ve větru se zde třepotá slovenská vlajka a k zvěčnění je zde i vrcholová kniha. Z nádherného skalnatého vrcholu se nabízejí vynikající výhledy především na jih a východ - Kľak, Strážov, Vápeč, oba Maníny, Súlovské skály, hřeben Javorníků a obrysy známých beskydských vrcholků - Kněhyně, Smrk, Lysá hora, Travný. A jako na dlani mám pod sebou vesničky Súlov a Hradná.

 

Žibrid
Žibrid
Žibrid
Žibrid
Žibrid (duben 2009)

 

Mám toho dost, ale nakomec mne zláká ještě Budzogán a rozhodně toho nelituji. Nádherné místo!! Zajímavý přírodní skalní výtvor, není vyznačen v mapách a to je rozhodně škoda. Ach ta slovenčina - že budzogán je česky kyj, jsem pochopila až dodatečně.

 

Budzogán
Budzogán
Budzogán
Budzogán (duben 2009)

 

Den druhý

Hlbocký vodopád

K Hlbockému vodopádu se lze dostat sestupem z hlavního hřebene, ale my si vypomáháme autem a hřeben objíždíme. Auto odkládáme za vesničku Hlboká a k vodopádu nás přivádí zelená turistická značka. Škoda, vodopád má výšku nějakých 15 metrů a vodou zrovna neoplývá a sluníčko sem nejspíš celý den nezasvitne, takže se špatně fotí. Po trase bývalé turistické značky, která stoupala vedle vodopádu po skalisku prudce vzhůru, zde visí jakýsi drát namísto pomocného řetězu, takže výstup nad vodopád je celkem adrenalinový. Ale po nově značeném chodníku lze narazit na pěknou vyhlídku!

 

Hlbocký vodopád
Hlbocký vodopád
Hlbocký vodopád
Hlbocký vodopád (duben 2009)

 

Hričovská skalná ihla

Hričovská skalná ihla je přístupná z Hričovského Podhradia, takže se přesouváme autem o jednu vesničku blíže k Žilině. Měla to být taková třešnička na dortu, ale trochu nás toto místo zklamalo. Značená cesta k ní nevede - šlapali jsme přes louky či křovinami a pomáhala nám naštěstí GPSka. Skála má na výšku asi 15 m, jenže okolí postupně zarůstá stromy a těžko se hledá místo s pěkným výhledem na ni. Na jedinou "ihlu s uškom" na Slovensku.

 

Hričovská skalná ihla
Hričovská skalná ihla
Hričovská skalná ihla
Hričovská skalná ihla (duben 2009)

 

Manínská a Kostolecká tiesňava

Každému, kdo cestuje údolím Váhu padne do oka typická silueta dvou vrchů tyčících se na sever od Povážské Bystrice. Epigenetický zlom vytvořený zařezáním Manínského potoka rozdělil Manínské bradlo na dvě části - Velký (891 m) a Malý (812 m) Manín. Škoda, že nemáme dost času a vlastně ani energie vystoupat až nahoru - nezbývá než se kochat popisem na stránkách www.treking.cz ( Velký Manín , Malý Manín ). Pro dnešek musíme vystačit s procházkou soutěskou a prohlídkou "obřích hrnců", krátkým výstupem na vyhlídku u Gotické steny spodné a prohlídkou Rozprávkové lúčky - pod stěnami s horolezeckými cestami je k vidění malý symbolický hřbitov - několik pamětních tabulek lidí se vztahem k tomuto místu.

 

Manínská tiesňava
Manínská tiesňava
Manínská tiesňava
Manínská tiesňava
Manínská tiesňava (duben 2009)

 

Kousek dál proti proudu Manínského potoka je další soutěska - Kostolecká tiesňava. Ta je zvláštní především obrovským skalním výklenkem zvaným Kostolecký dóm nebo také Strecha Slovenska.

 

Zpáteční cestu nám Google spočítal na 211 km a 3:40 hod. - do Brna míříme přes Trenčín a Uherské Hradiště s nutností vyhnutí se slovenským dálnicím a s příjemnou zastávkou v motorestu Rasová na oběd dojedeme do Brna za 4 h 45 min.

copyright Alena