Chřiby 4.4.2009

pěší toulání po tajemných a mystických místech opředených mnoha pověstmi

 

Rozlohou sice nevelké, ale přesto neméně zajímavé, přitažlivé a někdy i záhadné a mýtické pohoří opředené bohatou minulostí - to jsou Chřiby na středovýchodní Moravě, částečně v Jihomoravském a částečně Zlínském kraji.

 

Ta nejkratší cesta nepřipadá v úvahu - Bučovice nejsou již několik měsíců kvůli opravě kanalizace průjezdné, takže nakonec volíme jako výchozí místo Bunč a příjezd k němu odbočkou z dálnice na Kroměříž. Na parkovišti u turistické chaty na Bunči jsme ale nemile překvapeni - chata je v rekonstrukci a podle toho vypadá i parkoviště. Nezbývá než odložit auto mezi bahnité louže...

 

Bunč

Na vrcholu hlavního chřibského hřebene, v místech prastaré křižovatky cest leží letovisko Lesní pension Bunč, který jsem již zmínila v úvodu - byl postavený v roce 1924 a jeho původní název zněl "Turistická útulna hostinská na Bunči". Slavnostní otevření po rekonstrukci se chystá na 1. května 2009, ale k vidění je toho zde naštěstí mnohem více.

 

Třeba obnovená dřevěná zvonička, replika původní zvoničky z roku 1932, na křižovatce mezi silnicemi z Kostelan do Zdounek. Hajný zde zvonil pro lepší orientaci dřevorubců, lesních dělníků a turistů do roku 1940. Krásná zvonička přečkala rozmary počasý, válečné boje a běsnění živlů. Vydržela v původním provedení s malými opravami až do roku 1964, kdy jednoho podvečera na podzim zastavilo u zvoničky nákladní auto. Příslušníci Lidových milicí zvonek ze zvoničky odmontovali a odvezli. Zbylé torzo chátralo až do roku 2000, kdy byla Lesy české republiky postavena replika původní zvoničky a tak obnovena památka na doby minulé.

Bunč Bunč Bunč

Bunč

Nebo pomník věnovaný padlým partyzánům skupiny Olga - pomník z pískovcových kvádrů s deskou nesoucí jména 19 padlých partyzánů. Partyzánský oddíl Olga vznikl po potlačení Slovenského národního povstání, na přelomu let 1944 a 1945, ze skupinky bojovníků, kteří se úspěšně probili přes moravsko-slovenskou hranici. Řadil se pod 1.čs. partyzánskou brigádou Jana Žižky a pojmenován byl po odbojářce Olze Františákové.

 

Kousíček nad Bunčem, na vrcholu Jílová (544 m) stojí telekomunikační věž a je od ní krásný výhled.

 

Chřibské skály - Jeřabčina

Na cestě Bunč - Brdo je několik většinou bezejmenných skal. Obtížně se hledají uprostřed zalesněného prostoru bez značených přístupových cest. Jednou z nejkrásnějších je Jeřabčina, pro kterou se často nesprávně používá název Vylízaná skála. Ve skalních mísách na jejím vrcholku se po dešti drží voda a nabízí nádherný rozhled po krajině - na Buchlov i Brdo.

Jeřabčina Jeřabčina

Jeřabčina

Brdo (587 m)

Pokračujeme po červené turistické značce po hřebeni Chřibů na nejvyšší vrchol - Brdo. Ale ještě nás čekají betonové zbytky protektorátní dálnice, která měla přes Chřiby vést - Salárna, dálniční most přes lesní cestu

Salárna Salárna

Salárna, dálniční most přes lesní cestu

Kousíček pod vrcholem Brda stojí zvláštní přístřešek - patří k objektům budované lyžařské dálnice napříč Chřiby za evropské peníze. S ohništěm uprostřed... Ale rozhodně jej lze využít k nouzovému přespání :-)

Brdo, turistický přístřešek

Brdo, turistický přístřešek

Nedávno odlesněný vrchol Brda zdobí od roku 2004 nová kamenná rozhledna, vysoká 24 m. Je to první kamenná rozhledna postavená u nás od 30. let. Rozhledna Brdo je otevřená od 1.4. do 30.10. a mimo hlavní turistickou sezónu jen o víkendech, takže patříme letos mezi první návštěvníky. Nejprve obdivujeme koberce sněženek na skalnatém vrcholu, ale pak již vystoupáme po 125 dřevěných schodech nahoru. Za námahu jsme odměněni kruhovým rozhledem na téměř celou Moravu - Beskydy s Radhoštěm a Kněhyní, Hostýnské vrchy s Kelčským Javorníkem a Hostýnem na severovýchodě, Bílé Karpaty s Velkým Lopeníkem, Jelencem a Velkou Javořinou na jihovýchodě, na jihu hrad Buchlov a při dobré viditelnosti Malé Karpaty. Jihozápad, to jsou Pavlovské vrchy s nejvyšším vrcholem Děvínem a severozápad Drahanská vrchovina s Kojálem.

Brdo, rozhledna Brdo, rozhledna Brdo, rozhledna Brdo, rozhledna Brdo, rozhledna

Brdo, rozhledna

Vlčák + Gavendova skála

Vlčák patří k nejvyšším chřibským vrcholům a v dobách minulých býval významnou křižovatkou poštovních cest. Původně panská hospoda náležela k cetechovickému statku a sloužila také jako poštovská stanice. Později budova sloužila jako turistická útulna, ale dnes se jedná o soukromý objekt. V současné době je Vlčák pouhou křižovatkou turistických cest, běžkařských tras a cyklostezek směřujících přes Chřiby z kroměřížské i uherskohradišťské oblasti - občerstvení nabízí pouze blízký pramen.

Vlčák Vlčák

Vlčák

V lesích je skryto několik skalisek - Gavendova, Janečkova, Endlicherova či Vodová skála. Kdysi se zde těžil kámen na stavbu protektorátní dálnice, dnes slouží horolezcům. My blíže prozkoumáme Gavendovku - v puklinových jeskyních raději nebudeme plašit netopýry, ale zato si prohlížíme zbytky trosek 2 sovětských letadel, která zde havarovala po ztrátě orientace v roce 1945. Smutnou událost připomíná i velký kříž na skalním bloku.

Gavendova skála Gavendova skála Gavendova skála

Gavendova skála

Chřibské skály - Ovčácká skála

Žlutá značka směrem na Salaš nás přivádí k dalšímu skalisku opředenému pověstmi - nazývá se Ovčácká skála nebo také U Ožralého Matěje a je to další příjemné místo pro krátkou relaxaci.

Ovčácká skála Ovčácká skála

Ovčácká skála

Nazaret

Pokračujeme po žluté. Hluboce zařezaným údolím Salašského potoka. Míjíme nově instalovaný památník partyzánům a nezbývá nám, než kroutit hlavou, kdo do něčeho takového investoval - ten původní nechal ležet hned vedle pohozený na zemi...

partyzanský památník partyzanský památník partyzanský památník

partyzánský památník

Kousek za památníkem opouštíme značku a po jedné z lesních cest míříme k přírodní památce Nazaret. Starý lesní porost na suťovisku s prameništěm leží v nadmořské výšce 440 - 500 m leží mimo turistické stezky a je poměrně málo navštěvovaný. Ale prameniště působí na nás přímo mysticky - opravdu silný pramen vyráží s hukotem prostě jen tak, zpoza skály.

Nazaret

Přírodní památka Nazaret

Hranečníky

Křížíme modrou značku vedoucí ze Salaše na Brdo a chvíli se zde zdržíme. Podél turistické cesty se totiž nachází spousta hraničních kamenů, tzv. hranečníků, různého stáří. V minulosti vymezovaly hranici pozemků náležejících panství buchlovskému na jedné straně a klášteru velehradskému na straně druhé. Ty nejstarší, nejmohutnější a nejpěkněji zpracované na sobě nesou letopočet 1708. Dále zde jsou kameny datované rokem 1800 a ty nejmladší pocházejí z druhé poloviny 19. století.

Hranečníky

Hranečníky

A nezbývá než pokračovat ještě kousek do kopce a napojit se na červenou značku z Brda a došlapat na Bunč, kde na nás čeká auto uprostřed blátivé louže. Zatímco v zavazadlovém prostoru hledáme zásoby pro doplnění pitného režimu, přistupuje k nám dvojice mužů v turistickém s prosbou, zda-li bychom je nesvezli k autobusu do Zdounek. Samozřejmě jsme je svezli a cestou si popovídali, kde se toulali oni a kde my. Ale největším šokem pro nás byla otázka, zda-li nemáme náhodou cestovatelský web... Zdravíme tímto Honzu a Jirku :-)